Knihovna Libri nostri

Katolík by měl být "podoben hospodáři, který vynáší ze své zásoby věci nové i staré." Zatímco věci nové jsou všude v nepřeberném počtu, věci staré málokdo zná. K jejich poznání nabízí své služby Knihovna Libri nostri.


ODDĚLENÍ    VŠECHNY PUBLIKACE    PŘEHLED AUTORŮ    ZÁKLADNÍ INFORMACE   PRO KNIHOVNÍKY


17 – Liturgika

Katolická bibliografie tohoto oddělení 17

Tumpach Josef, Podlaha Antonín, 1913
Období 1: 1828 – 1913; kompletní česká bibliografie tohoto období je v pododdělení 1501: Bibliografie české katolické literatury.

Oddělení je členěno takto:

1701: Misály█1702: Části misálů█1703: Breviář█1704: Riruál█1705: Pontifikál█1706: Učebnice liturgiky█1707: Liturgické příručky█1708: Kostelník, ministrant█1709: Dějiny liturgie█1710: Liturgie a čas█Poznámky: 1. Martyrologium Romanum je v pododd. 1301: Soustavné přehledy světců. 2. Graduál, Kyriál a Liber usualis v odd. 19 – Církevní zpěv a hudba. 3. Neliturgická zbožnost vč. různých pobožností je v oddělení Asketiky (0607: K osobám Nejsvětější Trojice, 0608: Křížová cesta, 0609: K Panně Marii vč. růžence, 0610: Ke svatým a k Božím andělům). 4. Přípravy na udělení svátostí jsou v pododd. 0613: Přípravy ke svátostem. 5. Tzv. Lekcionáře by byly v pododdělení 0102: Vydání jen některých knih z Písma svatého česky nebo latinsky.

1701: Misály

Římský missál čili Mešní kniha Církve svaté

Baudyš Prokop, 1891
První překlad věčného Římského misálu do češtiny, misálu, jehož historie zatím končí v roce 1962. Jde o překlad dnes skoro neznámý, ilustrující dobu a atmosféru mocnářsví.

Missale Romanum

Pius V., svatý (Pius X., svatý, Benedictus XV.), 1928
Nabízí-li Knihovna Libri nostri misály latinsko-české i čistě české, nemůže v ní chybět ani misál čistě latinský. Před něj předřazujeme vydání z roku 1920 v textovém tvaru, jak je dostupné na internetu.

Římský misál z ustanovení posvátného sněmu tridenstského

Stříž Antonín Ludvík, 1945
(název pokračuje:) obnovený, z příkazu Svatého Pia Pátého, papeže, vydaný a péčí dalších papežů doplněný, s vlastními svátky církevními provincie české a moravské. Mezi 3. a 4. vydání známého Schallerova překladu misálu se vklínil tento překlad, pořízený prominentním překladatelem předtím pracujícím pro Josefa Floriána.

Římský misál

Schaller Marian, 1925
Ve prospěch Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 999. Latinsko-český misál na neděla a svátky; 1. vydání "Schallerova misálu". Zveřejněno se souhlasem opatství Emauzy (www.emauzy.cz).

Římský misál: úplné vydání

Schaller Marian, 1931
Latinsko-český misál na celý liturgický rok, 1. úplné vydání "Schallerova misálu" ještě v péči otce biskupa Antonína Podlahy. Ve prospěch Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 999, mimo podíly. Vyšel ještě čtyřikrát: 2. vyd. 1935, 3. vyd. 1940, 4. vyd. 1947 (Bohuslav Rupp) a 5. vyd. 1952 (Česká katolická charita). Zveřejněno se souhlasem opatství Emauzy (www.emauzy.cz).

Misál latinsko-slovenský

Jalovecký Ján aj. red., 1952

Římský misál pro neděle a význačnější svátky; Nové obřady Svatého týdne

Švéda Zdeněk; Dočekal Jan, 1957
(název pokračuje:) s dodatkem obecné modlitby a chrámové písně. Jde o 1. vydání (ze dvou – to druhé vyšlo r. 1960) zatím posledního (pátého) překladu věčného misálu do češtiny. Tento překlad v Římě vydaný je zajímavý tím, že v něm jsou poprvé do češtiny přeloženy nové obřady Svatého týdne, které připravil Annibale Bugnini (v tomto svém prvním úřadě v letech 1948 až 1960) a jeho skupina, a které vydal Pius XII. r. 1955 (po změně obřadů Velikonoční vigilie r. 1951 též od Bugniniho), a které vyšly u nás doma až r. 1958 (Nové obřady Svatého týdne, z latiny přeložil Jan Dočekal a poznámkami opatřil Bohumil Inneman; tato latinsko-česká publikace je však mnohem podrobněji a pečlivěji zpracovaná, než příslušná část Švédova prakticky jen českého exilového misálu, a proto je na tomto místě zařazena zvlášť jako de facto rozšíření misálu); tradiční katolíci tento text, v latině, používají dosud. Je tragické, že v tomto bodě je tradice tradičních katolíků o pouhých sedm let starší, než "tradice" katolíků moderních – moderní misál byl vydán r. 1962 (sestaven opět Bugninim, ve svém druhém ze tří úřadů fungoval v letech 1960 až 1964).

Římský misál na neděle a význačnější svátky

Švéda Zdeněk, 1960
Z 1. vydání roku 1957 bylo mnohé vypuštěno, mnohé přidáno a bylo provedeno dosti změn. Toto vydání se stalo, zatím už na dobu 52 let, posledním překladem věčného Římského misálu do češtiny. Je sice pravda, že ještě roku 1968 toto vydání vyšlo znovu, avšak již jen jako směs věčného tradičního a moderního konání. Tímto tedy historie českých překladů misálu v Knihovně Libri nostri končí. Závěrem snad otázka: Nebylo postupné množení vždy nutně nedokonalých českých překladů dokonalé liturgie znamením toho, jak s mizením znalosti latiny lidu bude nakonec naloženo se samotnou liturgií?

Quo primum. Missale Romanum.

Pius V., svatý, Paulus VI., blahoslavený 2014, 1969
Za účelem seznámení se s letitým nesouladem ohledně mše svaté publikujeme dva základní dokumenty, každý latinsky i česky. Domníváme se, že žádný smrtelník (navzdory myriádám nejrůznějších smělců) není způsobilý tento nesoulad mezi náměstky Ježíše Krista rozsuzovat – takže ani my se k němu vůbec nijak nevyjadřujeme. Pouze poznamenejme, že k určitému nesouladu dochází i mezi sv. Piem V. (Bulla Quod a nobis, 7. 6. 1568) a sv. Piem X. (Apoštolská konstituce Divino affiatu, 1. 11. 1911) ohledně breviáře – oba dokumenty jsou latinsky v publikaci Breviarium romanum, ex decreto ... Pars hiemalis. Pius X., svatý, 1936, str. III až X, v pododdělení 1703: Breviář. A ocitujeme odvěkou formuli ze závěru bully Solet annuere (schvalující řeholi sv. Františka z Assisi) svatého Otce Honoria III. ze dne 29. 11. 1223: "Nulli ergo omnino hominum liceat hanc paginam nostrae confirmationis infringere, vel ei ausu temerario contraire. Si quis autem hoc attentare praesumpserit, indignationem omnipotentis Dei et beatorum Petri et Pauli, apostolorum eius, se noverit incursurum. Tedy vůbec nikdo z lidí ať se neodváží porušit tuto naši potvrzovací listinu nebo se jí opovážlivě protivit. Jestliže by se však někdo odvážil zkusit to, nechť ví, že ho stihne hněv všemohoucího Boha a jeho svatých apoštolů Petra a Pavla." A skutečně až doposud se o to nikdo z lidí (tedy ani žádný z papežů) nepokusil.

1702: Části misálů

Oltář, poučná a modlitební kniha i zpěvník pro diecesi královéhradeckou

Brynych Edvard Jan Nepomucký(?), 1909
Autor v knize není uveden; 1. vyd. vyšlo roku 1896, biskup Brynych byl v úřadě od r. 1892/3 do r. 1902. Toto je 3. upr. a rozš. vyd. Poznamenejme, že Baudyšův překlad je úplný a o pět let starší, než zde 1. vyd. Za republiky vyšel Oltář ještě r. 1920 (5. upr. a rozš. vyd.), tedy těsne po manifestaci demokratické revoluce, a r. 1929 (6. upr. a rozš. vyd.) – demokratická revoluce se prohlubuje dodnes, takže kniha potom už nevyšla. Lze tu pozorovat, zda a příp. jak zasáhla revoluce do liturgického textu.

1703: Breviář

Breviarium romanum, ex decreto ss. Concilii Tridentini restitutum s. Pii V pontificis maximi jussu editum aliorumque pontt. cura recognitum Pii Papae X auctoritate reformatum. Pars hiemalis.

Pius X., svatý, 1936
U Pusteta, editio XVI juxta typicam amplificata XIV. Breviář vyšel poté ještě několikrát prakticky nezměněn, ale už roku 1945 vyšlo motu proprio "In cottidianis precibus", které představovalo tisíciletý mezník: církevní představení jím odbočili na cestu liturgického novátorství, cestu, která dosud neskončila, protože je neukončitelná, a na cestu, na které se ani nedá zastavit, protože novátorský pohyb je nezastavitelný. Tehdy šlo o odmítnutí textu Vulgáty a hledání jiného textu v předchozích jazycích na předchozích záznamových médiích, který by byl svatější. Na www.essan.org je k disposici z archive.org převzatý text tradičního breviáře vydaného roku 1942 od firmy Desclée, která však nečísluje edice; je ale výhodou, že tento text je v textovém pdf tvaru. Čtenář může v naší Knihovně obě vydání porovnat, jiné než zcela miniaturní odlišnosti tu nejsou. Doplňujeme i texty pro českou církevní provincii. Než však čtenář začne Breviarium romanum používat, musí vědět jak. V češtině lze takové poučení najít v tomto oddělení Knihovny Libri nostri v knize papežského komořího Františka Hrubíka Nová úprava římského breviáře a missálu. Pro zajímavost uveďme, že přinejmenším od r. 1975, kdy vyšlo nejnovější – ovšem nezměněné od předchozího – latinské vydání breviáře, se moderní (ne tradiční) řeholníci a řeholnice celého světa modlí podle znění tohoto vydání, Msgre. Annibalem Bugninim (ve druhém úřadě mezi roky 1960 a 1964, ve třetím úřadě v letech 1964 až 1975, kdy byl překvapivě a náhle odklizen do Íránu) a jeho skupinou již roku 1961 sestaveného a nejprve téhož roku bl. Janem XXIII. a později i Pavlem VI. schváleného, breviáře.

Breviarium romanum, ex decreto ss. Concilii Tridentini restitutum s. Pii V pontificis maximi jussu editum aliorumque pontt. cura recognitum Pii Papae X auctoritate reformatum. Pars verna.

Pius X., svatý, 1936

Breviarium romanum, ex decreto ss. Concilii Tridentini restitutum s. Pii V pontificis maximi jussu editum aliorumque pontt. cura recognitum Pii Papae X auctoritate reformatum. Pars aestiva.

Pius X., svatý, 1936

Breviarium romanum, ex decreto ss. Concilii Tridentini restitutum s. Pii V pontificis maximi jussu editum aliorumque pontt. cura recognitum Pii Papae X auctoritate reformatum. Pars autumnalis.

Pius X., svatý, 1936
Všechny čtyři díly vydání breviáře z r. 1942, které ještě nebylo postiženo reformou Pia XII. a které má tedy žalmy z Vulgáty, jsou nyní díky externí pomoci v patřičné kvalitě a lehce dostupné.

Officium Parvum Beatae Mariae Virginis et officium defunctorum cum psalmis gradualibus et paenitentialibus

Pius X., svatý, 1925
(název pokračuje:) ac litaniis sanctorum e Breviario Romano a Pio Papa X reformato excerpta. Účelem publikování této knihy je pomoci zájemcům pochopit, jak se tento breviář mocli. Je to takový střední stupeň, kdy texty jsou už latinské.

Temné hodinky

Schaller Marian aj., 1934
Přeložili a liturgickým výkladem doprovodili benediktini emauzští.

Hodinky Mariánské

Hejčl Jan, 1913
(název pokračuje:) dle obřadu římského se zřetelem k Bulle papeže Pia X., "Divino Afflatu", vydané dne 1. listopadu 1911. Uplný začátečník se v hrubých rysech seznámí s brožurkou Františka Hrubíka "Nová úprava ...) a začne se modlit tyto Mariánské hodinky v češtině. Pak může postoupit k Temným hodinkám (paralelní text latinský i český) a potom k latinskému sešitku "Officium Parvum Beatae Mariae ..." a po jeho osvojení už může začít používat "Breviarium romanum" – díl pro danou roční dobu. Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 125.

Slova jež se modlí a zpívá Církev římskokatolická na svátek narození Páně to jest Na Hod Boží vánoční

Hejčl Jan, 1927

1704: Riruál

Manuale rituum in cura animarum saepius occurrentium e rituali Romano desumptum

Stříž Antonín Ludvík, 1955
(název pokračuje:) preces quae juxta S. R. C. Decretum diei 21. Maii 1920 lingua vulgari dici vel iterari possunt, continens. Latinsko-české vydání nejužívanějších svátostných, pohřebních a žehnacích obřadů.

Rituale Romanum

Paulus V. (Pius XI.), 1937
(název pokračuje:) Pauli V Pontificis Maximi jussu editum aliorumque Pont. cura recognitum atque auctorritate ssmi D. N. Pii papae XI ad normam codicis juris canonici accomodatum. Na adrese http://archive.org/details/ritualeromanum00cath je ke stažení vydání z r. 1906 v textovém tvaru.

1705: Pontifikál

Pontificale Romanum

Benedictus XIV., Leo XIII., 1908
Summorum pontificum jussu editum a Benedicto XIV. et Leone XIII. Pont. Max. Připojujeme i: Pontificale Romanum : Clementis VIII ac Urbani VIII jussu editum et a Benedicto XIV, recognitum et castigatum, juxta recèntioren editionem Romanam ac demum in commodiorem formam redactum, 1859. Krome toho máme k disposici latinsko-anglický Ritus ordinationum juxta Pontificale Romanum. J S M Lynch, 1877 – PontiRomanLatAngl-text-a.pdf a PontiRomanLatAngl-text-b.pdf, které pro odseparování anglického textu poskytneme.

1706: Učebnice liturgiky

Liturgika čili Vysvětlení služeb Božích a obřadů Svaté katolické církve

Frencl Innocenc Antonín, 1972
(název pokračuje:) kniha k náboženskému vyučování katolické mládeže na gymnasiích a jiných ústavech, 3. opravené vydání. 1. vydání z r. 1857 má v titulu: ... mládeže na c. k. gymnasiích rakouské říše. Kniha byla i po r. 1972 dále upravována a vydávána pod názvem Liturgika pro střední školy.

Liturgika pro střední školy

Hrudička Alois, 1898
3. opr. vyd. (poprvé 1884, podruhé 1892).

Katolická liturgika. Učebná kniha pro střední školy

Podlaha Antonín, 1911
Poprvé vyšla r. 1904, toto je 5., v podstatě nezměn. vyd.; 12., nezměněné vyd. vyšlo r. 1938. Pak vyšlo už jenom jednou, roku 1947, a to jako 13. vyd. (přeprac. P. Josef Hronek). Výklad věčné katolické liturgie, který je určen pro středoškoláky. Srozumitelné, názorné a praktické, středoškolák počátku 21. století, a to ani katolický, nemá o nové liturgii srovnatelné znalosti, nemá zájem je mít a nemá ani knihu, odkud by se takto poučil. O věčné liturgii neví nic.

Pastorálka, Díl 2. Liturgika

Foltynovský Josef, 1936
Srov. charakteristiku u Dílu 3 v oddělení Pastýřského bohosloví.

Základy liturgie

Lefebvre Gaspar, 1930
Dominikánská edice Krystal, sv. 6. Dovolujeme si připomenutí, že autorem je belgický benediktin, někdo jiný, než francouzský abp. Lefebvre Marcel.

Liturgie

Schaller Marian, 1933
Dědictví sv. Prokopa, sv. 68.

Katolická liturgika pro obecné a hlavní školy

Žák Emanuel, 1942
Vydání patnácté, nezmeněné; předchozí vydání měla v názvu "měšťanské" místo "hlavní". Tato liturgika vycházela od roku 1905, po r. 1942 vyšla už jen dvě vydání, která však již byla upravena.

Mše svatá v obrazech

Hilaris(?), 1948
Pozn.: 1. Kniha vyšla v září 1948. V těch letech v české provincii kapucínů nebyl bratr jménem Hilaris. Jméno je snad smyšlené kvůli neshodám se státem. 2. Nevíme, která zahraniční publikace byla předlohou, zvl. pro obrázky, jejichž autora tedy také neznáme.

Mše svatá

Beneš Josef, 1951
Edice Listy víry, sv. 5.

Malá liturgika

Beneš Josef, 1952
Edice Listy víry, sv. 6.

1707: Liturgické příručky

Caeremoniale episcoporum

Benedictus XIV., Leo XIII., 1948
Clementis VIII., Innocentii X. et Benedicti XIII. jussu editum; Benedicti XIV. et Leonis XIII. auctoritate recognitum, editio tertia post typicam. Poslední vydání před r. 1984, kdy papež text kompletně změnil.

Ctih. kněze Martina z Kochemu Výklad nejdražší oběti Mše svaté

Cochem Martin von, 1933

Nová úprava římského breviáře a missálu

Hrubík František, 1912

Sacrae liturgiae praxis juxta ritum romanum, Tomus I

Herdt Petrus Johannes Baptista de, 1902
(název pokračuhe:) in missae celebratione, officii recitatione et sacramentorum administratione servanda. Tomus I.: Complectens rubricae generales Missalis, et ritus servandos in celebratione Missae Privatae et Solemnis. Zařazujeme sem i: Ritus servandus in celebratione Missae a De defectibus in celebratione Missarum occurentibus, obojí – stav z r. 1920 a z r. 1963.

Sacrae liturgiae praxis juxta ritum romanum, Tomus II

Herdt Petrus Johannes Baptista de, 1903
(název pokračuhe:) in missae celebratione, officii recitatione et sacramentorum administratione servanda. Tomus II.: Complectens prosecutionem partis II de Missa De requiem, de expositione ss. Sacramenti, etc., etc. item sensum litteralem et mysticum rituum et caeremoniarum Missae; partem III de defectibus, et partem IV de Breviario.

Sacrae liturgiae praxis juxta ritum romanum, Tomus III

Herdt Petrus Johannes Baptista de, 1903
(název pokračuhe:) in missae celebratione, officii recitatione et sacramentorum administratione servanda. Tomus III.: Complectens partem V De proprio de tempore, De sanctis et De communi Missalis et Breviarii; ac partem VI De Sacramentorum administratione, De Exequiis, Benedictionibus, Processionibus aliisque in Rituali praescriptis.

Mše svatá podle obřadu círke východní, jak se konává u sjednocených katolických Výchoďanů s přídavkem rozličných modliteb týkajících se jednoty církevní

P. A. S. M., 1911
V Kroměříži Apoštolát sv. Cyrilla a Methoda pod ochranou blahoslavené Panny Marie. Názor čtenáře V.: "Vzhledem k tomu, že někteří katolíci nacházejí (ovšem nouzové) útočiště před modernistickými novotami v chrámech řeckokatolíků, bylo by, myslím, užitečné zpřístupnit tuto drobnou knihu z počátku minulého století."

Gréckokatolícky liturgikon

Korba Emil, 1976
Obsahuje tyto hlavní kapitoly: liturgia svätého Jána Zlatoústeho, liturgia svätého Bazila Velkého a menlivé časti liturgie. Důvod zařazení je týž jako u knihy předešlé.

1708: Kostelník, ministrant

Za ideu tohoto podoodělení a za jeho vznik patří dík čtenáři J. K.

Katolický kostelník. Naučná kniha k řádnému zastávání služby kostelnické dle předpisů církevních

Polanecký Vojtěch, 1875

Vzorný kostelník

Volf Jan, 1905
Poučení pro nižší sluhy katolických kostelů, zvláště pro kostelníky a ministranty; dle obřadních knih a církevních předpisů.

Knížka pro ministranty

Jarolímek Antonín, Mottl Jan, 1922

Liturgická příručka pro ministranty

autor neuveden, 1934
Vydala Legio angelica.

Ministrant. Návod, jak má konati svoji vznesenou službu

Blokša Jan Křtitel, 1939
5. upravené vydání; je připojeno i 6. upravené a dále rozšířené vydání z r. 1948.

Příprava bohoslužby. Příručka pro pomocníky duchovní správy, členy katolické akce a kostelních spolků.

Urban Jan Evangelista, 1940
Sestavili členové Apoštolátu Třetího řádu sv. Františka.

Příručka pro kostelníky, v úpravě pro církevní provincii českou a moravskou

Vavřinec(?), 1948
1. vyd. vyšlo r. 1935.

Vzorný kostelník

Vlastimil Josef(?), 1950

1709: Dějiny liturgie

Dějiny římského breviáře. Díly 1. a 2.

Malina Bedřich, 1939

Kniha je zde připravena a jejímu zvěřejnění brání jen autorský zákon. Pokud o knihu máte zájem, zjistěte si majitele autorských práv a zveřejnění s ním dohodněte. Pomůžete tak i ostatním zájemcům.

    1710: Liturgie a čas

    Viz též pododdělení 2006: Kalendaria. Pojednání Stálý kalendář obsahuje Mariánská postila. Exerciční pravdy a nejdůležitější věroučné i mravoučné stati z katechismu v rámci církevního roku, upravené za četbu věřícím rodinám. Kubeš Konrád Maria, 1947, v pododdělení 0614: Exerciční knihovna.

    O církevním roce. Historicko-liturgické pojednání

    Kupka Josef, 1907

    Liturgika o posvátných dobách Svaté katolické Církve čili Slavnostní kruh v roce církevním

    Hakl Bohumil František, 1895
    Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 82. Nejlepší české pojednání o církevním roce, o jeho členění, jakož i o význmných jeho dnech. O dějepisném původu, hlubokém významu i o působivosti a mocném vlivu liturgického roku, jeho částí i jednotlivých slavností a svátků.

    Rukověť chronologie křesťanské, zvláště české

    Emler Josef, 1876
    Potřebná pomůcka pro archiváře, dějěpisce, duchovní, soudce a advokáty. Před tuto stěžejní prácí, která je výzvou pokusníkům, kteří se pokoušeli sestavit nebo obhájit jakýsi "nový" kalendář, předřazujeme studii Františka Palackého Staročeský všeobecný kalendář, čili o počítání dnů v roce u starých Čechů (1829) – kdo dnes např. ví, co to je cisiojan (z wikipedie jsme převzali příklad lednového cisiojanu z r. 1430)?

    Historická chronologie

    Bláhová Marie, 2001

    Kniha je zde připravena a jejímu zvěřejnění brání jen autorský zákon. Pokud o knihu máte zájem, zjistěte si majitele autorských práv a zveřejnění s ním dohodněte. Pomůžete tak i ostatním zájemcům.

      Rok Mariánský

      Musil František, 1891
      K uctění nejblahoslavenější Panny a Matky Boží Marie a ku vzdělání věrných křesťanů všelikého stavu vzdělal František Musil, farář v Žitovlicích. Všechny mariánské svátky. Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 78.

      Řeči liturgické čili Výklady o posvátných obřadech v Církvi katolické

      Vohnout František X., 1885
      (název pokračuje:) jež dle období roku církevního sestavil František X. Vohnout.