Knihovna Libri nostri

Katolík má být "podoben hospodáři, který vynáší ze své zásoby věci nové i staré". Věcí nových je všude bezpočtu. K poznání starých nabízíme své služby.

ODDĚLENÍ    O KNIHOVNĚ   PRO KNIHOVNÍKY

přesně

Katolická bibliografie celého oddělení 06

Tumpach Josef, Podlaha Antonín,

Období 1: 1828 – 1913; kompletní česká bibliografie tohoto období je v pododdělení 1501: Bibliografie české katolické literatury.


Pozn.: 1. Toto úctyhodné oddělení naší knihovny by se dnes u rozumných lidí mohlo setkat s jakýmsi odsudkem. A to proto, že ""asketika"" se na nás valí ze všech stran. Dokonce i při liturgii – a nové liturgické texty v tom jedou jakbysmet – se už téměř nestkáváme s věroukou a vůbec ne s morálkou, ale hustí se do nás prakticky jen asketika (doplňovaná ilustračními historkami). V naší knihovně asketiku nepřeceňujeme a dáváme jí to a jen to místo, které vždy v Církvi měla. Moderní ""asketické"" návody (spíše jsou to nápady) s tisíci nově vynalezenými poučkami o ""navazování vztahu s Bohem"" ovšem pomíjíme úplně. 2. Témata některých pododdělení jsou stejná, jako témata pododdělení v oddělení 03 – Obrana víry a katolická věrouka. Pokud převažuje u knihy rozměr duchovní, je kniha zde, pokud rozumový, je tam.

0601 Velká trojka: Kempenský, Scupoli a Saleský

V oddělení: Asketika


Thomae a Kempis De imitatione Christi libri quatuor

Thomas a Kempis, Gerlach Hermann Martin Theodor, 1909

(název pokračuje:) textum edidit, considerationes ad cuiusque libri singula capita ex ceteris eiusdem Thomae a Kempis opusculis collegit et adiecit Hermannus Gerlach. Nejslavnější spis pozdního středověku (o datování přechodu středověku do novověku viz úvod k pododdělení 1605: Středověké právo v zemích českých a ve Svaté říši římské), příručka osobní zbožnosti, která patřila k nejčtenějším knihám vůbec; i česky vyšla v desítkách vydání, nejnovější překlady uveřejňujeme. Lze řící, že obliba přítučky je úměrná míře zbožnosti lidí v té které době. Jde o 3. (a poslední) rozšířené a zdokonalené vydání úvah doplňujících Kempenského čtyři fundamentální knihy. Kromě toho:
1. textový pdf tvar, který obdržel náš dárce od dárce jiného; jde o vydání Čtyř knih, které je z roku 1911.
2. naskenované vydání z roku 1867 stažené z adresy http://archive.org/details/deimitationechr00thomgoog – srov. pečlivost a krásu tehdejší sazby s lepeným "Pernikářem" a můžeš začít kritizovat tehdejší a obhajovat dnešní církevní poměry. A což teprve barevné středověké manuskripty!


O následování Krista, čtvero knih

Thomas a Kempis, 1930

PřekladTK1 – světícího biskupa pražského Dr. Jana Nepomuckého Sedláka, bohatě ilustrovaný a doplněný množstvím osvědčených modliteb; lze je doporučit každému, kdo se chce dobře modlit a je snad unaven plytkým deštěm moderních modlitbiček, které málokdy co vyprosí. Poprvé vyšlo r. 1900 v Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 87. Podruhé v r. 1914 opět v Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 129. 3. opr. vyd. vyšlo r. 1921 naposledy v Dědictví sv. Jana Nepomuckého, neboť na toto zde uveřejněné 4. opr. vyd. Dědictví již nemělo prostředky, takže je pro ně zaplatil a vydal překladatel.


Ctihodného Tomáše Kempenského Zlatá kniha o následování Krista

Thomas a Kempis, 1913

PřekladTK2 – přetisk tohoto nového 4. vydání od faráře Josefa J. Vejchodského pak vyšel nezměněn, podle údajů NK ČR, ještě v roce 1924 a snad i r. 1933.


Hořicí srdce – Kempenského slabikář duchovního života

Thomas a Kempis, Hynek Rudolf Maria (pseudonym Waldo Ralph), 1933

PřekladTK3 – krácený překlad s úvodním slovem, který se snaží o přiblížení textu zájenci o duchovní život poukazem na zkušenosti sv. Terezie Ježíškovy. Pozn.: V témže roce vyšel i další překlad s okultistickým výkladem od teosofa Karla Weinfurtera (pan spiritista pobýval nějaký čas na psychiatrii) v nakladatelství Zmatlík a Palička; do řady překladů toto dílo nepočítáme (pochopitelně nemá církevní schválení), byť věhlasný mystik zemřel na následky mučení německými socialisty.


Čtvero knih o následování Krista

Thomas a Kempis, 1941

PřekladTK4 – z latiny přeložil Karel Vrátný (vyšlo 1934, 1941 a bez ilustrací1947 – poslední dvě jsou jistě textově stejná, neboť Msgre. Vrátný † 1937). Pozn.: Do úplnosti nabídky všech překladů stěžejního katolického duchovního díla za posledních 100 let zbývá ještě poslední překladTK5, od Josefa Pernikáře pod názvem Následování Krista, příp. Čtyři knihy o následování Krista (vyd. 2001); poprvé vyšel r. 1968, naposledy r. 2001. Na internetu je bežně ke stažení v textovém tvaru ať už jako .pdf, .doc, .odf nebo .html; i když tedy to s autorskými právy na tento text nebude tak žhavé, do doby explicitního povolení nebudeme snad zatím tyto příklady následovat, ani na ně naopak upozorňovat tím, že bychom zde uvedli jejich adresy.


Certamen spirituale

Scupoli Lorenzo, 1871

(Celý název:) Venerabilis Patris Laurentii Scupuli Clerici Regularis Theatini Certamen Spirituale, Seu Manuductio Sancta, Et Solida Ad Perfectionem Christianam; opusculum cuivis christianorum statui accommodatissimum, et saluberrimum. Poslední latinské vydání (vyšlo sice ještě r. 1913, ovšem už nikoliv doslovně). Poznamenejme, že autor († 1610), přes genialitu díla, které mělo obrovský vliv v Církvi, ve shodě s postupujícím novověkým rozvratem, psal Bohu žel již italsky a náš text je jen takřka úředním převodem do latiny.


Duchovní boj

Scupoli Lorenzo, Desolda Jan Nepomucký František, 1893

Vyd. z r. 1893 nese celý titul: Ctihodného otce Vavřince Skupoli z řádu Theatinů Duchovní boj a pokoj duše s připojeným zvláštním pojednáním o zpovědi z pobožnosti konané (dle ctih. kněze J. Boone ze S. J.) a náležitými modlitbami přeložil a sestavil kanovník Jan Nepomucký František Desolda O. Praem.; 2. vyd. Další vydání je z roku 1937. Kniha významem srovnatelná s Kempenským, naučení jsou však utříděná. Slovenské vydání Duchovný boj, 1948.


Philothea seu Introductio ad vitam spiritualem

François de Sales, svatý, 1766

Gallico idiomate conscripta; Subinde In Lingam Latinam translata Per D. Martinum Martinez. Latinský překlad pak vyšel (a byl to týž) ještě r. 1875 – a dost. Opět tu platí poznámka, že autor († 1622), přes genialitu díla, které mělo obrovský vliv v Církvi, ve shodě s postupujícím novověkým rozvratem, psal Bohu žel již francouzky. Proto také jeho jméno nemůžeme psát latinsky a už vůbec ne česky.


Svatého Františka Saleského, biskupa ženevského, Bohumila, čili Navedení k zbožnému životu

François de Sales, svatý, Desolda Jan Nepomucký František, 1910

Dle úplného vydání pařížského znova na český jazyk přeložil a potřebnými modlitbami opatřil kanovník Jan Nepomucký František Desolda O. Praem.; v tomto překladu 4. vyd. (rok vydání 1910 je nejistý) shodné se 3. rozmnoženým vyd.
Podle P. Vrátného jde o čtvrtý český překlad, i když nám vychází pořadí sedmé (P. Konstantin Jiří S. J. – 1657, P. Šuma Jan Ignác – 1701, Hraba Jan Karel – 1780, P. Žák Vincenc Pavel – 1843, P. Krbec Jan Evangelista a P. Pešina Václav Michal, rytíř – téhož roku 1843 jako Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 15, P. Poimon František Saleský – 1865, a P. Desolda Jan Nepomucký František poprvé kolem téhož roku u B. Stýbla), celkově vyd. snad 11.
Ještě doplňme, že název publikace u Dědiství Svatojanského byl: Svatého Františka Salesia Filothea či Bohmila aneb Uvedení Boha milující duše k životu pobožnému, dle českých vydání od r. 1657, 1701, 1780 opravená a Dědictví sv. Jana Nepomuckého darovaná od Jana Krbce. Publikovat ji nehodláme, neboť otiskujeme tři překlady novější, přičemž z hlediska úplnosti plně vyhovuje překlad P. Desoldy.


Navedení k životu zbožnému od sv. Františka Saleského

François de Sales, svatý, 1935

Přeložil [z francouzštiny a úvod napsal] Karel Vrátný; v tomto překladu 2. vyd. Jde o pátý překlad, celkově vyd. 13. Překlad vyšel poprvé r. 1916 jako Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 134, podruhé r. 1935 jako Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 999.


Úvod do zbožného života

François de Sales, svatý, 1947

Dominikánská edice Krystal, sv. 87.