Knihovna Libri nostri

Katolík má být "podoben hospodáři, který vynáší ze své zásoby věci nové i staré". Věcí nových je všude bezpočtu. K poznání starých nabízíme své služby.

ODDĚLENÍ    O KNIHOVNĚ   PRO KNIHOVNÍKY

přesně

Katolická bibliografie tohoto oddělení 16

,

Období 1: 1828 – 1913; kompletní česká bibliografie tohoto období je v pododdělení 1501: Bibliografie české katolické literatury.


    Pozn.: 1. Jádro Zemí Koruny české tvoří České království, Moravské markrabství, Opavské knížectví a jednotlivá slezská knížectví a po většinu doby také celá Lužice. 2. Zřízení tohoto oddělení (a také oddělení 02) Knihovny je rozšířením toho členění, které navrhl a používal Otec biskup Antonín Podlaha. Toto oddělení má totiž zásadní význam pro osvětu našich lidí: na prvním místě je ovšem osvěta náboženská (jí slouží všech 18 ostatních oddělení a dílem i oddělení 02), na druhém místě pak osvěta historická, která je v těchto ostatních odděleních obsažena jen implicitně, částečně. Národ svou historii bezpodmínečně musí znát a musí ji znát nezkresleně: bez toho, i kdyby byl sebevíc nábožensky vyspělý, nutně zahyne, budoucnost by nemohl mít. Je smutným paradoxem, že tato skutečnost je dokonale známa nepřátelům národa, kteří národní historii zamlčují a matou, ale nakolik je známa národu samému? 3. Mnoho dokumentů z dějin našeho národa 9. až 12. stol. je na adrese stránek společnosti Moravia Magna.

    1609 Dílčí témata dějepisu Zemí Koruny české

    V oddělení: Dějiny našeho národa


    Dialog s českou zemí. Esejistické črty a imprese.

    Lorenz Willy, Tvrdík Milan, 2002

    Orig.: Liebe zu Böhmen, 1988. Předtím Monolog o české zemi. Lorenz Willy, 1987; orig. Monolog über Böhmen, 1964.


    Helmholdi presbyteri bozoviensis Cronica Slavorum. Slovanská kronika bošovského kněze Helmholda. Vyhubení Slovanů pobaltských.

    Helmoldus Bozoviensis, Papáček, Pavel, 1925

    snad jen zatím jen česky


    Fontes rerum Bohemicarum. Tom II. Prameny dějin českých. Díl II. Cosmae chronicon Boemorum cum continuatoribus Kosmův letopis český (Kosmova kronika) s pokračovateli.

    Kosmas, 1874

    Ve třech částech: 1. Vlastní kronika. 2. Pokračovatelé. 3. Letopisy, ze kterých čerpali pokračovatelé. Přikládáme i: Kosmův letopis český; s pokračováními kanovníka Vyšehradského a mnicha Sázavského. Sbírka kronik a letopisů českých v překladech. Svazek I., 1882.


    Fontes rerum Bohemicarum. Tom III.1. Prameny dějin českých. Díl III.1. Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila vč. přídavků.

    Dalimil, 1882

    K této kronice se náš národ pravidelně utíká v časech ohrožení západním německým živlem. Kromě toho uveřejňujeme zvlášť: Skazka o dívčí válce v Čechách, Jireček Hermenegildus, 1905 (vyšlo také r. 1908).
    Tom III.2. Díl III.2 je v pododd. 1504: Přední české, moravské a slezské osobnosti.


    Fontes rerum Bohemicarum. Tom III.3. Prameny dějin českých. Díl III.3. Summula chronicae tam Romanae quam Bohemicae Neplacha, opata opatovského, krátká kronika římská a česká Johannis de Marignola Chronicon. Kronika Jana z Marignoly.

    Neplach Jan, Johannis de Marignola, 1882

    Tom III.2. Díl III.2 je v pododd. 1504: Přední české, moravské a slezské osobnosti.


    Fontes rerum Bohemicarum. Tom IV. Prameny dějin českých. Díl IV. Kronika zbraslavská. Výpisy z rozličných kronik s několika zápisy zbraslavskými. Kronika Františka Pražského. Kronika Beneše Krabice z Weitmile.

    Emler Josef aj. red., 1884

    Od roku 1355 Beneš Krabice řídil stavbu chrámu svatého Víta. Roku 1373 přenesl ostatky starých knížat a králů do chrámu svatého Víta, o rok později, roku 1374, přenesl i těla biskupů; kanovník. Časově navazuje jeho Cronica ecclesiae Pragensis na druhé pokračování Kosmovy kroniky. Připojujeme:
    1. Kronika zbraslavská. Žitavský Ota, Žitavský Petr, Novák Jan Václav, Novotný Václav, 1905.
    2. Panování císaře Karla IV. Veitmile Krabice Beneš z, 1940. Z lat. přel. PhDr. Evžen Stein (* 19. 9. 1902 Praha, † 1. 2. 1943 Osvětim – zavražděn Němci).
    3. Kronika Zbraslavská. Chronicon Aulae regiae. Žitavský Ota, Žitavský Petr, Heřmanský František, Fiala Zdeněk. připravujeme.
    4. Kroniky doby Karla IV. Kronika Františka Pražského a Kronika pražského kostela, separáty. František Pražský, Veitmile Krabice Beneš z, Bláhová Marie, 1987. připrevujeme.


    Texty k dějinám Velké Moravy: 1. Listiny. 2. Legendy. 3. Historické záznamy

    Hudeček Jakub, 1939

    Sborník Velehradský. Nová řada, přílohy v číslech 2 – 10, t. j. v létech 1931 až 1939. Pozn.: 1. Text je kompletní, chybějící čísla stránek jsou vadami stránkování. 2. P. Jakub Hudeček (* 15. 9. 1871 Želeč u Vyškova, † 18. 1. 1937 Huštěnovice) – kněz stejně jako v textu uvedený překladatel P. František Bartys (* 7. 3. 1884 Kunovice, † 30. 6 či 1. 7. 1949 Míkovice, po výslechu ohledně čtení pastýřského listu). 3. Tyto Texty jsou nejrozsáhlejším dílem Otce Hudečka.


    Dějiny Moravy I. až IX.

    Dudík Beda (František), 1884

    I. Od nejstarších dob až do roku 906, rok vyd. 1871. II. Od roku 906 až do roku 1125, 1875. III. Od roku 1125 až do roku 1173, 1877. IV. Od roku 1173 až do roku 1197, 1878. V. Od roku 1197 až do roku 1261, 1878. VI. Od roku 1262 až do roku 1278, 1879. VII. Od roku 1278 až do roku 1306, 1880. VIII. Kulturní poměry na Moravě od roku 1197 do 1306, 1882. IX. Kulturní poměry na Moravě od roku 1197 do 1306, 1884. Otec opat rajhradský dovedl své imposantní dějiny ještě o půl století dále, avšak jen německy. Proto tuto poslední část do doby, než bude převedena do češtiny, do Knihovny Libri nostri nezařazujeme.


    Základy zemského zřízení v Koruně Království českého za Karla IV. Slovanského práva III. svazek I.

    Jireček Hermenegildus, 1872


    Český řád korunovační a jeho původ

    Cibulka Josef, 1934

    Jednotlivá pokračování seriálu Korunovační řády středověké a Karla IV. korunovační řád králů českých jsou čtenáři k disposici v pododdělení 2001: Časopisy s periodicitou aspoň šestkrát do roka (abecedně podle názvu), ČKD 1934, č. 3 – 7, 9 a 10, 1935, č. 1 a 4. Zde uveden doslovný jejich otisk souhrnně.


    Ustavení Koruny království českého 7. 4. 1348 – český stát Karla IV.

    Bobková Lenka, 2006

    Zařazujeme tuto přínosnou publikaci, ovšem kromě z našeho pohledu plytké kapitoly Vzestup moci českých králů do poloviny 14. stol., jež se nám jeví jako svého druhu moderní politologie.

      Kniha je zde připravena a jejímu zvěřejnění brání jen autorský zákon. Pokud o knihu máte zájem, zjistěte si majitele autorských práv a zveřejnění s ním dohodněte. Pomůžete tak i ostatním zájemcům.

    České Žitavsko ve středověku

    Bauer Otakar, Vyskočil Jan Kapistrán, Friedl Antonín, Rokyta Hugo, 1947

    Separát z knihy Žitavsko v českých dějinách, 1947: Žitava v českém středověku, Bauer Otakar; Náboženské poměry v dějinách Žitavska, Vyskočil Jan Kapistrán; Pražské chorální knihy v Žitavě, Friedl Antonín; Heraldika Žitavska, Rokyta Hugo; Mapa Žitavska – srov. v předchozím oddělení (Dějiny Katolické církve v Českých zemích) Palackého Historickou mapu Čech.


    Z dějin českého Slezska

    Kapras Jan, 1922


    Přehled stručný dějepisu církevního vikariatu hrabství Kladského, kterýž Vysoceurozený, Nejdůstojnější Pán, Pan Kníže Arcibiskup Aloys Josef, svobodný Pán z Šrenku na Nocinku a Egmantinku v roce letošním visitoval.

    Schrenk Alois Josef, kníže, 1846

    ČKD 1846, č. 2, str. 369 – 393.


    Z hlučínského a hlubčického kraje

    Vyhlídal Jan, 1927

    Vysoce aktuální knížka. Kdo z Čechů dnes ví, kdo to byli Moravci? Kteří se dobrovolně rozhodli pro rozplynutí se v německém moři a zmizeli z tváře národa. A podobné tragické rozhodnutí by mohl dnes udělat i celý český národ, rozplynout se v moři černých vetřelců a zmizet z tváře nové černé muslimské Evropy. Černí totiž přicházejí a "Češi tančí valčík." Tolik stručný popis. Ale dříve se lidé ještě ptávali po příčinách. Tedy: Proč se tak stalo a proč i našemu národu toto hrozí? Příčina je prostá, jen ji mnozí nebudou chtít slyšet. Moravci odpadli od katolické víry k protestantismu a rozplynuli se v protestantském německém moři. A český národ dopadá ještě hůř: odpadl k atheismu, k pověře o něčem nad námi, pročež nemá sílu vzdorovat jasné islámské nauce. Bláboly rádoby duchovních pastýrů o solidaritě s vetřelci, namísto toho, aby národ vrátili k víře, jsou toho dokladem: našemu národu chybi nejen ona víra, ale i solidarita ke svým vlastním lidem. Doplňujeme biografií Cyprian Lelek, nejpřednější kněz-buditel-učitel a zastánce Moravců, Bena Jan Vojtěch, 1922 – autor se podepisuje jako J(an) V(ojtěch) Jasnín.


    Bílá Hora. Její příčiny i následky.

    Pekař Josef, 1921

    Připojujeme zázračný obraz Panny Marie Vítězné – pozdněgotický obraz Adorace narozeného Ježíše Krista – poničený a zneuctěný (vypíchané oči) protestanty, pod nímž bitva probíhala.


    Rodinný statut dynastie Habsbursko-Lotrinské

    Kalousek Vratislav, 1923

    Uveřejnil Sborník věd právních a státních, roč. 23, č. 2, str. 117 – 142.


    Sněmy české dle obnoveného zřízení zemského Ferdinanda II.

    Tomek Václav Vladivoj, 1868


    O zákonodárné moci královské a sněmovní v Čechách na základě obnoveného zřízení Ferdinanda II. a deklaratorií Ferdinanda III.

    Toman Hugo, 1871

    Právník X.


    O významu pragmatické sankce pro české státní právo

    Demel Jaroslav, 1915

    Historicko-státovědecká studie, původně uveřejnil Sborník věd právních a státních, roč. 15, mimoř. č., str. 297 – 313.


    Zatím poslední korunovace českého krále

    Pešina Václav Michal, rytíř, Sekyrková Milada, 1836

    Čtyři publikace. První český korunovační řád sestavil Karel IV. – viz Spisové císaře Karla IV. v pododdělení 1504: Přední české osobnosti. P. ThDr. Klementa Borového Dějiny Svatojanského Dědictví (pododdělení 1501: Bibliografie české katolické literatury) uvádějí na str. 376 zajímavou informaci, kterou pak Sedlákova Činnost Dědictví Svatojanského v Praze od r. 1835 do r. 1901 (tamtéž) už nemá: "Císař Ferdinand I. byl r. 1836. a sice dne 7. září v chrámě sv.-Vítském v Praze s chotí svou Marií Annou slavným způsobem korunován na království české. Za tou příležitostí vydalo Dědictví Svatojanské nákladem svým spis o korunovaci s rytými přílohami; spis ten však se členům nedával zdarma, nýbrž prodával se po 40 kr. a když z 1000 exemplářů jen malá zásoba ještě zbývala, zvýšena jest cena až na 1 zlatý stř." O který spis se jednalo? Prvním redaktorem a ředitlelem tohoto Dědictví byl (1835 – 1857) otec kanovník Václav Michal Pešina rytíř z Čechorodu. Uvádíme tedy napřed dvě publikace kanovníka Pešiny:
    1. Zprávy o Korunování vévodů a králů českých – s církevním obřadem Korunování Jejich Císařských Majestátů Ferdinanda I. za krále Českého, a Marie Anny Karoliny Piy za královnu Českou. Pešina Václav Michal, 1836, a
    2. Hlasy duchovenstva k jejich cís. král. majestátům, Ferdinandovi a Marii Anně při slavnosti korunování – v Praze dne 1836. 7. a 12. září. Pešina Václav Michal, 1836.
    3. Dále zařazujeme "spis", který mínil otec doktor Borový – rytinu-přílohu k ČKD 1836, č. 4, která byla vydána i samostatně (frakturou); před tuto přílohu zařazujeme, opět od kanovníka Pešiny: a) Ústav svatojanského Dědictví a Ohlášení. Tamtéž, str. 813 – 816. b) Slavnost korunování ... Ferdinanda I. za krále českého. Tamtéž. č. 3, str. 435 – 440. c) Obřad slavného Královského Českého KORUNOVÁNÍ. Tamtéž, str. 445 – 478. d) O svěcení a korunování Královny, jakožto choti Královy. Tamtéž, str. 477 – 480. e) Následuje vlastní rytina Insignie Království českého. Děkujeme za její sken 300 dpi.
    Kromě toho zařazujeme: 4. Ferdinand V. – poslední pražská korunovace 7. 9. 1836. Sekyrková Milada, 2004.


    Glejty v českém státě

    Kliment Josef, 1928


    Kde domov můj?

    Tyl Josef Kajetán, Škroup František, 1834

    Západní velkootrokáři a domácí kolaboranti poničili tuto zem, takže už nikdo neví, jak voda hučela po lučinách; přesto je to stále česká hymna a bude jí až do nápravy našich lučin.
    Zveřejňujeme dvě publikace o dějinách národní hymny:
    1. J. K. Tyla Kde domov můj?! S dějinami hymny té a pozdějšími přídavky i překlady (na oslavu padesátileté památky, kdy byl poprvé zpíván). Bačkovský František, Růžička Robert, 1884.
    2. Píseň písní národu českého. Šmejkal Jaromír Václav, 1935: Laskavý čtenář promine zde některé zmínky prozrazující tehdejší kult osobnosti Masaryka; k osobě Tylově si uvědomí, že ternto zemřel zaopatřen svatými svátostmi – komu se to dnes poštěstí? Autora publikace Němci umlátili († 27. 12. 1941) v Mauthausenu.


    O státoprávní povaze království a zemí na Říšské radě zastoupených

    Vavřínek František, 1905


    Národ český a jeho poměr k Římu a dynastii

    Hruban Mořic, 1908

    Řeč posl. M. Hrubana na oslavu jubilea papežského a císařského na IV. sjezdu katolíků českoslovanských v Praze dne 29. srpna 1908.


    Čechové jako apoštolé (apoštolové) barbarství. Věnováno Theodoru Mommsenovi.

    Pekař Josef, 1897

    Pozn.: Němec Christian Matthias Theodor Mommsen obdržel Nobelovu cenu za literaturu za rok 1902, tedy hned druhý rok po zahájení jejího udělování. Soudného člověka tedy nepřekvapí stále absurdnější kousky, které předvádějí laureáti i udělovatelé; člověk mediální ovšem stále, tehdy a ještě více dnes, plesá nadšením.


    Genese Československa

    Kalvoda Josef, 1998

    Je škoda, že i tato fundamentální kniha je prakticky natrvalo (knižně by měla vyjít znovu na podzim 2018) internetově zablokována tzv. autorskými právy. Je to tak: za pravdivé poznání se musí dobře zaplatit, blbosti na nás zdarma prší ze vše stran. A nemá pak národ hloupnout?

      Kniha je zde připravena a jejímu zvěřejnění brání jen autorský zákon. Pokud o knihu máte zájem, zjistěte si majitele autorských práv a zveřejnění s ním dohodněte. Pomůžete tak i ostatním zájemcům.

    Kramářův soud nad Benešem

    Kramář Karel, 1938

    spor dr. K. Kramáře s ministrem zahraničních věcí dr. Ed. Benešem; 2.vyd.


    V českých službách: vypsání mého pobytu za hranicemi 1915 – 1918

    Dürich Josef, 1921

    Vřazujeme: Vítěz který prohrál. Dürich Josef, 2009, od vnuka pana poslance, Jiřího Düricha, staženou ze stránky http://josefdurich.wz.cz – kniha je v pdf textovém tvaru.