Knihovna Libri nostri

Katolík by měl být "podoben hospodáři, který vynáší ze své zásoby věci nové i staré." Zatímco věci nové jsou všude v nepřeberném počtu, věci staré málokdo zná. K jejich poznání nabízí své služby Knihovna Libri nostri.


ODDĚLENÍ    VŠECHNY PUBLIKACE    PŘEHLED AUTORŮ    ZÁKLADNÍ INFORMACE   PRO KNIHOVNÍKY


14 – Dějiny Katolické církve obecně

Katolická bibliografie tohoto oddělení 14

Tumpach Josef, Podlaha Antonín, 1913
Období 1: 1828 – 1913; kompletní česká bibliografie tohoto období je v pododdělení 1501: Bibliografie české katolické literatury.

Oddělení je členěno takto:

1401: Soustavná dějepisná pojednání█1402: Dějepis pro žactvo█1403: Řím█1404: Svatá země█1405: Východ█1406: Redukce a zahraniční misie vůbec vč. misionářů českých█1407: Inkvisice█1408: Ostatní dílčí dějěpisné záležitosti█1409: Slovensko█1410: Přední světové osobnosti█1499: Dokumenty sněmů církevních█

1401: Soustavná dějepisná pojednání

Dějepis svaté katolické Církve – k poučení a vzdělání

Bílý Jan Evangelista, 1859
Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 18.

Obrazy z dějepisu církve Páně k poučení a vzdělání katolického lidu. Díl I. Od počátku cíkve až do XI. století po Kr. P. Díl II. Od XI. století po Kristu Pánu až do naší doby.

Novák Tomáš Vlastimil, 1877
Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 54 (Díl I., vyd. 1869). Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 63 (Díl II.)

Církevní dějiny obecné

Samsour Josef, 1913
Vzdělávací knihovna katolická, sv. 44. I když jde o knihu dosti antikvovanou, je psána v katolickém duchu. Nejsou tedy tyto dějiny pro profesionální historiky, nýbrž pro laika, který se bez nejnovějších objevů obejde a který hledá informace o konkrétních datech či jménech. Jsou totiž na obzoru spolehlivé, katolicky psané církevní dějiny? Připojujeme dva Obrazy z dějin Církve katolické (Církev a vzdělanost ve středověku, Galileo Galilei a jeho odsouzení) od téhož autora, vyd. 1910. Poznamenejme, že kdo vzdychal dojetím nad "novou" knihou Thomase E. Woodse Jak Katolická církev budovala západní civilizaci, a přečte si jen Samsourovu brožurku o středověku, ten jen zírá na to, co se běžně vědělo a psalo před 100 lety; prostě nic nového pod Sluncem. Dějiny nabízíme ve třech částech: 1. Úvod a Starověk, po str. 325, 2. Středověk, po str. 772, 3. Novověk, Tabulky, Rejstřík a Obsah; tento Obsah řadíme i na začátek každé části. Novější skripta prof. Kadlece jsou sice docela dobrá (některé partie, např. inkvisice, jsou přizpůsobeny "duchu doby/světa"), ale protože jsou vázána autorskými právy, otiskujeme z nich jen kratičkou pasáž (která je navíc i jinde na internetu), čímž se čtenáři Samsourových dějin umožní pohled dopředu víc než o půl století, tj. až do doby zcela nedávné. Tím je zde k disposici celá doba křesťanství. Díky vzácné přízni našeho čtenáře Vám Knihovna Libri nostri nabízí tuto knihu i jako zpracovanou programem OCR, takže v ní lze textově hledat.

Životopisy svatých. V pořadí dějin církevních. Část 1.

Vondruška Isidor, 1930

Životopisy svatých. V pořadí dějin církevních. Část 2.

Vondruška Isidor, 1931

Životopisy svatých. V pořadí dějin církevních. Část 3.

Vondruška Isidor, 1931

Životopisy svatých. V pořadí dějin církevních. Část 4.

Vondruška Isidor, 1931

Všeobecný církevní dějepis. Díl první, Starý věk.

Kryštůfek František Xaver, 1883
Dědictví sv. Prokopa, sv. 22. O tomto dějepisu platí to, co jsme uvedli u práce Samsourovy. Jestliže však tento církevní dějepis čtenářům nabízíme, činime tak nejen prooto, aby se o mnohém zásadním z dějin Církve měli možnost dozvědět, ale i proto, aby měli možnost poznat, jak se k církevním dějinám církevní činitelé vč. autora ještě relativně nedávno (před nějakými 100 lety) stavěli, jak na ně nahlíželi.

Všeobecný církevní dějepis. Díl druhý, Zakládání církví u Germanův a Slovanův až do papeže Řehoře VII. (1073). Čásť první, Budování poměrů, které středověk tvoří.

Kryštůfek František Xaver, 1886
Dědictví sv. Prokopa, sv. 26.

Všeobecný církevní dějepis. Díl druhý, Středověk. Čásť druhá, Květ středověku a klesání jeho ke konci; od papeže Řehoře VII. až do pseudoreformace (1073 – 1517).

Kryštůfek František Xaver, 1889
Dědictví sv. Prokopa, sv. 29.

Všeobecný církevní dějepis. Díl třetí, Nový věk.

Kryštůfek František Xaver, 1892
Dědictví sv. Prokopa, sv. 32.

Cirkevne dejiny s osobitným zretel’om na vývin cirkevných dejín Slovenska. Sväzok I., II.

Špirko Jozef, 1943
Prof. ThDr. Jozef Špirko (* 2. 4. 1896 Spišské Podhradie-Rybníček, † 30. 10. 1954 Prešov): Jeho najvýznamnejším dielom je doposiaľ jediný tento slovenský manuál cirkevných dejín. V roku 1950 po internovaní biskupa Jána Vojtaššáka bol zatknutý aj Jozef Špirko a pod veľkým fyzickým aj psychickým tlakom boli od neho žiadané krivé výpovede proti biskupovi Vojtaššákovi. Špirko však svojho biskupa nikdy nezaprel, preto mu bolo štátnymi úradmi zakázané ďalšie pôsobenie v Spišskej diecéze.

Cirkev Kristova v dejinách. Prehľadné dejiny Katolickej cirkvi zo zreteľom na slovenské dejiny

Bucko Vojtech, 1944

Dějiny světa v obrazech. Od pravěku do počátku XX. století. Díl 1. až 4.

Hlavinka Alois, 1913
Díl 1. Starý věk, 1903. Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 71. Díl 2. Středověk, 1906. Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 74. Díl 3. Nový věk. Kniha prvá. Do americké svobody a po francouzskou revoluci, 1909. Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 82. Díl 4. Nový věk. Kniha druhá. Do počátku XX. století, 1913. Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 86.

Církevní dějiny v přehledu a obrazech

Ráček Blažej, 1940

Obrazy z dějin církevních

Janovský František, Müller Václav, 1910
Učebnice i čítanka pro ústavy učitelské a lycea.

Náboženství a věda. Odpověď na Draperovy Dějiny konfliktů mezi náboženstvím a vědou

Camara (de la) y Castro Tomás (Jenero), 1902
Vzdělávací knihovna katolická, sv. 26. Podle 3. vyd. ze španělštiny přel. Antonín Frecr. Za doporučení děkujeme čtenáři V.: "Jakýsi předchůdce (následující) knihy T. Woodse, z počátku 20. století."

Jak Katolická církev budovala západní civilizaci

Woods Thomas E., 2008
Na četné žádosti čtenářů zařazujeme do knihovny i tuto knihu – byť zcela nová pojednává o starých časech, kdy katolíci ještě nenazývali svou Církev "(vše)obecnou", ale bez obav "katolickou"; kniha je v OCR textovém tvaru. Protože je kniha ještě dostupná v obchodech, nemáme souhlas k jejímu zveřejnění. Nová informace: Knihovna Libri nostri obdržela 2. července 2013 souhlas majitele autorských práv ke zveřejnění. Vřelé díky!!!

Bludy a lži v dějinách. Rozhledy po dějinách církevních a světských na obranu pravdy

Hlavinka Alois, 1908
2. vyd. uprav. Do fondu zařazeno na doporučení čtenáře V.; P. Alois Hlavinka (* 4. 7. 1852 Věrovany u Tovačova, † 26. 2. 1931 Kroměříž).

1402: Dějepis pro žactvo

Dějepis Církve katolické pro nejvyšší třídy škol středních

Müller Václav, 1903
Autor (* 10. 12. 1865 Karlín, † 15. 11. 1931 Praha) vystudoval v Praze gymnasium a bohosloví. Učil v Roudnici, potom na reálce v Praze. Sídelní kanovník na Vyšehradě (od 12. 4. 1912) s několika funkcemi a tituly (Msgre). Učil liturgice a kampanologii na pražské konservatoři (1919 – 1924). Učebnice je podle posudku v ČKD 1904, č. 2, str. 134 – 137 velmi zdařilá, recensent navíc připojil i dosti drobných vylepšení; recensi zatím v horší tiskové kvalitě připojujeme.

Dějiny Katolické církve pro školu i rodinu

Volf Jan, 1922
Na základě nových pramenů, jakož i učebnice, kterou zpracoval kanovník Macek Václav, vypracoval Msgre. Jan Volf (* 26. 7. 1863 Lučkovice, † 31. 5. 1938 Klatovy); stručné (112 s.) pojednání. S tímto titulem vyšlo pouze jednou. S názvem Dějepis katolické církve pro školy střední a občanské (vyd. z r. 1938 zde má měšťanské) na základě nových pramenů a učebnice kanovníka V. Macka potom vyšlo ještě 2. až 7. různě dopl. a opr. vyd., naposledy r. 1938, které také uveřejňujeme.

Katolický dějepis církevní

Dvořák Xaver, 1935
Učebnice pro školy měšťanské a vyšší ústavy dívčí na základě osnovy předepsané Nejdůstojnější knížecí arcibiskupskou konsistoří a ordinariatem; poslední, 6. doplněné vyd.

Stručné dějiny církevní. Čtvrté rozmnožené a přehlédnuté vydání pro českou mládež

Oliva Václav, 1939
4. rozm. a přehl. vyd. Vycházely knihy nejen podrobné a odborné, ale i co nejstručnější, každému srozumitelné sešitky (jako je v oddělení Pedagogika a katechetika Malý katechismus s otázkami a odpovědmi pro obecné školy). Nezáleží, jak tlusté jsou učebnice, nezáleží ani na nějaké barevnosti, nezáleží na akademických titulech a týmech autorů, expertů; stačilo by, aby se děti podle pravdy dozvěděly to, co se vejde na pár stránek (zde 63 stran).

Dejiny cirkevné pre meštianske školy

Bezák Štefan, 1936
2. poslední vyd.

1403: Řím

Národní dům český v Římě.

Waal Anton Maria de, Borový Klement , 1874
Na základě spisu sestaveného Dr. Ant. de Waal-em k oslavě 900-letého jubilea diecése Pražské volně vzdělal Dr. Klement Borový. Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 60.

Římští papežové (statistická data)

Lobkovic Zdeněk V., princ, 1906

Msgra Gauma Trojí Řím – každodenní zkušenosti a dojmy při cestování po Italii. Sv. 1 až 4.

Gaume Joseph, 1901
Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 84 (Sv. 1 vyd. 1897). Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 88 (Sv. 2 až 4). Autorizovaný překlad z frančtiny od P. Koutného Antonína. Pozoruhodná na této publikaci jest Činnost Dědictví Svatojanského v Praze od roku 1835 – 1901 (na str. 722 až 737), kterou zpracoval ředitel Dědictví Svatojanského, tehdy kanovník meropolitní kapituly u sv. Víta na hradě Pražském P. Dr. Sedlák Jan Nepomucký a která obsahuje výčet všech podílů za ona léta. Tuto cennou bibliografii uvádíme i v pododdělení 1501: Bibliografie české katolické literatury.

Papežové v dějinách

Samsour Josef, 1908
Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 79.

Cesta do Říma a dále do Neapole a Pompeje. Pouť Slovanů do Říma ku dni ssv. našich apoštolů Cyrilla a Methoděje r. 1881.

Hakl Bohumil František, Koželuha František, 1881
Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 48.

Pii IX Pontificis Maximi Acta. Pars prima. Acta exhibens quae ad Ecclesiam universam spectant. Vol. I. – VII.

Pius IX., blahoslavený 2000, 1878
První díl vyšel r. 1854. Jiným zdrojem textů (avšak až od r. 1865) jsou Acta Sanctae Sedis na adrese. Na této adrese může čtenář najít i dokumenty, které uveřejňuje Parte seconda che comprende i motu-proprii, chirografi, editti, notificazioni ec. per lo Stato pontificio Vol. I., II. Tuto 2. část do Knihovny nezařazujeme, neboť je v italštině.

Sanctissimi domini nostri Leonis Papae XIII allocutiones, epistolae, constitutiones, aliaque acta praecipua. Vol. 1 – 8.

Leo XIII., 1910
Sv. 1: 1878 – 1882. Sv. 2: 1883 – 1887. Sv. 3: 1887 – 1889. Sv. 4: 1890 – 1891. Sv. 5: 1891 – 1894. Sv. 6: 1894 – 1897. Sv. 7: 1898 – 1900. Sv. 8: 1901 – 1903. Tím je podstatné dílo tohoto velkého papeže kompletní.
Ke každému zde uvedenému latinskému svazku je připojen postupně doplňovaný svazek českých překladů. Víte-li o vydání českého překladu některého dokumentu, prosíme o jeho zaslání nebo alespoň o informaci – mnohé české překlady vycházely v časopisech.

Leonis XIII Pontificis Maximi Epistolae encyclicae, Constitutiones et Apostolicae litterae

Leo XIII., 1892
Vyšla jen tato publikace s první částí encyklik – uvádíme ji jako doplnění předchozího titulu, kde čtenář nalezne zde chybějící dokumenty.

Pii X Pontificis Maximi Acta. Vol. 1 – 5, Index. Anni 1909 – 1914.

Pius X., svatý, 1914
Sv. 1: 1903 a 1904. Sv. 2: (1904 a) 1905. Sv. 3: (1904 a) 1906. Sv. 4: 1907 a 1908 (1. část). Sv. 5: 1907 a 1908 (2. část). Všechny další roky (09 – 14) jsou dostupné toliko v Acta Apostolicae Sedis, Vol. I. – VI., Romae 1909 – 1914, nebo v Actes de Pie X, Tome II. – VIII., Maison de la Bonne Presse, Paris (T. I. má název Lettres Apostoliques de S. S. Pie X); (od r. 1908) do června 1909 viz též následující soubor knih. Tím je dílo tohoto světce kompletní – kodex a liturgické knihy jsou v příslušných odděleních Knihovny.
Ke každému zde uvedenému latinskému svazku je připojen postupně doplňovaný svazek českých překladů. Víte-li o vydání českého překladu některého dokumentu, prosíme o jeho zaslání nebo alespoň o informaci – mnohé české překlady vycházely v časopisech.
Připojujeme: Pius X. a jeho první okružní list (E Supremi Apostolatus Cathedra, V Kristu všecky věci napravit). Sedlák Jan Nepomucký, 1904 – Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 91.

Římské dokumenty a dekrety z doby pontifikátu sv. Pia X., 1906 – 1911 (Roman documents and decrees)

Pius X., svatý, Dunford David, 1911
Těchto pět knih je doplněním předchozího titulu – tam čtenář nalezne zde chybějící dokumenty a dekrety z let 1903 až 1906 a z let 1909 až 1914.

1404: Svatá země

Starosemitské nápisy, sešit 1. – 5.

Šanda Vojtěch, 1912
Vzdělávací knihovna katolická, sv. 54.

Josefa Flavia O Válce židovské a vlastní životopis.

Josephus Flavius, Sušil František, 1856
Přeložení staré docela opravené od P. Františka Sušila. Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 10. Ještě doplníme přehled vydání: 1553, 1805, 1856 a 1913 (upraveno), 1920, 1921 a 1926, naposledy pak 1965, 1990, 1992 a 2004.

Dobytí Jerusalema

Josephus Flavius, 1918
Přeložil a předmluvu napsal Dr. Ferdinand Romportl. "Překlad části spisu O válce židovské (kniha V. a VI.), v níž živě líčeno obléhání a dobytí Jerusalema Titem. V předmluvě podal překladatel stručný životopis Josefa Flavia, výčet a obsah jeho spisů, dále ocenění jeho povahy a spisovatelské činnosti, a posléze stručné dějiny židovského povstání" (ČKD 1919, č. 1 + 2, str. 91).

Palestina neb země svatá. Příručka k biblickým příběhům.

Šoffr František, 1861
2. opr. a rozmn. vyd. (poprvé vyšlo 1858).

Cesta do svaté země, jíž vykonal a sepsal Josef Chmelíček. Díl I. Díl II.

Chmelíček Josef, 1867
Díl I. 1865, Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 30. Díl II. 1867, Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 33.

Cesta po Palestýně. 1. Do města Davidova z města Eliščina. Řada vzpomínek cestopisných, biblických a historických. 2. Ke svatyni Kananejské. Kus kočovného života po vlasti Goliášově (Cestopisných črt po Palestýně řada 2).

Hejčl Jan, 1911
Část 1 má vročení 1909.

Obrazy z východu

Hudec Tomáš Akvinský, 1915
Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 88. Podrobné očité svědectví katolického kněze, doktora theologie, o kráse Blízkého východu vč. Sýrie, Libanonu a Palestiny a o pokoji v tamních končinách před propuknutím židovského záboru. Zveřejěno po konsultaci s autora inkardinující diecézí (čtenář Š.).
K dokreslení může čtenář konsultovat pětistránkový souhrn o tomto záboru Dnešní Palestina a Židé. Hudec Tomáš, ČKD 1946, č. 2, str. 65 – 74.

Palestina

Kutal Bartoloměj, 1925
(název pokračuje:) historicko-náboženský obraz minulosti a přítomnosti Palestiny nakreslil ThDr. Bartoloměj Kutal. Prakticky poslední větší česká katolická zpráva o Palestině sice ještě arabské, kdy už ale naplno běžel její židovský zábor. Zveřejěno po konsultaci s autora inkardinující diecézí (čtenář Š.).

Šest neděl v Orientě

Kousal Josef, 1902
Dojmy z cest Josefa Kousala, faráře ve Mříčné.

Osvobozený Jerusalem

Tasso Torquato, 1890
Proslulé zpracování 1. křížové výpravy; dnes by se asi hovořilo o tom, že křesťanisté (tehdy by to ovšem byli výhradně katolicisté) rozdrtili ne muslimy, ale islamisty: formou originálu velkolepý epos nejvýznamnějšího představitele (11. března 1544, rok před zahájením Tridentského koncilu, Sorrento – 25. dubna 1595, Řím) přechodu od renesance k baroku v Itálii básnicky přeložil Jaroslav Vrchlický. Přechod k baroku se časově shodoval s Tassovým životním utrpením a výrazem úplného spočinutí básníka v tomto ideovém směru je přepracování díla pod názvem Jerusalem získaný a nakonec Tassova svatá smrt.

Staročeské cestopisy do Svaté země

Zachystal František aj. red., 1931
Vzdělávací knihovna katolická. Nová řada, sv. 10.

Putování k svatému hrobu

Hasištejnský z Lobkovic Jan, 1907
Vyšlo třikát: 1902 (dle rukopisu pražské c. k. universitní knihovny vydal, úvodem, ukazatelem míst a slovníkem opatřil Ferdinand Strejček) – volně na internetu, 1906 (vydal V. Kotrba, poznámkami opatřil P. Maleček František Alois) a 1907 (znovu vydal P. Fr. A. Maleček).

Do svaté země. Zpráva o II. moravské lidové pouti v srpnu r. 1910.

Procházka Emil, 1910
Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 84.

Do Jerusalema. Zpráva o IV. moravské pouti do Svaté země roku 1928.

Bartoš Antonín, 1929
Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 98.

Po stopách Božského Spasitele v Egyptě a Svaté Zemi

Kašpar Karel Boromejský, 1931
Dar Knihovně.

Sion a město Davidovo ve světle nejnovějších objevův

Slabý Josef, 1915
Vzdělávací knihovna katolická, sv. 63.

1405: Východ

Viz též 1605XY: Říše římská (X = 0 – 1). Patrologie a Hagiografie Východu je podle vhodnosti někdy i na příslušných místech v oddělení 12 – Patrologie a patristika nebo 13 – Hagiografie.

Obrazy z byzantských dějin. 1. díl. Vznik a sláva byzantské říše. 2. díl Soumrak byzantské říše.

Müller Karel, 1927
Drang nach Osten. Kde má původ? První nebyl ani Hitler, ani Napoleon. První byli křižáci papeže Innocence III., kteří při 4. křížové výpravě r. 1204 utopili v krvi křesťanskou Římskou říši, dnes populárně zvanou Byzanc, kvetoucí Kristovo veledílo trvající téměř tisíc let od r. 313. Důsledky tohoto nebetyčného zločinu byly strašlivé. Římská řiše, do té doby strážkyně Západu před muslimy, se sice jaksi ještě obnovila r. 1261, ale byla již zesláblá, takže se r. 1453 stala snadnou kořistí muslimů sultána Mehmeda II. (poznamenejme, že Západ – od r. 800 sám sebe nazývající Svatou říší římskou – jí při tomto druhém! Pádu Cařihradu samozřejmě nepomohl). Cesta mohamedánů do Evropy v následujících staletích byla volná. Kniha poprvé vyšla r. 1907 a 1908, pro toto vyd. r. 1927 byla ze základu přepracována a rozšířena. Vyšla pak ještě r. 1940.

O církevním dějepise Slovanů

Sasinek Fráňa Vítězslav, 1887

Ulfilas a glagolské písmo

Sasinek Fráňa Vítězslav, 1887

Výklad idey cyrillo-methodějské

Jašek Adolf, 1909

Východní otázka církevní

Grivec Fran(c) Xaver, 1910
Vzdělávací knihovna katolická, sv. 49.

Pravoslaví

Grivec Fran(c) Xaver, 1921

Duchovní život ruského národa

Vilinskij Valerij Sergejevič, 1931
Vzdělávací knihovna katolická. Nová řada, sv. 9.

Byzantské pojímání církevního prvenství a jednoty – s dodatkem O pravověrnosti sv. Cyrila a Metoda.

Grivec Fran(c) Xaver, 1922

Byzantské křesťanství u slovanských národů

Kadlec Jaroslav, 1946

Východní církevní otázka a úkol Rakouska při jejím řešení

Erhard Albert, 1902
Vzdělávací knihovna katolická, sv. 27. Přeložil P. Karel Boromejský Kašpar, spirituál a professor v Akademii hraběte Straky v Praze. Knize nelze nic vytknout. Důkladně popisuje rozdíly mezi západním a východním křesťanstvím, rozebírá historické vlivy a ukazuje, jak rozumně postupovat dál. Jiná ale byla praktická realizace, zejm. faktický vztah k pravoslaví a k Haliči. Tato záležitost později dokonce přerostla v banderizaci "Ukrajiny" – už v pol. 19. stol. byly v praxi rýsovány obrysy dnešní "ukrajinské" tragédie. Rakousko se své úlohy, jak ji kniha správně popisuje, nezhostilo. Bylo to způsobeno m. j. tím, že monarchie měla více mocenských center. Císař např. ani nevěděl, že část rádoby katolické generality a šlechty se paktuje za jeho zády s Němci – protestanty. Následník trůnu měl svůj dvůr a vojenskou kancelář. Uhři si vládli sami. Atd. Proto připojujeme dvě spojené práce: 1. Utrpení Haliče, Lin, 2014 a 2. Thalerhof – První projev českého poslance pro republiku (14. 6.1917), Stříbrný Jiří, 1934 – i když k částem tohoto projevu máme velké výhrady: do str. 18 jde o socialistickou propagandu a od str. 40 jde o blouznění po demokracii; těžištěm jsou str. 19 až 40 (převážně fakta o Talerhofu, prvním evropském koncetráku, z něhož se později učilo i hitlerovské socialistické Německo). Nevěrnost monarchie jednotnému řízení podle katolické víry a morálky byla skutečnou příčinou jejího rozvratu a nakonec zániku. Nedostatkem zpráv 1. i 2. je, že neuvádějí, co o tzv. ukrajinizaci věděli a co dělali biskupové na Haliči a co věděl a co popř. činil či nečinil proti mučení internovaných ubožáků biskup ve Štýrsku; byla-li tedy činnost biskupů kladná nebo naopak ještě přitěžující (např. arcieparchie lvovské)? Jinak, tvorba vymyšleného "národa ukrajinského" není nic nového v dějinách: v hlavách Masaryka a Beneše se vylíhl "národ československý" (projekt zkrachoval), Merkelová (v zastoupení koho?) vytváří "národ evropský" (projekt rovněž, s pomocí Páně, zkrachuje). A zase: postoje biskupů? Raději se neptat – příliš to připomíná stejné otázky o postojích k supermasovým vražděním proti Jugoslávií, Iráku a Libyi až k pokusu o vyhlazení Sýrie, než přišlo Rusko, příliš to připomíná otázky o postojích k rozorávání naší civilizace skrze lžiběžence. Laskavému čtenáři doporučujeme seznámit se také, v pododdělení 1304: Jednotliví světci s úmrtím po r. 1563 do r. 1870, se situaci v době působení sv. Josafata Kunceviče († 1623) u Rusínů.

Župnik Sarajevsko-Poljski – bosenské vzpomínky

Venhuda František z Paula, 1933
Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 101.

Kniha o Svaté Hoře Athonské

Sava Hilandarac, 1911
Sáva Chilandarec, vlastním jménem Slavibor Breüer, 8. 7. 1837 Kutná Hora – 14. 1. 1912 klášter Chilandar (v srbštině Хиландар/Hilandar, řecky Χιλανδαρίου; srbský klášter v mnišském státě Svatá hora, Aγιoν Oρoς, na řeckém poloostrově Athosu v Egejském moři – je připomínán poprvé v roce 1015), byl knihovníkem na srbském Athosu.

1406: Redukce a zahraniční misie vůbec vč. misionářů českých

Jiné je pododdělení 0703: Lidové misie.

Paraguay v době jesuitských redukcí

Charlevoix Pierre-François-Xavier de, 2008
Čtyři poznámky: 1. Skvělá kniha francouzského jesuity (1682 – 1761) dostala v úvodu a závěru moderní stigma (šlo prý hlavně o odstranění chudoby Indiánů, jejich evangelizace byla diskutabilní).
2. Původní znění (skoro 10 svazků) pečlivého historika je pro dnešního člověka neúnosné, krácení překladatelkou bylo ale citlivé; pomohla si kráceným německým vydáním.
3. Téma redukcí tím nekončíme, ale naopak začínáme.
4. Redukce, velkolepý pokus o vybudování Kristova pozemského království, byly zničeny osvícenci za kolaborace církevních činitelů vrcholící papežovým rozhodnutím (1773) zrušit jesuitský řád (řád přežil jen ve dnes stejným osvícenským Západem opovrhovaném Rusku); kniha o tomto pojednává poměrně zastřeně, zrušení řádu se autor už nedožil. Z uvedených důvodů některé části knihy vynecháváme.

Kniha je zde připravena a jejímu zvěřejnění brání jen autorský zákon. Pokud o knihu máte zájem, zjistěte si majitele autorských práv a zveřejnění s ním dohodněte. Pomůžete tak i ostatním zájemcům.

    Tovaryšstva Ježíšova posvátné missie za mořem, díl 1 a 2

    Svoboda Josef, 1874
    Díl 1: Missie v Paraguayi. Díl 2: Missie v Japonii. Tyto pozoruhodné knihy byly jako separáty vydány v Praze roku 1874 a 1876, ovšem původně vyšly v měsíčníku Škola Božského Srdce Páně. Díl 1 vycházel roku 1873 v číslech 7 až 12. Díl 2 vycházel roku 1875 v číslech 2 až 5, 7 a v příloze k č. 10. Oba celé ročníky jsou v pododdělení 2002: Časopisy. Naše knihovna tak nabízí původní vydání obou dílů – jako tento separát.

    Missie tichomořské

    Škorpík František Xaver, 1854
    P. František Xaver Škorpík (* 16. 10. 1814 Malá Zhoř u Polné, † 17. 1. 1890 Brno). Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 6.

    Obrazy z katolických missií

    Weinberger Maxmilian, 1895
    Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 62. Obsáhlá kniha popisuje některé misie po celém světě, je tu úvodní rytina sv. Františka Xaverského, avšak přece jen jsme zde (rok 1895) už skoro 350 let po jeho smrti. A jsme také už nějakou tu stovku let potom, co nejslavnější misijní dílo všech dob, jesuitské jihoamerické redukce, bylo společným úsilím světového zednářstva a s nim kolaborujícího papežství zničeno; kniha tyto redukce ani nezmiňuje. Připojujeme publikaci Z katolických missií. Weinberger Maxmilian, Schall von Bell Johann Adam, Gromadski Valerián, 1905 – Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 73 – a za ni dva články: 1. Obrazy z katolických missií. Redakce, ČKD 1896, č. 4, str. 245nn. 2. Maxmilian Weinberger. Čihák Josef, ČKD 1930, č. 3 + 4, str. 302n.

    Missie jesuitské vůbec a missie P. Augustina Strobacha ze S. J. zvlášť

    Procházka Matěj († 1889), 1886
    V názvu ve skutečnosti je "z T. J." Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 53.

    Cesty misionářské, které Mongolskem, Tibetem a říší Čínskou vykonali Huc a Gabet, kněží kongregace sv. Lazara v Paříži.

    Huc Évariste Régis, Gabet Joseph, 1887
    Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 74. Zčeštil Jindřich Karel, rodilý Čech v Moskvě žijící. Připojujeme článek Švédský cestovatel Sven Hedin o katolických missionářích v Číně. Podlaha Antonín, ČKD 1903, č. 5, , str. 348n. o podvodu tibetských mnichů ohledně jejich tzv. posvátného stromu. Krátce a dobře, pohanská náboženství vždy končí u tyranie jejich "kněží", ať jsou to říše indiánů ve střední Americe nebo říše tibetská. A tu se shledáváme se dvěma nesmyslnými názory. První tyto tyranie sice odsuzují, avšak tato náboženství kladou na roveň s náboženstvím katolickým hlásajíce, že i katolický stát končí u téže tyranie. Druzí říše středoamerických indiánů i říši tibetskou velebí pro jejich původní, domorodou originalitu (např. pojídání syrových jater vyříznutých z živých lidí provozované u indiánů by mělo být projevem multikulturního obohacení) – avšak katolický stát odsuzují stejně, jako ti první.

    Z vlasti Buddhovy. Obrázky z katolických misií a ze života ve Východní Indii

    Kubes Augustin, Zaleskis Vladislovas Mykolas, 1906
    Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 93.

    Obrázky z katolických missií. Díl I. Asie.

    Všetečka František, 1916
    Dědictví sv. Cyrila a Metoděje. sv. 89.

    Obrázky z katolických missií. Díl II. Afrika.

    Všetečka František, 1917
    Dědictví sv. Cyrila a Metoděje. sv. 90.

    Apoštol Indiánů P. Petr Jan de Smet S. J. (1801 – 1873)

    Kinzig Joseph, 1930
    Autorisovaný překlad (Der grosse Schwarzrock. P. Peter Johannes de Smet S.J., 1801 – 1873, 1922) pořídil P. Sehnal Antonín (* 9. 2. 1861 Soběchleby u Lipníka nad Bečvou, † 24. 4. 1937 Rapotín). Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 999.

    Čeští františkáni v Habeši

    Procházka Jáchym Bohumil, 1937

    Misijným svetom

    Škrábik Andrej, 1940

    Cesty ve znamení kříže; dopisy a zprávy českých misionářů 17. a 18. věku ze zámořských krajů

    Kalista Zdeněk, 1947
    3. vyd. (předtím vyšlo r. 1941 a 1942).

    1407: Inkvisice

    Inkvisice. O jejím náboženském, politickém a společenském úkolu

    Romain Georges, 1901
    Přeložil pater Vaňous František, vydala Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství.

    Inkvisice (církevní, španělská, protestantská a židovská) ve světle pravdy

    Oliva Václav, 1901

    Inkvisice církevní

    Samsour Josef, 1908

    1408: Ostatní dílčí dějěpisné záležitosti

    Protestantismus a katolicismus a jejich poměr k evropské civilisaci. Svazek I.

    Balmes i Urpià Jaume Llucià Antoni, 1948
    V češtině vyšel jen tento svazek – sice bez aprobace, ale pohled je katolický.

    Bajky o jesuitech

    Duhr Bernhard, 1902
    Vzdělávací knihovna katolická, sv. 20. Přeložili a doplnili Dr. Josef Tumpach a Dr. Antonín Podlaha. Tuto nepostradatelnou pomůcku proti "zaručeným informacím" "naší" televise a ostatních "našich" médií doporučil čtenář V.; ve dvou dílech.

    Tovaryšstvo Ježíšovo – několik kapitol z dějin církevních

    Oliva Václav, 1910
    Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 83.

    Milosrdní bratří

    Bogar František Benedikt, 1934
    Knihu připravujeme.

    Píseň o Rolandovi

    autor neuveden, 1986
    Přeložil Jiří Pelán; vydání v tomto překladu 1. Zveřejněno se souhlasem překladatele. Ilustrace jsme vypustili, na ukázku jsme ponechali jen obálku.

    Skutky a nikoli pouhá slova papeže míru Benedikta XV.

    Kašpar Karel Boromejský, 1922
    Drobná kniha tehdejšího biskupa královéhradeckého obsahuje mnoho pozoruhodných a převážně neznámých informací; do Knihovny zařazena na doporučení čtenáře V.

    Atlas hierarchicus

    Streit Karl, 1929
    (název pokračuje:) descriptio geographica et statistica Sanctae Romanae Ecclesiae tum Occidentis tum Orientis juxta statum praesentem accedunt nonnullae notae historicae necnon ethnographicae, consilio et hortatu S. Sedis apostolicae elaboravit P. Carolus Streit. Mnozí dávají 2. vatikánskému sněmu za vinu dnešní sekularizaci v euroamerickém prostoru. Ať už byl jeho průběh a celkový průběh katolického života po něm jakýkoliv, nelze tyto faktory vidět jako příčinu oné sekularizace: příčinu je nutno hledat v dřívější době (nebo daleko dřívější); vždyť druhovatikánští biskupové byli všichni jmenování před rokem 1965, mnozí i dávno předtím. Tento atlas byl tištěn r. 1929 a výše čteme o rozhodující úloze Svatého stolce při jeho tvorbě. A i když je titul atlasu latinský, jeho text latinský skoro není: není snad čtyřjazyčnost – a převážné opuštění latiny – jakoby už dnešní? Ve třech částech: 1. Celkový popis map. 2. Statistické tabulky a rejstřík (který v knize následuje až za mapami). 3. Mapy.

    Ježíš Kristus Král!

    Řehák Karel Lev, 1935
    (název pokračuje:) Úvahy historické o nepřetržitém pronásledování Spasitele v Církvi a o ustavičném vítězství jeho! Ku sjezdu katolíků v Praze L. P. 1935.

    Jen katolické náboženství má budoucnost. Hovory náboženské.

    Hammerstein Ludwig von, Konečný Filip Jan, 1904
    Se zvláštním zřetelem k protestantskému heslu "Pryč od Říma!" Dle P. Hammersteina S. J. upravil P. Filip Jan Konečný O. P. (* 12. 7. 1862 Přestavlky u Velkého Týnce, † 8. 6. 1928 Třebívlice). Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 72.

    1409: Slovensko

    Dejiny Spolku sv. Vojtecha. Bibliografia vydaní Spolku sv. Vojtecha v Trnave 1870 – 1994.

    Pöstényi Ján, Radváni Hadrián, 1930
    Spolok sv. Vojtecha, č.156 (r. 1930) a č. (r. 1996). Skeny i text první publikace volně na internetu, na str. 97 – 492 jsou jména členů spolku, na str. 493 – 507 je seznam jednatelství, knihu uzavírají stanovy spolku.

    Kniha je zde připravena a jejímu zvěřejnění brání jen autorský zákon. Pokud o knihu máte zájem, zjistěte si majitele autorských práv a zveřejnění s ním dohodněte. Pomůžete tak i ostatním zájemcům.

    Sv. Method a Uhorsko

    Sasinek Fráňa Vítězslav, 1884

    Život SS. Cyrilla a Methoda

    Sasinek Fráňa Vítězslav, 1885

    Historický katechismus pre Slovákov

    Sasinek Fráňa Vítězslav, 1906
    Vyšla tři vydání: poprvé r. 1896 (20 stran), 1901 a 1906 (obojí 28 stran). Přinášíme 3. vyd.

    Spišský historik Jozef Hradský – jeho život a dielo

    Špirko Jozef, 1946

    Cyrillo-methodějství u Čechů a u Slováků

    Kolísek Alois, 1935
    Knihu připravujeme.

    1410: Přední světové osobnosti

    Světce do roku 800 (úmrtí) naleznete v odd. 12 – Patrologie a patristika, pozdější v odd. 13 – Hagiografie.

    Věda a učenci katoličtí

    Zahm John Augustine, 1899
    Vzdělávací knihovna katolická, sv. 12. Dle druhého anglického vydání (Catholic science and Catholic scientists, 1894) s dovolením spisovatelovým přeložil P. ThDr. PhDr. Hazuka Václav.

    Několik vynikajících katolických povah XIX. století

    Hammerstein Ludwig von, Kosina Jan, 1901
    Vzdělávací knihovna katolická, sv. 23. Obsah: Hrabě Lev Thun; Josef z Gorresů; Don Bosco, zakladatel Salesiánů; Papež Pius IX.; Hrabě Řehoř Šuvalov, Barnabita; Kníže Dmitrij Golicyn; Daniel 0'Connel; Bedřich Leopold hrabě Stolberg; Vilém Achtermann; Heřman Mallinckrodt; Professor dr. Eduard Heis; Vilém Emanuel svobodný pán z Kettelerú; Jan Křtitel Maria Vianney; Don Gabriel Garcia Mořeno; Papež Pius VII.; Bedřich Hurter; Bedřich Vilém Faber. Dnešní novokatoličtí ubožáci většinou znají spíš Garibaldiho než Morena, nebo, "hrdi na svou víru," neznají nic (kromě obsluhy mobilu).

    Zpět k Římu! čili Za Matkou a pro Matku – obrazy ze života slavných konvertitův a rekovných sluhů Božích.

    Janovský František, Weiss Josef, Pavelka Pavel, 1901
    Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 69.

    Krištof (Kryštof) Kolumbus

    Lorgues Antoine François Félix Roselly de, hrabě, 1907
    Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 77.

    Kryštof Kolumbus – život a význam objevitele globu

    Vyskočil Albert, 1947
    2. vyd., 1. vyd. 1945. Dominikánská edice Krystal, sv. 84. Volně na internetu.

    Pod praporem pravdy – úvahy a obrazy ze života pravých velikánův.

    Janovský František, 1903
    Hlasy Katolického spolku tiskového roč. 34, č. 5.

    García y Moreno y Morán de Buitrón Gabriel Gregorio Fernando José María

    Kadeřávek Eugen Jan N., Kameš Vojtěch, Schikora Rudolf(?), 1933
    Pod tímto záhlavím uvádíme tři spisy:
    1. Gabriel Garcia Moreno, president republiky Ecuadorské, člen Kongregace Mariánské. Kadeřávek Eugen Jan N., 1901.
    2. Garcia Moreno, mučedník katolické civilisace – životopisný obraz. Kameš Vojtěch, 1903 (nakreslil P. Vojtěch Kameš); Hlasy Katolického spolku tiskového roč. 34, č. 1.
    3. Garcia Moreno, president – katolík. Schikora Rudolf, 1933 – Životem 186 roč. 8 (1933), č. 18, viz pododděkení 2001: Časopisy s periodicitou aspoň šestkrát do roka.

    1411: Posvátná místa ve světě

    Příběh o zjevení Nejblahoslavenější Panny Marie dvěma pastouškům na hoře La Salette ve Francouzku dne 19. září 1846.

    Hecht Laurenz, 1849
    Překlad 2. a 3. vyd. Geschichte der Erscheinung der seligsten Jungfrau zweien Hirten-Kindern auf dem Berge von Salette in Frankreich, den 19. Herbstmonat 1846, 1847, pořídil pan Šenk Antonín Bedřich, učitel farní školy.

    Lurdy a pouť do Lurd r. 1896 konaná.

    Kolísek Leopold, 1899
    Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 67. Celoživotní propagátor Lurd, farář v Předklášteří u Tišnova P. Leopold Kolísek (* 14. 11. 1859 Protivanov, † 25. 8. 1922 Křižanovice), psal na toto thema až do své smrti.

    Růžencová Královna z Fatimy

    Fonseca Luigi Gonzaga da, 1947
    Poprvé vyšlo v Římě jako Le meraviglie di Fàtima. Le apparizioni ed i miracoli della Madonna del Rosario di Fàtima. Con app. di preghiere e canti, 1932, např. roku 1959 vyšlo 15. italské vyd. V češtině poprvé vyšlo r. 1943, pak 1945; toto je 3. vyd.

    Květen ve Fatimě. Třicetdvě májové promluvy.

    Kulač Jaroslav, 1946
    Volně na internetu.

    Tři svatá města – Ars v Dombes, Svatý Jakub v Compostelle, Hora svatého Michaele

    Baumann Émile, 1920
    Trois villes saintes – Ars-en-Dombes, Saint-Jacques-de-Compostelle, Le Mont-Saint-Michel (1915), s přídavkem Heures d'été au Mont Saint-Michel (1920); přídavek zde v češtině, vzhledem k datu vydání, není.

    Cesta do Francouz a do Špaňhel (Španěl), již vykonal a sepsal Josef Chmelíček. Díl I. až III. Výlet do Solnohradu. Náčrtky cestopisné.

    Chmelíček Josef, Soukup Jan, 1873
    Díl I. 1869 (Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 36.). Díl II. 1872 (Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 39.). Díl III. Chmelíček Josef, 1873. Výlet do Solnohradu. Náčrtky cestopisné. Soukup Jan, 1873 (Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 40.).

    1499: Dokumenty sněmů církevních

    Apologie sněmu kostnického v příčině odsouzení 45 vět Jana Viklifa

    Lenz Antonín, 1896
    Napsal na základě spisů Viklifových P. prof. ThDr. Lenz Antonín.

    Canones et decreta Sacrosancti Oecumenici Concilii Tridentini sub Paulo III. Iulio III. et Pio IV. pontificibus maximis cum patrum subscriptionibus

    sněm, 1887
    Připojujeme (v dokonalém textovém tvaru) publikaci Dokumenty tridentského koncilu, latinský text a překlad do češtiny (z latinského originálu přeložil P. Hrdina Ignác Antonín O. Praem.), 2015, kterou je však s ohledem na nakladatelská práva přísně zakázáno jakkoliv zveřejnit.

    Kniha je zde připravena a jejímu zvěřejnění brání jen autorský zákon. Pokud o knihu máte zájem, zjistěte si majitele autorských práv a zveřejnění s ním dohodněte. Pomůžete tak i ostatním zájemcům.

    Snem v Tridente. K štvrtej storočnici

    Špirko Jozef, 1947

    Constitutiones dogmaticae Sacrosancti Oecumenici Concilii Vaticani ex ipsis eius actis explicatae atque illustratae

    Granderath Theodor, 1892
    Vážnějším zájemcům můžeme poslat i sken VatiSnem1892a-text.pdf jiného exempláře této knihy, který je zřetelnější, ale má nepatrně horsí OCR.

    Acta et decreta Sacrosancti et Oecumenici Consilii Vaticani die 8. decembris 1869 a SS. D. N. Pio P. IX. inchoati

    sněm, 1871

    Světový eucharistický kongres v Chicagu a účast katolíků z Československa

    Hanuš Josef, Myslivec Václav, 1927
    Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 999. Napsali Msgre. doc. ThDr. Hanuš Josef (* 6. 1. 1876 Ohnišťany u Nového Bydžova, † 20. 4. 1928 Praha) a V. Myslivec (konservativně katolický politik, odpůrce Šrámka).