Knihovna Libri nostri

Katolík by měl být "podoben hospodáři, který vynáší ze své zásoby věci nové i staré." Zatímco věci nové jsou všude v nepřeberném počtu, věci staré málokdo zná. K jejich poznání nabízí své služby Knihovna Libri nostri.


ODDĚLENÍ    VŠECHNY PUBLIKACE    PŘEHLED AUTORŮ    ZÁKLADNÍ INFORMACE   PRO KNIHOVNÍKY


11 – Sociologie a charita

Katolická bibliografie tohoto oddělení 11

Tumpach Josef, Podlaha Antonín, 1913
Období 1: 1828 – 1913; kompletní česká bibliografie tohoto období je v pododdělení 1501: Bibliografie české katolické literatury.

Oddělení je členěno takto:

1101: Liberalismus obecně a osvícenství█1102: Socialismus█1103: Bolševický komunismus█1104: Kapitalismus a oligarchismus█1105: Rasismus█1106: Rolník, živnostník a duchovní█1107: Sociální nauka Církve█1108: Antiutopie█1109: Odpor k pověrám (spiritismu, darwinismu ...)█1110: Charita█1111: Hromadné sdělovací prostředky (média), veřejné mínění█1112: Feminismus█Pozn.: 1. V oddělení 15 – Dějiny Katolické církve v Českých zemích máme sice obdobné čleměmá pododdělení 1507 až 1513, ovšem je smutnou skutečností, že možná častěji než Církev a duchovenstvo, u nás vedli tento boj laici a dokonce i rozumní nekatolíci. Je např. docela skandální, že před časem jeden z nevyšších církevních představitelů posledních desetiletí hodnotil osvícenství jako jeden z kořenů evropské civilizace. A kolik duchovních kolaborovalo ať už s masarykismem, nacismem, komunismem nebo v současné době s americkým světovládným tzv. neokonservatismem, což je zase odrůda osvícenství! Kolik českých duchovních kolaboruje s demokratismem Evropského svazu (tzv. unií)! Objeví se kdejaký nesmysl tzv. osvíceného myšlení, jako např. "teorie o změně klimatu" (což není nic jiného, než poslední verse malthusianismu), mediálně a politicky propagovaný – a kolik je pastýřů, kteří to spolknou i s navijákem! Proto jsme museli zařadit i uvedených prvních pět pododdělění, kdy boj byl veden mimo české církevní struktury. 2. Německý národní socialismus (tzv. nacismus) naleznete podle převažujícícho tématu v pododdělení 1102 nebo 1105.

1101: Liberalismus obecně a osvícenství

O osvícenství srov. i 1508.

Co je špatného na světě

Chesterton Gilbert Keith, 1925
Přeložil anglista Ladislav Vymětal (1895 – 1940).

Obžalovací řeči: Sv. 1 Svobodné zednářství a velezrada. Sv. 2 Židé v zednářstvu a v revoluci.

Butmi N. A., Butmi de Katzman Georgij Vasil’jevič, 1907
Publikace vyšly v katolickém Cyrillo-Methodějském vydavatelství V. Kotrby. V knihách jsou autoři uvádění (zřejmě přepisem do češtiny, jako "N. L. a G. Boutmy"; autora N. A. Butmiho se nepodařilo blíže identifikovat, druhým autorem je Георгий Васильевич Бутми де Кацман). Jako přívažek připojujeme Židovské zrcadlo v světle pravdy, Hora Jiří,1907. V knize je sice napsáno, že jde o "věděcké studium Dr. Karla Eckera, soukromého docenta ...", ovšem nikdo takový neexistoval; ve skutečnosti je míněn německý katolický teolog a filolog Jakob Ecker (* 28. 2. 1851 Lisdorf, † 17. 11. 1912 Trier). Podobně Jiří Hora (* 1860, † 1933, používal též jména Čeněk Brabec) uvádí jakéhosi Dr. A. S. Šmakova, který je české bibliografii neznám; ve skutečnosti je zřejmě míněn kontroversní autor z přelomu 19. a 20. stol. Алексей Семенович Шмаков. Publikace jsou historickým svědectvím a je nezbytné je vnímat v dobovém kontextu.

Zkáza Slovanů ze světové války; deník poválečný. Díl I.

Vrba Rudolf, 1924
Knihy tohoto katolického kněze umožňovaly už v roce 1924 poznávat podstatu bolševismu a jeho nadnárodní celosvětové zaměření, zcela v rozporu s oficiálními postoji a zahraniční politikou čsl. státu a jeho představitelů, Masaryka a Beneše.

Zkáza Slovanů ze světové války; deník poválečný. Díl II.

Vrba Rudolf, 1924
Jako přívažek mírně pravopisně upravené, ale textové pdf obou dílů z www.narodnisjednoceni.cz. Vyšlo ještě druhé vydání roku 1925, kvůli Masarykovi na jednom místě zcensurované, které nemělo obsah.

Dvě politické encykliky. 1. Divini Redemptoris. 2. Mit brennender Sorge.

Pius XI., 1938
1. Divini Redemptoris, O bezbožeckém komunismu (19. 3. 1937), 1937 a 1938: Tři pozn.: 1.1. Datum. Kdo nezná roli posledních papežů v západní politice, podiví se tomu, kdy tato encyklika vyšla: celých 20 LET POTOM, co se Západ pokusil r. 1917 zničit Rusko strašlivým Kerenského (à la Jelcin) únorovým převratem. Hned potom Západ nasadil do Ruska sionistickou teroristickou skupinu Uljanov-Bronstein a spol.; encyklika vyšla až r. 1937! To bylo až tehdy, kdy uvedená trockistická skupina byla Stalinem zničena a kdy moc Ruska byla naopak upevněna ke hrůze intrikujícího Západu, který v těsné, (přinejmenším) časové návaznosti na encykliku znovu napadl Rusko – válkou. 1.2. Dnešek. Z téže politické role posledních papežů plyne to, že nebyl a není shodně odsouzen dnešní bezbožecký oligarchický socialismus, kdy oligarchové a státní moc jsou propojeni. Přitom máme zase vše: místo (českých) státních podniků (cizí) koncerny, místo Sovětského svazu a RVHP je zde Evropský svaz v ČR šikovně zvaný unie, místo Varšavské smlouvy NATO, místo internacionalismu Schengen a ještě horší multikulturalismus, místo JZD pracují dělnící na velkofarmách, které jim nedají ani ten záhumenek, místo konzumů supermarkety, kromě potratů máme i potratovou antikoncepci, kromě inseminace dobytka i inseminaci lidí, navíc máme i homosexualismus a genderismus. 1.3. Doma. Jak je uvedeno v úvodu k pododdělení 1101, doma máme církev vůči zvrhlému státu mlčící, která si dovoluje jen něco naznačovat uvnitř svých ghett. Proti bombardování Jugoslávie, Iráku, Lybie, Jemenu, proti Západem způsobenému rozvratu i Ukrajiny, nikdo z Církve vážně neprotestoval, proti zavraždění 250.000 Syřanů se mlčelo až doteď, kdy vystoupilo Rusko a migranti. A protože církev takto veřejně nepůsobí, není ani její pronásledování ze strany státní moci. Církev má tak pokoj a může v klidu vyhnívat. Jsou to vzájemně se podporující skutečnosti: vnitřní situace v Církvi a její působení navenek. 2. Mit brennender Sorge, S palčivou starostí (14. 3. 1937), 1937: V bodu 1. byl jmenován Západ. Ale to lze upřesnit: Kdo nasadil r. 1917 teroristy do Ruska? Kdo si vypěstoval německý socialismus? Západ(ní velkokapitál). Papež správně rozebírá vady německého socialismu, ale správná podpora soukromého vlastnictví děsivě vybujela v církevní úchvat pro moc korporativních dnes tak řečených banksterů – proti nim ani slovo, dnešnímu papeži dokonce vedou a kontrolují finanční agerndu. Srov. Dvě sociální encykliky v podoodělení 1107: Sociální nauka Církve.

V předvecer druheho dne. (Marxismus a krestanství.)

Ghelfand Simeon Simeonovič, 1950

Analysa 17. listopadu 1989 a změn ve Východní Evropě. Dolejšího „Analysa 17. listopadu ...“ jako příklad teorie spiknutí. Charta 77.

Dolejší Miroslav, Kantor Lukáš, Vejvoda Václav, 2010
Tři související texty.

1102: Socialismus

Socialismus a křesťanství

Stang William, 1911
Vzdělávací knihovna katolická, sv. 53. Autorem je první biskup ve Fall River, Massachusetts, † 1907; křesťanstvím se v té době rozumělo katolictví, např. luteráni byli tehdy ještě nekřesťanská sekta.

Socialismus v dějinách lidstva a jeho povaha a Církev katolická jedině schopná ku řešení sociální otázky

Lenz Antonín, 1893

Socialismus, které jsou jeho základy a lze-li jej provésti

Cathrein Viktor, 1899
Vzdělávací knihovna katolická, sv. 11. Autorizovaný překlad z německého 7. vyd. z roku 1898.

1103: Bolševický komunismus

Golod – Metla Rusi

Ljubov Fedor, 1922
Kniha z Petrohradu; je v češtině a je jen nazvána tímto ruským slovem charakterizujícím povahu VŽSR, spuštěné r. 1917.

1104: Kapitalismus a oligarchismus

Antiutopie jsou níže v pododdělení 1108.

Stávky – několik úvah z bojiště práce s kapitálem.

Vrba Rudolf, 1900
Vzdělávací knihovna katolická, sv. 17 (na obálce je chybou tisku uvedeno 16).

Kdo jest otrokem?

Dlouhý Jaroslav (někdy pseudonym Bělina Jan), 1903
Napsal Jan Bělina. Hlasy Katolického spolku tiskového roč. 34, č. 3.

Rozmach kapitalismu a majetek církve

Vrba Rudolf, 1907
Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 78.

Otrocký stát

Belloc Joseph Hilaire Pierre René, 1921
Přikládáme přednášku Hilaire Belloc a idea distributismu. Semín Michal, 1995, dostupnou na internetu.

Lichvářská utopie

Chesterton Gilbert Keith, 2016
Originál Utopia of Usurers, 1917. Překlad převzat z blogu.

Náčrt zdravého rozumu

Chesterton Gilbert Keith, 2016
Originál Outline of Sanity, 1927. Překlad převzat z blogu.

Levy prichádzajú – prečo Európa a Amerika smerujú k novej tyranii

Palko Vladimír, 2012
Za knihu jsme připojili dokument Případ Rocco Buttiglione, Buttiglione Rocco aj. red., 2004, který obsahuje zásadní části z výslechu kandidáta na eurokomisaře (tedy otázky europarlamentních politiků a odpovědi kandidáta R. Buttiglioneho) v r. 2004. Celý přepis výslechu kandidáta euroúřady nikdy nezveřejnily. Z tohoto dokumentu a z Palkovy knihy je patrné, že eurozlo (o kterém se tehdy většinou vědělo jen v hlavních rysech, nikoliv detailně), se dnes již veřejně plně vyjevuje.

Rozdělený svět, Расколотый мир

Solženicyn Alexandr Isajevič, 2015
Přednáška byla přednesena rusky; protože posluchači university neznali ruštinu, byla tlumočena. Za komunismu vyšla v češtině jako samizdat, nyní péčí Knihovny Libri nostri je zveřejněna poprvé paralelně v ruštině i v češtině. Dovolujeme si připomenout, že přednáška byla přednesena 35 let před dnešní krisí.

Komplot proti Bohu

Livernette Johan, 2016

Velký souboj Kachny contra slepice

autor neuveden, 2011
Komiks – bájný příběh o intrice, propagandě a zmaru.

1105: Rasismus

Dvě stě let pospolu. Dějiny rusko-židovských vztahů v letech 1795 – 1916 [Díl první] a 1917 – 1995 [Díl druhý]

Solženicyn Alexandr Isajevič, 2005
Volně dostupné na internetu. "Pravdou je, že vztahy mezi Ruskem a Izraelem a, ještě předtím, mezi židy a Rusy by si zasloužily celou knihu. Vlastně Aleksander Solženicin přesně takovou knihu napsal, má název „200 let pospolu“, ale kvůli železnému sevření pěsti sionistů u anglických médií stále nebyla přeložena do angličtiny. Již to by vám mělo něco říct – autor uznávaný na celém světě, který dostal Nobelovu cenu za literaturu, nemůže mít svoji knihu přeloženou do angličtiny, protože její obsah by mohl podkopat oficiální báchorku o rusko-židovských vztazích obecně a o roli židů sehrané v ruské politice 20. století konkrétně. Jaký další důkaz o skutečnosti, že bývalé britské impérium je podřízeno sionistickým zájmům, člověk potřebuje?" (The Saker, 30. 12. 2015).

Židé podle talmudu. Na uváženou křesťanům a židům všech stavů.

Rohling Augustin, 1876
Publikujeme s posudkem z ČKD 1875, č. 5, str. 385 – 386.

Mravouka Talmudu čili Záhubné působení židovstva za naší doby

Rohling Augustin, 1876
Pro dokreslení tehdy panující situace připojujeme dvě stati: 1. Mravouka Talmudu, ČKD 1876, č. 3, str. 238 – 239. 2. Jest četba Talmudu dovolena? Beneš Ferdinand prof. ThDr., ČKD 1894 č. 1, str. 14 – 19. Rohlingův spisek vyšel nedávno jako součást antologie Český antisemitismus 19. století, 2010, str. 9 až 124.

Moje odpovědi rabínům aneb pět psaní o Talmudu a židovské rituelní vraždě

Rohling Augustin, 1883
Vydalo přední katolické nakladatelství Cyrillo-Methodějská knihtiskárna. Autorem je pater prof. ThDr. PhDr., kanovník kapituly U Všech svatých na Hradě pražském, autorita ve znalosti hebrejštiny a židovské problematiky. Katolická církev v posledních 50 letech v mnoha případech někdy až o 180° změnila svou nauku a pohled na židy v judaismu je jedním z příkladů. Dnes naši starší bratři ve víře, ale jaký byl na ně pohled po dobu předchozích dvou tisíciletí? O tom tato kniha. Poznamenejme, že ještě v r. 1931 píše oficiální ČKD u příležitosti úmrtí otce profesora Rohlinga: "Zemřel vynikající učenec a neohrožený bojovník za pravdu." Publikace vyšla uvedeného roku ve dvou osmerkových tiscích z téže sazby o 158 stranách, druhý z nich byl na obálce označen jako třetí vydání, u prvního z nich, který publikujeme, toto uvedeno nebylo. Doplňujeme redakční posudek ČKD 1883, č. 4, str. 255 – 256. Rohlingův spisek vyšel nedávno jako součást antologie Český antisemitismus 19. století, 2010, str. 125 až 218.

Psychologie Romů

Bakalář Petr, 2004
Volne dostupné na internetu. Připojujeme i Zprávu výboru ústavně právního k vládnímu návrhu zákona z r. 1927 (117. Zákon ze dne 14. července 1927 o potulných cikánech. Masaryk Tomáš Garrigue, Švehla Antonín, Černý Jan, 1927).

1106: Rolník, živnostník a duchovní

První zákon trvalé udržitelnosti civilisace: Civilisace musí spočívat na třech základích stavech – rolnickém, živnostenském a duchovenském.

Encyklika Ad catholici sacerdotii O katolickém kněžství

Pius XI., 1936
Jiné vyd. (označeno jako 1.) vyšlo ještě r. 1941.

Duchovní stav: 1. O stavu řeholním (De statu religioso). 2. O stavu kněžském.

Kadeřávek Eugen Jan N., 1915
Druhý spisek vyšel r. 1916.

Ideál kněze

Królicki Antoni Cyryl, 1928
Ideał kapłana. Królicki Antoni Cyryl, Pleszczyński Adolf, 1904. Přeložil P. Marzy Vojtěch (* 21. 9. 1882 Vatín na Žďársku, † 2. 1. 1938 Nové Město na Moravě).

Hospodářská čítanka. K povznešení a ušlechtění stavu rolnického v zemích koruny sv. Václavské.

Dumek Josef, 1877
Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 44.

O úpadku stavu rolnického a jeho záchraně

Vrba Rudolf, 1902
Jde o 3. vyd., a to v Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 70. Prvně vyšlo r. 1889 pod názvem O zachování stavu rolnického – pořada úvah sociálně-politických (uveřejňujeme i je – přepsané a stažené z internetu), podruhé r. 1896 jako Otázka zemědělská – úvahy o zachování stavu rolnického.

Rolník-živitel. Črty hospodářsko-sociální

Kachník Josef, 1908

Omyly a nebezpečí pozemkové reformy

Pekař Josef, 1923
Heslo Antonína Švehly „Půda náleží těm, kdo na ní pracují,“ je správné a dobře pojatá reforma mohla odstranit velký sociální problém. Nejhlubší cíl pozemkové reformy ale byl, jak dokládá Pekař, jiný. Především tato reforma nebyla zaměřena proti průmyslovému a finančnímu velkokapitálu, který byl jasně proněmecký, řídili jej liberálně orientovaní židovští finančníci. A byla zacílena zejména na vlastníky lesů (většinou šlechtu a Církev) – lesy představovaly asi 2/3 (!) reformou dotčených pozemků; neměly tak s reformním heslem přímou souvislost, neboť reforma lesů musí mít jiná pravidla, než reforma obdělávané půdy (limit 100 ha, později za komunismu 50 ha). Reformní agitace, jak dokazuje Pekař, byla manipulována jak co do „historické viny šlechty“, tak co do „odčinění pobělohorských křivd“. V důsledku odlišného cíle reformy neúměrně vzrostla státní byrokracie (pozemkových úřadů) zavedením trvalého dozoru na tzv. zbytkových statcích. Náhradový zákon určoval cenu za zabranou půdu, která v případě půdy úrodné činila asi 30 % ceny skutečné. A nabyvatelé půdy měli státu platit 15 % přejímací ceny na úhradu ztrát, Došlo k tomu, že mnohé velkostatky a lesy nakonec spravoval stát, část zbytkových statků pozemkový úřad pronajímal, část vlastnil. Reforma způsobila zábor 33 % cukrovarů, 41 % pivovarů a 37 % lihovarů, což ani řemeslníkům nijak nepomohlo (jen byli dělníky jiného vlastníka) – navíc podobné podniky vlastníků kapitalistických zůstaly nedotčeny. Výsměchem reformy bylo odejmutí majetku sirotkům po následníku trůnu Ferdinandovi d´Este. Komunisti pak reformu rozvrátili úplně – novým scelováním podle kolchozů v SSSR (samy tyto kolchozy měly za svůj vzor – americké velkofarmy!). Dnes byla opuštěna i reformní nálepka, samotné reformní heslo. Obřími vlastníky půdy jsou zcela nešlechetní oligarchové. Jestliže na počátku 1. republiky byli velkomajitelé půdy všem známí, dnes jsou lidsko-právně utajení, nikdo je demokraticky ani nesmí znát. A jestliže rolníci na velkostatcích bývali do jisté míry dělníky spíše než rolníky, dnes to platí naprosto. Druh rolník (samozřejmě jen na čas a oligarchy to bude smrtelně bolet) zmizel ze scény.

Naši řemeslníci, jejich život a sociální poměry.

Kachník Josef, 1912

Soukromé vlastnictví. Soukromé vlastnictví pozemkové a jeho nepřátelé.

Pesch Heinrich, Cathrein Viktor, 1898
Dvé sociologických studií z německého podává ThDr. Tumpach Josef (jméno prvního autora je v publikaci uvedeno jako Jindřich Pesch). Vzdělávací knihovna katolická, sv. 7. Pozn.: Studie obhajují soukromé vlastnictví – proti socializačním tendencím, jako je např. nepřímé vyvlastňování pomocí vysokých daní, a proti zvyšování role státu, ovšem bez poukazu na jeho povinnost zasahovat proti bezbřehé kumulaci majetku, která dnes dosáhla nestvůrné podoby ve formě mamutích koncernů a megabank. V tomto směru rolníkům ani živnostníkům obě studie přinejmenším nepomohou.

1107: Sociální nauka Církve

Srov. též pododdělení 0510: 7. a 10. přikázání Boží.

Dvě sociální encykliky. 1. Rerum novarum. 2. Quadragesimo anno.

Leo XIII., Pius XI., 1946
1. Rerum novarum, O dělnické otázce (1891), 1946 – Dominikánská edice Krystal, sv. 999: vyslovuje se proti socialismu, chápanému po staru jako společnost bez soukromého vlastnictví. Je zde mnoho nápadů, jak by se měl podnikatel chovat a jak by dělník měl své postavení dělníka zlepšovat.
2. Quadragesimo anno, O vybudování společenského řádu a jeho zdokonalení podle zásad evangelia (1931), 1947 – Dominikánská edice Krystal, sv. 999: Za 40 let se situace velmi zhoršila, papež má více mravních výhrad proti kapitalismu i socialismu, zvl. pak proti nepravostem finančnictví, požaduje spravedlivou mzdu, uvádí i zásadu subsidiarity, ovšem reálně velkopodnikatel zůstává pánem ("má být mravný") a dělnik kmánem, takže heslo subsidiarity je jen jakýmsi přáním. Tato druhá encyklika tak stojí na posicích první.
Obě encykliky reagovaly na problémy toho času se zpožděním. Dobře míněné apely mohly oslovit jen část zaměstnavatelů. Ve středověku nebylo potřeba apelovat na křesťana-panovníka typu císaře Karla IV. Ten si byl vědom, že i on bude souzen. Velkofinančníci v době těchto papežů už křesťany nebyli, natož dnes, proto je dobře míněné apely míjely a míjejí. V zápalu pro oprávněnost soukromého vlastnictví obě encykliky úplně pomíjejí možnost, že by nepatrný počet boháčů vlastnil téměř vše, kromě drobků, které by ostatní občané (adresátem je převážně dělnictvo) měli prakticky jen v užívání. Jinak řečeno, encykliky, kromě mravních výzev, opomíjejí zlo neúměrné kumulace kapitálu čili vznik obrovských korporací. Nijak se také nevyslovují proti pověře o nutnosti stálého růstu HDP. Možnost, že by došlo k hrozbě globalizace, encykliky tedy neuvažují. Prostě dělník zůstává dělníkem bez naděje, že by se stal postupným upravováním výrobních procesů samostatným živnostníkem.

Vedúca zásada hospodárskeho života (nie voľná súťaž – ale sociálna sporavodlivosť a sociálna láska)

Salatňay Michal, 1939
Vydal s církevním schválením Spolok svätého Vojtecha v Trnavě.

Otázka sociální – příspěvek k poznání její podstaty, a jak ji lze řešiti.

Biederlack Franz Joseph Bernhard, 1900
Vzdělávací knihovna katolická, sv. 16. Naps. P. Josef Biederlack S. J. (* 1845, † 1930), dle 4. nezm. vyd. (Die sociale Frage – ein Beitrag zur Orientirung über ihr Wesen und ihre Lösung; 1. vyd. 1895, 4. vyd. 1899, 10. vyd. 1925) s povolením autorovým podává P. ThDr. Beneš Ferdinand (* 8. 4. 1860 Krátká Třebová-Hilváty u Ústí n. Orlicí, † 13. 10. 1901 Hradec Králové).

Nástin základův a všeobecných zásad společensko-hospodářských – příspěvek katolické mravouky k řešení otázky sociální

Soldát Alois, 1913
Dědictví sv. Prokopa, sv. 56.

Práce ve světle zjevení Božího

Špaček Richard, 1901
Vzdělávací knihovna katolická, sv. 21.

Mosaikový obraz sociální soustavy vybudované na podkladě a zásadách křesťansko-katolického náboženství v rámci hanáckém

Bařina Jan František Saleský, 1929
Laskavý čtenář si může všimnout slova "mosaikový" v názvu knihy z r. 1929 a posoudit jeho oprávněnost. Totiž i dnes pan Valerij Viktorovič Pjakin, jeden z nejlepších světových analytiků (jímž je spolu s dalším Rusem přezdívaným The Saker), často varuje právě před tím, že člověk poznává (vinou médií) realitu opačně – ne mosaikově, ale kaleidoskopicky – a to je zdrojem nevyhnutelné tragiky jeho rozhodování. Za tip na tuto knihu děkujeme čtenáři J. Š.

Principy sociální ethiky, Díl I. a II. Pracovní smlouva, [Díl] III.

Vodička Timotheus, Miklík Josef Konstantin, 1945
Díl I. Principy sociální ethiky. Část I. Člověk a vesmír. Část II. Jedinec a společnost. Část III. Řád spravedlnosti. T. Vodička, 1945; Dominikánská edice Krystal, sv. 77. Díl II. Principy sociální ethiky. Část IV. Práce a majete. Číst V. Filosofie kultury. Část VI. Stát. T. Vodička, 1946; Dominikánská edice Krystal, sv. 78. [Díl] III. Pracovní smlouva. Traktát morálně-theologický. P. J. K. Miklík, 1947; Dominikánská edice Krystal, sv. 86. Vodičkovy první dva díly jsou na internetu v textovém tvaru.

Křesťanská sociologie. Díl I. Život sociální. Díl II. Spravedlnost v životě hospodářském. Díl III. Se zvláštním zřetelem k sociální činnosti kněžské – Sociální práce.

Vašek Bedřich, 1933
K dílu I. připojujeme celkový Rejstřík věcný.

Rukojeť křesťanské sociologie

Vašek Bedřich, 1947
3. oprav. vyd.

Sv. otce Pia PP. X. Motu proprio ze dne 18. prosince r. 1903, jímž stanovena jsou pravidla lidové činnosti křesťanské.

Pius X., svatý, 1911
Předpis byl vydán italsky(!), viz pododdělení 1403: Řím, proto originál zvlášť neuveřejňujeme.

Duchovenstvo a sociální otázka

Scheicher Joseph, 1884

Bytová otázka dělnická – dějiny a přehled úkolů reformy bytové

Soldát Alois, 1905
Vzdělávací knihovna katolická, sv. 38. Hledejme v této práci tři zásady: Kterak se může dělník osamostatnit do posice živnostnika, kterak upřednostnit rozvoj vlastních rodinných domků na úkor nájemných bytových "králíkáren", a jak uvést v pohyb stěhování občanů z měst na venkov, tedy opačným směrem, než dnes.

Křesťanský solidarismus

Pimper Antonín, 1946

Marxismus a křesťanský sociální reformismus. (K výročí papežských okružních listů "Rerum novarum" a "Quadragesimo anno".)

Ghelfand Simeon Simeonovič, 1946
Za OCR děkujeme čtenáři M., který píše: "Odstranění pozadí značně snížilo čitelnost." Proto ponecháváme i originál.

1108: Antiutopie

Pán světa

Benson Robert Hugh, 1913
Jediný český překlad katolické antiutopie Msgre. Bensona, která vlastně všechny antiutopie předběhla – jak časově, tak kvalitou. Typické je, že tento génius český článek na wikipedii – nemá; jak správně na adrese poznamenává pan Branislav Michalka: "Asi tak si ho cení (nový) svět, který v úžasu sedá na zadnici před každou rakouskou husou tlačkající nudné bláto banálních zvrhlostí" (na uvedené adrese je možno se do namluveného textu knihy zaposlouchat).

Antikrist

Gnatowski Jan (pod pseudonymem Lada Jan), 1927
Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 96. Z polského Antychryst – opowieść z ostatnich dni świata, 1920 (P. Gnatowski Jan, * 22. 7. 1855 Skarżynówka na Podolu, † 9. 10. 1925 Warszawa) přeložil P. Koudelka Alois (používal i psudonymy Chdzudz Fokr, Košulič, Nikolčický A. K., Pakulas Alois, Pracký Alois Bohuš a Vetti O. S., recense podepisoval šifrou -osv-; * 18. 11. 1861 Kyjov, † 9. 12. 1942 Brno).

My

Zamjatin Jevgenij Ivanovič, 1927
Přeložil Koenig Václav, * 22. 10. 1897 v Praze, popraven Němci 5. 9. 1944 v Mnichově. Antiutopie (čili dystopie, kakotopie) o vítězství Světové unie, nástupci Americké, Sovětské i Evropské unie. Dílo ovlivnilo pozdější knihy Konec civilizace (v češtině dva překlady v celkem pěti vydáních; přinášíme Konec civilizace aneb Překrásný nový svět, Huxley Aldous, 1993, volně dostupný přepis na internetu), Farma zvířat a 1984 (v češtině tři překlady v asi 10 vydáních; přinášíme 1984, Orwell George, 2001, volně dostupný přepis na internetu), které byly v českých zemích předsudečně a neprávem více prosazovány na úkor tohoto ruského průkopníka. O českém Koukolíkově psaní o "deprivantech", které také – empirickým popisem a "radami" – přitahuje pozornost, raději pomlčíme. Všem těmto antiutopiím je společná bezvýchodnost pramenící z neznalosti primárních původců zla (padlí andělé), z neznalosti dědičného hříchu a jeho následků, jakož i neznalosti milosti, která umožňuje proti zlu účinně bojovat, a nakonec i z neznalosti úlohy Katolické církve: ta má – jakožto jediná – tuto milost zprostředkovávat. Laici, a často i dnešní kněží, tuto mnohostrannou rozumovou neznalost popisují reálně nic neřešícím emotivním sloganem: odvrat od Boha.

Legenda o Antikristu

Solovjov Vladimir Sergejevič, 1936
(název pokračuje) Fantastická povídka, již vložil Vladimir Sergejevič Solovjev do své poslední práce "Tři rozhovory". Na rozdíl od atheistických antiutopií ad Zamjatinovy My je Solovjovova práce svým způsobem reálná: Antikrist jistě přijde a Církev zná dokonce poznávací znamení jeho příchodu; ruský velikán se snaží vystihnout jejich konkretizaci. Dominikánská edice Krystal, sv. 25.

1109: Odpor k pověrám (spiritismu, darwinismu ...)

Tak jako v pododdělení 0313: Srovnávací věda náboženská v oddělení 03 – Obrana víry a katolická věrouka, i zde může čtenář v různé míře sledovat dvojí záměr: a) buď se převážně zajímá o záležitosti různých pověr, b) nebo mu hlavně jde o odpor k nim kvůli čistotě jeho myšlení a ochraně společnosti před nimi. Pokud tedy kniha čtenáře vede ve značnější míře k záměru ad a) než ad b), do Knihovny Libri nostri ji samozřejmě zařazovat nebudeme.

Spiritismus

Dlouhý Jaroslav (někdy pseudonym Bělina Jan), 1906

Člověk a zvíře

Špaldák Adolf, 1907
Vzdělávací knihovna katolická, sv. 43. Sbírka klassických studií o anthropomorfistickém pojímání života zvířat s filosofickým úvodem O duši zvířat.

Darwinův omyl. Archeologické vykopávky dokazují: lidé a dinosauři žili ve stejné době

Zillmer Hans-Joachim, 2008
Volne dostupné na internetu.

Falešní proroci, největší nebezpečí přítomnosti.

Wetzel Franz Xaver, 1908
Sepsal P. František Xav. Wetzel (* 1849, † 1903), česky upravil P. Šrámek Vojtěch A. (* 29. 4. 1839 Plzeň, † 4. 5. 1907 Praha). Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 102 – na obálce skenů (ale už ne v OCR) jsou dostupné vydané svazky.

666 – Ćíslo šelmy

Rothkranz Johannes, 1998
Volne dostupné na internetu; něm. originál tohoto textu vyšel r. 1996.

Buddhismus

Lang Alois, 1904

Theosofická společnost a její učení

Čihák Josef, 1914
Vzdělávací knihovna katolická, sv. 62.

Spiritismus

Kudrnovský Alois, 1908
Vzdělávací knihovna katolická, sv. 46.

Korán

Veselý Ignác, 1945
Z arabštiny přeložil a katolickými poznámkami a výklady opatřil P. ThDr. Ignác Veselý. Ve třech částech: A. Kapitoly 1 až 8, 2. vydání, poopravené 1945. B. Kap. 8 až 35, 1. vyd. 1923. C. Kap. 36 až 114, 1. vyd. 1925. Připojujeme i článek Islam v Londýně, Zháněl Ignát, ČKD 1914, č. 2 + 3, str. 257, článek Kristus v Koranu, Miklík Josef, Vlast 1923, str. 522 – 530, a 10 článků P. I. Veselého z Časopisu katolického duchovenstva: 1. Eschatologie Koránu, ČKD 1918, č. 3 + 4, str. 149 – 153, č. 5 + 6, str. 263 – 267, č. 7 + 8, str. 356 – 361, č. 9 + 10, str. 478 – 493. 2. Panna Maria v Koránu, ČKD 1921, č. 5 + 6, str. 180nn. 3. Šalamoun a královna Bilkis, ČKD 1921, č. 9 + 10, str. 298nn. 4. Z povahy zakladatele islámu, ČKD 1923, č. 2, str. 94nn. 5. Závislost Mohamedova na židovství, ČKD 1923, č. 6 + 7, str. 344nn. 6. Mohamed a křesťanství, ČKD 1925, č. 6, str. 350 – 355, č. 9 + 10, str. 555 – 558, 1926, č. 2, str. 110 – 113, č. 5 + 6, str. 297 – 302. 7. Starozákonní osoby v Koránu, ČKD 1929, č. 1 + 2, str. 31 – 36, č. 3, str. 167 – 174. 8. Gog a Magog v islámu, ČKD 1932, č. 5, str. 319n. 9. Mohamedovo milosrdenství Boží, ČKD 1933, č. 3, str. 225n. 10. V jakém rozsahu znal Mohamed dekalog, ČKD 1934, č. 3, str. 171n.

Islámská vláda. Velájat-e faqíh, vláda faqíha.

Chomejní Sajjid Rúholláh Músaví, 2004
Státoprávní uspořádání vycházející z Koránu zahrnuje i oblast morální, úplně stejně jako tomu bylo u kořenů křesťanství (srov. Soudní zákon lidem a Nomokánon. Cyril, svatý, Metoděj, svatý, 1966 a 1971, zde pododdělení 1605: Středověké právo a náš národ). Idea katolického státu byla za přihlížení Církve během půl tisíce let postupně odmítnuta a Církev se k ní dnes již ani nehlásí. Kupř. v tzv. europarlamentu se přísně dbá na to, aby morální otázky byly ze zákonů striktně vyloučeny. Církev, v roli bezmocného a snad i směšného* kibice, je tak "znepokojena" potraty, masově rozšířenou antikoncepcí a pornografií, vojenskými i ekonomickými agresemi po celém světě, homosexuálními manželstvími, křížením lidí a prasat a pod. Možná, že tento bezuzdný rozvrat Západu více než vysokým církevním prelátům reálně vadí nejmocnějším tohoto světa. Těm zřejmě ani tolik nezáleží na technologickém pokroku, jako na celkovém zklidnění. A tak posílají "kibice pod stůl" a sázejí na stabilní islám (což si nesmíme plést s tzv. Islámským státem, který byl vytvořen a placen kýmsi daleko odtamtud naopak právě proto, aby realizoval některé ze zmínených agresí). Příchodu islámské vlády má posloužit i probíhající tzv. migrace.
--------------------
* "Maltskou církev znepokojuje, " (Vatikánský rozhlas 13. 7. 2017) že členové maltské církve schválili homomanželství.

Bedřich Nietzsche a jeho filosofie

Podlaha Antonín, 1903
Vzdělávací knihovna katolická, sv. 31. Zařazeno do pověr, byť "filosofovy" sentence mnozí považují za pravdivý popis reality.

Christus medicus? Byl Kristus lékařem?

Knur Karoline Huberta, 1924
Několik slov věnovaných kolegům v povolání a veškeré akademicky vzdělané inteligenci sepsala MUDr. Karla Knurová (* 1. 2. 1866, † 8. 12. 1905). Z německého Christus medicus? Ein Wort an die Kollegen und die akademisch Gebildeten überhaupt, 1905, s povolením liter. dědiců volně přeložil a poznámkami doplnil P. ThDr. Beran Josef. Vzdělávací knihovna katolická. Nová řada, sv. 3.

Moderní hesla protináboženská

Freund Georg, 1911
Zčeštil prelát Sedlák Jan Nepomucký, 2., opr. vyd.; 1. vyd. Protináboženské časové frase ve světle pravém – příspěvek k řešení nejpalčivější časové otázky, 1894. Brilantně diskutovaná hesla jsou tak, s prominutím, blbá, ale tak častá, že publikaci při nejlepší vůli nemůžeme vřaditi do pododdělení 0301 nebo 0314: Apologetika, nýbrž její bezpečné místo jest jedině mezi pověrami.

Volná myšlenka. Co jest – co činí – co hlásá.

Mazzella Orazio, 1932
Vzdělávací knihovna katolická. Nová řada, sv. 12. Knihu připravujeme.

Dialektický materialismus. (Výklad a kritika marxistické nauky.)

Ghelfand Simeon Simeonovič, 1947

1110: Charita

Křesťanská charita

Zavoral Method Jan, 1913
tři promluvy opata Method. Zavorala

1111: Hromadné sdělovací prostředky (média), veřejné mínění

Smrt ve středu

Hájek Petr, 2009
Analýza některých událostí jedenadvacátého století (např. válka v Iráku, gruzínská válka) dokazuje, že nevznikly z mocenského pnutí na globální scéně, nýbrž mají své kořeny ve vnitřní politice Spojených států. Výklad vývoje nového milénia coby zamlžování skutečnosti mediální manipulací. Aktuální mocensko-politická situace má, podle autora, podobu synthesy reality a manipulace. Zástupce vedoucího kanceláře presidenta pro oblast komunikačních a kulturních strategií interpretuje pozadí nedávných světových i vnitropolitických událostí. Ze strany Církve nepozorujeme v tomto směru jakoukoliv aktivitu, čelný laik pan Bělobrádek naopak jezdí do USA pro rozumy. Volně dostupné na internetu.

O tlači

Jehlička František, 1911
Spisy poučné a obranné, sešit 2; autor je v knize uveden jako Salezius.

1112: Feminismus

Problematika tzv. LGBT náleží výlučně do odd. 05 – Mravouka. Zpovědnice.

Pravá a nepravá emancipace žen

Rösler Augustin, 1900
Vzdělávací knihovna katolická, sv. 18. Napsal P. Aug. Rösler C. SS. R. (* 1851, † 1922). České autorisované vyd.