Knihovna Libri nostri

Katolík by měl být "podoben hospodáři, který vynáší ze své zásoby věci nové i staré." Zatímco věci nové jsou všude v nepřeberném počtu, věci staré málokdo zná. K jejich poznání nabízí své služby Knihovna Libri nostri.


ODDĚLENÍ    VŠECHNY PUBLIKACE    PŘEHLED AUTORŮ    ZÁKLADNÍ INFORMACE   PRO KNIHOVNÍKY


16 – Dějiny našeho národa

Katolická bibliografie tohoto oddělení 16

Období 1: 1828 – 1913; kompletní česká bibliografie tohoto období je v pododdělení 1501: Bibliografie české katolické literatury.

Oddělení je členěno takto:

1601: Historický místopis Zemí Koruny české█1602: Paměti (Slavata, Vavák, ...)█1603: Etnografie-Národopis a folklór Zemí Koruny české█1604: Literatura pro odborné školy pro ženská povolání – úzce navazuje na etnografii█1605: Středověké právo a náš národ█1605XY: Říše římská čili Říše byzantská (X = 0 – 1)█1605XY: Svatá říše římská (X = 2 – 4)█1605XY: Země Koruny české (X = 5 – 9)█1606: Celkový dějepis Zemí Koruny české█1607: Dílčí témata dějepisu Zemí Koruny české█1608: Kalvoda Josef, prof. Ph. D.█1609: Literatura v Zemích Koruny české█10: Praha█ Pozn.: 1. Jádro Zemí Koruny české tvoří České království, Moravské markrabství, Opavské knížectví a jednotlivá slezská knížectví a po většinu doby také celá Lužice. 2. Zřízení tohoto oddělení (a také oddělení 02) Knihovny je rozšířením toho členění, které navrhl a používal Otec biskup Antonín Podlaha. Toto oddělení má totiž zásadní význam pro osvětu našich lidí: na prvním místě je ovšem osvěta náboženská (jí slouží všech 18 ostatních oddělení a dílem i oddělení 02), na druhém místě pak osvěta historická, která je v těchto ostatních odděleních obsažena jen implicitně, částečně. Národ svou historii bezpodmínečně musí znát a musí ji znát nezkresleně: bez toho, i kdyby byl sebevíc nábožensky vyspělý, nutně zahyne, budoucnost by nemohl mít. Je smutným paradoxem, že tato skutečnost je dokonale známa nepřátelům národa, kteří národní historii zamlčují a matou, ale nakolik je známa národu samému? 3. Mnoho dokumentů z dějin našeho národa 9. až 12. stol. je na adrese stránek společnosti Moravia Magna.

1601: Historický místopis Zemí Koruny české

Zde srov. i 1502: Posvátná místa v Zemích Koruny české v oddělení Dějiny Katolické církve v Českých zemích.

Místopisný slovník historický Království českého

Sedláček August, 1909
Základní dílo historického místopisu Království českého; kvůli rozsahu ve čtyřech částech: Část 1, A – G; Část 2, H – K; Část 3, L – R; Část 4, S – Z. Následují mapové přílohy, a to nikoliv podle nešťastného dnešního územního členění, nýbrž podle etnografických regionů odvozených Václavem Frolcem. Cílem budiž praktický návrat k svébytnosti národopisných oblastí a jejímu upevnění, nikoliv sentimentální seznamování se s nimi a jejich obdiv. K Sedláčkovu fenomenálnímu slovníku (který detailností šokoval i velikána českého dějepisectví Josefa Pekaře) lze konsultovat i Chytilův úplný Adresář zemí koruny české a Slovenska, 1911 – 1918, později zv. Chytilův Úplný adresář republiky československé, 1921 – 1925, který je na http://www.zanikleobce.cz/chytil.php.

Antiquae Boemiae usque ad exitum saeculi XII. Topographia historica.

Jireček Hermenegildus, 1893
Auxiliante Reg. societate scientiarum Bohemica edidit Hermenegild Jireček.

Popis království Českého

Palacký František, 1848
(název pokračuje:) čili, Podrobné poznamenání wšech dosawadních krajůw, panstwí, statkůw, měst, městeček a wesnic, někdejších hradůw a twrzí, též samot a zpustlých osad mnohých w zemi České, s udáním jejich obywatelstwa dle popisu r. MDCCCXLIII wykonaného w jazyku českém i německém zhotowil a wydal František Palacký.

Topograficko-statistický slovník Čech

Orth Jan Evangelista, Sládek František, 1870
(název pokračuje:) čili podrobný popis všech měst, městysů, vesnic, pak zámků, dvorů, továren, mlýnů, hutí a podobných o samotě ležících stavení, jakož i všech zpustlých hradů a zaniklých osad Království Českého.

Zevrubný popis rozdělení země království Českého

autor neuveden, 1855
(název pokračuje:), ježto Nejvyššími rozhodnutími od 14. září a 26. listopadu 1853 a od 5. března 1854 schváleno s nařízením ministerií záležitosti vnitřních, práv a financí od 9. října 1854 v částce XC., č. 274 zákonníka říšského a v částce XLVII., č. 277, str. 665 zemského věstníka vládního oznámeno bylo; spolu přehled úřadů politických a soudních v tomtéž království nejvýš schválených: oznámeno nařízením od c. kr. organisační komise zemské v Čechách dne 9. prosince 1854, v zemském věstníku vládním pro Čechy v oddílu II., v částce XVI., číslo 60, strana 89 (něm. = Ausführliche Darstellung der mit den Allerhöchsten Entschliessungen ...). Touto publikací, spolu se Sedláčkem, Palackým a Orthem-Sládkem, uzavíráme tetralogii historického místopisu Království českého. (Markrabství moravské a Knížectví slezské mají svou analogii ve zde uvedeném, ne však zveřejněném díle Hosákově.) Publikace sestává ze tří dílů, prostřední jsme rozdělili do tří částí (1: str. 29 – 164, 2: 165 – 333, 3: 334 – 506). Před převodem OCR prvních dvou dílů by bylo potřeba odseparovat pravé, německé stránky – podklady 300 dpi rádi pošleme. Z třetího dílu přinášíme jen polovinu, část psanou česky.

Historický místopis země Moravskoslezské

Hosák Ladislav, 1938
Má být analogií k Sedláčkovu slovníku; i když jeho famosních kvalit nedosahuje, jde o nejlepší dílo v tomto segmentu. Kvůli rozsahu v pěti částech (členění nikoliv ideální a perspektivní, tj. podle etnografických oblastí, ale podle krajů v době monarchie, které byly nicméně utvořeny mnohem vhodněji, než současné šílené novotvary): Část 1, Jihlava + Znojmo (po s. 182); Část 2, Brno + Hradiště (s. 183 – 460); Část 3, Olomouc + Přerov + Moravské enklávy ve Slezsku (s. 461 – 780); Část 4, Opava + Těšín (s. 781 – 940); Část 5, Dodatky, Šemberova mapa Moravy a Slezska, Rejstřík míst (od s. 941). Do Části 5 je zde oproti Hosákově knize navíc vloženo dílo: Mapa země Moravské s částmi pohraničnými Slezska, Čech, Rakous i Uher, Č. I. – Č. IV. Šembera Alois Vojtěch, 1881 (sestavil a vydal Alois Vojtěch Šembera, měřítko 1 : 288.000, 1 mapa na 4 listech, čb., 80 × 100 cm na celku 94 × 120 cm, 1 list 47 x 60 cm).

Kniha je zde připravena a jejímu zvěřejnění brání jen autorský zákon. Pokud o knihu máte zájem, zjistěte si majitele autorských práv a zveřejnění s ním dohodněte. Pomůžete tak i ostatním zájemcům.

Topografie diecese brněnské

Hrudička Alois, 1908
Msgre. Alois Hrudička, * 24. 4. 1843 Třešť, † 3. 8. 1912 Želiv. Kvůli cenným mapám ponecháváme výjimečně oba soubory.

1602: Paměti (Slavata, Vavák, ...)

Zápisky Viléma Slavaty z let 1601 – 1603

Slavata z Chlumu a Košumberka Vilém, hrabě, Rezek Antonín, 1887

Paměti nejvyššího kancléře království českého Viléma hraběte Slavaty z Chlumu a z Košmberka, I. díl,

Slavata z Chlumu a Košumberka Vilém, hrabě, 1866
(název pokračuje:) vládaře domu hradeckého, pána na Hradci Jindřichově, Stráži, Telči, Žirovnici a Mělníce, nejvyššího dědičného šenka království českého, císařův Ferdinanda II. a III. skutečného tajného rady a komorníka, rytíře Zlatého rouna (nar. 1. prosince 1572, zemř. 19. ledna 1652) od L. 1608 do 1619. K vydání upravil Josef Jireček.

Paměti nejvyššího kancléře království českého Viléma hraběte Slavaty z Chlumu a z Košmberka, II. díl,

Slavata z Chlumu a Košumberka Vilém, hrabě, 1868
(název pokračuje:) vládaře domu Hradeckého, pána na Hradci Jindřichově, Stráži, Telči, Žirovnici a Mělnice, nejvyššího dědičného šenka království Českého, císařův Ferdinanda 2. a 3. skutečného tajného rady a komorníka, rytíře zlatého rouna (nar. 1. prosince 1572, zemř. 19. ledna 1652), 1611, 1615, 1617 – 1619. K vydání upravil Josef Jireček.

Poselkyně starých příběhův českých. Díl 2. (1526 – 1715). Sv. 1. (1526 – 1607).

Beckovský Jan František, Rezek Antonín, 1879
Dědictví sv. Prokopa, sv. 18.

Poselkyně starých příběhův českých. Díl 2. (1526 – 1715). Sv. 2. (1608 – 1624).

Beckovský Jan František, Rezek Antonín, 1879
Dědictví sv. Prokopa, sv. 19.

Poselkyně starých příběhův českých. Díl 2. (1526 – 1715). Sv. 3. (1625 – 1715) i s dodatky.

Beckovský Jan František, Rezek Antonín, 1880
Dědictví sv. Prokopa, sv. 20.

Paměti Františka J. Vaváka souseda a rychtáře milčického z let 1770 – 1816. Kniha první. Rok 1770 – 1783. Část I. 1770 – 1780. Část II. 1981 – 1783.

Vavák František Jan, 1908
Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 95 (Část I., vyd. 1907). Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 99 (Část II.).

Paměti Františka J. Vaváka souseda a rychtáře milčického z let 1770 – 1816. Kniha druhá. Rok 1784 – 1790. Část I. 1784 – 1786. Část II. 1787 – 1790.

Vavák František Jan, 1912
Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 111 (Část I., vyd. 1910). Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 119 (Část II.).

Paměti Františka J. Vaváka souseda a rychtáře milčického z let 1770 – 1816. Kniha třetí. Rok 1791 – 1801. Část I. 1791 – 1794. Část II. 1795 – 1797. Část III. 1798 – 1801. Část IV. 1801 a dodatky.

Vavák František Jan, 1924
Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 133 (Část I., vyd. 1915). Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 136 (Část II., vyd. 1916). Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 143 (Část III., vyd. 1918). Pozn.: Část II. byla roku 1916 vytištěna s chybným stránkováním – čísla stránek 93 až 96 chybějí, text je však úplný.

Paměti Františka J. Vaváka souseda a rychtáře milčického z let 1770 – 1816. Kniha čtvrtá. Rok 1802 – 1806

Vavák František Jan, 1936
Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 184.

Paměti Františka J. Vaváka souseda a rychtáře milčického z let 1770 – 1816. Kniha pátá. Rok 1807 – srpen 1810

Vavák František Jan, 1938
Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 181.

Paměti Františka J. Vaváka souseda a rychtáře milčického z let 1770 – 1816. Kniha šestá a sedmá. Rok 1810 – 1816

Vavák František Jan, 2009

Kniha je zde připravena a jejímu zvěřejnění brání jen autorský zákon. Pokud o knihu máte zájem, zjistěte si majitele autorských práv a zveřejnění s ním dohodněte. Pomůžete tak i ostatním zájemcům.

    Paměti panství Veverského

    Eichler Karel, 1891

    Paměti panství a farní osady Budenické

    Komárek František, 1911

    Paměti újezdu Polického čili nynějších panství Polického a Broumovského až do začátku Husitské války

    Tomek Václav Vladivoj, 1857

    Paměti městečka Napajedel a dědin k panství Napajedelskému ode dávna příslušných

    Prasek Vincenc, 1882

    Paměti žamberské

    Albert Eduard, Chotovský Karel, 1889

    1603: Etnografie-Národopis a folklór Zemí Koruny české

    Čtyři poznámky: 1. Zásadní význam etnografické oblasti je patrný z této stupnice: občan – rodina – obec – národopisná oblast – země – národ, stát.
    2. Jestliže jsme byli svědky útoku na rodinu a jsme-li dnes svědky útoku i na národ, vězmě, že útok na etnografické oblasti přišel jako první (brzy nato přišel útok na země – českou, moravskou, slezskou) – vytvořením zhoubného správního členění státu. Zhoubná urbanizace útočí ovšem i na obec, mediální hnůj na občana a hnůj školní na naše děti.
    3. Toto pododdělení se nezabývá ani všude se dnes vyskytujícím nefolklórním zábavním "folklórem", ani spisováním o okrajových detailech neřešícím úpadek folklóru a svérázu národopisných oblastí.
    4. Jedním z cílů tohoto pododdělení tedy je nalézt vztah mezi národopisnými oblastmi a stabilními středověkými panstvími, kdy zbytečné cestování a stěhování se bylo považováno za cosi nevhodného, čili poskytnout podklady pro zjištění, jak a kdy tyto oblasti vznkaly, a tedy i pro to, co jediné je může obnovit; a to nejen formou správného územního (pře)členění, ale i vytvořením podmínek pro jejich rozvoj. Za příspěvky do Knihovny, které těmto zásadám odpovídají, budeme vděčni.

    Moravské národní hry a obyčeje s nápěvy

    Sušil František, 1925
    V moravských písničkách je podíl melodií značně vyšší než v českých a P. Sušil snad dokonce sesbíral více nápěvů než textů. České písně se dost blíží hudbě umělé, barokního základu, ve stupnicích durových nebo mollových, taneční, stálého rytmu. Moravské písnočky ne tolik, u některých byla dokonce intonace jemnější než na půltóny. U moravských písniček jsou rozličné stupnice, změny rytmu a mají více dějovou povahu. Podrobně viz zde u Sušilovy Moravské národní písně. S nápěvy do textu vřaděnými

    Hospodářská kniha ku poučení a vzdělání lidu

    Ronovský František, 1864
    Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 28.

    Domácí čítanka – z lidu pro lid

    Bartoš František, 1900
    Vybral František Bartoš. Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 68.

    Moravské národní písně s nápěvy do textu vřazenými

    Sušil František, 1860
    Písničky začal sbírat ještě jako bohoslovec. Sbíral lidové písničky na Moravě, ale i na Opavsku a na Těšínsku v místech, kde čeština neustoupila polštině, ve slovanských osadách v Rakousku. Nejprve si vzal pomocníky, venkovské učitele, ale po špatných zkušenostech dělal tu práci sám. Nadále využíval pomocníky jen k tomu, aby sezvali lidové zpěváky ze svého okolí většinou na faru, kde je poslouchal a po jednom či dvou předvedeních byl schopen zapsat melodii a text. Snažil se zachovávat všechno tak, jak to slyšel, někde též očišťoval dialekty, aby ve slovácké písni nebyly hanácké koncovky apod. Sbíral hlavně písně dosud nezaznamenané. V pozdějších sbírkách jiných autorů pak je jen málo písní, které kněz vlastenec Dr. František Sušil nezachytil. Za život shromáždil 2361 skladeb, v knize je jich asi polovina, těch nejznámějších. Vybaveno rejstříkem a členěno podle žánrů.

    Od kolébky do hrobu – lidopisné obrázky z Poděbradska

    Čečetka František Josef, 1901

    Naše děti

    Bartoš František, 1898
    (název pokračuje:) jejich život v rodině, mezi sebou a v obci, jejich poesii, zábavy a hry i práce společné popisuje František Bartoš, bohatě ilustroval Mikuláš Aleš; 2. rozmn. vyd.

    Svadba v národě Česko-slovanském čili svadební obyčeje, řeči, promluvy, přípitky a 73 svadebních písní a nápěvů, jichžto s oblibou užívá se o námluvách, o svadebním veselí a při čepení nevěsty.

    Kulda Beneš Metod, 1875
    Pro zváče (zovčí), stárky, družby, řečníky, mládence, družičky a hudebníky svadební, sebra a spracoval P. Beneš Method Kulda. Vyšlo čtyřikrát: 1858, 1866, 1875 a 1890. Kompletní bibliografií etnografických spisů Otce kanovníka Kuldy nalezne laskavý čtenář v pododdělení 1504: Přední české osobnosti, a to za jeho životopisem – Životopis Beneše Methoděje Kuldy, infulovaného sídelního kanovníka staroslavné královské kapituly vyšehradské, muže práce a oběti. Halouzka Jan, 1895.

    Lid český s hlediska prostonárodně-náboženského

    Procházka Karel, 1910
    Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 109; skvělá etnografie s církevním schválením.

    Pomněnky z českých krajů

    Wildmann František, Zítek Jan František, 1902
    Práce Msgre. Františka Wildmanna upravil P. ThDr. Jan Fr. Zítek. Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 89.

    Rodina Kulichova. Obrazy z malého města.

    Weymelková (roz. Pittnerová) Vlasta, 1919
    Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 144.

    Od Krkonoš. Krátké povídky z pohorského kraje.

    Ježek Jan, 1912
    Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 122.

    Chodská čítanka

    Hruška Jan František, Teplý František, Baar Jindřich Šimon aj. red., 1927

    Vlastenecké vzpomínky slezské

    Vyhlídal Jan, 1935
    Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 103.

    Slezsko – přehled národnostního vývoje

    Peřich Leopold, 1945
    Přikládáme recensi P. Dr. Jana Kapistrána Vyskočila OFM z ČKD 1946, č. 2, str. 106nn.

    Etnografický atlas Čech, Moravy a Slezska. IV. Etnografický a etnický obraz Čech, Moravy a Slezska (1500 – 1900)

    Jeřábek Richard, Maur Eduard, Štika Jaroslav, Vařeka Josef, 2004
    (název pokračuje:) národopisné oblasti, kulturní areály, etnické a etnografické skupiny. Nikdy v dějinách českých zemí nedocházelo k tak děsivé likvidaci svérázu národopiosných oblastí jako v posledních 20 letech. Folklor je neživý, stal se doménou profesionálů. Globalizace neničí jen celky národní, ale i nižší, národopisné. Tento atlas, byť jde o publikaci novou a přestože vůbec nepředkládá cesty k nápravě, přece aspoň registruje neblahý stav. Proto jsme se rozhodli jej do Knihovny zařadit.

    Kniha je zde připravena a jejímu zvěřejnění brání jen autorský zákon. Pokud o knihu máte zájem, zjistěte si majitele autorských práv a zveřejnění s ním dohodněte. Pomůžete tak i ostatním zájemcům.

      Národnostní mapa Českých zemí 1880 – 1970

      Häufler Vlastislav, 1970
      Skripta; odsun sudetských Němců a následné změny národnostních poměrů mapuje z pohledu obhajoby Benešových dekretů. Bohatý přehled literatury vč. publikací z doby mocnářství. I když v naší Knihovně publikujeme v naprosté většině jen české a latinské texty, zde činíme výjimku: připojujeme v r. 1973 vydánou anglickou versi. A to ze dvou důvodů – jednak jako ukázku toho, jak se nejen dnešní kosmopolité, ale už tehdejší komunistický režim klaněl anglofilní části světa (srov. kvalitu českého a anglického vydání), jednak proto, že v anglickém vydání jsou dvě mapy, na které asi komunisti pro české vydání neměli finance. Obě mapy přiipojujeme jako třetí soubor.

      Kniha je zde připravena a jejímu zvěřejnění brání jen autorský zákon. Pokud o knihu máte zájem, zjistěte si majitele autorských práv a zveřejnění s ním dohodněte. Pomůžete tak i ostatním zájemcům.

        Jak jsem sbíral – několik vzpomínek

        Kretz František, 1913

        1604: Literatura pro odborné školy pro ženská povolání – úzce navazuje na etnografii

        Hospodyně, kněžka domácího krbu

        Votruba Antonín J., 1882
        Volné črty dle různých pramenův a vlastního pozorování píše a svým hodným žačkám věnuje Ant. J. Votruba. Tasto kniha je tzv. kontroversní, jak ukazují dvě skutečnosti: 1. Byla vřele přijata Časopisem katolického duchovenstva, ročník 1882, číslo 5 na stranách 318 – 319; text doporučení přikládáme. 2. Digitální knihovna NK ČR Kramerius, jak asi šmahem všechno pořizuje, knihu digitalizovala, ale (na čí asi zásah) poté knihu zase vymazala. A vzhledem k tomu, že NK ČR slouží tak, že mnohé knihy prostě nepůjčí mimo nahlédnutí ve své studovně, sáhli jsme k doslovné předloze, z níž kniha byla otištěna, a tou je Škola a život, časopis paedagogický, ročník 27 a 28 z let 1881 a 1882; časopis jsme získali z antikvariátu, kde asi unikl pozornému robotu NK ČR, který má všechny antikvariáty vysledované a má i dostatečné fondy na koupi všeho, co běžný smrtelník mnohdy nemá získat.

        Lidové kroje československé, popis, vyobrazení, střihy a výkresy 33 českých, moravských, slezských a slovenských krojů národních

        Kazimour Josef, 1920
        22 archy vzorů, 11 příloh barevných, 3 archy příloh střihových a 60 vyobrazení v textu. V Knihovně Libri nostri ve dvou dílech: 1. díl – vlastní publikace a barevné přílohy. 2. díl – vzory a archy střihové (25 listů formátu A1, tj. 841 mm × 594 mm). Publikaci lze dnes chápat i jako zrcadlo pokrokářské a odpuzující kalhotové (ne)ženskosti.

        Doma. Díl první. Učebnice domácích nauk pro žákyně 6. a 7. školního roku. Díl druhý. Učebnice domácích nauk pro žákyně 8. školního roku a pro žákyně jednoročních učebných kursů připojených ke školám občanským.

        Vítková Marie, 1925
        Tuto publikaci dáváme do pododdělení jako první, ale časově toto pododdělení uzavírá. Jsouť v ní již patrny některé, sice malé, náznaky zvrhlostí, které ve školní výuce bují stále víc až k dnešku. Např. katolický pozdrav už nezná, odkaz na Masaryka jako o čtvrtstoletí později na Gottwalda – nakonec, známe tento zlozvyk i v dnešní Církvi katolické. Dnešní žákyně uvedených tříd ale znají z toho, co je zde uvedeno, jen málo; v rozvinuté socialistické společnosti počátku 21. století už také mnohé není potřeba, ovšem nikdo nemůže dát záruku, že to třeba i v brzké době zase potřeba nebude. A křesťanské zásady běžného života jsou zde ještě zcela zřetelné (např. jak se vhodně chovat v různých situacích). K Dílu druhému připojujeme: Vítková Marie, Metodické poznámky k I. i II. dílu učebnice domácích nauk "Doma", 1925.

        1605: Středověké právo a náš národ

        K diskusi o datu, kdy končí středověk a začíná novověk: Z povahy věci plyne, že český středověk končí pozdějí, než středověk celkově ve světě. Ve světových dějinách je tímto mezníkem ne objev Ameriky nebo objev knihtisku, ani ne jakákoliv jiná akcidentalita, konec středověku je vyznačen naprosto zásadní, klíčovou událostí, jíž je zlomení papežské světské moci mocí státní: rozhodujícím útokem Francie (konkrétně Filipem IV. Nejohavnějším) na papeže r. 1303. Je signifikantní, že právě v čase tohoto teroristického útoku (přesněji r. 1302) píše napadený papež Bonifác VIII. bullu stejně zásadního, klíčového významu, Unam Sanctam (pododdělení 0403: Církev a národ, Církev a stát). Tento atentát současně vyznačuje vrcholnou zrůdnost liberalismu, který mohutněl už od dob Velké listiny práv a svobod a který pokračuje doposud státním terorismem zasahujícím celý svět. Světlé body v novověku, jako byl Tridentský koncil 1545 – 1563, byly pouhými dozvuky středověku, které jeho zániku již zabránit nemohly. V Zemích Koruny české máme téměř stoleté zpoždění. Husitství vůbec nebylo ani národním ani církevním hnutím, šlo o rakovinu liberalismu, která zachvátila české země a Církev v nich. A pozorujeme i stejný scénář, jako v dějinách světových: nakaženým monarchou byl Václav IV., postiženým nejvyšším církevním hodnostářem po zavraždění sv. Jana Nepomuckého r. 1393 byl arcibiskup pražský, Zbyněk Zajíc z Hazmburka. Nepříliš vzdělaný, Husa prohlédl pozdě, ale jakmile jej dal do klatby, byl dohnán k útěku z Prahy r. 1411 a zemřel téhož roku v Prešpurku. Tedy zhruba do r. 1411 šlo ještě erupci liberalismu, husitství, které středověk u nás zničilo, porazit beze změny systému, potom už ne, tím spíše ne, že také ve světě byl středověk už na smrtelné posteli. Pochopitelně likvidace středověku začala i u nás už před příslušným zlomem (srov. např. viklefismus a/nebo problémy s pražskou universitou), pokračovala i potom (např. luteránstvím) a středověk ale také dlouho potom ještě, podobně jako ve světě, dozníval. A nebylo záchrany ani zásluhou Božího a českého národního vítězství na Bílé Hoře, jak je vidět ve zhoubném tažení osvíceně potrhlého Josefa II., přes revolucionáře r. 1918 až doposud. Přesto musíme vycházet z toho, že návrat christianitatis ve světě, a tedy i u nás, možný je.

        1605XY: Říše římská (X = 0 – 1)

        Trvala v letech 313 – 1204 (rozvrácena křižáky – papež Inocenc III.), 1261 (slabě obnovena) – 1453 (doražena muslimy – sultán Mehmed II.). Viz též 1405: Východ.

        Corpus iuris civilis. 1a. Institutiones. 1b. Digesta. 2. Codex Iustinianus. 3. Novellae.

        Iustinianus I. Magnus, císař, svatý*, Tribónianos, Mommsen Theodor, Krüger Paul, Schöll Rudolf, Kroll Wilhelm, 1920
        Vol. 1 : Ed. stereotypa duodecima, 1911. K 1a) přiřazujeme: aa) Justiniánské inštitúcie, Blaho Peter, 2000. ab) Iustiniani Institutiones Justiniánské Instituce (z latiny přeložil, úvod napsal, poznámkami opatřil, věcný rejstřík a bibliografii sestavil Peter Blaho, ze slovenštiny přeložil, předmluvu napsal, poznámky doplnil, jmenný a místní rejstřík sestavil a revizi textu provedl Michal Skřejpek), 2010.
        Vol. 2: Ed. stereotypa nona, 1915 (sic!, kromě titulní strany).
        Vol. 3; Ed. stereotypa quarta, 1912.
        Pozn.: Je ostudou dnešní Církve, že tyto knihy se zaujetím studují masy studentů na občanských fakultách, zatímco současní duchovní o nich jednak vůbec nevědí, jednak na jejich čtení tzv. nemají a jednak absolutně nechápou, k čemu by jim to bylo.

        Kniha je zde připravena a jejímu zvěřejnění brání jen autorský zákon. Pokud o knihu máte zájem, zjistěte si majitele autorských práv a zveřejnění s ním dohodněte. Pomůžete tak i ostatním zájemcům.

        Manuale legum sive Hexabiblos – cum appendicibus et legibus agrariis

        Harmenopoulos Kónstantinos, Heimbach Carl Wilhelm Ernst, 1851
        Výtah z Basilik pro soudy; není to tak beznadějné, neboť v Řecku platil do r. 1946 (sepsán byl kolem r. 1345).

        1605XY: Svatá říše římská (X = 2 – 4)

        Trvala v letech 800 – 1806.

        Aurea Bulla Caroli Quarti Imperatoris Romani Zlatá bulla Karla IV. císaře římského

        Karel IV. Lucemburk, císař, král, hrabě a markrabě, 1908
        Knihu připravujeme.

        Arcičíšnictví a kurfiřství králů Českých v Německé říši

        Špaček Karel, 1866
        Právník V.

        1605XY: Země Koruny české (X = 5 – 9)

        Tak jako v předchozím pododdělení, i zde na začátků uvádíme několik děl, ktará shromáždila dokumenty z tohoto požehnaného období, které se vyznačovalo úzkým sepětím práva přirozeného a positivního. Sepětím, které potom, až dodnes, už neexistovalo pro stále rostoucí agresi positivního práva zatím vrcholící ve známé legislativní smršti pod taktovkou brusele.

        Přehled právních dějin Zemí české koruny. Díl první a druhý. Právní prameny a dějiny státního zřízení.

        Kapras Jan, 1935
        5., přeprac. vyd.; [2] l. obr. příl.: il., mapy.

        Sociální dějiny české doby starší

        Vacek František, 1905
        Vzdělávací knihovna katolická, sv. 39. Napsal P. František Vacek (* 8. 10. 1858 Chrudim, † 22. 4. 1940 Nové Strašecí).

        Soudní zákon lidem, Literární památky epochy velkomoravské 863 – 885

        Cyril, svatý, Metoděj, svatý, Vašica Josef, 1966
        česky

        Soudní zákon lidem a Nomokánon, Magnae Moraviae fontes historici IV Prameny k dějinám Velké Moravy

        Cyril, svatý, Metoděj, svatý, 1971
        staroslověnsky i česky

        Industriae tuae (Horlivosti tvé chceme), Quia te zelo fidei (Protože ses v horlivosti) Magnae Moraviae fontes historici III Prameny k dějinám Velké Moravy

        Iohannes VIII., Stephanus VI., 1969
        Bulla z roku 880 postavila Moravský stát pod ochranu papeže a zřídila moravské arcibiskupství. V moderní době tak opěvované používání slovanského jazyka pro bohoslužby, které tato bulla povolila, již o 5 let později, jak vidno, zakázal Svatý otec Stephanus VI. Viz též CIBI str. 11 až 13, č. 4, Friedrich I, str. 19 až 21, č. 24 a str. 22 až 26, č. 26. Český překlad zákazu od papeže Štěpána VI. je zde v pododdělení 1607: Dílčí témata dějepisu Zemí Koruny českéí v publikaci Texty k dějinám Velké Moravy ..., str. 100 až 103. K tématu dáváme do této přihrádky: Bulla Industriae tuae listinou nepodvrženou, Snopek František, 1911. Dále zde otiskujeme: List papeže Hadriana II. v pannonské legendě a bulla Jana VIII. Industriae tuae, historicko-kritický pokus s dodatkem Pseudoisidorovy dekretaly a sv. Methoděj, Snopek František, 1896.

        Codex juris Bohemici. Tomus primus, Aetatem Přemyslidarum Continens

        Jireček Hermenegildus, 1867

        Codex juris Bohemici. Tomi II. pars I., Documenta juris publici saec. XIVmi (1306 – 1378)

        Jireček Hermenegildus, 1896
        Toho roku vyšlo i u jiného nakladatele pod názvem Korunní archiv český, titulní stránky obou vydání jsou také odlišné; přinášíme oboje.

        Codex juris Bohemici. Tomi secundi pars altera, continens Jus terrae atque jus curiae regiae saeculi XIV.-mi

        Jireček Hermenegildus, 1870

        Codex juris Bohemici. Tomi II., pars 3, Continens scripta rempublicam administrandam spectantia saec. X14mi, Impensis reg. societatis scientiarum Bohemicae

        Jireček Hermenegildus, 1889

        Codex juris Bohemici. Tomi II. pars IV., Monumenta juris municipalis saeculi XIVmi

        Jireček Hermenegildus, 1898

        Codex diplomaticus et epistolaris Regni Bohemiae. Tomus 1, Inde ab a. 805 usque ad a. 1197

        Friedrich Gustav, 1907

        Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae. Tomus 2, inde ab a. 1198 usque ad a. 1230

        Friedrich Gustav, 1912

        Anno Dominice Incarnationiis 992. Roku 992 od Božího vtělení.

        Boleslav II. Pobožný, Vojtěch, svatý, 992
        Nejstarší listina o souladu církevní moci a státní moci Přemyslovců; lat. orig. viz v tomto pododdělení Codex diplomaticus et epistolaris Regni Bohemiae. Tomus 1, Inde ab a. 805 usque ad a. 1197, Friedrich Gustav, 1907 (1Friedrich2-150dpi.pdf), str. 43, č. 37. Pokud jde o české znění, nenašli jsme starší překlad než nedávný text Kaprasova žáka Vaněčka z r. 1957. Vkládáme nepatrný separát skript Prameny k dějinám státu a práva v Československu. Část I. Do husitského revolučního hnutí, Vaněček Václav. Část II. Do Bílé Hory, Malý Karel a kol., 1977. K tomu ještě novější překlad Jany Zachové, uveřejněný v knize Slavníkovci ve středověkém písemnictví, Nový Rostislav, Sláma Jiří, Zachová Jana, 1987. Za informaci o příp. dřívějším překladu budeme vděčni.

        Břetislavova hnězdenská dekreta-statuta Cosmae chronicon Boemorum Kosmův letopis český

        Kosmas, Emler Josef, Tomek Václav Vladivoj, 1874
        Jediným pramenem o těchto zákonech z r. 1039 je Kosmova kronika; celou ji uvádíme v podoodělení 1607: Dílčí témata dějepisu Zemí Koruny českéí; ve vydání z r. 1882 je text dekretů na str. 55 (bod 3.) po str. 62 (bod 7.). Protože moderní překlady Kosmovy kroniky se v dotyčném textu mírně liší, přikládáme otisk článku Olomoucký text Břetislavových dekretů, Archivní časopis 1953 (roč. 3.), č. 1, str. 35 až 53, který vysvětluje, proč tomu tak je.

        In nomine sanctae et individuae Trinitatis Ve jménu Nejsvětější a Nerozdílné Trojice

        Henricus IV,, císař, 1086
        Obnova původních hranic českého státu vč. pražské diecese; viz Friedrich I, str. 92 až 95, č. 86. List 2, Listy a listiny z dějin československých 869 – 1938, str. 12 až 13, Doskočil Karel, 1938. O nejstarší listině Archivu České koruny, Bauer Otakar. Miscellanea historico-juridica, Vaněček Václav, 1940.

        Theutonicis qui manent in suburbio Pragensi privilegia Soběslavova privilegia-výsady pražským Němcům. Sbírka pramenů práva městského Království českého (Codex juris municipalis Regni Bohemiae), díl 1., Privilegia měst pražských

        Soběslav II., vévoda-kníže, Čelakovský Jaromír, 1886
        Od vyhnání Němců z Čech r. 1055 uplynulo bezmála půldruhého století, než se tito opět začali ponenáhlu v Praze zabydlovat. A dožadovali se práv. Zbožný "kníže rolníků" ("sedlák" dnes znamená něco jiného než tehdy) Soběslav jim tak kolem r. 1175 udělil mnohá privilegia, která pozdější panovníci potvrzovali. Ovšem podbízivé podřízení se už Vladislava II. a pak zejm. opakovaně vládnoucího knížete Bedřicha politice Fridricha I. Barbarossy-Rudovouse (jeho jménem Něnecko nazvalo válečný útok na Rusko) se ukázalo být katastrofou nejen pro Soběslava, ale i pro celou Českou zemi. Přikládáme článek O privilegiu knížete Soběslava pro pražské Němce a jeho konfirmacích. Vojtíšek Václav, 1953, Výbor rozprav a studií, str. 311 až 322.

        Panovník českého státu králem

        Friedrich Gustav, Jireček Hermenegildus, Doskočil Karel, Goll Jaroslav, 1938
        K roku 1085 viz Friedrich I, č. 84 a 85, str. 90 až 92. K roku 1158 viz CIBI, č. 16, str. 26 až 28. K roku 1204 viz Friedrich II, č. 41, str. 37 až 38. K roku 1212 viz Friedrich II, č. 96, str. 92 až 94. Připojujeme: 1. Listy a listiny z dějin československých 869 – 1938. Doskočil Karel, 1938. Listy 5 až 7, str. 15 až 18. 2. Vybrané spisy drobné II. Goll Jaroslav, 1929. K výkladu privilegia Fridricha II. pro království České, str. 46 až 53.

        Statuta Conradi Statuta Konrádova, Codex juris Bohemici. Tomus primus, Aetatem Přemyslidarum Continens

        Konrád II. Ota, kníže, Jireček Hermenegildus, 1867
        Všechna tři znění viz výše CIBI str. 53 až 57, 62 až 65 a 68 až 72; zveřejňujeme i český překlad, jenž už nepodléhá autorským právům (viz Dějiny Moravy IV, Dudík, str. 224 – 234 pro brněnskou provincii). Kromě toho zařazujeme i stať Glossy k t. zv. Statutům Konrádovým, Vaněček Václav, Sborník věd právních a státních, roč. XLI. 1941, sešit 2 str. 105 až 159.

        Ius regale montanorum Královské právo horníků Codex juris Bohemici. Tomus primus, Aetatem Přemyslidarum Contine

        Václav II., král, Jireček Hermenegildus, 1867
        Viz výše CIBI str. 265 až 435. Umisťujeme i nový text z adresy kuttna.sweb.cz/IRM.pdf.

        Kniha Rožmberská

        Petr I. z Rožmberka, Brandl Vincenc, 1872
        Kritické vydání opatřené poznámkami a glosářem; doplňujeme z internetu Jirečkův text Knihy starého pána z Rožmberka. Ke skladbě Knihy rožmberské, Veselý Jiří. Miscellanea historico-juridica, Vaněček Václav, 1940.

        Manipulus vel directorium juris civilis Právní kniha města Brna z poloviny 14. století; I. Úvod a edice, II. Komentář, III. Rejstříky a přehledy

        Jan písař, Flodr Miroslav, 1993
        Písař Jan sloužil Brnu v létech 1343 až 1360 a na podnět Karla IV. zpracoval starší materiály. Výsledkem je dokonalý, protože vpravdě středověký právní dokument. Pro jeho dokonalost připojujeme tři poznámky. 1. Jak bývalo v těch dobrých časech zvykem, je psán latinsky. Protože žijeme nyní v časech nenormálních, připojujeme českou knihu M. Brikcího z Licka Práva městská, Brikci z Licka, Jireček Josef, Jireček Hermenegildus, 1880, která je bratry Jirečkovými upraveným textem z r. 1536. Jádro a celé dlouhé pasáže tvoří totiž právě Kniha písaře Jana. 2. Sluší se ovšem zveřejnit i latinský text. Přináší jej Die Stadtrechte von Brünn aus dem XIII. u. XIV. Jahrhundert, Rössler Emil Franz, 1852; staženo z archive.org. 3. Sententiae Brunenses najde laskavý čtenář i zde v CIBII-4 na str. 26 až 287, index kapitol str. 385 a 386.

        Kniha je zde připravena a jejímu zvěřejnění brání jen autorský zákon. Pokud o knihu máte zájem, zjistěte si majitele autorských práv a zveřejnění s ním dohodněte. Pomůžete tak i ostatním zájemcům.

        Majestas Carolina Karlův majestát, Archiv český Díl třetí

        Karel IV. Lucemburk, císař, král, hrabě a markrabě, 1844
        Naše skeny Palackého znění latinsky a česky, z internetu Jirečkův latinský text.

        Karel IV. Státnické dílo.

        Karel IV. Lucemburk, císař, král, hrabě a markrabě, Mašek Richard, Bláhová, Marie, 2003
        Obsah: Předmluva, Karel IV. Státnické dílo – překlady (Založení Nového Města pražského a kláštera Na Slovanech: Zakládací listina Nového Města pražského / Osvobození obyvatel Nového Města pražského od daní / Zakládající listina kláštera Na Slovanech, Listiny ze 7. dubna 1348: Obecné stvrzení výsad, jež českým králům přiznali římští králové a císaři / Stvrzení listiny, jíž Fridrich I. povoluje Vladislavovi nosit královskou korunu / Stvrzení Zlaté bully sicilské Fridricha II. a její doplnění / Stvrzení listiny, jíž Fridrich II. uznává volbu Václava I. / Stvrzení listiny, jíž Rudolf II. potvrzuje Václavovi II. kurfiřství / Stvrzení listiny, jíž Rudolf I. svěřuje Václavovi II. slezská léna po Jindřichu Vratislavském / Stvrzení listiny, jíž Rudolf I. uznává dohodu mezi Václavem II a Jindřichem Vratislavským / Stvrzení listiny, jíž Rudolf I. uděluje Václavovi II. vratislavské knížectví / Stvrzení listiny, jíž Rudolf I. potvrzuje Václavovi II. kurfiřství / Stvrzení listiny Albrechta I., podle níž český král není povinen nosit u císařského dvora korunu / Moravská listina / Slezská listina / Zakládací listina Karlovy univerzity, Maiestas Carolina: Státní náboženství a postih kacířství / Ustanovení proti zcizování královských statků / Správa soudnictví / Zachování pokoje a právního stavu v zemi / Obrana království v případě války / Ochrana lesů / Ustanovení o odúmrtním právu / Práva šlechty / Sexuální morálka a rodinné právo / Doplňky k trestnímu a odúmrtnímu právu / Řád zemského práva / O vdovách a sirotcích / Odvolání zákoníku Maiestas Carolina).

        Zlatá bulla císaře Karla IV. z roku 1356 / Norimberský zákoník / Zákony schválené na sněmu v Métách dne 25. prosince 1356 – v Knihovně Libri nostri patří do předchozího pododdělení Svatá říše římská.

        Kniha je zde připravena a jejímu zvěřejnění brání jen autorský zákon. Pokud o knihu máte zájem, zjistěte si majitele autorských práv a zveřejnění s ním dohodněte. Pomůžete tak i ostatním zájemcům.

          Ordo iudicii terrae Řád práva zemského, Archiv český Díl druhý

          autor neuveden, 1842
          Naše skeny Palackého znění latinsky a česky, z internetu Jirečkův český text.

          Práva zemská česká nejvyššího sudího království českého

          Ondřej z Dubé, 1930
          Úvodem a poznámkami opatřil František Čáda; doplňujeme z internetu Jirečkův text.

          Popravčí kniha pánův z Rožmberka

          Jindřich III. a Oldřich II. z Rožmberka, Mareš František (, Kalný Adolf), 1878
          Pro příp. srovnání vkládáme do této přihrádky i vydání 1993, které připravil Adolf Kalný. Touto knihou také toto pododdělení končí (poslední pramen je tak z r. 1429), neboť středověk končí (o datování mezníku mezi středověkem a novověkem viz úvod k tomuto pododdělení 1605).

          Kniha je zde připravena a jejímu zvěřejnění brání jen autorský zákon. Pokud o knihu máte zájem, zjistěte si majitele autorských práv a zveřejnění s ním dohodněte. Pomůžete tak i ostatním zájemcům.

          Kniha Tovačovská

          Tovačovský z Cimburka Ctibor, 1868
          Přece jen jsme se rozhodli, kvůli Markrabství moravskému, zařadut do Knihovny ještě tuto knihu (z roku 1490), jejíž autor, sice bloudící ve víře, přesto u nás vykonal i mnoho dobré práce. Přepracováním této knihy vznikla Kniha Drnovská (1527). Pro srovnání uvádíme i další vydání Knihy Tovačovské, avšak Knihu Drnovskou už nabízet nebudeme.

          1606: Celkový dějepis Zemí Koruny české

          Děje království Českého

          Tomek Václav Vladivoj, 1898
          S třemi historickými mapami s výkladem složil Prof. Vácslav Vladivoj Tomek, 6. jubilejní vydání.

          Dějiny naší říše

          Pekař Josef, 1914
          (název pokračuje:) se zvláštním zřetelem ke královstvím a zemím v říšské radě zastoupeným; pro nejvyšší třídy škol středních. Publikace vyšla pak ještě dvakrát (nepočítáme současné dotisky). Poprvé roku 1922 pod názvem Dějiny československé, opět jako učebnice s týmž určením; je obohacena o první léta republiky. I tuto učebnici Knihovna Libri nostri zde nabízí. Podruhé vyšla zase s týmž změněným názvem (bezprostředně po Pekařově smrti 23. 1. 1937), ale zejména dějiny republiky byly jinými lidmi podstatně přepracovány v duchu snahy o usmíření s masarykovsko-benešovskými názory, jichž byl Pekař nesmiřitelným odpůrcem. Připojujeme O periodisaci českých dějin – přednáška pronesená při rektorské instalaci dne 5. prosince 1931, Pekař Josef, 1932. K této přednášce je třeba poznamenat: Vlastní jádro je na posledních dvou až třech stranách. Periodizace českých dějin je mírně odlišná od periodizace dějin světových – o nich zde v úvodu k pododělení 1605: Středověké právo v zemích českých a ve Svaté říši římské. Pekařova periodizace: Starověk (doba románské, asi tak do r. 1200), středověk (gotika až ½ 18. stol.), novověk (osvícenství, romantismus, doba dnešní). Tato doba dnešní je utvářena všemožnými -ismy – plody vzpoury proti středověkému Božímu universu (dnes směřující k ďábelskému globalismu). Tyto vlivy přinesly na jedné straně pronikavé zvýšení lidské výkonnosti v oblasti hospodářství a techniky, na straně druhé (všestranné ničení světa a) hroznou válku (která byla následována válkou ještě hroznější a která vlastně pokračuje dosud plošným leteckým ničením celých států ze strany světového četníka) a stále přítomnou krisi a dosud neznámá nebezpečí a hrozby. Vystříhání se nápadů na jakási nová řešení a sebeklamu o nich, láska k dědictví dávných našich otců a zachování tohoto dědictví (dnes nejen zničeného ale i cíleně zapomenutého a publikačně znetvořeného) budoucím je v r. 1931 Pekařovým receptem pro budoucnost. Pekař tedy vidí vrcholy českých snažení v gotice a v romantismu. Nerozpoznal, kde došlo k chybnému odbočení.

          Československé dějiny

          Ráček Blažej, 1948

          Úpadek a sláva českých dějin

          Voříšek Rudolf, 1939
          test ukládání

          Jindy a nyní. Dějiny českého národa

          Chudoba Bohdan, 1946

          Sborník Historického kroužku

          Kovář Matěj, Stejskal František Xaver aj. red., 1893
          Číslování: Sešit 1, 2 (1893) až sešit 7 (1898), ročník 1 (1900) až 35 (1934). Periodicita: 4 čísla ročně (1900 až 1930, 1933 a 1934), 6 čísel ročně (1931 a 1932). Podnázev: Roč. 1 (1900) Časopis historický. Čtvrtletník. Od roč. 2 (1901) do roč. 6 (1905) Čtvrtletní časopis historický, od roč. 7 (1906) do roč. 25 (1924) Časopis historický. Jinak bez podnázvu. Redaktor: Sešit 1 a 2 (1893) Zdráhal František V., od sešitu 3 po roč. 15 (1914) PhDr. Kovář Matěj, od roč. 16 (1915) Msgre. prof. ThDr. Stejskal František Xaver. V roč. 18 chybějí str. 161 až 170 – opravu připravujeme. Pozn.: Čtenář snadno nahlédne, že za války měl Sborník více prostředků, než za Masarykovy republiky.

          1607: Dílčí témata dějepisu Zemí Koruny české

          Texty k dějinám Velké Moravy: 1. Listiny. 2. Legendy. 3. Historické záznamy

          Hudeček Jakub, 1939
          Sborník Velehradský. Nová řada, přílohy v číslech 2 – 10, t. j. v létech 1931 až 1939. Pozn.: 1. Text je kompletní, chybějící čísla stránek jsou vadami stránkování. 2. P. Jakub Hudeček (* 15. 9. 1871 Želeč u Vyškova, † 18. 1. 1937 Huštěnovice) – kněz stejně jako v textu uvedený překladatel P. František Bartys (* 7. 3. 1884 Kunovice, † 30. 6 či 1. 7. 1949 Míkovice, po výslechu ohledně čtení pastýřského listu). 3. Tyto Texty jsou nejrozsáhlejším dílem Otce Hudečka.

          Cosmae chronicon Boemorum cum continuatoribus Kosmův letopis český (Kosmova kronika) s pokračovateli, Fontes rerum Bohemicarum. Tom II. Prameny dějin českých. Díl II.

          Kosmas, 1874
          Ve třech částech: 1. Vlastní kronika. 2. Pokračovatelé. 3. Letopisy, ze kterých čerpali pokračovatelé. Přikládáme i: Kosmův letopis český; s pokračováními kanovníka Vyšehradského a mnicha Sázavského. Sbírka kronik a letopisů českých v překladech. Svazek I., 1882.

          Dějiny Moravy I. až IX.

          Dudík Beda (František), 1884
          I. Od nejstarších dob až do roku 906, rok vyd. 1871. II. Od roku 906 až do roku 1125, 1875. III. Od roku 1125 až do roku 1173, 1877. IV. Od roku 1173 až do roku 1197, 1878. V. Od roku 1197 až do roku 1261, 1878. VI. Od roku 1262 až do roku 1278, 1879. VII. Od roku 1278 až do roku 1306, 1880. VIII. Kulturní poměry na Moravě od roku 1197 do 1306, 1882. IX. Kulturní poměry na Moravě od roku 1197 do 1306, 1884. Otec opat rajhradský dovedl své imposantní dějiny ještě o půl století dále, avšak jen německy. Proto tuto poslední část do doby, než bude převedena do češtiny, do Knihovny Libri nostri nezařazujeme.

          Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila vč. přídavků, Fontes rerum Bohemicarum. Tom III.1 Prameny dějin českých. Díl III.1

          Dalimil, 1882
          K této kronice se náš národ pravidelně utíká v časech ohrožení západním německým živlem. Kromě toho uveřejňujeme zvlášť: Skazka o dívčí válce v Čechách, Jireček Hermenegildus, 1905 (vyšlo také r. 1908).

          Summula chronicae tam Romanae quam Bohemicae Neplacha, opata opatovského, krátká kronika římská a česká Johannis de Marignola Chronicon. Kronika Jana z Marignoly, Fontes rerum Bohemicarum. Tom III.3 Prameny dějin českých. Díl III.3

          Neplach Jan, Johannis de Marignola, 1882

          Základy zemského zřízení v Koruně Království českého za Karla IV. Slovanského práva III. svazek I.

          Jireček Hermenegildus, 1872

          Český řád korunovační a jeho původ

          Cibulka Josef, 1934
          Jednotlivá pokračování seriálu Korunovační řády středověké a Karla IV. korunovační řád králů českých jsou čtenáři k disposici v pododdělení 2001: Časopisy s periodicitou aspoň šestkrát do roka (abecedně podle názvu), ČKD 1934, č. 3 – 7, 9 a 10, 1935, č. 1 a 4. Zde uveden doslovný jejich otisk souhrnně.

          Ustavení Koruny království českého 7. 4. 1348 – český stát Karla IV.

          Bobková Lenka, 2006
          Zařazujeme tuto přínosnou publikaci, ovšem kromě z našeho pohledu plytké kapitoly Vzestup moci českých králů do poloviny 14. stol., jež se nám jeví jako svého druhu moderní politologie.

          Kniha je zde připravena a jejímu zvěřejnění brání jen autorský zákon. Pokud o knihu máte zájem, zjistěte si majitele autorských práv a zveřejnění s ním dohodněte. Pomůžete tak i ostatním zájemcům.

            České Žitavsko ve středověku

            Bauer Otakar, Vyskočil Jan Kapistrán, Friedl Antonín, Rokyta Hugo, 1947
            Separát z knihy Žitavsko v českých dějinách, 1947: Žitava v českém středověku, Bauer Otakar; Náboženské poměry v dějinách Žitavska, Vyskočil Jan Kapistrán; Pražské chorální knihy v Žitavě, Friedl Antonín; Heraldika Žitavska, Rokyta Hugo; Mapa Žitavska – srov. v předchozím oddělení (Dějiny Katolické církve v Českých zemích) Palackého Historickou mapu Čech.

            Z dějin českého Slezska

            Kapras Jan, 1922

            České Kladsko ve středověku

            , 1946
            Knihu připravujeme.

            Z hlučínského a hlubčického kraje

            Vyhlídal Jan, 1927
            Vysoce aktuální knížka. Kdo z Čechů dnes ví, kdo to byli Moravci? Kteří se dobrovolně rozhodli pro rozplynutí se v německém moři a zmizeli z tváře národa. A podobné tragické rozhodnutí by mohl dnes udělat i celý český národ, rozplynout se v moři černých vetřelců a zmizet z tváře nové černé muslimské Evropy. Černí totiž přicházejí a "Češi tančí valčík." Tolik stručný popis. Ale dříve se lidé ještě ptávali po příčinách. Tedy: Proč se tak stalo a proč i našemu národu toto hrozí? Příčina je prostá, jen ji mnozí nebudou chtít slyšet. Moravci odpadli od katolické víry k protestantismu a rozplynuli se v protestantském německém moři. A český národ dopadá ještě hůř: odpadl k atheismu, k pověře o něčem nad námi, pročež nemá sílu vzdorovat jasné islámské nauce. Bláboly rádoby duchovních pastýrů o solidaritě s vetřelci, namísto toho, aby národ vrátili k víře, jsou toho dokladem: našemu národu chybi nejen ona víra, ale i solidarita ke svým vlastním lidem. Doplňujeme biografií Cyprian Lelek, nejpřednější kněz-buditel-učitel a zastánce Moravců, Bena Jan Vojtěch, 1922 – autor se podepisuje jako J(an) V(ojtěch) Jasnín.

            Rodinný statut dynastie Habsbursko-Lotrinské

            Kalousek Vratislav, 1923
            Uveřejnil Sborník věd právních a státních, roč. 23, č. 2, str. 117 – 142.

            Sněmy české dle obnoveného zřízení zemského Ferdinanda II.

            Tomek Václav Vladivoj, 1868

            O zákonodárné moci královské a sněmovní v Čechách na základě obnoveného zřízení Ferdinanda II. a deklaratorií Ferdinanda III.

            Toman Hugo, 1871
            Právník X.

            O významu pragmatické sankce pro české státní právo

            Demel Jaroslav, 1915
            Historicko-státovědecká studie, původně uveřejnil Sborník věd právních a státních, roč. 15, mimoř. č., str. 297 – 313.

            Zatím poslední korunovace českého krále

            Pešina Václav Michal, rytíř, Sekyrková Milada, 1836
            Čtyři publikace. První český korunovační řád sestavil Karel IV. – viz Spisové císaře Karla IV. v pododdělení 1504: Přední české osobnosti. P. ThDr. Klementa Borového Dějiny Svatojanského Dědictví (pododdělení 1501: Bibliografie české katolické literatury) uvádějí na str. 376 zajímavou informaci, kterou pak Sedlákova Činnost Dědictví Svatojanského v Praze od r. 1835 do r. 1901 (tamtéž) už nemá: "Císař Ferdinand I. byl r. 1836. a sice dne 7. září v chrámě sv.-Vítském v Praze s chotí svou Marií Annou slavným způsobem korunován na království české. Za tou příležitostí vydalo Dědictví Svatojanské nákladem svým spis o korunovaci s rytými přílohami; spis ten však se členům nedával zdarma, nýbrž prodával se po 40 kr. a když z 1000 exemplářů jen malá zásoba ještě zbývala, zvýšena jest cena až na 1 zlatý stř." O který spis se jednalo? Prvním redaktorem a ředitlelem tohoto Dědictví byl (1835 – 1857) otec kanovník Václav Michal Pešina rytíř z Čechorodu. Uvádíme tedy napřed dvě publikace kanovníka Pešiny:
            1. Zprávy o Korunování vévodů a králů českých – s církevním obřadem Korunování Jejich Císařských Majestátů Ferdinanda I. za krále Českého, a Marie Anny Karoliny Piy za královnu Českou. Pešina Václav Michal, 1836, a
            2. Hlasy duchovenstva k jejich cís. král. majestátům, Ferdinandovi a Marii Anně při slavnosti korunování – v Praze dne 1836. 7. a 12. září. Pešina Václav Michal, 1836.
            3. Dále zařazujeme "spis", který mínil otec doktor Borový – rytinu-přílohu k ČKD 1836, č. 4, která byla vydána i samostatně (frakturou); před tuto přílohu zařazujeme, opět od kanovníka Pešiny: a) Ústav svatojanského Dědictví a Ohlášení. Tamtéž, str. 813 – 816. b) Slavnost korunování ... Ferdinanda I. za krále českého. Tamtéž. č. 3, str. 435 – 440. c) Obřad slavného Královského Českého KORUNOVÁNÍ. Tamtéž, str. 445 – 478. d) O svěcení a korunování Královny, jakožto choti Královy. Tamtéž, str. 477 – 480. e) Následuje vlastní rytina Insignie Království českého. Děkujeme za její sken 300 dpi.
            Kromě toho zařazujeme: 4. Ferdinand V. – poslední pražská korunovace 7. 9. 1836. Sekyrková Milada, 2004.

            Kniha je zde připravena a jejímu zvěřejnění brání jen autorský zákon. Pokud o knihu máte zájem, zjistěte si majitele autorských práv a zveřejnění s ním dohodněte. Pomůžete tak i ostatním zájemcům.

            Glejty v českém státě

            Kliment Josef, 1928

            O státoprávní povaze království a zemí na Říšské radě zastoupených

            Vavřínek František, 1905

            Národ český a jeho poměr k Římu a dynastii

            Hruban Mořic, 1908
            Řeč posl. M. Hrubana na oslavu jubilea papežského a císařského na IV. sjezdu katolíků českoslovanských v Praze dne 29. srpna 1908.

            Za nového režimu

            Pergler Karel, 1923

            Kramářův soud nad Benešem

            Kramář Karel, 1938
            spor dr. K. Kramáře s ministrem zahraničních věcí dr. Ed. Benešem; 2.vyd.

            V českých službách: vypsání mého pobytu za hranicemi 1915 – 1918

            Dürich Josef, 1921
            Vřazujeme: Vítěz který prohrál. Dürich Josef, 2009, od vnuka pana poslance, Jiřího Düricha, staženou ze stránky http://josefdurich.wz.cz – kniha je v pdf textovém tvaru.

            1608: Kalvoda Josef, prof. Ph. D.

            Poutník Josef Kalvoda

            Cholínský Jan, 2002
            (název pokračuje:) Život a dílo historika a ideologa protikomunistického odboje v exilu. Nakladatelství Dílo, Kladno – kniha je tedy sice nová, ale pojednává o době již starší, jejíž důsledky všichni dost těžce neseme. Majitel autorských práv povolil Knihovně Libri nostri zveřejnění těchto kapitol: Dětství a mládí, Poválečná léta, Do země zaslíbené. Doplňujeme velmi poučnou autorovou dvojdílnou studií: Pravda je akademikovým mečem, protivenství výzvou a příležitostí – Josef Kalvoda a historiografie českých soudobých dějin I. a II. V prvním dílu píše Jan Cholínský o Kalvodově pohledu na svět a historii a shrnuje a cituje Kalvodovy poznatky o sovětizaci (zbolševizování) Československa. Ve druhém dílu srovnává a konfrontuje Kalvodovo dílo s pracemi českých historiků po Havlově převratu roku 1989.

            Kniha je zde připravena a jejímu zvěřejnění brání jen autorský zákon. Pokud o knihu máte zájem, zjistěte si majitele autorských práv a zveřejnění s ním dohodněte. Pomůžete tak i ostatním zájemcům.

            Role Československa v sovětské strategii

            Kalvoda Josef, 1999

            Kniha je zde připravena a jejímu zvěřejnění brání jen autorský zákon. Pokud o knihu máte zájem, zjistěte si majitele autorských práv a zveřejnění s ním dohodněte. Pomůžete tak i ostatním zájemcům.

              Z bojů o zítřek. I. díl

              Kalvoda Josef, 1995
              Děkujeme za svolení ke zveřejnění.

              Z bojů o zítřek. II. díl

              Kalvoda Josef, 1996
              Děkujeme za svolení ke zveřejnění.

              Z bojů o zítřek. III. díl, Historické eseje

              Kalvoda Josef, 1998
              Majitel autorských práv povolil Knihovně Libri nostri zveřejnění.

              Genese Československa

              Kalvoda Josef, 1998

              Kniha je zde připravena a jejímu zvěřejnění brání jen autorský zákon. Pokud o knihu máte zájem, zjistěte si majitele autorských práv a zveřejnění s ním dohodněte. Pomůžete tak i ostatním zájemcům.

                Studená válka 1946 – 1989: svoboda znamená odpovědnost

                Kalvoda Josef, 2001
                Majitel autorských práv povolil Knihovně Libri nostri zveřejnění.

                1609: Literatura v Zemích Koruny české

                Moravské národní pohádky, pověsti, obyčeje a pověry. Sv. 1. Sv. 2.

                Kulda Beneš Metod, 1875
                Sebral a sepsal P. Beneš Method Kulda (* 16. 3. 1820 Ivančice, † 6. 5. 1903 Praha). Jde o 2. vyd., 1. vyd. 1854, vychází dodnes, ovšem často jde jen o jakési výběry.

                Kytice z básní Karla Jaromíra Erbena, úplné vydání

                Erben Karel Jaromír, 1925

                České pohádky

                Erben Karel Jaromír, Scheiner Artuš, 1941
                13 pohádek pro mládež od 6 let s velikým množstvím barevných obrázků Artuše Scheinera. K tomu navíc i dva výbory (pohádky jsou zveřejnitelné, celé knihy ovšem ne, neboť poznámky k nim podléhají autorským právům): 1. České pohádky – uspořádal, poznámkami a doslovem opatřil Antonín Grund, 1939; 2. České národní pohádky, 1955.

                Kniha je zde připravena a jejímu zvěřejnění brání jen autorský zákon. Pokud o knihu máte zájem, zjistěte si majitele autorských práv a zveřejnění s ním dohodněte. Pomůžete tak i ostatním zájemcům.

                Zlatý máj, čtyřiadvacet písní pro děti

                Sládek Josef Václav, 1922
                2. samostatné vyd., rok vyd. je nejistý. Poprvé vyšlo r. 1887.

                Skřivánčí písně, pro naše české dítky

                Sládek Josef Václav, 1889

                Zvony a zvonky, písně a bajky pro dítky

                Sládek Josef Václav, 1939
                2. samostatné vyd.; poprvé vydáno r. 1894.

                Rodinná katolická čítanka

                Hanzelka František, 1922
                S pomocí Boží a mnohých spolupracovníků sestavil František Hanzelka. V každé čítance se najdou plevy, zde je jich minimálně: např. velebení esperanta na s. 239n., které vypouštíme – universálním jazykem není ani angličtina, ani němčina, v Církvi ani italština – a ani esperanto; to všechno jsou jen dočasná vychýlení od nesmrtelné latiny ... V knize jsou také dva seznamy: Schematismus žijících katolických spisovatelů (od str. 221) a Čeští umělci náboženští (od str. 300). Ke každému z obou seznamů jsme připojili v knize pozn. pod čarou. Obecně řečeno, jde o to, čemu mají tyto seznamy sloužit. Má-li jít o výčty autorů ryze katolických, bylo by je třeba redukovat (a zároveň rozšířit o další jména), má-li se jednat o výčet autorů řekněme křesťanské inspirace (v nejširším smyslu slova), není třeba redukovat nic, jen doplnit řadu opomenutých jmen (včetně mladších, teprve později působících autorů (tj. z krásné literatury např. Čep, Renč, Zahradníček, z odborné Braito, Dvorník, Habáň etc.). Za konsultaci děkujeme P. B.

                Čermákova rodina aneb Pýcha vede k pádu a zapření sebe k vítězství. Obraz ze života ve dvojím oddělení s dodatkem z nejnovější doby.

                Ehrenberger Josef, 1867
                Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 52. Tištěno frakturou, nově vyšlo r. 1875 pod titulem Čermákova rodina. Obraz z národního života v trojím oddělení, a po smrti autora ještě r. 1902 pod titulem původním.

                Trnová koruna – historický obraz z třicetileté války. Pan Odolan Pětipeský – historická pověsť z dob třicetileté války a vojen Tureckých.

                Beneš Václav (pseudonym Třebízský), 1881
                Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 68.

                Boj a vítězství pravdy Boží v Čechách. Obraz ze šedověkosti v čtveru oddělení.

                Ehrenberger Josef, 1872
                Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 57.

                Otcové a děti. Povídka z venkovského života.

                Pakosta Vojtěch, 1886
                Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 73.

                Z města a ze vsi. Povídky.

                Dostál Alois, 1890
                Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 77.

                Kukátko čili Život v obrazích. Díl 1. až 5.

                Kosmák Václav, 1892
                Díl 1. 1876 (Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 43). Díl 2. 1878 (Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 45). Díl 3. 1883 (Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 50). Díl 4. 1890 (Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 57) – z knihy jsme vyndali spisek Dr. Matěj Procházka († 1889). Životopisný nástin. Šťastný Vladimír, 1890, viz 1504: Přední české, moravské a slezské osobnosti. Díl 5. 1892 (Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 59). Krátce nato vyšla ještě 2. vyd. a o mnoho let později znovu něco, ovšem to již bylo po smrti autorově, který tato vydání už nemohl aprobovat (P. Václav Kosmák * 4. 9. 1843 Martinkov u Moravských Budějovic, † 15. 3. 1898 Prosiměřice u Znojma). Dílo P. Kosmáka je dostupné na adrese.

                Tři povídky

                Valoušek František, 1897
                Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 64. 1. Z kláštera a vězení. 2. Dvě cesty. 3. Kam spějeme: Úvod. I. Rychlá cesta do zkázy. II. Návrat k Bohu.

                Z lidových soudů. Křídové kresby.

                Ježek Jan, 1903
                Načrtl P. J. Ježek. Hlasy Katolického spolku tiskového roč. 34, č. 2.

                Po cestách života. Povídky.

                Weymelková (roz. Pittnerová) Vlasta, 1904
                Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 91.

                Několik povídek

                Baar Jindřich Šimon, 1907
                Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 96.

                Jan Cimbura. Jihočeská idylla.

                Baar Jindřich Šimon, 1908
                Dodnes vyšlo asi 25 vydání. 1. vyd., které přinášíme, vydalo Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 100 – a bylo to ještě za života autorova (stejně tak 2. vyd. – to vyšlo jinde r. 1921). P. Baar, vypravěč příběhu (* 7. 2. 1869 Klenčí pod Čerchovem, vysvěcen na kněze 17. 7. 1892), † 24. 10. 1925 Klenčí pod Čerchovem.

                Z nedávných dob – různé obrázky a povídky

                Košnář Julius, 1910
                Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 112.

                Povídky

                Ráž Jan Nepomuk, 1911
                Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 116.

                Selská pýcha. Obraz ze života lidu.

                Weymelková (roz. Pittnerová) Vlasta, 1912
                Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 121.

                Z měst a městeček

                Dostál Alois, 1913
                Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 126.

                Vlna zkoušky

                Dostál Alois, 1924
                Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 999.

                Cestou-necestou. Povídky a črty.

                Košnář Julius, 1924
                Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 999.

                Po cestách pokroku. Obrázek z novější doby.

                Špaček Václav, 1926
                Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 999.

                Podvod Fulgenta Ohma. Obrázek ze současného života.

                Thein Antonín, 1926
                Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 999.

                Levohradecké pomněnky. Padesát drobných povídek historických. Část 1 a 2.

                Beneš Václav (pseudonym Třebízský), Bitnar Vilém (red.), 1928
                Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 999 (Část 1, 1927). Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 999 (Část 2).

                Kvetoucí hloží. Drobné povídky a črty.

                Čech František, 1928
                Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 97.

                Veselé i vážné obrázky z Hané

                Vyhlídal Jan, 1930
                Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 99.

                V různých barvách

                Baar Jindřich Šimon, 1918
                Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 141.

                Mžikové obrázky. Řada I. Velké a malé děti. Řada II. Hloží a bodláčí. Řada III. Z jiného světa. Sedmero hlavních hříchů.

                Baar Jindřich Šimon, 1914
                Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 105 (Řada I., vyd. 1909). Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 110 (Řada II., vyd. 1910). Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 130 (Řada III., vyd. 1914).

                Na cestě k lepšímu. Povídka.

                Dostál Alois, 1909
                Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 106.

                Splněná závěť

                Dostál Alois, 1933
                Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 177.

                Obrácení pana Šrámka a Věštící řešeto – časové povídky

                Thein Antonín, 1937
                Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 185.

                Sen noci Ondřejské a jiné črty zábavné a poučné, sebrané ze společnosti.

                Třebenická Karla, 1938
                Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 188.

                1610: Praha

                Viz též pododdělení 1502: Posvátná místa v Zemích Koruny české.

                Průvodce Prahou a jejími církevními a dějepisnými památkami

                Flekáček, Josef, Vávra Josef, 1898

                Praha v květu baroka 1700 – 1718

                Novotný Antonín, 1949
                Leopold I., císařem Svaté říše římské, králem českým a uherským etc. v letech 1656 – 1705. Josef I. (císař Svaté říše římské, král uherský etc.), nekorunovaným králem českým v letech 1905 – 1911. Karel VI., císařem Svaté říše římské, králem českým a uherským etc. v letech 1711 – 1740, korunován českým králem 1723. Příznačně Novotného trilogie chvály a slávy pražského baroka končí rokem 1740, kdy nastoupila Marie Terezie, první tři roky dokonce nikoliv jako česká královna.

                Praha "temna" 1719 – 1729

                Novotný Antonín, 1946

                Praha doznívajícího baroka 1730 – 1740

                Novotný Antonín, 1947

                Klub Za starou Prahu

                Bečková Kateřina aj. red., 1900
                Klub byl založen 28. ledna 1900. Za starou Prahu-věstník klubu Za starou Prahu vycházel v letech 1910 – 1951. V letech 1970 – 1999 vycházely nepravidelně Zprávy Klubu Za starou Prahu a od r. 2000 opět začal vycházet Věstník Klubu Za starou Prahu; od r. 2006 je k disposici na adrese. Všechny chybějící tisky věhlasného Klubu by pochopitelně měly být doplněny. Uveřejňujeme alespoň Bestia triumphans. Mrštík Vilém, 1897, znovu vyd. Klubem 2001.

                Vyšehradský hřbitov – stručný průvodce

                Fojtů Alois Josef, 1945
                Dominikánská edice Krystal, sv. 71. Připravujeme vysvětlující komentář, bez něhož není kniha pro naši Knihovnu přijatelná.