Vyhledat: P. A. S. M

Bible svatováclavská.

Šteyer Matěj Václav (Štýr, Steyer, Steier), Konstanc Jiří, Barner Jan, 1771
Oddělení: Písmo svaté a jeho výklad dle sv. Tradice, latinsky nebo česky
Pododdělení: Základní vydání celého Písma svatého česky nebo latinsky

Prvním samostatným českým katolickým překladem byla až Bible svatováclavská (1. vyd. 1677 – 1715). R. 1669 byl v Praze ze základu, který věnoval P. Václav Matěj Šteyer S. J. a jeho vynikající matka Marie Šteyerová, založeno Dědictví sv. Václavy (o něm zde v pododdělení 1501: Bibliografie české katolické literatury). A jako první edice Dědictví byla vydána bible, zvaná Svatováclavská. Uveřejňujeme její 2. vyd. z let 1769 – 1771, které stejně jako vyd. 1. bylo ve třech dílech, a kvůli kvalitě souboru i 1. vyd. 3. dílu.
Překladatelé Svatováclavské Bible se stále, seč mohli, snažili držet se svaté Vulgáty, i když to české, co měli k disposici, je znovu a znovu muselo svádět k nejrůznějším interpretacím.
Vysvítá to z přiloženého článku K. Komárka (i když on se podle dnešního pojetí za tyto interpretace – podle originálních jazyků – plně staví): České katolické bible v 18. a 19. století aneb Dědictví svatováclavské. Komárek Karel, 2013.
Připojujeme: Evangelium sv. Matouše z Bible Svatováclavské. Dokulil Jan, Vykopal Adolphus, 1939. Oba jmenovaní text z Bible Svatováclavské na několika místech nově upravili a poznámkami opatřili.

Bible česká (lidové vydání). Díl I. Knihy Starého zákona. Sv. I. Patero knih Mojžíšových. Část 1. Genesis a Exodus.

Hejčl Jan, 1930
Oddělení: Písmo svaté a jeho výklad dle sv. Tradice, latinsky nebo česky
Pododdělení: Základní vydání celého Písma svatého česky nebo latinsky

Podle obecného znění latinského se stálým kritickým zřetelem k původním textům přeložil P. Jan Hejčl. Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 168.
K této knize zařazujeme i celé lidové vyd. se spraveným formátováním a řazením stran.

Ježíš Kristus

Miklík Josef, 1948
Oddělení: Písmo svaté a jeho výklad dle sv. Tradice, latinsky nebo česky
Pododdělení: Biblické dějiny

První část díla vyšla předtím dvakrát samostatně jako Umučení Pána našeho Ježíše Krista. Autorem není P. PhDr. Josef Konstantin Miklík C. SS. R., jak uvádějí některé knihovny (a to i u jiných knih, např. u sbírky kázání Slovo Boží), ale P. ThDr. Josef Miklík C. SS. R. (* 1. 3. 1886 Tlumačov, † 9. 11. 1947 Svatá Hora).

Život blahoslavené Panny Marie

Miklík Josef, 1946
Oddělení: Písmo svaté a jeho výklad dle sv. Tradice, latinsky nebo česky
Pododdělení: Biblické dějiny

8. vyd., poslední za života autorova; od té doby pak vyšlo ještě jen r. 2005, označeno jako 6. vyd., a to v nakladatelství Michael s. a., Frýdek-Místek.

Catholicum lexicum hebraicum et chaldaicum in Veteris Testamenti libros

Drach David Paul Louis Bernard, Migne Jacques-Paul, Gesenius Wilhelm, Tempestini Francesco, Du Verdie J., 1863
Oddělení: Nauka o latině, češtině, koiné a klasické hebrejštině
Pododdělení: Klasická hebrejština – hebrejština Starého zákona

02040402K: (název pokračuje:) hoc est: Guillelmi Gesenii Lexicon manuale hebraico-latinum ordine alphabetico digestum. Ab omnibus rationalisticis et antimessianis impietatibus expurgavit; emendavit, expulsis novis et antehac inauditis sensibus a viro protestanti excogitatis et temere obtrusis, veteris autem traditionis, ut et ss. eccleslae patrum interpretationibus restitutis et propugnatis; multisque additionibus philologicis illustravit et exornavit Paulus L. B. Drach
(O autorovi:) Congr. de Propaganda Fide bibliothecarius honorariuss; philosophiae et litterarum doctor; pontificiarum academiarum religionis catholicae et arcadum socius, necnon societatis Nanceiae fidei et lucis, Parisiensisque societatis Asiaticae; litterarum Graecarum ac latinarum professor; eques ordinum Gallicae legionis honoris, Piani, s. Gregorii Magni, s. Sylvestri, s. Ludovici civilis meriti lucensis secundae classis, etc., olim vero in sinagoga rabbinus legisque doctor, et scholae consistorialis Parisiensis director ...
Accesserunt. Grammatica hebraicae linguae quam germanico scripsit idiomate Gesenius, latinitate autem donavit F. Tempestini, necnon lexicon et grammatica linguae hebraicae, juxta methodum punctis masoreticis liberam digesta, auctore Du Verdier. tomum claudit grammatica chaldaica doctissimi et supralaudati Pauli L. B. Drach. Ab auctore denuo revisum edidit J. P. Migne, ...
Publikujeme téměř shodné 2. vyd. z r. 1859; kniha poprvé vyšla 1848. Naproti tomu nebudeme zařazovat v knize kritizovaný Lexicon manvale Hebraicvm et Chaldaicvm in Veteris Testamenti libros post editionem germanicam tertiam latine elaboravit mvltisqve modis retractavit et avxit Guilelmus Gesenius. Gesenius Friedrich Heinrich Wilhelm, 1933 – i když toto vyd. by jako jediné přicházelo do úvahy; je totiž psáno latinsky – všechna velmi četná pozdější vydání jsou už německá.

Zlatá neomylné římsko-katolické pravdy dennice (náhrada nekatolických naučení)

Koniáš Antonín, Pflaumer Christoph, 1728
Oddělení: Obrana víry a katolická věrouka
Pododdělení: Apologetika, fundamentální theologie a theodicea

(celý název:) Zlatá Neomilné, Ržjmsko-Katolické Prawdy Dennice: Na Wegročnj Slawnosti Swatých, a Swětic Božjch, W Episstolnjch Ržečjch, Které y k Nedělnjm Episstolám dlé prwnjho Regstřjku přiwlastniti se mohau, Swětlými Pjsma S. Důwody, Gednosworným Swatých Otcůw Swědectwjm se wygasňugjcý; Zawedené w temnostech bludu Dusse Swětlem samo-spasytedlné Wjry oswjcugjcý, Někdy od Dwogictihodného Kněze Krystoffa Pflaumera z Towaryšstwa Pána Gežjsse w Přátelském Rozmlauwánj předstawená, Nynj pak od gednoho téhož Towaryšstwa Kněze w Episstolnj Wyswětlenj rozssýřená, Milým Wlastencům Misto bludných Kněh obětowaná. Oním "jedním knězem", který je autorem 1/3 rozsahu a dotvoření Zlaté dennice, je skromný P. Antonín Koniáš S. J. (tak skromný, že se odmítl nechat portrétovat, jak bývalo zvykem, takže jeho podobiznu nemáme), což v Knihovně Libri nostri dokládá Karel Korous (2007) a Josef Cyril Kebrle (1996).

Satan na Svaté Hoře – uzdravení posedlé Juliany Steimlové na Sv. Hoře r. 1881

Miklík Josef Konstantin, 1932
Oddělení: Obrana víry a katolická věrouka
Pododdělení: O Bohu Stvořiteli, De Deo Creatore

Kropáč & Kucharský, sv. 1932.x. P. PhDr. Josef Konstantin Miklík C. SS. R. (* 21. 3. 1895 Žopy u Holešova, † 31. 12. 1966 Rio de Janeiro) vystudoval teologii na řádovém učilišti redemptoristů v Obořišti u Dobříše, kde byl v roce 1920 vysvěcen na kněze. V letech 1925 – 1927 studoval na Universitě Karlově v Praze filosofii, historii a zeměpis pro středoškolské učitelství. Navštěvoval také Státní archivní školu. Po ukončení studií působil jako kněz v pražské arcidiecézi a současně jako externista vyučoval filosofii, teologii dějin a církevní právo v Obořišti. Angažoval se v různých církevních institucích a přispíval do řady katolických periodik. V letech 1931 – 1948 vydal více než 20 knih různého žánru. V r. 1948 emigroval přes Západní Německo a Francii do Španělska. Ve Španělsku pobýval dva roky a mimo jiné zde usiloval o založení českého a slovenského vysílání madridského rozhlasu. Poté odcestoval do Brazílie, kde kromě několika delších či kratších pobytů v Severní Americe a Evropě žil až do své smrti.

Rozbor filosofie sv. Tomáše Akvinského

Hlavatý Václav, 1885
Oddělení: Filosofie
Pododdělení: Kompletní zpracování všech základních oborů filosofie

Dědictví sv. Prokopa, sv. 24 (spolu s: Výbor ze spisů svatého otce a učitele církve Jana Zlatoústa. Ioannés o Chrýsostomos, svatý, Desolda Jan Nepomucký František, 1885). P. PhDr. Hlavatý píše, že povzbuzen spisem P. J. Pospíšila († 1926) Filosofie podle zásad sv. Tomáše Akvinského „odhodlal se uveřejnit práci, jejíž části některé dříve v rukopisu choval.“ V úvodu lat.-čes. znení encykliky Lva XIII. o obnovení filosofie křesťanské v duchu sv. Tomáše Akvinského Aeterni Patris Unigenitus Filius.

Sv. Tomáše Akvinského spisek O byti a bytnosti a jeho eminenci sv. ř. c. knížete kardinála Josefa Pecciho výklad vlašský.

Thomas de Aquino, svatý, Pecci Giuseppe, Votka Jan Křtitel, 1887
Oddělení: Filosofie
Pododdělení: Ontologie vč. Kosmologie

Do češtiny přeložili P. Votka Jan Křtitel S. J. a Vojáček Václav. Divi Thomae Aquinatis opusculum De ente et essentia et eminentissimi principis Josephi S. R. E. Cardinalis Pecci (S. J.) commentarius italicus, in linguam slavo-bohemicam verterunt Joannes B. Votka S. J., Venceslaus Vojáček. Dědictví sv. Prokopa, sv. 27. Pozn.: Mladší bratr Giuseppa, Vincenzo Gioacchino Raffaele Luigi Pecci, se stal papežem (přijal jméno Lev XIII.) a jmenoval Giuseppa kardinálem. Oba r. 1879 zahájili v Církvi éru novotomisnu, která však byla v polovině 60. let 20. stol. zastavena. Oba bratři r. 1883 také zahájili novou éru v dějinách Vatikánské knihovny.

Jak náboženské vyznání působí na mravnost (dle údajů statistických)

Krose Hermann Anton, 1902
Oddělení: Mravouka. Zpovědnice.
Pododdělení: Hřich a ctnost

Vzdělávací knihovna katolická, sv. 25. Z originálu Der Einfluß der Konfession auf die Sittlichkeit, nach den Ergebnissen der Statistik, P. H. A. Krose, S. J., 1900, přeložil P. Dr. Kašpar Karel Boromejský.

U pramene života a svatosti

Gallina Cesare, 1937
Oddělení: Asketika
Pododdělení: Mystika

Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 186. Věrný čtenář nás upozornil, že příjmení autora není Gallin, jak je v knize uvedeno, ale že knihu napsal P. Cesare Gallina, autor katolické četby zejména pro děti a mládež; originál má název Alla fonte della vita e della santità. Brevi meditazioni e letture per il mese del Sacro Cuore di Gesù, 1927 (1. vyd. Libreria editrice fiorentina), pro 2. vyd. je název rozšířen ... specialmente Durante il Mese di giugno, 1932 (vydali Missionari Del Sacro Cuore [di Gesù]). Mocné Pán Bůh odplať!
Pokud jde o onu kongregaci, nejedná se o Congregatio Sacerdotum a Sacro Corde Iesu, S. C. I., t. j. dehoniány, u nás (dříve Teplice a Dubí u Teplic, dnes na Slovensku) zřejmě mylně zvané Misionáři Nejsvětějšího Srdce Ježíšova čili Congregatio missionariorum SS. Cordis Jesu, založenou 1878, ale jsou míněni Missionarii Sacratissimi Cordis Iesu M. S. C., Misionáři Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, založení 1854, kteří u nás nikdy nebyli. Knihu se svolením autorovým volně z italštiny přeložily Anglické panny.

Duchovní cvičení sv. Ignáce z Loyoly, zakladatele Tovaryšstva Ježíšova. Díl 1. Text. Exercitia spiritualia S. P. Ignatii de Loyola. Duchovné cvičenia nášho svätého otca Ignáca Loyolského.

Ignatius de Loyola, svatý, Ovečka Jaroslav Štěpán, Mikuš Rudolf, Roothaan Jan Philipp, 1945
Oddělení: Asketika
Pododdělení: Řehole a terciáři

1. Doslovný překlad z původního znění španělského, 1941 (2. vyd.; 1. vyd. 1921 – toto vyd. je zařazeno u titulu Návod k rozjímavé modlitbě podle Duchovních Cvičení sv. Ignáce z Loyoly. Ignatius de Loyola, svatý, Ovečka Jaroslav Štěpán, 1922).
2. Nesmírně cenné vydání latinsky & slovensky. Slovenský preklad vyhotovil P. Rudolf Mikuš S. J. (* 9. 8. 1884 Ratkovce pri Trnave, † 26. 3. 1972 Beckov), ktorý bol od 2. 2. 1931 do 2. 2. 1942 viceprovinciálom slovenských jezuitov (provinciou sa slovenskí jezuiti stali až v r. 1983 dekrétom XXXIII. generálnej kongregácie).
3. Latinský text u tohoto dvojjazyčného vyd. je edicí, kterou připravil generál Jan Philipp Roothaan (* 23. 11. 1785 Amsterdam, † 8. 5. 1853 Řím) z 1. španěl. vyd. z r. 1522.
4. Jinou edicí je latinské 1. vyd. z r. 1548.

Následování Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Kniha I. až IV.

Arnoudt Peter Joseph, 1914
Oddělení: Asketika
Pododdělení: K osobám Nejsvětější Trojice

Dle latinského originálu De imitatione Sacri Cordis Jesu libri quatuor a českého překladu P. Cyrila Františka Kaněry O. S. B. nově upraveno.

Původní svatá Křížová Cesta Pána našeho Ježíše Krista

Leonardo da Porto Maurizio, svatý, 1861
Oddělení: Asketika
Pododdělení: Křížová cesta

(název pokračuje:) na čtrnáctero zastavení, z soudného domu Pilátova, až do Božího hrobu, rozdělená a Jerusalémskými odpustky hojně obdařená podlé horlivého ducha blahoslaveného Leonarda a Portu Mauritio, kněze řádu Františskánského, bývalého Missionáře a horlivého zakladatele Křížových cest s připojeným popsáním Porciunkule k prospěchu nábožných duší na novo vydal P. Pavel Jos. Pelikovský, kněz řádu sv. Otce Františska. Třetí opravené vydání.

Dokonalé zasvěcení přesvaté Panně Marii Královně srdcí podle bl. Ludvíka Marie Grigniona z Montfortu

Montfort Grignion Louis-Marie de, svatý, Schmid Max, 1931
Oddělení: Asketika
Pododdělení: K Panně Marii vč. růžence

Prvním listem je Tajemství Panny Marie, v originále Le secret de Marie; poprvé publikováno r. 1858, přeloženo do více než 30 jazyků, celkem přes 300 vydání – Strom života, L'Arbre de Vie, je (navzdory nevhodné typografii) součástí tohoto listu. Jiný český název tomuto listu dali čeští dominikáni. Jejich překlad vyšel šestkrát, otiskujeme: Tajemství Mariino, 1947, Dominikánská edice Krystal, sv. 3; přebíráme od slovenských dominikánů. Následuje Výklad dokonalého zasvěcení Panně Marii "od P. J. Schmida S. J.", což má být ve skutečnosti překlad publikace Die Grignionische Andacht oder die volkommene Hingabe an Maria. Schmid Max, 1926 (a potom vydávané až do r. 1940) od P. Maxe Schmida S. J. (* 8. 11. 1875 Kirchheim, Schwaben, † 7. 2. 1953 Pullach i. Isartal). Knihu uzavírají Modlitby složené nebo doporučené blah. Grignionem, není ovšem uvedeno ze které světcovy publikace čerpáno.

Katechysmus katolickej velebného Pátera Kanýzia Tovaryšstva Ježíšova

Canisius Petrus, svatý, Hayes Jacques des, Hlína Šimon, Vašica Josef, 1931
Oddělení: Pedagogika a katechetika
Pododdělení: Katechismy pro dospělé, příručky pro katechety

(název pokračuje:) svatého písma doktora, jak mládeži, tak všemu lidu křesťanskému, aby v spasitedlném učení římskokatolickém krátce, světle a pilně vyučen býti mohl v nově v hojnější otázky a odpovědi rozvedený / předně sice v jazyce německém a francouském častěji, potom i v latinském na světlo vydaný pilností a prací ctihodného Pátera Jakuba Deshages, Niderlandera, Tovaryšstva Ježišova kněze, nyní pak z latinského exempláře , k užitku českého a slovanského národu na česko přeložený od ctihodného kněze Šimona Hlíny téhož Tovyryšstva Ježíšova. Podle slov "mládeži, tak všemu lidu" vzal P. Jakub des Hayes S. J. za základ zpracování Kanisiův nejmenší katechismus.
Připojujeme tato vyd. nejpřekládanější knihy kromě Bible (související knihy P. Jakuba Procházky a P. Františka Beneše jsou hned vedle zvlášť):
1. Stať Styky bl. Petra Kanisia s vlastí naší a stručné dějiny českého překladu jeho katechismu. Podlaha Antonín, ČKD 1897, č. 10, str. 577 – 613.
2. Summa Doctrinae Christianae ex postrema recognitione Doctoris Petri Canisii. Canisius Petrus, svatý, 1823 (tzv. Velký katechismus, poprvé vyšel 1555, 222 otázek – nebyl nikdy celý přeložený do češtiny).
3. Blaženého Petra Kanisia, bohoslovce z Tovaryšstva Ježíšova O víře a vyznání víry. Canisius Petrus, svatý, Vrána Ludvík, 1920 (jediná větší část z tzv. Velkého katechismu vyšlá v češtině).
4. V. P. Petri Canisii S. J. theologi Catechismus minor, nunc in gratiam studiosae juventutis ex ejusdem V. patris majore opere catechistico sacris sententiis atque exemplis auctus. Canisius Petrus, svatý, Widenhofer Franz Xaver, 1871 (tzv. Katechismus Menší-Minor seu Parvus, poprvé vyšel 1559, 122 otázek – jediné vyd. v češtině, navíc přeložené z něm., vyšlo 1584; zda se ještě někde jediný dříve známý výtisk nachází, nám není známo).
5. Parvus Catechismus Catholicorum a R. P. Petro Canisio Societatis Jesu editus. Canisius Petrus, svatý, 1756 (tzv. Katechismus Nejmenší-Minimus, poprvé vyšel 1556, 59 otázek).
6. Malý (míněn Nejmenší) Katechysmus, Obecnímu Lidu, i Mládeži velmi užitečný a nyní v Otázky vvedený, opravený, a vůbec vydaný. Od Petra Kanizia Svatého Pisma Doktora. Canisius Petrus, svatý, 1741. 7. S. Petri Canisii Doctoris Ecclesiae Catechismi Latini et Germanici. Pars prima. Catechismi Latini. Canisius Petrus, svatý, Streicher Friedrich, 1933 – moderní sazba všech tří (pěti) světcových katechismů vč. původního obrazového doprovodu; podle P. Streichera S. J. uvádíme názvy i roky vyd. (někdy se liší od P. Podlahy i od P. Vašici.

Kázání Filipa Heuslera. Sv. I. až V.

Heusler Filip, Kronus Václav Š., 1936
Oddělení: Homiletika
Pododdělení: Homiletické publikace ostatní

Posmrtné vydání uspořádal P. V. Kronus. Předtím vydával sám autor v letech 1894 až 1906 a 1907 až 1912. Kropáč & Kucharský, sv. 1936.x.
Sv. III.1. Kázání na dobu svatodušní. Hod Boží svatodušní až do neděle čtrnácté po sv. Duchu.
Sv. III.2. Kázání na dobu svatodušní. Od neděle patnácté po sv. Duchu až do neděle dvacátéčtvrté po sv. Duchu.
Sv. IV. Kázání na svátky a slavnosti.

Boj proti kříži neb Utrpení katolické církve v Mexiku. Díl I.

Vedral Václav, 1928
Oddělení: Sociologie a charita
Pododdělení: Trockistický nebo bolševický komunismus

Vzdělávací knihovna "Hlasu lidu", č. 2. Vyšel jedině tento díl I. O trockistické mexické revoluci pojednávají v Knihovně Libri nostri tyto tituly:
1. Sousední knížka Pronásledování katolíků v Mexiku. Krlín Josef, 1928 – připravujeme.
2. Mučedníci města Mexika. Michal Augustin Pro a jeho druhové. Vajs Václav, – perspektivně připravujeme.
3. Marie Camachová. První mučednice katolické akce. Chlad Karel František, 1939 – Vítězové 6 (1939), č. 1, v pododd. 1301: Soustavné přehledy světců.
4. Mexický mučedník Michal Aug. Pro S. J. Životem 6 (1932), č. 127 (7) a
5. Triumf mexických mučedníků. Životem 6 (1932), č. 134 (11) – obě v pododd. 2001: Časopisy s periodicitou aspoň šestkrát do roka (abecedně podle názvu).
K těmto brožurkám poznamenejme tři věci:
a) V tehdejší ČSR vyšlo několik mnohem obsáhlejších knih, které mexický komunismus velebily. Nesrovnatelně větší rozsah věnovaly objasňování (ve skutečnosti zrůdné) revoluční ideologie. Proti tomu pozorujeme u našich sešitků, že se dost nesmyslně zabývají emocemi pachatelů (hněv, zuřivost a p.), což jsou daleko méně závažné záležitosti, než promyšlená ideologie, která tyto pachatele vedla.
b) Nejvyšší duchovní (a geniální) otec trockistického komunismu, Žid Lev Davidovič Bronstein (přejmenoval se na Trockij) byl zavražděn právě ve "svém" Mexiku (jeho životopis na wikipedii je psán ze stále přetrvávajícího pohledu dalšího trockisty, Chruščova, ohledně "odhalení kultu osobnosti").
c) Člověk, který nedávno strávil v Mexiku delší čas, uvádí: "Bol som v Mexiku a tam videl dôsledky, ale súčasný liberalizmus pácha horšie."

Scandalum crucis. Pohoršení kříže (čes.). Potupenie Kríža (slov.)

Klima Leopold (pseudonym Baumroth Wolfgang), 1930
Oddělení: Sociologie a charita
Pododdělení: Utopie a antiutopie

P. Leopold Klima, * 10. 11. 1882 v osadě Rothenbaum (česky: Červené Dřevo) v jihočeském pohraničí, tzv. Sudetech. Byť českého jména byl knězem německé národnosti a psal německy pod německým pseudonymem. Arciděkan v Horšovském Týně, Diecéze českobudějovická. Do Dachau přišel 29. 8. 1941, propuštěn 28. 2. 1942. Po válce byl odsunut do Německa, † 18. 5. 1955 v Neukirchen beim Heiligen Blut. Český překlad vydal dvakrát ve 20. – 30. letech Josef Birnbaum v Brtnici, slovenský překlad vydal také dvakrát, 1944 a 1947, Spolok sv. Vojtecha v Trnave.

Antikrist

Gnatowski Jan (pod pseudonymem Lada Jan), 1927
Oddělení: Sociologie a charita
Pododdělení: Utopie a antiutopie

Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 96. Z polského Antychryst – opowieść z ostatnich dni świata, 1920 (P. Gnatowski Jan, * 22. 7. 1855 Skarżynówka na Podolu, † 9. 10. 1925 Warszawa) přeložil P. Koudelka Alois (používal i psudonymy Chdzudz Fokr, Košulič, Nikolčický A. K., Pakulas Alois, Pracký Alois Bohuš a Vetti O. S., recense podepisoval šifrou -osv-; * 18. 11. 1861 Kyjov, † 9. 12. 1942 Brno).

Acta Sanctorum Martyrum Orientalium et Occidentalium. Vol 1. Vol 2. Pravé dějiny Svatých mučeníků východních

Assemani Stefano Evodio, Zingerle Pius Peter Jakob, Dudík Anton, 1859
Oddělení: Patrologie a patristika
Pododdělení: Patrologie a patristika obecně

Lat. a syrský originál je z r. 1748. Německy (Echte Akten heiliger Märtyrer des Morgenlandes, 1836) zpracoval P. Peter Jacob Zingerle O. S. B. (* 17. 3. 1801 Merano, † 10. 1. 1881 Marienberg) a do češtiny přeložil P. Anton Dudík (* 2. 6. 1824 Kojetín, † 12. 3. 1892), bratr P. Dra. Bédy (Františka) Dudíka O. S. B.. Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 16.

Podobizny svatých

Hello Ernest, Bouška Sigismund Ludvík, Jenewein Felix, 1898
Oddělení: Hagiografie
Pododdělení: Soustavné přehledy světců

Arnošt Hello; přeložil a vignety kreslil P. S. Bouška O. S. B, titulní kresba od F. Jeneweina. Vzdělávací knihovna katolická, sv. 5. Uveřejňujeme i 2. vyd. 1938 u Kuncíře.

Sv. František Xaverský, kněz Tovaryšstva Ježíšova, apoštol Indie a Japonska. Kniha 1. a 2.

Brou Alexandre, Rejzek Antonín Paduánský, 1920
Oddělení: Hagiografie
Pododdělení: Jednotliví světci s úmrtím po r. 1302 do r. 1563

Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 92. Podle 2. vyd. francouzského spisu Saint Francois Xavier 1506 – 1548 P. Alexandra Broua S. J. (* 1862, † 1947) podává P. Antonín Rejzek S. J. (* 5. 11. 1844 Veselí u Mnichova Hradiště, † 6. 12. 1920 Praha) – jde o jeho poslední práci; při této příležitosti připojujeme jeho nekrolog z ČKD 1920, č. 9 + 10, str. 311n.

Josefa Flavia O Válce židovské a vlastní životopis.

Josephus Flavius, Sušil František, 1856
Oddělení: Dějiny Katolické církve obecně
Pododdělení: Svatá země

Přeložení staré docela opravené od P. Františka Sušila. Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 10. Ještě doplníme přehled vydání: 1553, 1805, 1856 a 1913 (upraveno), 1920, 1921 a 1926, naposledy pak 1965, 1990, 1992 a 2004.

Tři kapitoly o sv. Janu Nepomuckém

Pekař Josef, 1921
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Čeští světci

Varianta názvu: Tři kapitoly z boje o sv. Jana Nepomuckého. Spis je obrazem doby mnohými stále oceňované a žádané – demokracie první republiky, kdy pan historik Pekař je nucen polemisovat s údernými diletanty v oboru historie: liberálem-masarykovcem Herbenem a liberálem-syndikem Scheinpflugem. Rozsahem malá knížka dokonale odhaluje praktiky tehdejších pokrokářů, stejné, jaké jejich pohrobci používají dnes. A opět ten refrén: Copak tehdy dělali biskupové např. ve vztahu k Herbenovi? Nesetkal se sním některý z nich např. někde na recepci? A jaká byla Masarykova reakce na tento spor? Prostě zrušil zemský svátek sv. Jana Nepomuckého jako den pracovního klidu a bylo po demokracii toť diskusi (znění zákona vkládáme za knihou). A postoj představitelů Církve u nás na tatíčkovo tažení? Obvyklé ticho: Přece na nebeské blaženosti sv. Jana nelze nic ubrat, že ano, preláti! Pozn.: Pro zajímavost uveďme, jak to bylo se dny pracovního klidu za Rakouska-Uherska. Platilo zde ještě z doby Rakouského císařství nařízení č. 156 císaře Františka Josefa I., které vydal ani ne dva roky po nástupu na trůn dne 18. 4. 1850, že dny pracovního klidu jsou ty dny, které za zasvěcené svátky (festa fori) prohlásí katolická církev, t. j. m. j. svátky svatých patronů zemských. V Čechách to byly svátky sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava, na Moravě sv. Cyrilla a Metoděje, v Uhrách sv. Štěpána (podrobně např. česky Katolická liturgika. Učebná kniha pro střední školy. Podlaha Antonín, 1911, str. 140n. v pododdělení 1706: Učebnice liturgiky). Co však je zajímavější je to, že v této věci před Masarykem kapituloval i otec abp. Kordač a hned pro r. 1926 zrušil u oslavy sv. Jana povinnost pracovního klidu a vyslechnutí celé mše sv. v kostele (16. 5. bylo festum fori), zřejmě proto, aby se katolíci nedostali do střetu se státem. Takže sv. Jan Nepomucký dodnes čeká na nápravu i této křivdy.

Svatý Jan Nepomucký. Díl 1 Životopis. Díl 2 Úcta, kanonisace a obrana.

Stejskal František Xaver, 1922
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Čeští světci

Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 148 (díl 1, vyd. 1921), Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 149 (díl 2).
Z vyjádření tři ministrů 4. 6. 1919: Dne 15. května o 7. hodině večer konal se na Staroměstském náměstí tábor lidu, pořádaný "Volnou Myšlenkou", na němž se mluvilo proti oslavování Jana Nepomuckého. Před 8. hodinou zvonili na věži Týnského kostela, jak to před svátkem bývá zvykem, klekání velkým zvonem. Poněvadž slova řečníka zanikala v hlaholu zvonů, byli účastníci tábora pobouřeni, a zástup asi 100 osob vnikl, ač mu v tom bylo neznámým vojínem a důstojníkem zabraňováno, do Týnského kostela. Muži s pokrytými hlavami, hvízdajíce, s nadávkami a křikem hnali se hlavní lodí k oltáři, kde se konala večerní májová pobožnost. Duchovní P. Leander Brejcha, kněz řádu sv. Františka, z Prahy-lI., čp. 753, který pobožnost konal, odešel rychle se sanctissimem do sakristie. U mřížky před hlavním oltářem postavil se s roztaženýma rukama lomozícímu davu do cesty týnský kaplan P. Jan Kautský, jenž při tom neznámým mužem byl udeřen do tváře. Jiný muž vyskočil na lavici a snažil se strhnouti s kazatelny červenou plyšovou přikrývku, což se mu však nepodařilo. Rozbil tudíž na kazatelně upevněnou plynovou lampu. Chrám byl četně navštíven a mezi obecenstvem vznikl veliký zmatek. Ženy křičely a plakaly, muži se postavili částečně proti výtržníkům. Neznámý důstojník s vojíny, v kostele přítomnými, napomínáním rozvášněného davu zjednali pořádek a vyklidili chrám ještě před příchodem policejní stráže. Policejnímu ředitelství bylo nařízeno, učiniti hned opatření potřebné, aby pachatelé byli vypátráni a pohnáni k odpovědnosti. l kdyby to bylo bývalo možno, nedá se podle situace, jak úředně byla zjištěna, předpokládati, že by stráž byla zdolala rozvášněný dav do kostela vtrhly, ježto si počínal tak zběsile, že nejen nedbal napomenutí přítomných legionářů, nýbrž ztrýznil dokonce legionáře Josefa Holeňu, jenž odsuzoval počínání davu. Tento legionář byl by býval jistě usmrcen, kdyby mu několik jiných legionářů nebylo přišlo v nejkritičtějším okamžiku na pomoc. Po skončeném táboru lidu na Staroměstském náměstí přitáhl zástup asi 3000 lidí k soše Jana Nepomuckého na Karlově mostě, chtěje ji svrhnouti do Vltavy. Tomu zabráněno bylo intervencí a domluvou stráže bezpečnosti.
Pozn.: Po pachatelích pátráno, nikdo nevypátrán. Ano, i tak vypadaly už r. 1919 výsledky výchovné činnosti Církve, která jest navždycky jedinou vychovatelkou národa a za svou výchovnou činnost je odpovědná své Hlavě, Pánu Ježíši Kristu. A na tomto výsledku vystavěl Masaryk své antinepomucké tažení, o němž v poznámce k Pekařovým Třem kapitolám. Předřazujeme kolorovanou mědirytinu (veliké díky dárci!) z r. 1829 Procesí s tělem sv. Jana Nepomuckého na Hradčanském nám. v Praze dne 15. 6. 1829 (Johann Böhm a Franz Boroffsky podle Václava Markovského a Josefa Šembery) – pro uvědomění si, co Církev svou tupou výchovnou (ne)činností ztratila za pouhých 100 let (nemluvě o odpadu statisíců k nové tzv. církvi po převratu 1918). Výchova národa totiž nemůže být úspěšná, pokud se o ni reálně snaží, byť mnozí, byť s nadlidským úsilím (viz některá jména z pododdělení 1504: Přední české osobnosti), kdy však jejich představení se omezují na pouhou blahosklonnou přízeň k těmto snahám druhých.

P. Stanislav Vydra S. J. – biografie a bibliografie

Vydra Stanislav, Benetka Bořivoj, Tomíško Čeněk Maria, 1938
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Přední české, moravské a slezské osobnosti

1. Viz P. Stanislav Vydra. Učitel, kněz a vlastenec. Benetka Bořivoj, 1938 – životopis a bibliografie,Vítězové 0510 v pododdělení 1301 Soustavné přehledy světců.
2. Viz Jesuité a národní kultura. 300 let od příchodu jesuitů a založení gymnasia v Hradci Králové. Vydra Stanislav, Tomíško Čeněk Maria, Kubíček Emanuel, 1936 v pododdělení 1506 Boj s reformací a dřívějším protestantismem.
3. Svazek Kázání svátečních, která na rozličných místech, obzvláštně v slavných městech Pražských držel Stanislav Vydra, Císařo-královský Professor matematického umění na vysokých školách Pražských, a běžícího roku Philosophicae Facultatis Decanus. Vydra Stanislav, 1799.

P. Valentin Bernard Jestřábský. 1. Životopis. 2. Bibliografie. 3. Z díla.

Jestřábský Valentin Bernard, Tichá Zdeňka, Kopecký Milan, 1709
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Přední české, moravské a slezské osobnosti

1. Výňatek z článku Valentin Bernard Jestřábský. Tichá Zdeňka, otištěného v Lexikonu české literatury. Osobnosti, díla, instituce. [Díl] 2, H – L. Svazek I, H – J. Forst Vladimír aj. red., 1993.
2. Zde otiskujeme kratičký separát ze studie Ostravský rodák Valentin Bernard Jestřábský (1630 – 1719) a české literární baroko. Kopecký Milan, otištěné ve sborníku Ostrava. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. 11. díl. Suldovský, Antonín red., 1981.
3. Z díla veverskobíteškého faráře v době katolické pobělohorské protireformace uvádíme tři spisy:
a) Kazatel domácí proti sedmi hlavním smrtedlným (smrtelným) hříchům. Kterýž v této knize učí co jest hřích a co hřích smrtedlný a hlavní a jak škodný jest hřích smrtedlný a jaká odplata a pokuta bude za hřích smrtedlný na tomto i na onom světě a gak se ho má každý věrný křesťan varovati a naproti tomu jakych ctností se přidržeti. Přidáno jest k tomu o čtyrech hříších do nebe na pomstu volajících kteří jsou, a proč se tak jmenují. Přidáno také k posledku o čtyrech posledních věcech každého člověka totiž o smrti, soudu Božím hrozným a spravedlivým o pekle a očistci a radosti nebeské. A to všechno mnohými divnými a hroznými historiemi a příklady a slovy Písma Svatého i otcův Svatých jest stvrzeno a vysvětleno. Sepsáno a vydáno prací a nákladem jednoho faráře Dioecesis Olomucensis (ve Veverské Bítýšce 1667 – 1719). 1709.
b) Katechismus Domácí, Pod Titulem a Spůsobem Rozmlouvání Hospodáře s Hostem, v němž Host Naučení dává o Desíti Božích Přikázaních, o Víře, o Velebných Svátostech Církevních, o Modlitbě Páně, a Pozdravení Andělském, o Skutcích milosrdných, svatých Ctnostech, sepsaný a vůbec vydaný pro lid toliko sprostný a robotný, a mnohými Historiemi ozdobený; Prací a Nákladem jednoho Faráře Dioecesis Olomucensis, Moravo-Ostravského. 1715, 2. vyd. 1723 (posmrtně).
c) Vidění rozličné sedláčka sprostného. 1973 (přepis vyd. z r. 1716).

František Sušil. Životopisný nástin.

Vychodil Pavel Julius, 1898
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Přední české, moravské a slezské osobnosti

Předkládáme základní nástin životní dráhy Františka Sušila, autora nejpodrobnějšího českého výkladu Nového zákona a skvělého českého-moravského vlastence. I když tento jeho životopis již zpracovala digitální knihovna Kramerius (http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShowMonograph.do?id=21078&author=Vychodil_Pavel_Julius), je její nabídka (generování po 20 stránkách s následným slučováním souborů pdf) nepraktická, a ani po půl roce, kdy Kramerius slibovala nápravu, tato uskutečněna nebyla. Stejnou vadu maji na Krameriovi i výtečné a v češtině dosud nepřekonané Sušilovy novozákonní exegese, navíc Kramerius vydává jejch znění nejstarší, historicky "nejpamátnější", my zde naopak přinášíme jejich nejnovější vydání. Soubor SusilVychodil-300dpi-tisk.pdf, 357 MB, pro případné znovuvydání, poskytneme na vyžádání. Srov. též jiný, vydaný r. 1871, životpopisný nástin František Sušil, uveřejněný zde na konci knihy Listové sv. Pavla apoštola. Díl II. – tento nástin napsal Matěj Procházka.

P. Jindřich Šimon Baar. 1. Ze života J. Š. Baara. 2. Personální bibliografie.

Teplý František, Hudíková Helena, 1937
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Přední české, moravské a slezské osobnosti

P. Konrád Kubeš S. J. – biografie a kompletní bibliografie.

Mikulášek Josef, 2018
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Přední české, moravské a slezské osobnosti

Součástí tohoto celku jsou: 1. Literární dílo Konráda Maria Kubeše. Chronologické seřazení knižního díla dle roku vydání (1935 – 1948). Mikulášek Josef, 2018.
2. Život a dílo Konráda Maria Kubeše, S. J. (1890 – 1967), misionáře, kazatele, exercitátora a hlubokého mariánského ctitele. Disertační práce 1. část. Mikulášek Josef, 2019.
3. 2. část ad 2. Textové přílohy. Mikulášek Josef, 2019.
Děkujeme panu doktoru Josefu Mikuláškovi za laskavý souhlas se zveřejněním tohoto velkého a přínosného díla.

Rodinná katolická čítanka

Hanzelka František, 1922
Oddělení: Dějiny našeho národa
Pododdělení: Literatura v Zemích Koruny české

S pomocí Boží a mnohých spolupracovníků sestavil František Hanzelka. V každé čítance se najdou plevy, zde je jich minimálně: např. velebení esperanta na s. 239n., které vypouštíme – universálním jazykem není ani angličtina, ani němčina, v Církvi ani italština – a ani esperanto; to všechno jsou jen dočasná vychýlení od nesmrtelné latiny ... V knize jsou také dva seznamy: Schematismus žijících katolických spisovatelů (od str. 221) a Čeští umělci náboženští (od str. 300). Ke každému z obou seznamů jsme připojili v knize pozn. pod čarou. Obecně řečeno, jde o to, čemu mají tyto seznamy sloužit. Má-li jít o výčty autorů ryze katolických, bylo by je třeba redukovat (a zároveň rozšířit o další jména), má-li se jednat o výčet autorů řekněme křesťanské inspirace (v nejširším smyslu slova), není třeba redukovat nic, jen doplnit řadu opomenutých jmen (včetně mladších, teprve později působících autorů (tj. z krásné literatury např. Čep, Renč, Zahradníček, z odborné Braito, Dvorník, Habáň etc.). Za konsultaci děkujeme P. B.

Oltář, poučná a modlitební kniha i zpěvník pro diecesi královéhradeckou

Brynych Edvard Jan Nepomucký(?), 1909
Oddělení: Liturgika
Pododdělení: Části misálů

Autor v knize není uveden; 1. vyd. vyšlo roku 1896, biskup Brynych byl v úřadě od r. 1892/3 do r. 1902. Toto je 3. upr. a rozš. vyd. Poznamenejme, že Baudyšův překlad je úplný a o pět let starší, než zde 1. vyd. Za republiky vyšel Oltář ještě r. 1920 (5. upr. a rozš. vyd.), tedy těsne po manifestaci demokratické revoluce, a r. 1929 (6. upr. a rozš. vyd.) – demokratická revoluce se prohlubuje dodnes, takže kniha potom už nevyšla. Lze tu pozorovat, zda a příp. jak zasáhla revoluce do liturgického textu.

Mše svatá podle obřadu círke východní, jak se konává u sjednocených katolických Výchoďanů s přídavkem rozličných modliteb týkajících se jednoty církevní

P. A. S. M., 1911
Oddělení: Liturgika
Pododdělení: Liturgické příručky

V Kroměříži Apoštolát sv. Cyrilla a Methoda pod ochranou blahoslavené Panny Marie. Názor čtenáře V.: "Vzhledem k tomu, že někteří katolíci nacházejí (ovšem nouzové) útočiště před modernistickými novotami v chrámech řeckokatolíků, bylo by, myslím, užitečné zpřístupnit tuto drobnou knihu z počátku minulého století."

Graduale Romanum. Graduale de tempore et de sanctis juxta ritum sacrosanctae Romanae ecclesia.

Paulus V. (Pius IX., blahoslavený), 1871
Oddělení: Církevní zpěv a hudba
Pododdělení: Praxe Chorálu

Cum cantu Pauli V. pont. max. jussu reformatio cui addita sunt officia postea approbata sub auspiciis sanctissimi domini nostri Pii PP. IX. curante sacr. rituum congregatione. Cum privilegio.
Základním zdrojem gregoriánského chorálu je Graduale Romanum, který se téměř neměnil od Tridentského koncilu do r. 1908. Uvádíme vydání z r. 1871, obsah a užití knihy jsou popsány v úvodu.
Papež sv. Pius X. knihu pozměnil: Graduale Romanum. Graduale sacrosanctae Romanae ecclesiae oe tempore et de sanctis Pii X. jussu restitutum et editum, cuaddita sunt festa novissima. Rovněž ji uvádíme.
I když kniha byla takto i nadále vydávána, došlo hned následujícího roku 1909 k jejímu převodu do moderní notace. Uvádíme: Epitome ex editione Vaticana Gradualis Romani quod hoderniae musicae signis tradidit Fr. X Mathias. Mathias Franz Xavier, 1912. Kniha není celá, opravu připravujeme.

Kyriale seu Ordinarium missae. Cum cantu Gregoriano ad exemplar editionis Vaticanae concinnatum et rhythmicis signis a Solesmensibus monachis diligenter ornatum.

Pius X., svatý, Larsen Jens Peter, 1905
Oddělení: Církevní zpěv a hudba
Pododdělení: Praxe Chorálu

Zatímco do r. 1905 bylo Kyriale pouhým výběrem z Graduale Romanum, od tohoto roku se jím stala (do jisté míry) nezávislá kniha. Proto nemá valný smysl uvádět Kyriale vydávané před r. 1905.
Vzhledem k tomu, že jde o základní příručku kněze, uvádíme kromě vyd. z r. 1905 také Kyriale seu Ordinarium Missae, missa pro defunctis et toni communes missae ve třech vydáních:
1. Rok 1920 s podtitulem "iuxta editionem vaticanam a ss. PP. Pio X evulgatam";
2. z roku 1932 s podtitulem "cum cantu Gregoriano ex editione vaticana adamussim excerpto et rhythmycis signis in subsidium cantorum Solesmensibus monachis diligenter ornato";
3. totéž, s textem podle roku 1939.

Hlídka – všechna čísla

Vychodil Pavel Julius aj. red., 1884
Oddělení: Encyklopedie, periodika, almanachy, kalendáře a Čtenářský koutek
Pododdělení: Časopisy s periodicitou aspoň šestkrát do roka (abecedně podle názvu)

Název se měnil. Původní název byl Zprávy apoštolátu tisku. Listy věnované zájmům křesť. písemnictví. Roč. 2 /1885 měl název Hlídka literární. Zprávy apoštolátu tisku. Počínaje roč. 3 /1886 pak Hlídka literární. Listy věnované literární kritice. Roč. 13 (1) / 1896 až 16 (4) / 1899 měly název Hlídka. Měsíčník vědecký se zvláštním zřetelem k apologetice a filosofii. A konečně od roč. 17 / 1900 prostě Hlídka. Měnil se i vedoucí redaktor. Po většinu let jím byl vynikající P. Pavel Julius Vychodil OSB. První dva roky časopis vycházel jako příloha Školy B. S. P. a vedl jej patrně přímo P. Placidus Johannes Mathon OSB, ročníky 3 / 1886 až 12 / 1895 spolu s P. Vychodilem vedl P. Plaček Bernard OSB. V roč. 13 / 1896 až 15 / 1898 vedlo Hlídku hvězdné trio: s P. Vychodilem nejlepší český filosof a theolog, Otec kanovník Pospíšil Josef († 1926), a P. Dr. Hodr Jakub. Roč. 17 / 1900 vedl P. Vychodil s širokým kolektivem spolupracovníků, u roč. 16 / 1899 a od roč. 18 / 1901 do roč. 30 / 1913 je uveden jen tento kolektiv. Od roč. 31 / 1914 byl časopis veden pouze P. Vychodilem, a to až do č. 4. – 5. roč. 55 / 1938, kdy po blažené smrti P. Vychodila přebírá vedení budoucí opat rajhradský P. Pokorný Václav Jan OSB, který časopis vede až do vůbec posledního vydaného č. 4. roč. 58 / 1941 (v letech 1939 a 1940 je opět kromě redaktora jmenován i široký okruh spolupracovníků). Jednotlivé ročníky přinesla adresa. Knihovna Biskupství brněnského uvádí: "K tomuto celku souborů je připojen abecední přehled (ObsahHlidk-z.pdf) autorů, u jejichž jmen jsou zaznamenány všechny jejich příspěvky, což může zájemci usnadnit hledání příslušné publikace." Bylo by ale záhodno, aby tvůrci abecedního přehledu jej dopracovali – záznamy jsou v něm v mnoha případech jen orientační-hromadné a hledat konkrétní článek tak neumožňují – vzorem mohou být Knihovně Libri nostri laskavě poskytnuté bibliografie Dr. Libora Nekvindy nebo Bc. Jiřího Papeže.

Logos. Časopis pro homiletiku a katechetiku. Všechna čísla.

Zima Václav, Stříž Antonín Ludvík aj. red., 1949
Oddělení: Encyklopedie, periodika, almanachy, kalendáře a Čtenářský koutek
Pododdělení: Časopisy s periodicitou aspoň šestkrát do roka (abecedně podle názvu)

Vycházelo v letech 1946 (pětkrát), 1947 a 1948 (po 10 číslech) a 1949 (dvě dvojčísla). Zmíněno zde ve stati Bohuslav Rupp. Nakladatelství katolické věrouky, homiletiky, katechetiky a klasické beletrie v Praze. Zach Aleš, 2018 v pododdělení 1501: Bibliografie české katolické literatury.
I zde by bylo přínosné zpracovat bibliografii autorů a článků. K tomu by byly vhodné obálky od jednotlivých čísel (tak jako v roč. 49), které se nám ale nepodařilo sehnat. Připojujeme separát Proč katolík věří? Matoušek Kajetán, 1949 – vyšel jako zvláštní příloha na pokračování v roč. 1948 č. 10 až 1949 č. 3 – 4 (děkujeme dvěma čtenářkám za pomoc s její kompletací).