Tři kapitoly o sv. Janu Nepomuckém. Pekařův sv. Jan Nepomuický.

Pekař Josef, Miklík Josef Konstantin, 1930
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Čeští světci

Varianta názvu: Tři kapitoly z boje o sv. Jana Nepomuckého. Spis je obrazem doby mnohými stále oceňované a žádané – demokracie první republiky, kdy pan historik Pekař je nucen polemisovat s údernými diletanty v oboru historie: liberálem-masarykovcem Herbenem a liberálem-syndikem Scheinpflugem. Rozsahem malá knížka dokonale odhaluje praktiky tehdejších pokrokářů, stejné, jaké jejich pohrobci používají dnes. A opět ten refrén: Copak tehdy dělali biskupové např. ve vztahu k Herbenovi? Nesetkal se sním některý z nich např. někde na recepci? A jaká byla Masarykova reakce na tento spor? Prostě zrušil zemský svátek sv. Jana Nepomuckého jako den pracovního klidu a bylo po demokracii toť diskusi (znění zákona vkládáme za knihou). A postoj představitelů Církve u nás na tatíčkovo tažení? Obvyklé ticho: Přece na nebeské blaženosti sv. Jana nelze nic ubrat, že ano, preláti! Pozn.: Pro zajímavost uveďme, jak to bylo se dny pracovního klidu za Rakouska-Uherska. Platilo zde ještě z doby Rakouského císařství nařízení č. 156 císaře Františka Josefa I., které vydal ani ne dva roky po nástupu na trůn dne 18. 4. 1850, že dny pracovního klidu jsou ty dny, které za zasvěcené svátky (festa fori) prohlásí katolická církev, t. j. m. j. svátky svatých patronů zemských. V Čechách to byly svátky sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava, na Moravě sv. Cyrilla a Metoděje, v Uhrách sv. Štěpána (podrobně např. česky Katolická liturgika. Učebná kniha pro střední školy. Podlaha Antonín, 1911, str. 140n. v pododdělení 1706: Učebnice liturgiky). Co však je zajímavější je to, že v této věci před Masarykem kapituloval i otec abp. Kordač a hned pro r. 1926 zrušil u oslavy sv. Jana povinnost pracovního klidu a vyslechnutí celé mše sv. v kostele (16. 5. bylo festum fori), zřejmě proto, aby se katolíci nedostali do střetu se státem. Takže sv. Jan Nepomucký dodnes čeká na nápravu i této křivdy.
Miklíkova publikace: Knihy Života, sv. XX.