Svatý Jan Nepomucký. Díl 1 Životopis. Díl 2 Úcta, kanonisace a obrana.

Stejskal František Xaver, 1922
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Čeští světci

Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 148 (díl 1, vyd. 1921), Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 149 (díl 2).
Z vyjádření tři ministrů 4. 6. 1919: Dne 15. května o 7. hodině večer konal se na Staroměstském náměstí tábor lidu, pořádaný "Volnou Myšlenkou", na němž se mluvilo proti oslavování Jana Nepomuckého. Před 8. hodinou zvonili na věži Týnského kostela, jak to před svátkem bývá zvykem, klekání velkým zvonem. Poněvadž slova řečníka zanikala v hlaholu zvonů, byli účastníci tábora pobouřeni, a zástup asi 100 osob vnikl, ač mu v tom bylo neznámým vojínem a důstojníkem zabraňováno, do Týnského kostela. Muži s pokrytými hlavami, hvízdajíce, s nadávkami a křikem hnali se hlavní lodí k oltáři, kde se konala večerní májová pobožnost. Duchovní P. Leander Brejcha, kněz řádu sv. Františka, z Prahy-lI., čp. 753, který pobožnost konal, odešel rychle se sanctissimem do sakristie. U mřížky před hlavním oltářem postavil se s roztaženýma rukama lomozícímu davu do cesty týnský kaplan P. Jan Kautský, jenž při tom neznámým mužem byl udeřen do tváře. Jiný muž vyskočil na lavici a snažil se strhnouti s kazatelny červenou plyšovou přikrývku, což se mu však nepodařilo. Rozbil tudíž na kazatelně upevněnou plynovou lampu. Chrám byl četně navštíven a mezi obecenstvem vznikl veliký zmatek. Ženy křičely a plakaly, muži se postavili částečně proti výtržníkům. Neznámý důstojník s vojíny, v kostele přítomnými, napomínáním rozvášněného davu zjednali pořádek a vyklidili chrám ještě před příchodem policejní stráže. Policejnímu ředitelství bylo nařízeno, učiniti hned opatření potřebné, aby pachatelé byli vypátráni a pohnáni k odpovědnosti. l kdyby to bylo bývalo možno, nedá se podle situace, jak úředně byla zjištěna, předpokládati, že by stráž byla zdolala rozvášněný dav do kostela vtrhly, ježto si počínal tak zběsile, že nejen nedbal napomenutí přítomných legionářů, nýbrž ztrýznil dokonce legionáře Josefa Holeňu, jenž odsuzoval počínání davu. Tento legionář byl by býval jistě usmrcen, kdyby mu několik jiných legionářů nebylo přišlo v nejkritičtějším okamžiku na pomoc. Po skončeném táboru lidu na Staroměstském náměstí přitáhl zástup asi 3000 lidí k soše Jana Nepomuckého na Karlově mostě, chtěje ji svrhnouti do Vltavy. Tomu zabráněno bylo intervencí a domluvou stráže bezpečnosti.
Pozn.: Po pachatelích pátráno, nikdo nevypátrán. Ano, i tak vypadaly už r. 1919 výsledky výchovné činnosti Církve, která jest navždycky jedinou vychovatelkou národa a za svou výchovnou činnost je odpovědná své Hlavě, Pánu Ježíši Kristu. A na tomto výsledku vystavěl Masaryk své antinepomucké tažení, o němž v poznámce k Pekařovým Třem kapitolám. Předřazujeme kolorovanou mědirytinu (veliké díky dárci!) z r. 1829 Procesí s tělem sv. Jana Nepomuckého na Hradčanském nám. v Praze dne 15. 6. 1829 (Johann Böhm a Franz Boroffsky podle Václava Markovského a Josefa Šembery) – pro uvědomění si, co Církev svou tupou výchovnou (ne)činností ztratila za pouhých 100 let (nemluvě o odpadu statisíců k nové tzv. církvi po převratu 1918). Výchova národa totiž nemůže být úspěšná, pokud se o ni reálně snaží, byť mnozí, byť s nadlidským úsilím (viz některá jména z pododdělení 1504: Přední české osobnosti), kdy však jejich představení se omezují na pouhou blahosklonnou přízeň k těmto snahám druhých.