Vyhledat: Obr Josef

Bible pražská

Pouček z Talmberka Pavel, 1488
Oddělení: Písmo svaté a jeho výklad dle sv. Tradice, latinsky nebo česky
Pododdělení: Základní vydání celého Písma svatého česky, slovensky nebo latinsky

K autorství: v období sedisvakance pražské arcibiskupské stolice (1421 – 1561) byl administrátorem konsistoře podjednou v r. 1488 uvedený probošt zderazský (který možná ani o tisku bible nevěděl – ale i to patřilo k výsledkům aktivit Mistra Jana Darebáka a jeho následovníků). I když si tedy všímáme toliko schválených katolických překladů – ostatní pokládáme za interpretace, větším či menším dílem, biblického textu – přece jen uveřejňujeme i Pražskou Bibli jako jednu z těch, k nimž přihlíželi autoři požehnané Bible svatováclavské. Pražská bible také representuje jednu ze čtyř redakcí staročeského textu, a to čtvrtou:
Z cyrilometodějské misie se nezachovalo prakticky nic, ve staročeských biblích nacházíme jen její stopy.
1. redakcí byly Bible leskovecko-drážďanská (1360), Bible olomoucká (1417) a Bible litoměřicko-třeboňská (1410). Bible leskovecko-drážďanská shořela při invasi německých vojsk za 1. sv. války v červenci 1914 v Lovani (pokus o její textovou obnovu: Staročeská bible drážďanská a olomoucká. Kyas Vladimír, Pečírková Jaroslavan aj red., 2009). A to co přišlo po ní? Od 90. let 14. století se hovoří jako o předehře k husitské revoluci, na dvou místech posledně jmenované Bible je už Husův výklad.
2. redakcí jsou texty 15. stol., počínaje rokem 1415.
3. redakcí je text jehož zadavatel utekl do Tábora.
4. redakcí jsou spisy už kališnické. Prof. Merell např. píše, že Bible benátská byla ve vážnosti u katolíků. Zjistilo se však, že na jednom z jejích obrazů je papež ve tlamě ďáblově. Otiskujeme tedy z této 4. redakce Bibli pražskou – je první českou a vůbec slovanskou tištěnou Bibli. Pro zajímavost otiskujeme i Staročeský překlad bible. Vašica Josef, 1935.

Osoby a místa v evangeliích

Obr Josef, 1947
Oddělení: Písmo svaté a jeho výklad dle sv. Tradice, latinsky nebo česky
Pododdělení: Biblické dějiny

Dějepisný a zeměpisný výklad v abecedním pořádku s mapou Svaté země, Jerusaléma a jeho okolí.

Satan na Svaté Hoře – uzdravení posedlé Juliany Steimlové na Sv. Hoře r. 1881

Miklík Josef Konstantin, 1932
Oddělení: Obrana víry a katolická věrouka
Pododdělení: O Bohu Stvořiteli, De Deo Creatore

Kropáč & Kucharský, sv. 1932.x. P. PhDr. Josef Konstantin Miklík C. SS. R. (* 21. 3. 1895 Žopy u Holešova, † 31. 12. 1966 Rio de Janeiro) vystudoval teologii na řádovém učilišti redemptoristů v Obořišti u Dobříše, kde byl v roce 1920 vysvěcen na kněze. V letech 1925 – 1927 studoval na Universitě Karlově v Praze filosofii, historii a zeměpis pro středoškolské učitelství. Navštěvoval také Státní archivní školu. Po ukončení studií působil jako kněz v pražské arcidiecézi a současně jako externista vyučoval filosofii, teologii dějin a církevní právo v Obořišti. Angažoval se v různých církevních institucích a přispíval do řady katolických periodik. V letech 1931 – 1948 vydal více než 20 knih různého žánru. V r. 1948 emigroval přes Západní Německo a Francii do Španělska. Ve Španělsku pobýval dva roky a mimo jiné zde usiloval o založení českého a slovenského vysílání madridského rozhlasu. Poté odcestoval do Brazílie, kde kromě několika delších či kratších pobytů v Severní Americe a Evropě žil až do své smrti.

Kniha o dobrém zřízení státu: kritika demokracie a nový politický systém

Miklík Josef Konstantin, 1931
Oddělení: Filosofie
Pododdělení: Církev a národ, Církev a stát

Hlas duchovního pastýře k stádu věrnému, o prospěchu z čtení dobrých náboženských knih vůbec a o přistoupení k ústavu Dědictví Svatojanského zvlášť. Dědictví Sv. Jana Nepomockého v audech svých.

Kamenský Josef, Pešina Václav Michal, rytíř, 1847
Oddělení: Mravouka. Zpovědnice.
Pododdělení: Hřich a ctnost

Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 19.

Obraz smíšeného manželství. Povídka pro katolické panny.

Pohořelý Josef Mírumil, 1842
Oddělení: Mravouka. Zpovědnice.
Pododdělení: Rodina a manželství

Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 14.

Nábožná rozjímání nejdůležitějších tajemství vtěleného Slova Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista, kteráž se, nastíněná a v mnohých kaplích vedle popsání země svaté vyobrazená, představují na kopci nedaleko zázračného obrazu Rodičky Boží ve Vambeřicích,

Pohořelý Josef Mírumil, 1914
Oddělení: Asketika
Pododdělení: K osobám Nejsvětější Trojice

6., poslední vyd. (1. vyd. 1883).

Cesta k Bohu. Učebnice počátečního vyučování katolickému náboženství pro nižší třídy škol obecných.

Hronek Josef, 1932
Oddělení: Pedagogika a katechetika
Pododdělení: Katechismy a dějepravy pro děti a mládež

1. vyd. – se 63 barevnými obrazy Filipa Schumachera. Další shodná vyd.: 1933, 1938, 1942 (a dotisky 4. vyd. 1946 a 1947), všechna u téhož nakladatele: Kropáč & Kucharský, sv. 1932.x.

Obrázková prvouka náboženská pro nejmenší dítky.

Hronek Josef, 1941
Oddělení: Pedagogika a katechetika
Pododdělení: Katechismy a dějepravy pro děti a mládež

Kropáč & Kucharský, sv. 1941.x. Jen toto vyd.

Zvěsti o Bohu. Obrázková prvouka náboženská.

Životek Josef, 1929
Oddělení: Pedagogika a katechetika
Pododdělení: Katechismy a dějepravy pro děti a mládež

Díky za dar Knihovně.

Katechese. Část I. Věř svaté pravdy! Část II. Hleď si milosti Boží! Část III. Katechese k Desateru Božích přikázání. Plň zákon Boží!

Životek Josef, 1937
Oddělení: Pedagogika a katechetika
Pododdělení: Katechismy a dějepravy pro děti a mládež

Sice bez imprimatur (neboť vyšlo jako rukopis), ale P. Josef Resl uvádí, že svoje katechese chtěl napsat jako pokračování Životkových Katechesí pro 1. třídu; jiné Životkovo dílo, Zvěsti o Bohu – obrázková prvouka náboženská, imprimatur má. Díky za dar Knihovně.

Katechysmus katolickej velebného Pátera Kanýzia Tovaryšstva Ježíšova

Canisius Petrus, svatý, Hayes Jacques des, Hlína Šimon, Vašica Josef, 1931
Oddělení: Pedagogika a katechetika
Pododdělení: Katechismy pro dospělé, příručky pro katechety

(název pokračuje:) svatého písma doktora, jak mládeži, tak všemu lidu křesťanskému, aby v spasitedlném učení římskokatolickém krátce, světle a pilně vyučen býti mohl v nově v hojnější otázky a odpovědi rozvedený / předně sice v jazyce německém a francouském častěji, potom i v latinském na světlo vydaný pilností a prací ctihodného Pátera Jakuba Deshages, Niderlandera, Tovaryšstva Ježišova kněze, nyní pak z latinského exempláře , k užitku českého a slovanského národu na česko přeložený od ctihodného kněze Šimona Hlíny téhož Tovyryšstva Ježíšova. Podle slov "mládeži, tak všemu lidu" vzal P. Jakub des Hayes S. J. za základ zpracování Kanisiův nejmenší katechismus.
Připojujeme tato vyd. nejpřekládanější knihy kromě Bible (související knihy P. Jakuba Procházky a P. Františka Beneše jsou hned vedle zvlášť):
1. Stať Styky bl. Petra Kanisia s vlastí naší a stručné dějiny českého překladu jeho katechismu. Podlaha Antonín, ČKD 1897, č. 10, str. 577 – 613.
2. Summa Doctrinae Christianae ex postrema recognitione Doctoris Petri Canisii. Canisius Petrus, svatý, 1823 (tzv. Velký katechismus, poprvé vyšel 1555, 222 otázek – nebyl nikdy celý přeložený do češtiny).
3. Blaženého Petra Kanisia, bohoslovce z Tovaryšstva Ježíšova O víře a vyznání víry. Canisius Petrus, svatý, Vrána Ludvík, 1920 (jediná větší část z tzv. Velkého katechismu vyšlá v češtině).
4. V. P. Petri Canisii S. J. theologi Catechismus minor, nunc in gratiam studiosae juventutis ex ejusdem V. patris majore opere catechistico sacris sententiis atque exemplis auctus. Canisius Petrus, svatý, Widenhofer Franz Xaver, 1871 (tzv. Katechismus Menší-Minor seu Parvus, poprvé vyšel 1559, 122 otázek – jediné vyd. v češtině, navíc přeložené z něm., vyšlo 1584; zda se ještě někde jediný dříve známý výtisk nachází, nám není známo).
5. Parvus Catechismus Catholicorum a R. P. Petro Canisio Societatis Jesu editus. Canisius Petrus, svatý, 1756 (tzv. Katechismus Nejmenší-Minimus, poprvé vyšel 1556, 59 otázek).
6. Malý (míněn Nejmenší) Katechysmus, Obecnímu Lidu, i Mládeži velmi užitečný a nyní v Otázky vvedený, opravený, a vůbec vydaný. Od Petra Kanizia Svatého Pisma Doktora. Canisius Petrus, svatý, 1741. 7. S. Petri Canisii Doctoris Ecclesiae Catechismi Latini et Germanici. Pars prima. Catechismi Latini. Canisius Petrus, svatý, Streicher Friedrich, 1933 – moderní sazba všech tří (pěti) světcových katechismů vč. původního obrazového doprovodu; podle P. Streichera S. J. uvádíme názvy i roky vyd. (někdy se liší od P. Podlahy i od P. Vašici.

Příručka k biblické dějepravě pro školy obecné a občanské. III. Obrazy archeologické.

Miklík Josef, Hejčl Jan, 1927
Oddělení: Pedagogika a katechetika
Pododdělení: Katechismy pro dospělé, příručky pro katechety

522 vyobrazení – podle potřeby s popisy – ke sv. I. a II. Bohatý rejstřík.

Výklad křesťansko-katolického náboženství (Díl I. O víře. Díl II. O naději. O modlitbě. O svátostech. Díl III. O lásce křesťanské zachováváním přikázání Božích a Církevních. Díl IV. O křesťanské spravedlnosti)

Podstránský Josef Boleslav, 1880
Oddělení: Pedagogika a katechetika
Pododdělení: Katechismy pro dospělé, příručky pro katechety

(název pokračuje:) pořádkem katechismu, stvrzen slovy Písma svatého, výroky svatých Otcův a jiných učitelů církevních, s připojením mnohých průpovědí, přísloví, podobenství a příkladův. Díl I. je rozdělen na dvě části: I.1 O víře vůbec, I.2 12 článků víry. Díl III. je rovněž rozdělen na dvě části: III.1 končí prvními třemi přikázáními, III.2 začíná ostatními sedmi přikázáními. Díl IV. je rozdělen také na dvě části: IV.1 Varuj se zlého, IV.2 Čiň dobře. Díly I. a II. vyšly ve dvou vydáních, zařazujeme vydání novější, díly III. a IV. vyšly pouze jednou. O tomto Výkladu se po dobu půl století tradovalo, že jej má u sebe každý kněz, tak byl Výklad slavný. Jde o celoživotní dílo autora.

Volnosť, rovnosť, bratrství

Freund Georg, 1897
Oddělení: Sociologie a charita
Pododdělení: Liberalismus obecně a osvícenství zvlášť (a u nás masarykismus)

Se svolením spisovatelovým přeložil P. Rejzek Josef František.

Omyly a nebezpečí pozemkové reformy

Pekař Josef, 1923
Oddělení: Sociologie a charita
Pododdělení: Rolník, živnostník a duchovní

Heslo Antonína Švehly „Půda náleží těm, kdo na ní pracují,“ je správné a dobře pojatá reforma mohla odstranit velký sociální problém. Nejhlubší cíl pozemkové reformy ale byl, jak dokládá Pekař, jiný. Především tato reforma nebyla zaměřena proti průmyslovému a finančnímu velkokapitálu, který byl jasně proněmecký, řídili jej liberálně orientovaní židovští finančníci. A byla zacílena zejména na vlastníky lesů (většinou šlechtu a Církev) – lesy představovaly asi 2/3 (!) reformou dotčených pozemků; neměly tak s reformním heslem přímou souvislost, neboť reforma lesů musí mít jiná pravidla, než reforma obdělávané půdy (limit 100 ha, později za komunismu 50 ha). Reformní agitace, jak dokazuje Pekař, byla manipulována jak co do „historické viny šlechty“, tak co do „odčinění pobělohorských křivd“. V důsledku odlišného cíle reformy neúměrně vzrostla státní byrokracie (pozemkových úřadů) zavedením trvalého dozoru na tzv. zbytkových statcích. Náhradový zákon určoval cenu za zabranou půdu, která v případě půdy úrodné činila asi 30 % ceny skutečné. A nabyvatelé půdy měli státu platit 15 % přejímací ceny na úhradu ztrát, Došlo k tomu, že mnohé velkostatky a lesy nakonec spravoval stát, část zbytkových statků pozemkový úřad pronajímal, část vlastnil. Reforma způsobila zábor 33 % cukrovarů, 41 % pivovarů a 37 % lihovarů, což ani řemeslníkům nijak nepomohlo (jen byli dělníky jiného vlastníka) – navíc podobné podniky vlastníků kapitalistických zůstaly nedotčeny. Výsměchem reformy bylo odejmutí majetku sirotkům po následníku trůnu Ferdinandovi d´Este. Komunisti pak reformu rozvrátili úplně – novým scelováním podle kolchozů v SSSR (samy tyto kolchozy měly za svůj vzor – americké velkofarmy!). Dnes byla opuštěna i reformní nálepka, samotné reformní heslo. Obřími vlastníky půdy jsou zcela nešlechetní oligarchové. Jestliže na počátku 1. republiky byli velkomajitelé půdy všem známí, dnes jsou lidsko-právně utajení, nikdo je demokraticky ani nesmí znát. A jestliže rolníci na velkostatcích bývali do jisté míry dělníky spíše než rolníky, dnes to platí naprosto. Druh rolník (samozřejmě jen na čas a oligarchy to bude smrtelně bolet) zmizel ze scény.

Patristická čítanka

Novák Josef J., 1990
Oddělení: Patrologie a patristika
Pododdělení: Patrologie a patristika obecně

V letech 1983 až 1991 vyšlo devět svazků, sv. 1 vyšel dvakrát (1983 a 1988). Rádi všechny sv. zveřejníme, příp. naskenujeme, ovšem bylo by záhodno doplnit v nich uvedené překlady originálními texty v řeč. a lat., příp. uvést překlady dle dostupnosti celé. Např. sv. 1 začíná překladem několika odstavců ze sv. Justina. Zde je třeba uvést celý překlad P. Fr. Sušila, jakož i texty z PG 6 řec. a lat. (do ocr převedeme sami), a navíc i zprávu o mučednictví sv. Justina a jeho druhů, a to zase lat., řec. (je tamtéž) i česky. A takto zpracovat všech devět svazků této dobré čítanky.

Život svaté Alžběty Durynské, v obrázkové knize českého původu ze XIV. století, zvané Liber depictus.

Pedálová Josefa Marie Antonie (někdy pseudonym Dobrovlastka), Šámal Jindřich, 1941
Oddělení: Hagiografie
Pododdělení: Jednotliví světci s úmrtím po r. 800 do r. 1302

Liber depictus je vlastně Krumlovský obrazový kodex vzniklý ve třetí čtvrtině 14. století v českokrumlovském klášteře minoritů. Roku 1782 byl "přemístěn" do Vídně a je v depositáři Rakouské národní knihovny pod signaturou Cod. 370. Rádi bychom jej zveřejnili, ovšem tato knihovna se na svých stránkách o rukopisu nezmiňuje. Prodávají se však různé kopie, ze kterých je patrno, že tato vpravdě česká kniha obsahuje naše národní světce Václava, Vojtěcha, Ludmilu i Prokopa, ale i jiné, jejichž kult u nás zdomácněl už v raně přemyslovské době, jako byl např. sv. Vít či sv. Kliment.

Církevní dějiny obecné

Samsour Josef, 1913
Oddělení: Dějiny Katolické církve obecně
Pododdělení: Soustavná dějepisná pojednání

1. Vzdělávací knihovna katolická, sv. 44. I když jde o knihu dosti antikvovanou, je psána v katolickém duchu. Nejsou tedy tyto dějiny pro profesionální historiky, nýbrž pro laika, který se bez nejnovějších objevů obejde a který hledá informace o konkrétních datech či jménech. Jsou totiž na obzoru spolehlivé, katolicky psané církevní dějiny? Dějiny nabízíme ve třech částech: 1. Úvod a Starověk, po str. 325, 2. Středověk, po str. 772, 3. Novověk, Tabulky, Rejstřík a Obsah; tento Obsah řadíme i na začátek každé části. Díky vzácné přízni našeho čtenáře Vám Knihovna Libri nostri nabízí tuto knihu i jako zpracovanou programem OCR, takže v ní lze textově hledat.
2. Novější skripta prof. Kadlece jsou sice docela dobrá (některé partie, např. inkvisice, jsou přizpůsobeny "duchu doby/světa"), ale protože jsou vázána autorskými právy, otiskujeme z nich jen kratičkou pasáž (která je navíc i jinde na internetu), čímž se čtenáři Samsourových dějin umožní pohled dopředu víc než o půl století, tj. až do doby zcela nedávné. Tím je zde k disposici celá doba křesťanství.
3. Připojujeme také dva Obrazy z dějin Církve katolické (Církev a vzdělanost ve středověku, Galileo Galilei a jeho odsouzení). Samsour Josef, 1910. Poznamenejme, že kdo vzdychal dojetím nad "novou" knihou Thomase E. Woodse Jak Katolická církev budovala západní civilizaci (v Knihovně Libri nostri je v tomtéž pododdělení jako tyto Samsourovy Církevní dějiny obecné), a přečte si jen tuto Samsourovu brožurku o středověku, ten jen zírá na to, co se běžně vědělo a psalo před 100 lety; prostě nic nového pod Sluncem. Tyto dva Obrazy vydaly Hlasy katolického spolku tiskového 41, 1910, č. 4.

Dějiny katolické církve.

Hronek Josef, 1933
Oddělení: Dějiny Katolické církve obecně
Pododdělení: Dějepis pro žactvo

Jde o pět vydání.
Tři mají název Dějiny katolické církve pro střední školy, 1933, 1937 a 1939, v bibliografii nakladatelství Kropáč & Kucharský, sv. 1933.x.
Dvě mají název Obrazy z dějin katolické církve – učebnice pro školy měšťanské, 1937 a 1948, Kropáč & Kucharský, sv. 1937.x.

Obrazy z katolických missií

Weinberger Maxmilian, 1895
Oddělení: Dějiny Katolické církve obecně
Pododdělení: Redukce a zahraniční misie vůbec vč. misionářů českých

Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 62. Obsáhlá kniha popisuje některé misie po celém světě, je tu úvodní rytina sv. Františka Xaverského, avšak přece jen jsme zde (rok 1895) už skoro 350 let po jeho smrti. A jsme také už nějakou tu stovku let potom, co nejslavnější misijní dílo všech dob, jesuitské jihoamerické redukce, bylo společným úsilím světového zednářstva a s nim kolaborujícího papežství zničeno; kniha tyto redukce ani nezmiňuje. Připojujeme publikaci Z katolických missií. Weinberger Maxmilian, Schall von Bell Johann Adam, Gromadski Valerián, 1905 – Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 73 – a za ni dva články: 1. Obrazy z katolických missií. Redakce, ČKD 1896, č. 4, str. 245nn. 2. Maxmilian Weinberger. Čihák Josef, ČKD 1930, č. 3 + 4, str. 302n.

Zpět k Římu! čili Za Matkou a pro Matku – obrazy ze života slavných konvertitův a rekovných sluhů Božích.

Janovský František, Weiss Josef, Pavelka Pavel, 1901
Oddělení: Dějiny Katolické církve obecně
Pododdělení: Přední světové osobnosti

Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 69.

Knihy pro katolíka. Literární rádce a průvodce novější dobou.

Krlín Josef, 1933
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Bibliografie české katolické literatury

Kromě toho vyšly:
2. Knihovna katolického inteligenta. Dvanáct stovek vybraných knih. Bitnar Vilém, 1931.
3. Tři sta knih pro mládež. I. dodatek ke katalogu Veřejné katolické půjčovny knih v Praze II., Ostrovní 7a. Miklík Josef Konstantin, 1935.
4. Klíč k dobré literatuře aneb Seznam knih, knížek a knížeček výborně, dobře neb snažně udělaných téměř obecně žádoucích, užitečných a přístupných myslím čtenářů zdravých, jadrných a nepříliš odborných. S vyloučením spisů ohavných, škodlivých a zbytečných jako vzor příklad a pravidlo také budoucího podnikání knižního a časopiseckého pro lidi katolické, křesťanské a opravdové. Taktéž pro náležitě řízené knihovny obecní a školní, pro katolické půjčovny knih, pro vzdělavací ústavy všeho druhu a určení, pro vydavatele, knihkupce a nakladatele sepsal prof. Dr. Konstantin Miklík C. SS. R za pomoci Timothea Vodičky a Karla Vacha. Miklík Josef Konstantin, 1939.
Kromě Krlínova seznamu, Dominikánská edice Krystal, sv. 16, který publikujeme kvůli úplnosti této edice, nehodláme ostatní zařazovat; všechny čtyři trpí snahou zařadit knih co nejvíce (také pod tlakem veřejného mínění) na úkor rozlišování bezúhonnosti autorů a celostní pravdivosti a mravnosti jejich textů.

Bibliografie české katolické literatury náboženské od roku 1828 až do konce roku 1913. Část 1, str. 1 – 480

Tumpach Josef, Podlaha Antonín, 1912
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Bibliografie české katolické literatury

Dědictví sv. Prokopa, sv. 55 (spolu s částí 2). Zcela unikátní dílo Katolické církve v Českých zemích. Část 1: I. O bohovědě, II. Písmo svaté, III. Obrana víry a věrouka, IV. Filosofie, V. Mravouka a zpovědnice, VI. Asketika, VII. Pastýřské bohosloví, VIII. Paedagogika, IX. Homiletika (1. díl). Podrobný obsah uvádíme v úvodu každé části.

Dědictví sv. Václava: 1. Dějiny Dědictví sv. Václava (1669 až 1900). 2. Doplňky k Dějinám Dědictví sv. Václava Dra Jana Nep. Sedláka.

Sedlák Jan Nepomucký, Podlaha Antonín, 1925
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Bibliografie české katolické literatury

Dědictví sv. Václava bylo naším vůbec prvním Dědictvím. Proto dopředu umísťujeme čtyři články:
01. Z doby částečně katolické monarchie císaře Františka Josefa I. slovníkové heslo Dědictví (literatura). Ježek Jan, 1893 (Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Str. 141).
02. Z doby republiky presidenta "Osvoboditele", který pro národ neudělal dobrého nikdy nic, O našich "Dědictvích". ČKD 1929, č. 1 + 2, str. 146.
Potom jsou umístěny dva ze zdrojů, ze kterých Otec biskup Sedlák čerpal:
03. Redakční článek Původ, činnost a zaniknutí Dědictví Svatováclavského, který vyšel v ČKD 1852, č. 9, str. 168 – 173.
04. Dědictví sv. Václava. J. J. (Jireček Josef), 1860, který otiskly Rozpravy z oboru historie, filologie a literatury, roč. 1, str. 19 – 26.
1. Následuje vlastní Sedlákův text; vyšel r. 1901. Tyto Dějiny předtím vyšly v šesti dílech v Časopisu katolického duchovenstva: ČKD 1901, č. 1, str. 38 – 41, č. 2, str. 88 – 92, č. 3, str. 153 – 158, č. 4, str. 248 – 254, č. 5, str. 302 – 309 a č. 6, str. 369 – 375, odkud je přebíráme.
2. Nakonec uvádíme Doplňky Otce biskupa Podlahy – vyšly také v ČKD a to v pěti dílech: ČKD 1924, č. 9, str. 625 – 629, č. 10, str. 722 – 730, 1925, č. 1, str. 40 – 44, č. 2, str. 138 – 141 a č. 3, str. 229.

Tisková liga – kompletní bibliografie

Horský Rudolf, Hálek Vlastimil, Suchoradský Antonín, Hubáček František aj. red., 1930
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Bibliografie české katolické literatury

Srov. Tomáš Škrdle. Jeho život, práce a působení ve družstvu Vlast a v katolickém životě v l. 1880 – 1913. Jiroušek Tomáš Josef, 1917 – v pododdělení 1504: Přední české osobnosti. Všechny texty edice Husitství ve světle pravdy naleznete v pododdělení 1505: Boj s husitismem. Všechny texty edice Obrana víry jsou v pododdělení 0314: Apologetika ve stylu lidových naučení, povzbuzení a svědectví. Každý ostatní text vydaný Tiskovou ligou mimo obě edice je v Knihovně umístěn tak, jak to odpovídá jeho obsahu. Výzva: Rádi bychom zařadili i ostatní označené, dosud chybějící sešitky z této bibliografie; děkujeme za laskavé obstarání kteréhokoliv z nich.

Historické popsání milostného obrazu a poutnického chrámu blahoslavené Panny Marie ve Staré Boleslavi; s přidanými modlitbami ranními, ke mši sv., k sv. zpovědi, k svatému přijímání, s písněmi a ostatní pobožnosti, kteráž se na tom sv. místě vykonává.

Horčice Josef Prokop, 1859
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Posvátná místa v Zemích Koruny české

2. rozmnož. a pooprav. vyd.; poprvé vyšlo 1837.

Popis velehradských památností s půdorysem kostela a 57 obr.

Vychodil Jan, Vašica Josef, 1925
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Posvátná místa v Zemích Koruny české

7. vyd. Pozn.: Na toto thema vydal P. Jan Vychodil m. j. dvě publikace. První je Popis obnovené svatyně velehradské. Vychodil Jan, 1881 (20 stran), 1882 (2. vyd. 32 stran – v případě zájmu můžeme publikovat). Druhou je tato. 1. vyd. 1885, 3. vyd. 1893 – v případě zájmu můžeme publikovat, 6. vyd. 1909. Rok před odchodem autora na věčnost (* 26. 8. 1848 Třebčín, † 13. 6. 1926 Třebčín) dílo prohlédl a doplnil P. prof. PhDr. Josef Vašica.

Dějiny kláštera a nemocnice Alžbětinek v Praze II. na Slupi. Na oslavu dvěstěletého trvání (1722 – 1922).

Postřihač Antonín, Lenz Jaroslav, 1922
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Posvátná místa v Zemích Koruny české

Dějiny kláštera Alžbětinek v Praze podává Antonín Postřihač. Dvě stě let ženské nemocnice Alžbětinek v Praze (1722 – 1922) podává dr. Jaroslav Lenz. Stav osob roku 1922. I. Klášter. II. Nemocnice.
Publikační činnosti se sestry Alžbětinky nevěnovaly, srov. v Knihovně jen Život svaté Alžběty Durynské, v obrázkové knize českého původu ze XIV. století, zvané Liber depictus. Pedálová Josefa Marie Antonie (někdy pseudonym Dobrovlastka), Šámal Jindřich, 1941. A v tomto místě připohujeme:
1. Řehole, stanovy a rozdělení úřadů sester Alžbětinek III. řádu sv. Františka. Masák Antonín, 1909. připravujeme
2. Svatá Alžběta, matka chudých a nemocných. K jubileu 700. výročí světice ctihodným sestrám Alžbětinkám v Praze. Postřihač Antonín, 1931.
3. Pravidla a konstituce řeholnic sv. Alžběty Třetího řádu sv. Františka jejichž účelem jest ošetřování nemocných v Československu. Pius XI., 1931.
4. Klášter a nemocnice Alžbětinek na Slupi. Šámal Jindřich, 1941.
5. Život Svaté Alžběty, dcery krále Uherského Ondřeje II., kněžny Durynské a Hesské, sepsaný od jedné duchovní sestry z řádu sv. Alžběty k duchovnímu potěčení chudých nemocných v Praze. Marie Antonie, 1819.

Svatováclavský sborník. Na památku 1000. výročí smrti knížete Václava Svatého. I. Kníže Václav Svatý a jeho doba.

Stloukal Karel, Kapras Jan, Guth Karel, Novák Antonín aj. red., 1934
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Čeští světci

Z obsahu vyjímáme:
01. Svatý Václav. Pekař Josef. Uveřejňujeme článek plus jeho přepis.
02. Anthropologické vyšetření ostatků sv. Václava. (Tab. I—VII.). Matiegka Jindřich. Uveřejňujeme přepis.
03. Hrob svatého Václava. (Tab. VIII—XII.). Podlaha Antonín. Uveřejňujeme starší, ale mnohem rozsáhlejší text (Hlasy Katolického spolku tiskového 42, 1911, č. 2) a přepis sborníkového článku.
04. O zbroji sv. Václava. (Obr. 1—2, tab. XIII—XVII.). Schránil Josef. Uveřejňujeme přepis.
05. Korunovační meč, zvaný svatováclavský. (Tab. XVIII.). Schránil Josef. Uveřejňujeme přepis.
06. Kníže Václav Svatý a počátky české mince. (Tab. XIV.). Skalský Gustav. Na vyžádní zařadíme.
07. O nálezech rotundy Václavovy. (Ob. 3—5, tab. XX—XVIII.). Hilbert Kamil. Uveřejňujeme článek.
08. Václavova rotunda sv. Víta. (Obr. 6—101.). Cibulka Josef. Zařazujeme neveřejnou publikaci Václavova rotunda Svatého Víta, rozšířený zvláštní otisk ze Svatováclavského sborníku. Cibulka Josef, 1933.
09. Praha, Budeč a Boleslav. (Obr. 102—116, tab. XXIX—XLIX.). Guth Karel. Uveřejňujeme článek.
10. Mladší slovanská legenda o sv. Václavu a její význam pro kritiku legend latinských. Slavík Jan. Na vyžádní zařadíme.
11. První česko-církevněslovanská legenda o svatém Václavu. (Tab. L—LV.). Weingart Miloš. Na vyžádní zařadíme.

Křišťanova legenda – Nejstarší česká kronika.

Kristián, Pekař Josef, 1903
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Čeští světci

1. Nejstarší kronika Česká. Ku kritice legend o sv. Ludmile, sv. Václavu a sv. Prokopu. Pekař Josef, 1903.
2. Nejstarší kronika česká. Obrany a dodatky. Pekař Josef, 1903.
3. Život a umučení svatého Václava a báby jeho, svaté Ludmily. Kristián, Pekař Josef, 1921.

Tři kapitoly o sv. Janu Nepomuckém. Pekařův sv. Jan Nepomuický.

Pekař Josef, Miklík Josef Konstantin, 1930
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Čeští světci

Varianta názvu: Tři kapitoly z boje o sv. Jana Nepomuckého. Spis je obrazem doby mnohými stále oceňované a žádané – demokracie první republiky, kdy pan historik Pekař je nucen polemisovat s údernými diletanty v oboru historie: liberálem-masarykovcem Herbenem a liberálem-syndikem Scheinpflugem. Rozsahem malá knížka dokonale odhaluje praktiky tehdejších pokrokářů, stejné, jaké jejich pohrobci používají dnes. A opět ten refrén: Copak tehdy dělali biskupové např. ve vztahu k Herbenovi? Nesetkal se sním některý z nich např. někde na recepci? A jaká byla Masarykova reakce na tento spor? Prostě zrušil zemský svátek sv. Jana Nepomuckého jako den pracovního klidu a bylo po demokracii toť diskusi (znění zákona vkládáme za knihou). A postoj představitelů Církve u nás na tatíčkovo tažení? Obvyklé ticho: Přece na nebeské blaženosti sv. Jana nelze nic ubrat, že ano, preláti! Pozn.: Pro zajímavost uveďme, jak to bylo se dny pracovního klidu za Rakouska-Uherska. Platilo zde ještě z doby Rakouského císařství nařízení č. 156 císaře Františka Josefa I., které vydal ani ne dva roky po nástupu na trůn dne 18. 4. 1850, že dny pracovního klidu jsou ty dny, které za zasvěcené svátky (festa fori) prohlásí katolická církev, t. j. m. j. svátky svatých patronů zemských. V Čechách to byly svátky sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava, na Moravě sv. Cyrilla a Metoděje, v Uhrách sv. Štěpána (podrobně např. česky Katolická liturgika. Učebná kniha pro střední školy. Podlaha Antonín, 1911, str. 140n. v pododdělení 1706: Učebnice liturgiky). Co však je zajímavější je to, že v této věci před Masarykem kapituloval i otec abp. Kordač a hned pro r. 1926 zrušil u oslavy sv. Jana povinnost pracovního klidu a vyslechnutí celé mše sv. v kostele (16. 5. bylo festum fori), zřejmě proto, aby se katolíci nedostali do střetu se státem. Takže sv. Jan Nepomucký dodnes čeká na nápravu i této křivdy.
Miklíkova publikace: Knihy Života, sv. XX.

Svatý Jan Nepomucký. Díl 1 Životopis. Díl 2 Úcta, kanonisace a obrana.

Stejskal František Xaver, 1922
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Čeští světci

Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 148 (díl 1, vyd. 1921), Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 149 (díl 2).
Z vyjádření tři ministrů 4. 6. 1919: Dne 15. května o 7. hodině večer konal se na Staroměstském náměstí tábor lidu, pořádaný "Volnou Myšlenkou", na němž se mluvilo proti oslavování Jana Nepomuckého. Před 8. hodinou zvonili na věži Týnského kostela, jak to před svátkem bývá zvykem, klekání velkým zvonem. Poněvadž slova řečníka zanikala v hlaholu zvonů, byli účastníci tábora pobouřeni, a zástup asi 100 osob vnikl, ač mu v tom bylo neznámým vojínem a důstojníkem zabraňováno, do Týnského kostela. Muži s pokrytými hlavami, hvízdajíce, s nadávkami a křikem hnali se hlavní lodí k oltáři, kde se konala večerní májová pobožnost. Duchovní P. Leander Brejcha, kněz řádu sv. Františka, z Prahy-lI., čp. 753, který pobožnost konal, odešel rychle se sanctissimem do sakristie. U mřížky před hlavním oltářem postavil se s roztaženýma rukama lomozícímu davu do cesty týnský kaplan P. Jan Kautský, jenž při tom neznámým mužem byl udeřen do tváře. Jiný muž vyskočil na lavici a snažil se strhnouti s kazatelny červenou plyšovou přikrývku, což se mu však nepodařilo. Rozbil tudíž na kazatelně upevněnou plynovou lampu. Chrám byl četně navštíven a mezi obecenstvem vznikl veliký zmatek. Ženy křičely a plakaly, muži se postavili částečně proti výtržníkům. Neznámý důstojník s vojíny, v kostele přítomnými, napomínáním rozvášněného davu zjednali pořádek a vyklidili chrám ještě před příchodem policejní stráže. Policejnímu ředitelství bylo nařízeno, učiniti hned opatření potřebné, aby pachatelé byli vypátráni a pohnáni k odpovědnosti. l kdyby to bylo bývalo možno, nedá se podle situace, jak úředně byla zjištěna, předpokládati, že by stráž byla zdolala rozvášněný dav do kostela vtrhly, ježto si počínal tak zběsile, že nejen nedbal napomenutí přítomných legionářů, nýbrž ztrýznil dokonce legionáře Josefa Holeňu, jenž odsuzoval počínání davu. Tento legionář byl by býval jistě usmrcen, kdyby mu několik jiných legionářů nebylo přišlo v nejkritičtějším okamžiku na pomoc. Po skončeném táboru lidu na Staroměstském náměstí přitáhl zástup asi 3000 lidí k soše Jana Nepomuckého na Karlově mostě, chtěje ji svrhnouti do Vltavy. Tomu zabráněno bylo intervencí a domluvou stráže bezpečnosti.
Pozn.: Po pachatelích pátráno, nikdo nevypátrán. Ano, i tak vypadaly už r. 1919 výsledky výchovné činnosti Církve, která jest navždycky jedinou vychovatelkou národa a za svou výchovnou činnost je odpovědná své Hlavě, Pánu Ježíši Kristu. A na tomto výsledku vystavěl Masaryk své antinepomucké tažení, o němž v poznámce k Pekařovým Třem kapitolám. Předřazujeme kolorovanou mědirytinu (veliké díky dárci!) z r. 1829 Procesí s tělem sv. Jana Nepomuckého na Hradčanském nám. v Praze dne 15. 6. 1829 (Johann Böhm a Franz Boroffsky podle Václava Markovského a Josefa Šembery) – pro uvědomění si, co Církev svou tupou výchovnou (ne)činností ztratila za pouhých 100 let (nemluvě o odpadu statisíců k nové tzv. církvi po převratu 1918). Výchova národa totiž nemůže být úspěšná, pokud se o ni reálně snaží, byť mnozí, byť s nadlidským úsilím (viz některá jména z pododdělení 1504: Přední české osobnosti), kdy však jejich představení se omezují na pouhou blahosklonnou přízeň k těmto snahám druhých.

Fontes rerum Bohemicarum. Tom III.2. Vita Caroli Quarti Imperatoris. Prameny dějin českých. Díl III.2. Život císaře Karla IV.

Karel IV. Lucemburk, císař, král, hrabě a markrabě, Emler Josef, 1882
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Přední české, moravské a slezské osobnosti

Všechna svá čtyři díla psal Otec vlasti samozřejmě latinsky: latinský originál (s českým překladem a dvěma pohřebními řečmi – samosebou opět latinsky).
Přikládáme: Spisové císaře Karla IV., 1878; na oslavu pětistyleté památky jeho sbor Matice české. Pokud jde o Karlův první Korunovařní řád českého krále a královny, nepovažujeme z dobrých důvodů za šťastný překlad v publikaci Karel IV. Literární dílo, 2000; srov. též Ferdinand V. – poslední pražská korunovace 7. 9. 1836. Sekyrková Milada, 2004, v pododd.: 1607: Dílčí témata dějepisu Zemí Koruny české.

Přední křisitelé národa českého

Rybička Antonín, 1884
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Přední české, moravské a slezské osobnosti

(název pokračuje:) boje a usilování o právo jazyka českého začátkem přítomného století. Návštěvník naší Knihovny může být nejprv překvapen, že tuto dvojdílnou práci slovutného historika nachází zde a ne v oddělení Dějiny našeho národa. Ale jsou pro to dobré důvody. Jednak křísitelé byli převážně kněží (proti tomu dnešní křísitelé o právo jazyka latinského v Církvi svaté katolické jsou převážně laici). Druhý důvod: byli a jsou dva největší škrtiči národa českého, byť navenek vypadají jako andělé světla: husitismus a masarykismus. A právě předchůdcem masarykismu, i když ne tak zhoubným, byl osvícenský josefinismus: ze jmenovaných křísitelů laik Kramerius a kněží Ziegler, Nejedlý a Kamarýt byli touto vadou (měli prst na tepu doby – jak dnešní!) "stříknuti"; abychom rozuměli dnešní situaci Církve, je třeba znát také její situaci tehdejší – bude-li zájem, zařadíme do Knihovny i knihu "Religiozita v dramatu českého národního obrození" Radomíra Malého. A konečně: v knize jsou medailonky těch nejskvělejších katolíků (příkladmo – o Stanislavu Vydrovi je v odd. 13 – Hagiografie, publikaci Vítězové0510). Dodavky (dodatky) a Ukazatel (rejstřík) jsou na konci druhého dílu, Obsahy jsou na konci každého z obou dílů.

P. Václav Beneš Třebízský. 1. Obraz životopisný. 2. Spisovatel českého lidu. 3. Personální bibliografie.

Braun Josef, Beneš Josef red., Hudíková Helena, 1890
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Přední české, moravské a slezské osobnosti

Edice Listy víry, sv. 9 (?), 1954. Bibliografie vyšla r. 1975 a její autorkou je H. Hudíková.

České literární baroko, příspěvky k jeho studiu

Vašica Josef, 1938
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Boj s reformací a dřívějším protestantismem

Je to mimořádná kniha. V dubnu 1915 vydal obratný služebník zla svou knihu s názvem Temno. Tento název pro dobu barokní nadšeně uvítal jak Masaryk, tak později komunisti, a na sto let se pro onu dobu stal nálepkou i od většinové veřejnosti. Marně někteří proti této nálepce namítali, byl to jen jejich "úhel pohledu". Ale už roku 1938, tedy 20 let po Jiráskově urážlivém propagačním pamfletu, vyšlo Vašicovo nezvratitelné hodnocení baroka. Manipulace veřejným míněním sice i potom pokračovala a dosud pokračuje, ale pravda je venku a nikdo ji už nemůže důkazně popřít.

Dějiny Církve katolické ve státech rakousko-uherských s obzvláštním zřetelem k zemím Koruny české. Od doby slavného panování císařovny Marie Terezie až do časů J. V. císaře a krále Františka Josefa I. (1740 – 1898). Díl I. Díl II.

Kryštůfek František Xaver, 1899
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Církevní boj s liberalismem obecně a osvícenstvím zvlášť (a u nás i s masarykismem)

Díl I. Doba od slavného panování císařovny Marie Terezie až do vzdání se trůnu císařem Ferdinandem Dobrotivým. 1740 – 1848. Díl II. Doba slavného panování J. V. císaře a krále Františka Josefa I. 1848 – 1898. Vzdělávací knihovna katolická, sv. 6.

Od kolébky do hrobu – lidopisné obrázky z Poděbradska

Čečetka František Josef, 1901
Oddělení: Dějiny našeho národa
Pododdělení: Etnografie-Národopis a folklór Zemí Koruny české

Etnografický atlas Čech, Moravy a Slezska. IV. Etnografický a etnický obraz Čech, Moravy a Slezska (1500 – 1900)

Jeřábek Richard, Maur Eduard, Štika Jaroslav, Vařeka Josef, 2004
Oddělení: Dějiny našeho národa
Pododdělení: Etnografie-Národopis a folklór Zemí Koruny české

(název pokračuje:) národopisné oblasti, kulturní areály, etnické a etnografické skupiny. Nikdy v dějinách českých zemí nedocházelo k tak děsivé likvidaci svérázu národopiosných oblastí jako v posledních 20 letech. Folklor je neživý, stal se doménou profesionálů. Globalizace neničí jen celky národní, ale i nižší, národopisné. Tento atlas, byť jde o publikaci novou a přestože vůbec nepředkládá cesty k nápravě, přece aspoň registruje neblahý stav. Proto jsme se rozhodli jej do Knihovny zařadit.

Lidové kroje československé, popis, vyobrazení, střihy a výkresy 33 českých, moravských, slezských a slovenských krojů národních

Kazimour Josef, 1920
Oddělení: Dějiny našeho národa
Pododdělení: Literatura pro odborné školy pro ženská povolání – úzce navazuje na etnografii

22 archy vzorů, 11 příloh barevných, 3 archy příloh střihových a 60 vyobrazení v textu. V Knihovně Libri nostri ve dvou dílech: 1. díl – vlastní publikace a barevné přílohy. 2. díl – vzory a archy střihové (25 listů formátu A1, tj. 841 mm × 594 mm). Publikaci lze dnes chápat i jako zrcadlo pokrokářské a odpuzující kalhotové (ne)ženskosti.

Manipulus vel directorium juris civilis Právní kniha města Brna z poloviny 14. století; I. Úvod a edice, II. Komentář, III. Rejstříky a přehledy

Jan písař, Flodr Miroslav, 1993
Oddělení: Dějiny našeho národa
Pododdělení: Středověké právo a náš národ – Země koruny české

Písař Jan sloužil Brnu v létech 1343 až 1360 a na podnět Karla IV. zpracoval starší materiály. Výsledkem je dokonalý, protože vpravdě středověký právní dokument. Pro jeho dokonalost připojujeme tři poznámky. 1. Jak bývalo v těch dobrých časech zvykem, je psán latinsky. Protože žijeme nyní v časech nenormálních, připojujeme českou knihu M. Brikcího z Licka Práva městská, Brikci z Licka, Jireček Josef, Jireček Hermenegildus, 1880, která je bratry Jirečkovými upraveným textem z r. 1536. Jádro a celé dlouhé pasáže tvoří totiž právě Kniha písaře Jana. 2. Sluší se ovšem zveřejnit i latinský text. Přináší jej Die Stadtrechte von Brünn aus dem XIII. u. XIV. Jahrhundert, Rössler Emil Franz, 1852; staženo z archive.org. 3. Sententiae Brunenses najde laskavý čtenář i zde v CIBII-4 na str. 26 až 287, index kapitol str. 385 a 386.

Bílá Hora. Její příčiny i následky.

Pekař Josef, 1921
Oddělení: Dějiny našeho národa
Pododdělení: Dílčí témata dějepisu Zemí Koruny české

Připojujeme zázračný obraz Panny Marie Vítězné – pozdněgotický obraz Adorace narozeného Ježíše Krista – poničený a zneuctěný (vypíchané oči) protestanty, pod nímž bitva probíhala.

Genese Československa

Kalvoda Josef, 1998
Oddělení: Dějiny našeho národa
Pododdělení: Dílčí témata dějepisu Zemí Koruny české

Je škoda, že i tato fundamentální kniha je prakticky natrvalo (knižně by měla vyjít znovu na podzim 2018) internetově zablokována tzv. autorskými právy. Je to tak: za pravdivé poznání se musí dobře zaplatit, blbosti na nás zdarma prší ze vše stran. A nemá pak národ hloupnout?

Čermákova rodina aneb Pýcha vede k pádu a zapření sebe k vítězství. Obraz ze života ve dvojím oddělení s dodatkem z nejnovější doby.

Ehrenberger Josef, 1867
Oddělení: Dějiny našeho národa
Pododdělení: Literatura v Zemích Koruny české

Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 52. Tištěno frakturou, nově vyšlo r. 1875 pod titulem Čermákova rodina. Obraz z národního života v trojím oddělení, a po smrti autora ještě r. 1902 pod titulem původním.

Boj a vítězství pravdy Boží v Čechách. Obraz ze šedověkosti v čtveru oddělení.

Ehrenberger Josef, 1872
Oddělení: Dějiny našeho národa
Pododdělení: Literatura v Zemích Koruny české

Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 57.

Chodské pohádky a povídky

Baar Jindřich Šimon, 1940
Oddělení: Dějiny našeho národa
Pododdělení: Literatura v Zemích Koruny české

2. vyd. Pozn.: Za povšimnutí snad stojí obliba, v níž prostí lidé měli císaře Josefa II., který však z hlediska obecného dobra napáchal mnoho škod (jak se lze přesvědčit z výkladů historiků i v naší knihovně).

Římský misál z ustanovení posvátného sněmu tridenstského

Stříž Antonín Ludvík, 1945
Oddělení: Liturgika
Pododdělení: Misály

(název pokračuje:) obnovený, z příkazu Svatého Pia Pátého, papeže, vydaný a péčí dalších papežů doplněný, s vlastními svátky církevními provincie české a moravské. Mezi 3. a 4. vydání známého Schallerova překladu misálu se vklínil tento překlad, pořízený prominentním překladatelem předtím pracujícím pro Josefa Floriána.
P. Stříž však začal misál překládat již dříve.
Prvním jeho překladem byl Římský misál z ustanovení posvátného sněmu tridenstského obnovený a na rozkaz papeže sv. Pia V. vydaný a autoritou Klementa VIII., Urbana VIII. a Lva XIII. přehlédnutý vydaný právě J. Floriánem roku 1914; měl LIV, 74 stran (jde tedy jen o fragment, takže nemá mnoho smyslu jej zde publikovat) a byl vydán jako Dobré dílo, sv. 13.
Druhým Střížovým překladem byl Misál římský. Řád a modlitby oběti Mše svaté vydaný dvakrát: 1937 v Hlučíně P. Rudolfem Schikorou, podruhé 1941 Valašskou tiskárnou; má 320 stran.
A naposledy předložené kompletní dílo roku 1945.

Mše svatá pro mládež

Hronek Josef, 1947
Oddělení: Liturgika
Pododdělení: Učebnice liturgiky

Kropáč & Kucharský, sv. 1933.x. 30 obrazy provází Filip Schumacher. Naposledy vyšlo jako 3. vyd. r. 1947; všechna vydání u téhož nakladatele.

Biblická archeologie

Miklík Josef, 1936
Oddělení: Archeologie a církevní umění
Pododdělení: Archeologie

Se 151 obrazy a plánem Jerusalema.

Kalendaria některých kalendářů od r. 1920 do r. 1951

Habrman Gustav, 1920
Oddělení: Encyklopedie, periodika, almanachy, kalendáře a Čtenářský koutek
Pododdělení: Kalendaria

Druhá kalendářová revoluce je vyznačena datem 15. 9. 1920, kdy ministr školství a národní osvěty Gustav Habrman vydal vyhlášku č. 542 o uznání církve československé. Ještě předtím, 25. 11. 1919, týž ministr vydal vyhlášku č. 625 ohledně českobratrské církve evangelické. Obě se odkazovaly na Protestantský patent císaře Františka Josefa I., který tak poskytl základ i pro novou revoluci kalendaria. Zatímco evangelický sloupec v kalendariích pokračoval z předešlého období, objevil se postupně v kalendářích (místo pravoslavného) sloupec nový "československý" – se jmény zejm. z počátku někdy podivnými až směšnými. O tom srov. zde úvodní pojednání Naše nové kalendáře, Šimák Josef Vítězslav, 1922 (Naše řeč, roč. 6, str. 142 – 146). Tak jako při předečlé revoluci, i nyní se nová kalendaria prosazovala postupně. Např. Pečírkův kalendář na rok 1932 polovičatě sice neuvádí republikové čechoslováky, ale uznává císařské evangelíky.