Vyhledat: Konečný Jan

Ježíš Kristus v dějinných dokladech své doby

Konečný Jan, 1919
Oddělení: Obrana víry a katolická věrouka
Pododdělení: O Bohu Vykupiteli, De Deo Redemptore (christologie)

Obrana víry

Horský Rudolf, Hálek Vlastimil aj. red., 1930
Oddělení: Obrana víry a katolická věrouka
Pododdělení: Apologetika ve stylu lidových naučení, povzbuzení a svědectví

Viz Tisková liga – kompletní bibliografie. Horský Rudolf, Hálek Vlastimil aj. red., 1930 v pododdělení 1501: Bibliografie české katolické literatury.
Zatím:
Rok 1903 – 1904.
Boj o náboženství. Odpověď na stejnojmennou brožuru prof. Masaryka. Konečný Filip Jan, Obrana víry 2, 1905, č. 3. – 4.
Vstal Ježíš Kristus z mrtvých. Dlouhý Jaroslav, Obrana víry 4, 1906, č. 1. – 2.
Žena a církev. Ukázka volnomyšlenkářské proticírkevní štvanice. Vánoce v Praze L. P. 1619 a 1620. Kdo jest Ježíš Kristus? Konečný Filip Jan, Řehák Karel Lev, Fähnrich Jan, Obrana víry 7, 1910, č. 3. – 4.
Církev na poli charity a kultury. Hálek Vlastimil, Obrana víry roč. 8, 1911, č. 3 – 4.
Monismus a křesťanství. Příspěvek k ocenění nezdravých proudů časových v naší době. Oliva Václav, Obrana víry 12, 1915, č. 1 – 2. Snahy sv. Otce Benedikta XV. o mír. Svoboda Antonín, Obrana víry 14, 1917, č. 3. – 4.; 15, 1918, č. 1 – 2.
Rok 1921 – 1923.
O vzniku a začátcích Ymky a Ywky. Dějep. nábožen. črta. O trestání kacířů. Přísp. k pozn. dějin. vývoje doby husit. a pobělohor. Oliva Václav, Obrana víry 18, 1924, č. 2. – 4.
Rok 1925.
Adventisté: Dějepisně náboženská stať o jich vzniku, dějinách, učení a snahách. Oliva Václav, Obrana víry 20, 1927, č. 1 – 2.
Z dějin tajného spolku rosenkreuzerů. Příspěvek k poznání nábožensko-okultních proudů XVII a XVIII. století. Oliva Václav, Obrana víry 21, 1928, č. 1 – 2.
Naše radost a štěstí. Oliva Arnošt, Obrana víry 22, 1929.
Pozn.: V létech 1919 až do poloviny roku 1921 nesmělo vycházet v důsledku revolučního teroru.

Jaká má býti víra naše? Hovory náboženské.

Konečný Filip Jan, 1907
Oddělení: Obrana víry a katolická věrouka
Pododdělení: Apologetika ve stylu lidových naučení, povzbuzení a svědectví

Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 94.

Jest nad námi Bůh?

Konečný Filip Jan, 1903
Oddělení: Obrana víry a katolická věrouka
Pododdělení: Apologetika ve stylu lidových naučení, povzbuzení a svědectví

Tisková liga – mimo edice.

Voj andělský. Bratrstvo sv. Tomáše Aquinského a Šestinedělní pobožnost k témuž světci.

Konečný Filip Jan, Thomas de Aquino, svatý, 1891
Oddělení: Asketika
Pododdělení: Ke svatým a k Božím andělům

Vyšla ještě dvě různá vydání, a to r. 1904 a 1927.

Svatý Dominik – zakladatel řádu kazatelského

Konečný Filip Jan, 1921
Oddělení: Hagiografie
Pododdělení: Jednotliví světci s úmrtím po r. 800 do r. 1302

Svatý Jan z Boha, zakladatel řádu "Milosrdných bratří" a patron nemocných

Konečný Filip Jan(?), 1899
Oddělení: Hagiografie
Pododdělení: Jednotliví světci s úmrtím po r. 1302 do r. 1563

2. vydání má uvedeno: Upravil P. Š., vydal Jan Filip; se stejnými údaji vyšlo r. 1902 4. vyd.

Jen katolické náboženství má budoucnost. Hovory náboženské.

Hammerstein Ludwig von, Konečný Filip Jan, 1904
Oddělení: Dějiny Katolické církve obecně
Pododdělení: Ostatní dílčí dějěpisné záležitosti

Se zvláštním zřetelem k protestantskému heslu "Pryč od Říma!" Dle P. Hammersteina S. J. upravil P. Filip Jan Konečný O. P. (* 12. 7. 1862 Přestavlky u Velkého Týnce, † 8. 6. 1928 Třebívlice). Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 72.

Jak píše prof. Dr. Masaryk o katolické vědě a víře?

Konečný Filip Jan, 1891
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Církevní boj s liberalismem obecně a osvícenstvím zvlášť (a u nás i s masarykismem)

Člověk musí mít opravdu silný žaludek, aby se po takovém nářezu ještě ucházel o funkci presidenta. A to on, jakožto otec dnešní vládnoucí severoatlantické spodiny, měl.

Časové úvahy. Bibliografie; šířeji Politické družstvo tiskové, nově Tiskové družstvo – bibliografie.

Brynych Eduard Jan Nepomucký, Reyl František, Keppl Karel, Papež Jiří aj. red., 1943
Oddělení: Encyklopedie, periodika, almanachy, kalendáře a Čtenářský koutek
Pododdělení: Časopisy s periodicitou aspoň šestkrát do roka (abecedně podle názvu)

Poslední sešitek sbírky "Casové úvahy" vyšel r. 1943 jako č. 1 – 2. Úplná bibliografie dosud není zpracována. Prozatímní bibliografie:
1. Časopis Časové úvahy v letech 1896 – 1918, témata a osobnosti. Papež Jiří, 2014 (průkopnická, bakalářská práce zpracovávájící bibliografii prvních 22 let existence Časových úvah – pro další roky připravujeme její pokračování; uveřejněno se souhlasem autora).
2. Seznam knih Tiskového družstva pod ochranou sv. Jana Nepomuckého v Hradci Králové Adalbertinum, 1930 (nabídková brožurka).
3. Zvlášť číslované:
Škola a náboženství. Tauber Otokar, 1919, 255.
Katolíci za války – odpovědi na nepřátelské výtky. Skála Václav, 1919, 259. (Zbývá se ovšem otázat, kdo z tzv. katolické monarchie zodpovídá za to, že se Rakousko-Uhersko ve vojně přidalo k potrhlému protestantskému Německu proti pravoslavnému Rusku – vždyť pravoslaví a katolictví jsou si tak blízké! Nezpůsobili to tzv. rádoby katolící? Podobně jako i dnes titíž rádoby katolíci plivají po pravoslavném Rusku po vzoru západních, už ani ne protestantů, ale rovnou bezvěrců. Ba hůř: evropské země jsou ochotny spolupracovat s wahabitskými Saúdy podporujícími terorismus a násilně likvidujícími křesťanství, ale nikoliv s křesťanským Ruskem, které proti tomuto islámskému terorismu úspěšně bojuje!)
Církev československá. Skála Václav, 1920, 264.
Časové záhady výchovy – studie filosoficko-morální. Tauber Otokar, 1920, 269.
Skutky a nikoli pouhá slova papeže míru Benedikta XV. Kašpar Karel Boromejský, 1922, 277.
Československý katechismus – rozklad křesťanství. (Rozbor katechismu dra Farského a Kalouse.). Konečný Jan, 1922, 283.
První průkopníci luterství v Čechách. Sahula Jiří, 1924, 295.
Adventisté. Konečný Jan, 1926, 305.
Biblické ženy a katolická dívka. Kreuser Martin, Oliva Arnošt, 1927, 308.
Pravda a lež o českých dějinách. Díl I. Doba katolická. Díl II. Hus a husitství. Jeřábek Karel (někdy pseudonym Lutislav Karel), 1926, 307, 1927, 310.
Mravní záhady dneška. Tauber Otokar, 1928, 311.
Obraz doby svatováclavské. 1., 2. a 3. díl. Sahula Jiří, 1929, 314, 317 a 318.
Pozn.: Jiří Papež ve své bibliografii, str. 10, uvádí, že se mu nepodařilo dostat se ke dvěma číslům Časových úvah. Jejich zveřejnění připravujeme na tomto místě.

Růže dominikánská

Konečný Filip Jan aj. red., 1887
Oddělení: Encyklopedie, periodika, almanachy, kalendáře a Čtenářský koutek
Pododdělení: Časopisy s periodicitou aspoň šestkrát do roka (abecedně podle názvu)

Časopis, věnovaný arcibratrstvu růžencovému a členům třetí řehole dominikánské v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku, vycházel v letech 1887 – 1941, 1947 a 1948. Knihu postupně připravujeme.

Katolická církev – Matka politické korektnosti

Kryštůfek František Xaver, Zháněl Ignác, 1906
Oddělení: Encyklopedie, periodika, almanachy, kalendáře a Čtenářský koutek
Pododdělení: Čtenářský koutek: Výběr z tisku, výber z tlače

Nahlédněme do tří článků o adventistech (tehdy o sektě adventistů): Adventisté. Kryštůfek František Xaver, Ottův slovník naučný 1888, 1, str. 240; Adventisté v Praze. anonym, Katolické Listy 1903, 79; Sekty v severoamerických Spojených Státech. Zháněl Ignác, Hlídka 1906, 6, str. 410. Katolická církev přestala o adventistech jako o sektě hovořit po r. 1965, dávno předtím, než byli za politicky nekorektní označeni černoši a cigáni. A užívá od té doby politicky korektní označení Církev adventistů sedmého dne. Komunisté znali Církev jak své boty a presně již roku 1958 předvídali budoucí církevní vývoj: pojali adventistické příručky do jednotného Ústředního církevního nakladatelství.
Podrobněji o adventistech pojednávají tři publikace:
1. Adventisté. Konečný Jan, Časové úvahy 1926, 305, pododdělení 2001: Časopisy s periodicitou aspoň šestkrát do roka.
2. Adventisté: Dějepisně náboženská stať o jich vzniku, dějinách, učení a snahách. Oliva Václav, Obrana víry 1927 roč. 20, č. 1 – 2, pododdělení 0314: Apologetika ve stylu lidových naučení, povzbuzení a svědectví.
3. Adventisté. Schikora Rudolf(?), Životem 1932 sešit 130 roč. 6, č. 10, pododdělení 2001: Časopisy s periodicitou aspoň šestkrát do roka.