Tumpach Josef, Podlaha Antonín,
Období 1: 1828 – 1913; kompletní česká bibliografie tohoto období je v pododdělení 1501: Bibliografie české katolické literatury.
Jde o přílohu časopisu Dobrý pastýř. Týdeník katolického kněžstva.
Pius V. (svatý), Clemens XIII., 1905
Překlad P. Herčík Jan. Dědictví sv. Prokopa, sv. 4. Děkujeme za OCR tohoto katechismu, pro kněze knihy z nejdůležitějších.
Canisius Petrus (svatý), Hayes Jacques des, Hlína Šimon, Vašica Josef, 1931
(název pokračuje:) svatého písma doktora, jak mládeži, tak všemu lidu křesťanskému, aby v spasitedlném učení římskokatolickém krátce, světle a pilně vyučen býti mohl v nově v hojnější otázky a odpovědi rozvedený / předně sice v jazyce německém a francouském častěji, potom i v latinském na světlo vydaný pilností a prací ctihodného Pátera Jakuba Deshages, Niderlandera, Tovaryšstva Ježišova kněze, nyní pak z latinského exempláře , k užitku českého a slovanského národu na česko přeložený od ctihodného kněze Šimona Hlíny téhož Tovyryšstva Ježíšova. Do tisku připravil Josef Vašica.
Podle slov "mládeži, tak všemu lidu" vzal P. Jakub des Hayes S. J. za základ zpracování Kanisiův nejmenší katechismus.
Připojujeme tato vyd. nejpřekládanější knihy kromě Bible (související knihy P. Jakuba Procházky a P. Františka Beneše jsou hned vedle zvlášť):
1. Stať Styky bl. Petra Kanisia s vlastí naší a stručné dějiny českého překladu jeho katechismu. Podlaha Antonín, ČKD 1897, č. 10, str. 577 – 613.
2. Summa Doctrinae Christianae ex postrema recognitione Doctoris Petri Canisii. Canisius Petrus, svatý, 1823, tzv. Velký katechismus, poprvé vyšel 1555, 222 otázek – nebyl nikdy celý přeložený do češtiny. Něco jiného je ovšem Veliký-Velký katechismus katolického náboženství – viz pod tímto názvem.
3. Blaženého Petra Kanisia, bohoslovce z Tovaryšstva Ježíšova O víře a vyznání víry. Canisius Petrus, svatý, Vrána Ludvík, 1920 (jediná větší část z tzv. Velkého katechismu vyšlá v češtině).
4. V. P. Petri Canisii S. J. theologi Catechismus minor, nunc in gratiam studiosae juventutis ex ejusdem V. patris majore opere catechistico sacris sententiis atque exemplis auctus. Canisius Petrus, svatý, Widenhofer Franz Xaver, 1871 (tzv. Katechismus Menší-Minor seu Parvus, poprvé vyšel 1559, 122 otázek – jediné vyd. v češtině, navíc přeložené z něm., vyšlo 1584; zda se ještě někde jediný dříve známý výtisk nachází, nám není známo).
5. Parvus Catechismus Catholicorum a R. P. Petro Canisio Societatis Jesu editus. Canisius Petrus, svatý, 1756 (tzv. Katechismus Nejmenší-Minimus, poprvé vyšel 1556, 59 otázek).
6. Malý (míněn Nejmenší) Katechysmus, Obecnímu Lidu, i Mládeži velmi užitečný a nyní v Otázky vvedený, opravený, a vůbec vydaný. Od Petra Kanizia Svatého Pisma Doktora. Canisius Petrus, svatý, 1741.
7. S. Petri Canisii Doctoris Ecclesiae Catechismi Latini et Germanici. Pars prima. Catechismi Latini. Canisius Petrus, svatý, Streicher Friedrich, 1933 – moderní sazba všech tří (pěti) světcových katechismů vč. původního obrazového doprovodu; podle P. Streichera S. J. uvádíme názvy i roky vyd. (někdy se liší od Kapitoly literárně historické v CanisPKatHliSi-r.pdf i od spisku 1 – 1CanisPKatPodA-r0.pdf).
Procházka Jakub, Canisius Petrus (svatý), 1886
Beneš František, Canisius Petrus (svatý), 1860
Výtah z velkého katechismu bl. P. Canisia pro obecné školy předepsaný s obřady katolické církve prostonárodné v otázkách a odpovědích vysvětlil František Beneš, kooperator v Hulíně (později farář, děkan a arcikněz v Příboře). Poprvé vyšlo r. 1856, zde je 2. vyd., naposledy ve 4. vyd. vyšlo r. 1873. Na tomto příkladu je patrný rozdíl mezi tehdejší a dnešní zbožností: lidé si doma četli v katechismu a učili se jej. Dnes je v módě čtení Písma svatého, které si čtenář často vykládá podle svého – po vzoru protestantů. Dokonce vznikl i nový institut zv. Lectio divina, kdy v kroužku si lidé vyprávějí, co je při čtení nějakého úryvku Písma sv. napadlo – věříce, arci jako u protestantů, že se mýliti nemohou, neb jejich výpověď je tzv. z Ducha sv.
Podlaha Antonín, Hronek Josef, 1933
Byl schválen na valné schůzi biskupů rakouských ve Vídni dne 9. dubna 1894, poprvé česky vydán 1899. Dále vyšel 1903, 1905, 1907, nové vyd. 1908 a 1910. Obrázkové vyd. uspořádal Podlaha Antonín a vyšlo 1910 a 1911. Pův. vyd. vyšlo 1911, 1913, 1914, 1915, 1917 a 1918. Podlahovo 3. nezměn. vyd. 1919. I nadále se střídalo pův. a Podlahovo vyd. Podlaha vyšel naposledy 1933 jako 8. nezměn. vyd., toto uveřejňujeme, pův. vyd. vyšlo naposledy 1942. Přece však 1947 vyšel opravdu naposledy obrázkový Podlaha jako 9. vyd. a téhož roku 10. změněné vyd., které uspořádal Dr. Josef Hronek. Tím historie Velikého-Velkého katechismu končí.
Nejdokonalejší český katechismus, pro její krásu dospělejší mládež tuto knihu měla nejraději. Autorem a uspořádavatelem byl milovník knih a výborný znalec katolické nauky – a mladé duše – otec biskup Podlaha; katechismus má 877 otázek plus přídavek. Děkujeme za OCR.
Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 87. Připojujeme: Kníže-arcibiskup Pražský Leo svob. pán ze Skrbenských, primas království českého, Sedlák Jan Nepomucký, 1900. Tato brožurka je popsána v pododdělení 1504: Přední české osobnosti, kde uvádíme její OCR.
Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 65. Autorství je zde autorovi přisouzeno jen na základě toho, že jmenovaný byl v těch letech starostou Dědictví.
Podle přednášek P. prof. Ruprechta. R. 1891 vyšlo ještě jedno vyd. nepatrně pozměněné.
Podle přednášek P. prof. Ruprechta. R. 1891 vyšlo 1. vyd., toto 2. vyd. je nepatrně pozměněné.
Jednotlivé části vycházely několikrát od r. 1902, hlavní název byl i Methodický výklad katechismu a Methodický výklad nového katechismu.
Která konal a vypracoval P. Jan Novák: I. část. O víře a apoštolském vyznání víry (str. 1 – 379). II. část. O naději a modlitbě (384 – 492). III. část. O lásce a přikázáních (496 – 1032). IV. část. O milosti a svátostech (1036 – 1750). V. část. O křesťanské spravedlnosti a čtyřech posledních věcech člověka (1754 – 2127).
Knihovna Studium, sv. 1 (vyšlo jen šest svazků).
Jako doplněk vyšla Osnova pro vyučování katolického náboženství ve IV. třídě měšťanských škol, 1939 a pak i celé 3. přepracované vyd. Ordinariátní osnova pro vyučování katolického náboženství na obecných a měšťanských školách, Kubíček Václav, 1941. V Brně vyšly Osnovy pro vyučování katol. náboženství na obecných a měšťanských školách diecése brněnské se zřetelem k novým učebnicícm, 1931. Osnovy podobně vycházely i v Praze, Hradci Králové a v Českých Budějovicích.
Dlouhý Jaroslav (někdy pseudonym Bělina Jan), 1927
Dlouhý Jaroslav (někdy pseudonym Bělina Jan), 1928
Dlouhý Jaroslav (někdy pseudonym Bělina Jan), 1929
Balmes i Urpià Jaume Llucià Antoni, Miklík Josef Konstantin, 1947
1. i 2. vyd.
Osvald František Richard, 1909
2. vyd.; 1.vyd. vyšlo r. 1896. Dar do Knihovny, Pán Bůh odplať!
Brynych Eduard Jan Nepomucký, Janský Karel, 1903
P. Karel Janský – farář v Uhersku a nakladatel.
Po jednotlivých bodech rozvádí Srdínkovu a Doleželovu dějepravu. Bohatý přehled literatury k většině bodů. Pozn. k autorství sv. I. – III.: Nejedná se o Josefa Konstantina Miklíka, jak uvádějí některé jiné knihovny
Po jednotlivých bodech rozvádí Srdínkovu a Doleželovu dějepravu. Bohatý přehled literatury k většině bodů.
522 vyobrazení – podle potřeby s popisy – ke sv. I. a II. Bohatý rejstřík.
Podstránský Josef Boleslav, 1880
(název pokračuje:) pořádkem katechismu, stvrzen slovy Písma svatého, výroky svatých Otcův a jiných učitelů církevních, s připojením mnohých průpovědí, přísloví, podobenství a příkladův. Díl I. je rozdělen na dvě části: I.1 O víře vůbec, I.2 12 článků víry. Díl III. je rovněž rozdělen na dvě části: III.1 končí prvními třemi přikázáními, III.2 začíná ostatními sedmi přikázáními. Díl IV. je rozdělen také na dvě části: IV.1 Varuj se zlého, IV.2 Čiň dobře. Díly I. a II. vyšly ve dvou vydáních, zařazujeme vydání novější, díly III. a IV. vyšly pouze jednou. O tomto Výkladu se po dobu půl století tradovalo, že jej má u sebe každý kněz, tak byl Výklad slavný. Jde o celoživotní dílo autora.
Vydání r. 1910 bylo pouhým dotiskem. Srov. charakteristiku u třetího dílu, O prostředcích milosti.
Dotisk vyšel r. 1910. Srov. charakteristiku u třetího dílu, O prostředcích milosti.
Dotisk vyšel ještě r. 1911. Každou ze tří částí doplňujeme textovým pdf souborem staženým z internetu; neznámému zpracovateli děkujeme. Dovolujeme si laskavého čtenáře upozornit, že v tomto III. dílu je v závěru obsažen Přehled nejdůležitějších zkratek a Abecední seznam (t. j. rejstřík) všech tří dílů.
Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 131. I když není psán formou otázek a odpovědí, jde o co možná nejpodrobnější katechismus, kde není vynechána žádná a kde je probrána každá záležitost. K poslední knize (Díl čtvrtý. Část prvá) tohoto veledíla připojujeme bibliografii zvěčnělého autora.
Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 137.
Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 146.
Pro vyšší třídy škol středních a jim rovných ústavů, 5. nezm. vyd.
Pro vyšší třídy škol středních a jim rovných ústavů, 2. nezm. vyd.
(název pokračuje:) význam a účel náboženství, atheism, vzdělání, potřeba náboženské výchovy, laická morálka, laická škola, svědectví předních vychovatelů o laické výchově. Vzdělavací knihovna katolická. Nová řada, sv. 14. Doplňujeme krátkým tiskem téhož autora Potřeba náboženské výchovy mládeže, 1922.