Tumpach Josef, Podlaha Antonín,
Období 1: 1828 – 1913; kompletní česká bibliografie tohoto období je v pododdělení 1501: Bibliografie české katolické literatury.
Orig. Die Slawische Liturgie an der Adria (1884), pův. v Österreichischen Rundschau, Band II., Heft 17, S. 163 – 178; podruhé 1904.
Knihovna ČKD. Nová řada, sv. X. Otisk stejnojmenného článku z ČKD 1935, č. 3, str. 193 – 255. Čís. 2
Vilinskij Valerij Sergejevič, 1928
Knihovna ACM, sv. 4.
U příležitosti třistapadesátého výročí od doby, kdy ukrajinská Církev se šťastně přidružila k apoštolskému stolci.
Jungmann Josef, Francev Vladimir Andrejevič, 1932
Ruský text v transkripci, český překlad a výklady Josefa Jungmanna z r. 1810, vydal a úvodem opatřil V. A. Francev. S připojenou mapkou Kyjevské Rusi v 11. stol.
Česky předtím 1821 pod názvem Igor Swatoslawič, potom 1946 (věnováno Rudé armádě-Osvoboditelce, přeložil ze staroruštiny, doslov a poznámky napsal František Kubka, kresby a typografická úprava Karel Svolinský), za komunismu mnohorát, po převratu 2018.
Nestor (svatý), Erben Karel Jaromír, 1867
Rok vyd. je nejistý, ale stejný název měl autorův text, který předtím otiskla Výroční zpráva zem. vyšší reálky v Prostějově, roč. 33, 1912 – 1913.
Úvodem a bibliografickými popisy hlaholských breviářů starší doby opatřil Msgre. prof. PhDr. ThDr. h. c. Josef Vajs (Prelát Jeho Svatosti).
Textum glagoliticum e codicibus pragensi et parisiensi litteris cyrillicis exscriptum annotationibus variis lectionibus reliqvorum codicum glossario instruxit Msgre. prof. PhDr. ThDr. h. c. Josef Vajs.
Jediné vyd. Pozn.: byzantolog JUDr. et PhDr. Josef Myslivec († 1971) byl synem JUDr. Josefa Myslivce († 1941) – a otcem významné autorky a československé poslankyně za KDS Michaely Freiové.
Петров Алексей Леонидович, 1929
Vyd. 2 (1. vyd. 1972). Ve dvou versích – jednostránkové a dvojstránkové – podle toho, kterou by si chtěl ten který zájemce pro slavení mše sv. vytisknout.
Poprvé 1869, toto je 2. vyd. Přeloženo ze slovanských území Haličské Rusi, Bílé Rusi, Jižní Rusi, Malé Rusi, Veliké Rusi, Západní Rusi, Bosny, Bulhar, Charvatska, Kašub, Krajinska, Krajiny, Mezimuří v Charvatsku, Polska, Slovinska a Srbska. Stále znovu vydáváno a upravováno.
Jediné čes. vyd. P. Marek Folloppe, kněz Tovaryšstva Ježíšova / vydal jazykem francouzským P. Jan Xaver Gagarin ; přeložil P. Ant. Rejzek, Úvod obsahuje životopis autora.
Florovskij Anton Vasil'jevič, 1941
Jediné čes. vyd. Jesuité české provincie a slovanský Východ.
Tumpach Josef, Podlaha Antonín (aj. red.), 1948
Sv. 1 – 6 (1905 – 1910) vycházelo jako příloha ČKD, sv. 7 – 19 (1911 – 1948) vydávala Akademie velehradská.
I zde se setkáváme s obvyklými vydavatelskými obtížemi: Narušení při Masarykově revoluci r. 1918, zastavení vydávání v r. 1941 okupační německou socialistickou totalitou, obnovení vydávání po osvobození ČSR Sovětským svazem r. 1945 a opětovné zastavení r. 1948 domácí českou komunistickou totalitou, které bylo definitivní, neboť po barevné západní revoluci 1989 do dneška, t. j. ani za dobu 30 let, není ve vydávání pokračováno; 14. 9. 1996 založené Centrum Aletti (Velehrad-Roma) má jiné zaměření ("podnícení dialogu mezi kulturami a náboženstvími v nové Evropě" – wikipedie).
Svatováclavský sborník na památku 1000. výročí smrti knížete Václava Svatého, VIII. str. 401 – 455 (celý tento svazek Sborníku je v pododd. 1503: Čeští světci). Připojujeme článek Slovanská bohoslužba v Českých zemích. Vašica Josef, 1940.
Vilinskij Valerij Sergejevič, 1931
Vzdělávací knihovna katolická. Nová řada, sv. 9.
Knihovna Studium, sv. 6 (poslední) – tímto je Knihovna Studium kompletní.
Vzdělávací knihovna katolická, sv. 27. Přeložil P. Karel Boromejský Kašpar, spirituál a professor v Akademii hraběte Straky v Praze. Knize nelze nic vytknout. Důkladně popisuje rozdíly mezi západním a východním křesťanstvím, rozebírá historické vlivy a ukazuje, jak rozumně postupovat dál. Jiná ale byla praktická realizace, zejm. faktický vztah k pravoslaví a k Haliči. Tato záležitost později dokonce přerostla v banderizaci "Ukrajiny" – už v pol. 19. stol. byly v praxi rýsovány obrysy dnešní "ukrajinské" tragédie. Rakousko se své úlohy, jak ji kniha správně popisuje, nezhostilo. Bylo to způsobeno m. j. tím, že monarchie měla více mocenských center. Císař např. ani nevěděl, že část rádoby katolické generality a šlechty se paktuje za jeho zády s Němci – protestanty. Následník trůnu měl svůj dvůr a vojenskou kancelář. Uhři si vládli sami. Atd.
Proto připojujeme dvě spojené práce: 1. Utrpení Haliče, Lin, 2014 a 2. Thalerhof – První projev českého poslance pro republiku (14. 6.1917), Stříbrný Jiří, 1934 – i když k částem tohoto projevu máme velké výhrady: do str. 18 jde o socialistickou propagandu a od str. 40 jde o blouznění po demokracii; těžištěm jsou str. 19 až 40 (převážně fakta o Talerhofu, prvním evropském koncetráku, z něhož se později učilo i hitlerovské socialistické Německo). Nevěrnost monarchie jednotnému řízení podle katolické víry a morálky byla skutečnou příčinou jejího rozvratu a nakonec zániku. Nedostatkem zpráv 1. i 2. je, že neuvádějí, co o tzv. ukrajinizaci věděli a co dělali biskupové na Haliči a co věděl a co popř. činil či nečinil proti mučení internovaných ubožáků biskup ve Štýrsku; byla-li tedy činnost biskupů kladná nebo naopak ještě přitěžující (např. arcieparchie lvovské)? Jinak, tvorba vymyšleného "národa ukrajinského" není nic nového v dějinách: v hlavách Masaryka a Beneše se vylíhl "národ československý" (projekt zkrachoval), Merkelová (v zastoupení koho?) vytváří "národ evropský" (projekt rovněž, s pomocí Páně, zkrachuje). A zase: postoje biskupů? Raději se neptat – příliš to připomíná stejné otázky o postojích k supermasovým vražděním proti Jugoslávií, Iráku a Libyi až k pokusu o vyhlazení Sýrie, než přišlo Rusko, příliš to připomíná otázky o postojích k rozorávání naší civilizace skrze lžiběžence.
Laskavému čtenáři doporučujeme seznámit se také, v pododdělení 1304: Jednotliví světci s úmrtím po r. 1563 do r. 1870, se situaci v době působení sv. Josafata Kunceviče († 1623) u Rusínů.
Venhuda František z Paula, 1933
Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 101.