Knihovna Libri nostri

Katolík má být "podoben hospodáři, který vynáší ze své zásoby věci nové i staré". Věcí nových je všude bezpočtu. K poznání starých nabízíme své služby.

ODDĚLENÍ    O KNIHOVNĚ   PRO KNIHOVNÍKY

přesně

Katolická bibliografie tohoto oddělení 14

Tumpach Josef, Podlaha Antonín,

Období 1: 1828 – 1913; kompletní česká bibliografie tohoto období je v pododdělení 1501: Bibliografie české katolické literatury.


1405 Východ

V oddělení: Dějiny Katolické církve obecně

Viz též 1605XY: Říše římská (X = 0 – 1). Patrologie a Hagiografie Východu je podle vhodnosti někdy i na příslušných místech v oddělení 12 – Patrologie a patristika nebo 13 – Hagiografie.


Nebeský žebřík

Klimakos Ioannes tes (Sinaita, Lestvičník), svatý, 2015

Zdarma na internetu.

    Zveřejnění některých knih v PDF brání autorský zákon. K dispozici jsou pouze náhledy. Máte-li zájem o zaslání celé publikace pro studijní účely napište nám přes » formulář «.

  • KlimakJNebZe-zmv.pdf, 8.2 MB    

Istoria Cerkvi Christovoj dľa narodnych i hraždanskich škol.

Ґойдіч Степан, 1934

K autorství: Брат Павла Петра Ґойдіча.


Greko-katoličeskaja Cerkov. Iz blahodarnosti za Užhorodskuju Uniju, kotoroj 300 ročnyj jubilej prazdnujem v tek. hodu 1946.

Hopko Vasilij, blahoslavený 2003, 1946

Jméno autora píšeme latinkou – měl sice rusínský původ, ale k rusínským biskupům ho wikipedie nepočítá.


Slovanská liturgie na Jadranu

Murko Matija, 1904

Orig. Die Slawische Liturgie an der Adria (1884), pův. v Österreichischen Rundschau, Band II., Heft 17, S. 163 – 178; podruhé 1904.


Řím – Moskva – Praha

Doležal Josef, 1930

Knihy Života, sv. 7.


Staroslovanský překlad knihy "Job"

Pechuška František, 1935

Knihovna ČKD. Nová řada, sv. X. Otisk stejnojmenného článku z ČKD 1935, č. 3, str. 193 – 255. Čís. 2


    Ruský národ a sjednocení církví

    Vilinskij Valerij Sergejevič, 1928

    Knihovna ACM, sv. 4.


    Orientales omnes Ecclesias. Okružní list našeho svatého Otce z Boží prozřetelnosti papeže Pia XII. Latinsky a česky.

    Pius XII., 1946

    U příležitosti třistapadesátého výročí od doby, kdy ukrajinská Církev se šťastně přidružila k apoštolskému stolci.


    Slovo o pluku Igorově

    Jungmann Josef, Francev Vladimir Andrejevič, 1932

    Ruský text v transkripci, český překlad a výklady Josefa Jungmanna z r. 1810, vydal a úvodem opatřil V. A. Francev. S připojenou mapkou Kyjevské Rusi v 11. stol.
    Česky předtím 1821 pod názvem Igor Swatoslawič, potom 1946 (věnováno Rudé armádě-Osvoboditelce, přeložil ze staroruštiny, doslov a poznámky napsal František Kubka, kresby a typografická úprava Karel Svolinský), za komunismu mnohorát, po převratu 2018.


    Pověst dávných let (Nestorův letopis ruský)

    Nestor, svatý, Erben Karel Jaromír, 1867


    Vznik a osudy slovanské liturgie

    Černík Josef, 1914

    Rok vyd. je nejistý, ale stejný název měl autorův text, který předtím otiskla Výroční zpráva zem. vyšší reálky v Prostějově, roč. 33, 1912 – 1913.


    Dejiny počiatkov terajšieho Uhorska

    Sasinek Fráňa Vítězslav, 1868


    Panichida parastas pochoron – pohreb

    Papp Štefan, 1969


    Liturgika ili Objasnenije bogosluženija. Svjatoj, Vostočnoj, Pravoslavno Kafoličeskoj Cerkvi, Na Osnovanii Tolkovanija Cerkovnago.

    Фенцик, Евгений Андреевич, 1878

    Pozn.: rusínská wikipedie píše jméno autora Фенцик Євґеній (pseudonym Владимір).


    Krátka gréckokatolícka liturgika. Dodatok ku katechizmu.

    Demko Bartolomej aj. red., 1972


    Gréckokatolícky katechizmus pre ľudové školy a pre nižšie triedy stredných škôl.

    Kontratovič Irinej(?), 1943

    2. vyd. (108 stran, autor není uveden), předtím vyšel 1937 (98, resp. 100 stran, jako autor je uveden predstavený užhorodského katedrálneho chrámu – v roce 1949 – protojerej Irinej Kontratovič).


    Kol’ady

    Стойка Александер, Haderka Jan Nepomuk, 1932

    K autorství – publikaci schválili:
    Александер Стойка, * 16. 10. 1890 Карачин, Жупа Угоча, Мадярске кральовство, † 31. 5. 1943 Ужгород, Мадярске кральовство — Епископ Мукачовскый (од 3. 5. 1932 по 31. 5. 1943), русинскый сполоченскый дѣятель;
    P. Jan Nep. Haderka C. SS. R., * ?. 4. 1886 Jáchymov či Náklo u Litovle, † ?. 7. 1958 Moravec – provinciál 1930 – 1939.


    Grekokatolicki duchovňi pisňi. Gréckokatolícke duchovné piesne.

    Пап Степан, 1969

    Rusínský řeckokatolický kněz, v publikaci psáno slovensky: Papp Štefan. Název publikace jednak rusínsky v latince, jednak slovensky. Podkarpatskou Rus obývanou Rusíny si dnes přivlastňuje roku 1991 vzniklá Ukrajina.


    Chvalte Hospoda. Velikij cerkovnyj sbornik.

    Ґойдіч Павел Петро, blahoslavený 2001, 1937

    Potom vyšlo ještě 1947, 1974 a 1975. K autorství – významný představitel rusínského národa: schválil k tisku.


    Nejstarší breviář chrvatsko-hlaholský – prvý breviář Vrbnický.

    Vajs Josef, 1910

    Úvodem a bibliografickými popisy hlaholských breviářů starší doby opatřil Msgre. prof. PhDr. ThDr. h. c. Josef Vajs (Prelát Jeho Svatosti).


    Psalterium palaeoslovenicum croatico-glagoliticum. Tomus 1: Textus, annotationes, tabulae. Staroslovenski psaltir hrvatsko-glagolski. 1. Dio: Opisi, tekstovi i snimci.

    Vajs Josef, 1916

    Textum glagoliticum e codicibus pragensi et parisiensi litteris cyrillicis exscriptum annotationibus variis lectionibus reliqvorum codicum glossario instruxit Msgre. prof. PhDr. ThDr. h. c. Josef Vajs.


    Ikona

    Myslivec Josef († 1971), 1947

    Jediné vyd. Pozn.: byzantolog JUDr. et PhDr. Josef Myslivec († 1971) byl synem JUDr. Josefa Myslivce († 1941) – a otcem významné autorky a československé poslankyně za KDS Michaely Freiové.


    Liturgika greko-katholicseszkoho obr’ada dlya narodnoch skol

    , 1917

    Vyšlo ještě 1926; je zajímavé, že Portál ku katalógom a zbierkam slovenských knižníc neuvádí, že by se kniha na Slovensku vůbec někde vyskytovala.


    Karpatoruské pomístní názvy z pol. XIX. a z roč. XX st. Карпаторусскія межевыя названія изъ пол. XIX и изъ нач. XX в.

    Петров Алексей Леонидович, 1929


    Seznam obcí a úřadů na Podkarpatské Rusi.

    Ehrenfeld Petr (za monarchie Ehrenfeld Körndlmayer Peter von), 1922

    K autorství: Vydala Civilní správa Podkarpatské Rusi, kterou v daném krátkém období řídil viceguvernér, jímž byl v letech 1920 až 1923 JUDr. Petr Ehrenfeld, než se po obvinění z korupce vrátil jako pensista do Brna.


    Rimskyj misal. Mešnij čin. S izbranymi mšami vlašča češskaho v slověnkyj jazyk prěložen.

    Tkadlčík Vojtěch, 1992

    Vyd. 2 (1. vyd. 1972). Ve dvou versích – jednostránkové a dvojstránkové – podle toho, kterou by si chtěl ten který zájemce pro slavení mše sv. vytisknout.


    Christos moja sila. Molitvennik.

    Пап Степан, 1984

    Rusínský řeckokatolický kněz, v publikaci psáno slovensky: Pap(p) Štefan. Publikace je psána latinkou. Podkarpatskou Rus obývanou Rusíny si dnes přivlastňuje roku 1991 vzniklá Ukrajina. Vyšlo třikrát: 1971, 1981 a 1984. Spolok sv. Vojtecha, sv. xxx.


    Славјански апостолы

    Ґойдіч Павел Петро, blahoslavený 2001, Haderka Jan Nepomuk, 1937


    Katechizmus gréckokatolíckeho náboženstva pre prvý a druhý stupeň jednotnej štátnej školy.

    Ґойдіч Павел Петро, blahoslavený 2001, 1948

    7. opr. vyd., jiné vyd. nám ale není známo.
    Pozn. 1: K autorství – knihu schválil Gr.-kat. biskupského ordinariátu v Prešove, jmenovaný byl 6. eparchiálny biskup Prešovskej eparchie v letech 1940 – 1960.
    Pozn. 2: Podle katalogu SKC i portálu Slovenská knižnica má mít publikace 107 str.; kromě toho je nutné uvést, že jsme z daru této knihy museli kvůli některým údajům vypustit Prídavok digitalizátora peter.e.butora(zavin.)gmail.com.


    Bože ľubľu Ťa. Molitvennik gr.-kat. molodeži.

    Ґойдіч Павел Петро, blahoslavený 2001, 1947

    Molitvennik (dlja) molodeži vyšel pod různými názvy a s poněkud rozdílnými obsahy v Prešově nebo v Užhorodu víckrát: 1930, 1937 (dvakrát), 1943 a 1947 – tento je nejznámější.


    Iskoni bě slovo. Texty ke studiu diachronních bohemistických a slavistických disciplin.

    Vepřek Miroslav, 2011


    Fontes historici liturgiae glagolito-romanae a XIII. ad XIX. saeculum, collegit, digessit et indice analitico instruxit.

    Jelić Luca, 1906


    Byzantské letopisy – Chronografie (976 – 1077)

    Psellós Michaḗl, 1982

    Obě vyd. jsou v češtině jedinečná. Orig. Hé Chronographia. 1. vyd. Dobré dílo, sv. 139.
    Poznamenejme, že křestanská Římská říše se tu projevuje ještě ve své obrovské živoucí síle (pochopitelně i se svými hříchy) jako nerozborná hráz proti islámu. Smrtelný úder jí připravila zcela nesvatě, přímo ďábelsky až Svatá říše římská r. 1204, takže od tohoto data, s přestávkami až dodnes trvá a bude stále silněji pokračovat islamizace Evropy. Mohamedáni jsou stálou konservativní silou, zatímco stále se modernizující katolíci století za stoletím upadají do reálné bezmoci spoléhající se marně na nějakou vysněnou "pomoc shůry" (s tím, že nikdo neví, kam se napře pravoslavné Rusko). Právě proto dnešní západní světovládci zvolili za víru budoucnosti isláím.


    Slavorum litterae theologicae – Conspectus periodicus. Acta Academiae Velehradensis. Kompletní (všechny svazky).

    Tumpach Josef, Podlaha Antonín aj. red., 1948

    Sv. 1 – 6 (1905 – 1910) vycházelo jako příloha ČKD, sv. 7 – 19 (1911 – 1948) vydávala Akademie velehradská.
    I zde se setkáváme s obvyklými vydavatelskými obtížemi: Narušení při Masarykově revoluci r. 1918, zastavení vydávání v r. 1941 okupační německou socialistickou totalitou, obnovení vydávání po osvobození ČSR Sovětským svazem r. 1945 a opětovné zastavení r. 1948 domácí českou komunistickou totalitou, které bylo definitivní, neboť po barevné západní revoluci 1989 do dneška, t. j. ani za dobu 30 let, není ve vydávání pokračováno; 14. 9. 1996 založené Centrum Aletti (Velehrad-Roma) má jiné zaměření ("podnícení dialogu mezi kulturami a náboženstvími v nové Evropě" – wikipedie).


    Obrazy z byzantských dějin. 1. díl. Vznik a sláva byzantské říše. 2. díl Soumrak byzantské říše.

    Müller Karel, 1927

    Drang nach Osten. Kde má původ? První nebyl ani Hitler, ani Napoleon. První byli křižáci papeže Innocence III., kteří při 4. křížové výpravě r. 1204 utopili v krvi křesťanskou Římskou říši, dnes populárně zvanou Byzanc, kvetoucí Kristovo veledílo trvající téměř tisíc let od r. 313. Důsledky tohoto nebetyčného zločinu byly strašlivé. Římská řiše, do té doby strážkyně Západu před muslimy, se sice jaksi ještě obnovila r. 1261, ale byla již zesláblá, takže se r. 1453 stala snadnou kořistí muslimů sultána Mehmeda II. (poznamenejme, že Západ – od r. 800 sám sebe nazývající Svatou říší římskou – jí při tomto druhém! Pádu Cařihradu samozřejmě nepomohl). Cesta mohamedánů do Evropy v následujících staletích byla volná. Kniha poprvé vyšla r. 1907 a 1908, pro toto vyd. r. 1927 byla ze základu přepracována a rozšířena. Vyšla pak ještě r. 1940.


    O církevním dějepise Slovanů

    Sasinek Fráňa Vítězslav, 1887


    Ulfilas a glagolské písmo

    Sasinek Fráňa Vítězslav, 1887


    Záhady dějepisné. Sešit I. Historicko-etymologické pokusy. Sešit II. Jornandes (Jordanes) a Slované. Sešit III. Tacitus o mravech Slovanů v Germanii. Sešit IV. Gothové a Vandalové.

    Sasinek Fráňa Vítězslav, 1888


    Výklad idey cyrillo-methodějské

    Jašek Adolf, 1909


    Slovanská bohoslužba v Čechách, její politický, kulturní i historický význam.

    Chaloupecký Václav, 1939

    Svatováclavský sborník na památku 1000. výročí smrti knížete Václava Svatého, VIII. str. 401 – 455 (celý tento svazek Sborníku je v pododd. 1503: Čeští světci). Připojujeme článek Slovanská bohoslužba v Českých zemích. Vašica Josef, 1940.


    Východní otázka církevní

    Grivec Fran(c) Xaver, 1910

    Vzdělávací knihovna katolická, sv. 49.


    Pravoslaví

    Grivec Fran(c) Xaver, 1921


    Duchovní život ruského národa

    Vilinskij Valerij Sergejevič, 1931

    Vzdělávací knihovna katolická. Nová řada, sv. 9.


    Byzantské pojímání církevního prvenství a jednoty – s dodatkem O pravověrnosti sv. Cyrila a Metoda.

    Grivec Fran(c) Xaver, 1922


    Byzantské křesťanství u slovanských národů

    Kadlec Jaroslav, 1946

    Knihovna Studium, sv. 6 (poslední) – tímto je Knihovna Studium kompletní.


    Východní církevní otázka a úkol Rakouska při jejím řešení. Utajovaný rakouský koncentrák Talerhof – první na evropské půdě.

    Erhard Albert, 1902

    Vzdělávací knihovna katolická, sv. 27. Přeložil P. Karel Boromejský Kašpar, spirituál a professor v Akademii hraběte Straky v Praze. Knize nelze nic vytknout. Důkladně popisuje rozdíly mezi západním a východním křesťanstvím, rozebírá historické vlivy a ukazuje, jak rozumně postupovat dál. Jiná ale byla praktická realizace, zejm. faktický vztah k pravoslaví a k Haliči. Tato záležitost později dokonce přerostla v banderizaci "Ukrajiny" – už v pol. 19. stol. byly v praxi rýsovány obrysy dnešní "ukrajinské" tragédie. Rakousko se své úlohy, jak ji kniha správně popisuje, nezhostilo. Bylo to způsobeno m. j. tím, že monarchie měla více mocenských center. Císař např. ani nevěděl, že část rádoby katolické generality a šlechty se paktuje za jeho zády s Němci – protestanty. Následník trůnu měl svůj dvůr a vojenskou kancelář. Uhři si vládli sami. Atd.
    Proto připojujeme dvě spojené práce: 1. Utrpení Haliče, Lin, 2014 a 2. Thalerhof – První projev českého poslance pro republiku (14. 6.1917), Stříbrný Jiří, 1934 – i když k částem tohoto projevu máme velké výhrady: do str. 18 jde o socialistickou propagandu a od str. 40 jde o blouznění po demokracii; těžištěm jsou str. 19 až 40 (převážně fakta o Talerhofu, prvním evropském koncetráku, z něhož se později učilo i hitlerovské socialistické Německo). Nevěrnost monarchie jednotnému řízení podle katolické víry a morálky byla skutečnou příčinou jejího rozvratu a nakonec zániku. Nedostatkem zpráv 1. i 2. je, že neuvádějí, co o tzv. ukrajinizaci věděli a co dělali biskupové na Haliči a co věděl a co popř. činil či nečinil proti mučení internovaných ubožáků biskup ve Štýrsku; byla-li tedy činnost biskupů kladná nebo naopak ještě přitěžující (např. arcieparchie lvovské)? Jinak, tvorba vymyšleného "národa ukrajinského" není nic nového v dějinách: v hlavách Masaryka a Beneše se vylíhl "národ československý" (projekt zkrachoval), Merkelová (v zastoupení koho?) vytváří "národ evropský" (projekt rovněž, s pomocí Páně, zkrachuje). A zase: postoje biskupů? Raději se neptat – příliš to připomíná stejné otázky o postojích k supermasovým vražděním proti Jugoslávií, Iráku a Libyi až k pokusu o vyhlazení Sýrie, než přišlo Rusko, příliš to připomíná otázky o postojích k rozorávání naší civilizace skrze lžiběžence.
    Laskavému čtenáři doporučujeme seznámit se také, v pododdělení 1304: Jednotliví světci s úmrtím po r. 1563 do r. 1870, se situaci v době působení sv. Josafata Kunceviče († 1623) u Rusínů.


    Župnik Sarajevsko-Poljski – bosenské vzpomínky

    Venhuda František z Paula, 1933

    Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 101.


    Kniha o Svaté Hoře Athonské

    Sava Hilandarac, 1911

    Sáva Chilandarec, vlastním jménem Slavibor Breüer, 8. 7. 1837 Kutná Hora – 14. 1. 1912 klášter Chilandar (v srbštině Хиландар/Hilandar, řecky Χιλανδαρίου; srbský klášter v mnišském státě Svatá hora, Aγιoν Oρoς, na řeckém poloostrově Athosu v Egejském moři – je připomínán poprvé v roce 1015), byl knihovníkem na srbském Athosu.