Knihovna Libri nostri

Katolík má být "podoben hospodáři, který vynáší ze své zásoby věci nové i staré". Věcí nových je všude bezpočtu. K poznání starých nabízíme své služby.

ODDĚLENÍ    O KNIHOVNĚ   PRO KNIHOVNÍKY

přesně

Vyhledat: Kašpar Josef


Učebnice katolického náboženství s částí čítankovoum. Část 1. obecná – apologetická

Kašpar Josef, 1929
Oddělení: Pedagogika a katechetika
Pododdělení: Katechismy pro dospělé, příručky pro katechety

Pro vyšší třídy škol středních a jim rovných ústavů, 5. nezm. vyd.


Učebnice katolického náboženství s částí čítankovou. Část 2. zvláštní – věroučná-dogmatická

Kašpar Josef, 1922
Oddělení: Pedagogika a katechetika
Pododdělení: Katechismy pro dospělé, příručky pro katechety

Pro vyšší třídy škol středních a jim rovných ústavů, 2. nezm. vyd.


Dějiny vychovatelství

Kobosil Josef, 1916
Oddělení: Pedagogika a katechetika
Pododdělení: Dějiny pedagogiky a katechetiky

Vzdělávací knihovna katolická, sv. 66. Místo charakteristiky připojujeme recensi P. dr. Josefa Kašpara z ČKD 1916, č. 7 + 8, str. 518 – 521. A dva texty prof. Kádnera:
1. Dějiny pedagogiky, I., Do konce středověku, 1923, kap. V. Výchova prvních křesťanů, kap. VI. Výchova raného středověku a kap. VII. Výchova v době scholastiky;
2. Základy obecné pedagogiky, I., 1925, kap. VI. Formy výchovy, § 4. Poměr školy k státu a Církvi.
Pozn.: Prof. Kádner byl především positivista, a to positivista věrný (narozdíl od Nejedlého, který byl positivistou prodejným). Kádner byl katolíkem, ovšem po husitistické revoluci se přikláněl k Farského odštěpenectví, které ho ale svým podivinstvím zklamalo. Roztrpčen pak tíhl k bezvěrectví, nezednáři se zabývají dokonce domněnkami o jeho zednářství. Positivismus, snad trochu zaujatý, však vedl Otakara Kádnera k celoživotnímu "slídění" za hodnověrnými fakty, padni komu padni.


Český kněz

Doležal Josef, 1931
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Církevní boj s liberalismem obecně a osvícenstvím zvlášť (a u nás i s masarykismem)

Kniha musela být velmi nepříjemná kard. Kašparovi (úřad primase zastával 1931 – 1941, předtím od r. 1920 biskupem v Hradci Králové). Poukazuje totiž na Kašparovo členství v Jednotě katolického duchovenstva (něco jako Pacem in terris po 1. světové válce) a na jeho (nechceme to zde nazvat "ostudnou") úlohu při vynucené resignaci arcibiskupa Kordače (v úřadě 1919 – 1931).
Knihy Života, sv. 12.