Tumpach Josef, Podlaha Antonín,
Období 1, t. j. 1828 – 1913; kompletní česká bibliografie (t. j. všech oddělení kromě 02 a 16) tohoto období je v pěti knihách Bibliografie české katolické literatury náboženské, které jsou zařazeny v pododdělení 1501: Bibliografie české katolické literatury.
2. Církevní boj s německým národním socialismem (tzv. nacismem) naleznete podle převažujícícho tématu v pododdělení 1509 nebo 1511.
Otisk z "Hlídky" r. 1911 – 1912.
Díky náležejí zejm. nakladatelství Torst (jeho jednateli panu Viktoru Stoilovovi), jakož i panu Miroslavu Svobodovi, řediteli Sdružení občanů Exodus, z. s., i panu PhDr. Janu Cholínskému, bez nichž by nebyla tato kniha zpřístupněna. Durhý soubor je samizdatové vyd. z r. 1987. A připojujeme esej posledně jmenovaného: Heroický skeptik, jenž v žertu neměl sobě rovna. Nad životem a dílem Ladislava Jehličky (1916 – 1996). Cholínský Jan, 2011.
Kniha musela být velmi nepříjemná kard. Kašparovi (úřad primase zastával 1931 – 1941, předtím od r. 1920 biskupem v Hradci Králové). Poukazuje totiž na Kašparovo členství v Jednotě katolického duchovenstva (něco jako Pacem in terris po 1. světové válce) a na jeho (nechceme to zde nazvat "ostudnou") úlohu při vynucené resignaci arcibiskupa Kordače (v úřadě 1919 – 1931).
Knihy Života, sv. 12.
Knihy Života, sv. 1. Jakýsi předchůdce autorovy knihy Český kněz také v tomto pododd.
Novotný Josef (někdy pseudonym Topolský Josef), 1928
Populárně vzdělávací knihovna, sv. 16. Jediné vyd.
Edice Jitra ř. 1, sv. 2. Podivuhodné je, že jde o jediné čes. vyd., podle nových názorů už atheisté nejsou, neboť každý je už věřící, totiž "nějak". Při přípravě lat. textu jsme se trochu báli, že na vatikánských stránkách už nebude latina, ale nový církevní jazyk, italština. Byli jsme však překvapeni, neboť jediné znění tam je – angličtina! Zdá se, že Anglosasové připravují Světlé zítřky nejen Rusku, ale i Vatikánu. Těšíme se!
Camara (de la) y Castro Tomás (Jenero), 1902
Vzdělávací knihovna katolická, sv. 26. Podle 3. vyd. ze španělštiny přel. Antonín Frecr. Za doporučení děkujeme čtenáři V.: "Jakýsi předchůdce (následující) knihy T. Woodse, z počátku 20. století."
Je škoda, že i tato fundamentální kniha je prakticky natrvalo (knižně vyšla znovu, v rozš. vyd., 2018) internetově zablokována tzv. autorskými právy. Je to takto: za pravdivé poznání se musí dobře zaplatit, blbosti na nás zdarma prší ze všech stran. Zřejmě je to záměr tohoto režimu: hloupý národ uvěří kdejaké kovidové pohádce.
Kryštůfek František Xaver, 1899
Díl I. Doba od slavného panování císařovny Marie Terezie až do vzdání se trůnu císařem Ferdinandem Dobrotivým. 1740 – 1848. Díl II. Doba slavného panování J. V. císaře a krále Františka Josefa I. 1848 – 1898. Vzdělávací knihovna katolická, sv. 6.
Člověk musí mít opravdu silný žaludek, aby se po takovém nářezu ještě ucházel o funkci presidenta. A to on, jakožto otec dnešní vládnoucí severoatlantické spodiny, měl.
Sbírka promluv z různých dob a k různým příležitostem vřele doporučená ČKD. Zvlášť si dovolujeme upozornit na promluvu Osvěta, síla, svoboda, kterou P. Jindra, Rytíř Božího Hrobu, přednesl v Solnici dne 8. září 1900 a která toho roku poprvé vyšla tiskem. Zde je namístě zásadní vysvětlení. Až do uvedené doby měl pojem osvěta dva významy: jednak ten, který má dnes, a jednak šlo o název hnutí, které dnes známe jako osvícenství. Ani Ott ještě pojem osvícenství nezná. Tento nový pojem se v 1. třetině 20. století šířil z Masarykova rozvratného ideového klanu a zdomácněl až ve 30. letech kodifikací v Masarykově slovníku. Je tedy český pojem osvícenství o celé století mladší, než Kantovo německé Auklärung. Škodlivá tedy Jindrova osvěta je ono pozdější osvícenství. A kvůli této delší promluvě knihu zařazujeme sem, i když by jinak asi měla být v oddělení homiletiky.
Řeč poslance P. docenta Jana Šrámka na radě říšské dne 11. června 1908. Pozn.: Čtenář znalý odporné pozdější role tohoto Benešova nohsleda může být pohoršen, že je tato osoba mezi autory Knihovny Libri nostri. Tuto řeč však zařazujeme jak pro její skvělost, tak i proto, že se na Šrámkovu úpadku ukazuje, z jaké mravní výše se dá padat stále níž neustálými kompromisy se zlem.
Náš legionář podává svědectvi o náboženském stavu mezi zajatci, dobré ruské=carské politice i o zhoubném náboženském vývoji, který byl dílem Masaryka ruku v ruce s neruskou revoluční juntou (Ху́нта – Rada lidových komisařů), která si Rusko za pomoci Německa roku 1917 na dlouhou řadu let podmanila.