Tumpach Josef, Podlaha Antonín,
Období 1: 1828 – 1913; kompletní česká bibliografie tohoto období je v pododdělení 1501: Bibliografie české katolické literatury.
Podle orig. Lebensgeschichte der großen Büßerin, der heiligen Margarita von Cortona : mit einer Meßandacht und Ratschlägen zur Erlangung der christlichen Vollkommenheit, 1912. Školské sestry OSF, sv. 3.
Thomas de Aquino (svatý), Pius XI., Krlín Josef (red.), 1924
Knihy Života, sv. 2. Vyňato z revue Život 2324.
Studijní, sv. 29. Zařazeno na přání čtenáře J. Latinský text je (dvakrát) v pododdělení 1403: Řím.
2 výtisky
Hildegardis Bingensis (svatá), Konařík-Bečvan Bedřich, 1948
Výbor třiceti tří listů svaté Hildegardy z Bingen podle vydání Mignova a překladu Clarusova. Dominikánská edice Krystal, sv. 91.
Jordanus de Saxonia, Fojtů Josef Maria, 1941
Dominikánská edice Krystal, sv. 56.
Wilhelm Bonaventura Josef, 1902
Dle věrohodných pramenů sepsal autor. Byli jsme požádáni zveřejnit tuto trilogii. Vrcholný (též zv. zlatý) středověk byl nejskvělejší dobou Církve a sv. František byl z nejskvělejších synů této doby. Stále přitahuje (srov.: nový pontifik). Jaký byl opravdu, bez kamufláží, kterými ho stále masivněji překrývá tato doba? Kniha vyšla ještě ve dvacátých letech, ale skvostnou výpravou ji toto vydání z doby aspoň částečně blahého mocnářství převyšuje ... Ochotně projevenému přání vyhovujeme.
Wilhelm Bonaventura Josef, 1903
Dle věrohodných pramenů sepsal autor.
Wilhelm Bonaventura Josef, 1903
Dle věrohodných pramenů sepsal autor.
Wilhelm Bonaventura Josef, 1927
Dle věrohodných pramenů sepsal P. Bonaventura J. Wilhelm OFM. Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 999 (Část I., vyd. 1926). Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 999 (Část II.).
Franciscus Assisiensis (svatý), Brejcha Jan Leander, 1915
Překlad světcových spisů od P. Jana Leandera Brejchy OFM (* 30. 10. 1894 Plzeň, 1928 z řádu vystoupil, † 25. 12. 1936 Hlavatce) vyšel dvakrát; 1. vyd. na přání naskenujeme. Podruhé vyšlo u Kuncíře značně zkráceně a zcela bez edičních poznámek, ale, jak bylo zvykem vydavatele, tiskařsky výpravně, pod názvem Spisy svatého Františka, zakladatele řádu Bratří menších, 1926.
Brejcha Jan Leander, Navrátil František, 1926
Z latiny s pomocí Boží přeložil P. Brejcha Jan Leander, upravil Navrátil František. Na přání naskenujeme.
Urban Jan Evangelista, Bonaventura de Balneoregio (svatý), Kerval Léon de, 1931
Základní pramen pro všechny životopisy sv. Antonína z Padovy, latinsky (s poznámkami Bohu žel francouzskými; předběžná studie Le pain de saint Antoine, excellence et fruits de cette oeuvre – un mot de réponse à certaines attaques. Kerval Léon de, 1902, výsledná práce Sancti Antonii de Padua Vitae duae quarum altera hucusque inedita. Kerval Léon de, 1904) i česky – Kropáč & Kucharský, sv. 1931.x.. Za zásadní tip náleží poděkování milé čtenářce L.
Wilhelm Bonaventura Josef, 1900
Všem ctitelům svatého "Divotvůrce Paduanského ".
(název pokračuje:) modlitební kniha, obsahující mimo rozličné modlitby a pobožnosti k sv. Antonínu Paduánskému i krátký životopis jeho. Dle autentických pramenů v roucho české přioděl Václav Davídek.
Montalembert Charles Forbes René, 1855
Z frančiny (Histoire de sainte Élisabeth, reine de Hongrie, 1836) přeložil P. Procházka Jakub (* 2. 7. 1818 Pavlovice, † 25. 9. 1893 Brno). Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 8.
Wilhelm Bonaventura Josef, 1905
Sebral a v kytici uvil P. Bonaventura Wilhelm OFM, jediné vyd. Knihu poskytl dr. R., děkujeme.
Pedálová Josefa Marie Antonie (někdy pseudonym Dobrovlastka), Šámal Jindřich, 1941
Liber depictus je vlastně Krumlovský obrazový kodex vzniklý ve třetí čtvrtině 14. století v českokrumlovském klášteře minoritů. Roku 1782 byl "přemístěn" do Vídně a je v depositáři Rakouské národní knihovny pod signaturou Cod. 370. Rádi bychom jej zveřejnili, ovšem tato knihovna se na svých stránkách o rukopisu nezmiňuje. Prodávají se však různé kopie, ze kterých je patrno, že tato vpravdě česká kniha obsahuje naše národní světce Václava, Vojtěcha, Ludmilu i Prokopa, ale i jiné, jejichž kult u nás zdomácněl už v raně přemyslovské době, jako byl např. sv. Vít či sv. Kliment.
Bulla Mirabilis Deus – sv. Pius V. – je na str. 310nn.
Chesterton Gilbert Keith, 1947
Kniha, jiný sken, je volně dostupná na internetu.