Tumpach Josef, Podlaha Antonín,
Období 1: 1828 – 1913; kompletní česká bibliografie tohoto období je v pododdělení 1501: Bibliografie české katolické literatury.
P. Georg Ott (* 19. 10.1811 Sulzbach, † 17. 11. 1885 Abensberg), orig. Kommunionbüchlein für alle, die den Heiland lieb haben – 1921 již 32. vyd. (toto vyd. už s pozměněným názvem). Zdá se, že Kuldův překlad vyšel dříve než německý text (snad i proto slova "sepsal nejmenovaný farář v biskupství Řezenském.") V češtině vyšlo čtyřikrát: kromě tohoto 2. vyd. již r. 1859 1.vyd. s označ.Pro mužské, dále 3. vyd. 1870 a nové vyd. 1898.
13. vyd. (vycházelo od 30. let; r. 1951 a 1952 vyšla ještě dvě změněná vyd. bez uvedení autora).
Ségur Louis Gaston Adrien de, 1935
Školské sestry OSF, sv. 37.
2. vyd. K autorství – tehdejší arcibiskup pražský.
2. vyd.; rok je nejistý. Kropáč & Kucharský, sv. 1941.x.
Ségur Louis Gaston Adrien de, 1935
Školské sestry OSF, sv. 36.
Edice Jiskry, sv. 1. V Knihovně Libri nostri jsou všechny svazky této edice; o ní též u posledního vydaného sv. 14.
Vydáno jako zvláštní otisk z "Časopisu katolického duchovenstva" z r. 1937-1938.
Poučení o prvním a častém sv. přijímání dětí. Napsané rodičům a vychovatelům. 2. vyd.
Z italčiiny preložily sestry dominikánky v Olomúci-Repčíne.
Bilczewski Józef (svatý 2005), 1911
Pastýřské listy jeho excellence / dra. Jósefa Bilczewského, arcibiskupa lvovského, z polského originálu podává Dr. Josef Tumpach. Otisk z "Rádce duchovního" r. 1911 a 1912
Druhé vydání. Poučení o častém sv. přijímání.
(název pokračuje:) s přídavkem obsahujícím církevní modlitby při udělování svatého pomazání, nejsv. Svátosti oltářní a při vykropování v Pánu zesnulých. Dle šestého opraveného, značně rozmnoženého vydání.
Alfonso Maria de Liguori (svatý), 1947
2. vydanie.
(sviatosť Oltárna). Edice Katolícke čítanie Spolku Sv. Vojtecha, č. 3
K dnešnímu stavu proslulé kontroverse; pokus o řešení posledních obtíží; dogmatická monografie. Edice Spisy Cyrilometodějské bohovědné fakulty v Olomouci, č. 2.
Didon Henri, Kudrnovský J., 1906
"Otisk z časopisu "Rádce duchovní"."
Dvanáct eucharistických promluv. Cyklus II.
33 rozjímaní na památku třiatřicetiletého života Ježíše Krista na zemi.
Org. Blessed sacrament. První vydání.
Alfonso Maria de Liguori (svatý), 1871
(název pokračuje:) obsahujíc rozjímání a modlitby k navštívení a přijímání velebné svátosti.
Pešina Václav Michal (rytíř), 1850
Sestaveno a vzděláno od Václava Pešiny. Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 24.
Dědictví sv. Prokopa, sv. 40. Dogmaticky a historicko-liturgicky pojednává Josef Kupka, pozdější sídelní biskup brněnský.
II. řeči postní, I. eucharistické promluvy
Eymard Pierre-Julien (svatý 1962), 1926
Výňatky ze spisů a řečí blahoslaveného Petra Juliána Eymarda (blahoslaven r. 1925), zakladatele kongregace Nejsvětější Svátosti, podle 15. vydání francouzského, v češtině vyd. 2. opravené; 1. vyd. vyšlo r. 1904.
Vydání 2., podle nových eucharistických dekretů sv. Stolce opr. a rozmn.
Pius X. (svatý), Ovečka Jaroslav Štěpán, Deml Jakub, 1947
4. vyd. podstatně rozšířené. Studijní, sv. 18.
2. vyd.; zveřejňujeme 1. vyd. z r. 1912.
Jeřábek Karel (někdy pseudonym Lutislav Karel), 1928
Dle autorů P. dr. Nicolussi Johann S. S. S. (?), P. Gatterer Michael S. J. (* 1862 n. 12. 11. 1888, † 6. 6. 1944) a j. napsal Karel Lutislav, vydalo Sdružení venkovské omladiny.
Bilczewski Józef (svatý 2005), 1910
Vzdělávací knihovna katolická, sv. 51. Z polského originálu podává ThDr. Tumpach Josef.
Na doplnění připojujeme: Collectio indulgentiarum theologice, canonice ac historice digesta. Mocchegiani Petrus a Monsano, 1897; publikace české o odpustcích následují už zvlášť.
Hůlka Josef Antonín, Borový Klement, Srdínko František, 1891
Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 78.
Úplná modlitební knížka pro každého, obsahující odpustkové modlitby, jakož i poučení o odpustcích a pobožnostech i posvátných předmětech, které svatá Církev odpustky nadala.
3. oprav. vyd.; předchozí vyd. 1939 (i to uveřejňujeme) a 1941.
Fischer Engelbert Lorenz, Srdínko František(?), 1877
Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 63. P. František Srdínko byl v době vyd. redaktorem Dědictví.