Tumpach Josef, Podlaha Antonín,
Období 1: 1828 – 1913; kompletní česká bibliografie tohoto období je v pododdělení 1501: Bibliografie české katolické literatury.
Alacoque Marguerite-Marie (svatá), 1939
Jediné čes. vyd. :Edice Vinice Páně, Sv. 24. Orig.: Sainte Marguerite-Marie, sa vie par elle-même, poprvé tiskem 1867.
Orig. Exclamaciones del alma a su Dios (1573 – 1582) – "Výkřiky duše k Bohu". Jiný překlad vyšel 1911.
Školské sestry OSF, sv. 4. 2. nezměněné. vyd. (1. vyd. 1920).
Podle franc. orig. Vie de sainte Marguerite-Marie Alacoque de l'Ordre de la visitation, který vycházel ve stále nových vyd. – školské sestry měly patrně při překladu v ruhou vyd. z r. 1919. Srov. http://www.abbaye-saint-benoit.ch/saints/margueritemarie/ – ze zde uveřejněných dopisů vyplývá, že za text publikace nezodpovídá ani tak arcibiskup Gauthey, jako spíše nikde nejmenovaná "Ma Révérende Mère" Monastère de la Visitation (Paray-le-Monial, France).
Publikace je pozoruhodná tím, že vyšla ještě před blahořečením Madeleine-Sophie Barat (24. 5. 1908, sv. Pius X.; svatořečena 24. 5. 1925, Pius XI.).
Monnin Alfred, Krlín Josef, 1929
Školské sestry OSF, sv. 22.
K autorství: Na str. 210 se uvádí, že životopis od P. Alfreda Monnina S. I. byl hojně využit v "této" knize. Nemohlo jít o využití tohoto životopisu pro knihu nejmenovaného autora, jemuž bylo 12. 12. 1904 dáno dovolení spis uveřejnit (str. 5), neboť tento autor by nemohl r. 1904 psát na str. 216 o blahořečení a dále o procesu svatořečení. Je tedy P. Josef Krlín přímo spoluautorem, a to je též zřejmým důvodem, proč on nechtěl, aby v této publikaci byl autor přímo uveden.
Orig.: Las moradas y El castillo interior, poprvé 1588. Česky další vyd. jako Hrad v nitru: 1986, 1991 a 2003.
Vianney Jean-Marie Baptiste (svatý), Monnin Alfred, 1902
Sešity s doslovnými kázáními svatého faráře arského vydané v letech 2003-2005. Část je zpracována dle publikace A. Monnin: Duch ctihodného sluhy Božího Jana Křtitele Marie Vianney-e, faráře v Arsu, v jeho katechezi, kázáních a životě Brno 1902 (předlohou vydání byl text, který A. Monin sestavil k pátemu výročí světcova úmrtí)
Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 20.
Rejzek Antonín Paduánský, 1889
Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 56.
Teresa de Jesús (svatá), Linhart Rudolf, 1911
Orig.: La Vida, před r. 1567; poté až dodnes jako Vida de la Madre Teresa de Jesús. Česky ještě 1983 (exil), 1991 a 2006.
Orig. Libro de las Fundaciones (1567), česky ještě 1971 (samizdat), 1985 (exil) a 1991.
Koudelka Josef Maria, Cepari Virgilio, 1891
Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 58. Vypravuje dle P. Virgila Cepariho, italského jesuity (Řím, * 1564 † 1631), Vita del beato Luigi Gonzaga della Compagnia di Gesù, a jiných nejnovějších spisů pozdější biskup Josef Koudelka.
Braito Silvestr Maria Josef, 1937
Dominikánská edice Krystal, sv. 29.
Bellarminus Robertus (Franciscus Romulus) (svatý), Vodička Timotheus, 1948
Dominikánská edice Krystal, sv. 90.
Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 46, Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 47.
Rejzek Antonín Paduánský, 1885
Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 52. Na oslavu tisícileté památky úmrtí sv. Methoděje podává P. Antonín Rejzek S. J. A tak dějinami defiluje Kyjevská Rus, Nová Rus, Malá Rus, Velká Rus, Červená Rus, Černá Rus, Bílá Rus, Podkarpatská Rus, máme Rusíny, ale nikdy nikde nebylo vidu ani slechu o nějaké Ukrajině nebo Ukrajincích. Tento nálezek pokrokářů, vlastně díky Američanům a jejich vražednému kyjevskému Majdanu let 2013 – 2014, tak dle vůle Páně, jakožto cosi přechodného jistě zase zmizí; srov. Talerhof v pododdělení 1405: Východ.
(název pokračuje:) k 200letému jubileu založení kongregace z francouzského originálu P. Bertha přeložil Martin Janů C. SS. R. 1. franc. vyd. Saint Alphonse de Liguori, r. 1900.
Sepsal Michal Haringer C. SS. R. (* 1817, † 1887), generální konsultor téže kongregace, konsultor sv. kongregace indexu a odpustků, člen akademie katol. náboženství v Římě. S povolením spisovatelovým z němčiny přeložil dle druhého rozmnoženého vydání Jan Dobrý (* 31. 3. 1849 Domažlice, † 3. 6. 1900 Domažlice), kněz diecése budějovické. Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 49.
Krátký životopis ze smíšeného česko-německého manželství Pavla Dvořáka a Marie Steerové narozeného Johanna (t. j. Jana) Hofbauera, později vídeňského tovaryše Johanna Klementa Marie Hofbauera a ještě později redemptoristy a kněze nastínil P. František Blaťák C. SS. R.; 2. vyd.
Kropáč & Kucharský, sv. 1929.2.
Bernardo Silvestrelli Cesare Pietro Maria di Gesù (blahoslavený 1988), 1921
Volně přeloženo. Jako autor je v knize uveden jen P. Bernard C. P. (Congregatio Passionis Iesu Christi, Kongregace utrpení Ježíše Krista, krátce passionisté), ovšem generálním představeným v létech 1878 až 1905, a poté, až do své smrti 1911, čestným doživotním gemerálem byl Otec Bernard Maria od Ježíše; italský originál (Vita virtù e glorificazione del b. Gabriele dell'Addolorata studente passionista) knihy byl napsán v době, kdy byl blahořečen Gabriele Possenti Francesco dell'Addolorata – Gabriel od Panny Marie Bolestné, t. j. okolo 31. 5. 1908 (svatořečen byl 13. 5. 1920, je patronem mládeže, studentů a bohoslovců). Školské sestry OSF, sv. 6.