Česká katolická bibliografie tohoto oddělení dosud neexistuje, což je přirozené v situaci, kdy je stát ještě oddělen od Církve. Ostatní česká katolická bibliografie období 1828 – 1913 je v souhrnu v pododdělení 1501: Bibliografie české katolické literatury.
Jediné vyd.; poznamenejme jen k titulku.
Autor zřejmě nevědomky nahrává na smeč liberálním "národovcům" 19. stol. (a jejich dnešním pohrobkům):
1. Je podružné, že šlo o protestanty. Tito zrádci českého národa stejně mohli být musulmany, mormony, albigenskými, katary nebo vyznavači New Age: podstatné je, že zradili svůj národ.
2. Autor píše v titulku "českých". Kolik z nich bylo Čechů a kolik Němců? A kolik z těch, kdo byli Čechy, umělo vůbec česky? A kolik těch, kdo ještě uměli, většinou lámanou češtinou, byli věrní Čechům a ne Němcům? Nepodobali se mnozí spíše pozdějším henleinovským "Čechům"?
3. A podle historie? Pro Masaryka byly české dějiny dějinami náboženskými. Tak tento "vzdělanec" (navíc prakticky nedotknutý náboženstvím!) obratně pomátl a ještě více rozhádal český národ pomocí konfesních sporů, když ve skutečnosti tyto spory jsou pro obranu národního zájmu až druhořadé. České dějiny jsou dějinami obrany svébytného národa.
Knihovnu Libri nostri zajímají u Codex juris Bohemici jen sv. 1 a 2 (s částmi 1 až 4) věnující se vrcholnému středověku u nás.
Toho roku vyšel stejnotisk i u jiného nakladatele pod názvem Korunní archiv český – sbírka státních listin Koruny české z doby od r. 1306 do r. 1378 (s podporou "České akademie císaře Františka Josefa" vydal Hermenegild Jireček).
O nepřítomnosti dalších dílů CIB v Knihovně Libri nostri viz pozn. u Codex juris Bohemici. Tomus primus.
Palacký František (red.), Jireček Hermenegildus (red.), 1842
Z Archivu českého, dílu druhého (díl první nezařazujeme), jen tento text (nebudou-li požadavky další). Naše skeny Palackého znění latinsky a česky, z internetu Jirečkův český text z CIBII-2.
Z Archivu českého, dílu třetího (další díly nezařazujeme), jen tento text (nebudou-li požadavky další). Naše skeny Palackého znění latinsky a česky, z internetu Jirečkův latinský text z CIBII-2.
Knihovna Libri nostri uveřejňuje, pokud nebudou požadavky dslší, jen díl 1 a 2, t. j. po rok 1230.
Knihovna Libri nostri uveřejňuje, pokud nebudou požadavky dslší, jen díl 1 a 2, t. j. po rok 1230.
5., přeprac. vyd.; [2] l. obr. příl.: il., mapy.
Vzdělávací knihovna katolická, sv. 39. Napsal P. František Vacek (* 8. 10. 1858 Chrudim, † 22. 4. 1940 Nové Strašecí).
Cyril sv., Metoděj sv., Vašica Josef, 1966
česky; právě toto, ne jakási "demokracie" nebo popsuté "evropské hodnoty" jsou kořeny české státnosti, kořeny naší národní kultury a kořeny křesťanské víry u nás
Staroslověnsky i česky. Připojujeme íránskou ústavu (z perštiny s díky přel. dr. Zdeněk Cvrkal) pro porovnání. Čtenář snadno nahlédne, co je odkazu sv. Cyrila a sv. Metoděje bližší – dnešní ústava Íránu nebo dnešní liberálně-demokratické ústavy západních zemí. Snad si tak uvědomí, co to znamená, když bez jakýchkoliv znalostí a bezmyšlenkovitě oroduje "za návrat Evropy k jejím křesťanským kořenům."
Iohannes VIII., Stephanus VI., 1969
Bulla z roku 880 postavila Moravský stát pod ochranu papeže a zřídila moravské arcibiskupství. V moderní době tak opěvované používání slovanského jazyka pro bohoslužby, které tato bulla povolila, již o 5 let později, jak vidno, zakázal Svatý otec Stephanus VI. Viz též CIBI str. 11 až 13, č. 4, Friedrich I, str. 19 až 21, č. 24 a str. 22 až 26, č. 26. Český překlad zákazu od papeže Štěpána VI. je zde v pododdělení 1607: Dílčí témata dějepisu Zemí Koruny českéí v publikaci Texty k dějinám Velké Moravy ..., str. 100 až 103. K tématu dáváme do této přihrádky: Bulla Industriae tuae listinou nepodvrženou, Snopek František, 1911. Dále zde otiskujeme: List papeže Hadriana II. v pannonské legendě a bulla Jana VIII. Industriae tuae, historicko-kritický pokus s dodatkem Pseudoisidorovy dekretaly a sv. Methoděj, Snopek František, 1896.
Boleslav II. Pobožný, Vojtěch sv., 992
Nejstarší listina o souladu církevní moci a státní moci Přemyslovců; lat. orig. viz v tomto pododdělení Codex diplomaticus et epistolaris Regni Bohemiae. Tomus 1, Inde ab a. 805 usque ad a. 1197, Friedrich Gustav, 1907 (1Friedrich2-150dpi.pdf), str. 43, č. 37. Pokud jde o české znění, nenašli jsme starší překlad než nedávný text Kaprasova žáka Vaněčka z r. 1957. Vkládáme nepatrný separát skript Prameny k dějinám státu a práva v Československu. Část I. Do husitského revolučního hnutí, Vaněček Václav. Část II. Do Bílé Hory, Malý Karel a kol., 1977. K tomu ještě novější překlad Jany Zachové, uveřejněný v knize Slavníkovci ve středověkém písemnictví, Nový Rostislav, Sláma Jiří, Zachová Jana, 1987. Za informaci o příp. dřívějším překladu budeme vděčni.
Kosmas, Emler Josef, Tomek Václav Vladivoj, 1874
Jediným pramenem o těchto zákonech z r. 1039 je Kosmova kronika; celou ji uvádíme v podoodělení 1607: Dílčí témata dějepisu Zemí Koruny českéí; ve vydání z r. 1882 je text dekretů na str. 55 (bod 3.) po str. 62 (bod 7.). Protože moderní překlady Kosmovy kroniky se v dotyčném textu mírně liší, přikládáme otisk článku Olomoucký text Břetislavových dekretů, Archivní časopis 1953 (roč. 3.), č. 1, str. 35 až 53, který vysvětluje, proč tomu tak je.
Obnova původních hranic českého státu vč. pražské diecese; viz Friedrich I, str. 92 až 95, č. 86. List 2, Listy a listiny z dějin československých 869 – 1938, str. 12 až 13, Doskočil Karel, 1938. O nejstarší listině Archivu České koruny, Bauer Otakar. Miscellanea historico-juridica, Vaněček Václav, 1940.
Soběslav II. (vévoda-kníže), Čelakovský Jaromír, 1886
Od vyhnání Němců z Čech r. 1055 uplynulo bezmála půldruhého století, než se tito opět začali ponenáhlu v Praze zabydlovat. A dožadovali se práv. Zbožný "kníže rolníků" ("sedlák" dnes znamená něco jiného než tehdy) Soběslav jim tak kolem r. 1175 udělil mnohá privilegia, která pozdější panovníci potvrzovali. Ovšem podbízivé podřízení se už Vladislava II. a pak zejm. opakovaně vládnoucího knížete Bedřicha politice Fridricha I. Barbarossy-Rudovouse (jeho jménem Něnecko nazvalo válečný útok na Rusko) se ukázalo být katastrofou nejen pro Soběslava, ale i pro celou Českou zemi. Přikládáme článek O privilegiu knížete Soběslava pro pražské Němce a jeho konfirmacích. Vojtíšek Václav, 1953, Výbor rozprav a studií, str. 311 až 322.
Za publikací otiskujeme i text z wikipedie.
Friedrich Gustav, Jireček Hermenegildus, Doskočil Karel, Goll Jaroslav, 1938
K roku 1085 viz Friedrich I, č. 84 a 85, str. 90 až 92. K roku 1158 viz CIBI, č. 16, str. 26 až 28. K roku 1204 viz Friedrich II, č. 41, str. 37 až 38. K roku 1212 viz Friedrich II, č. 96, str. 92 až 94. Připojujeme: 1. Listy a listiny z dějin československých 869 – 1938. Doskočil Karel, 1938. Listy 5 až 7, str. 15 až 18. 2. Vybrané spisy drobné II. Goll Jaroslav, 1929. K výkladu privilegia Fridricha II. pro království České, str. 46 až 53.
Konrád II. Ota (kníže), Jireček Hermenegildus, 1867
Všechna tři znění viz výše CIBI str. 53 až 57, 62 až 65 a 68 až 72; zveřejňujeme i český překlad, jenž už nepodléhá autorským právům (viz Dějiny Moravy IV, Dudík, str. 224 – 234 pro brněnskou provincii). Kromě toho zařazujeme i stať Glossy k t. zv. Statutům Konrádovým, Vaněček Václav, Sborník věd právních a státních, roč. XLI. 1941, sešit 2 str. 105 až 159.
Václav II., Jireček Hermenegildus, 1867
Viz výše CIBI str. 265 až 435. Umisťujeme i nový text z adresy kuttna.sweb.cz/IRM.pdf.
Petr I. z Rožmberka, Brandl Vincenc, 1872
Kritické vydání opatřené poznámkami a glosářem; doplňujeme z internetu Jirečkův text Knihy starého pána z Rožmberka. Ke skladbě Knihy rožmberské, Veselý Jiří. Miscellanea historico-juridica, Vaněček Václav, 1940.
Jan písař, Flodr Miroslav, 1993
Písař Jan sloužil Brnu v létech 1343 až 1360 a na podnět Karla IV. zpracoval starší materiály. Výsledkem je dokonalý, protože vpravdě středověký právní dokument. Pro jeho dokonalost připojujeme tři poznámky. 1. Jak bývalo v těch dobrých časech zvykem, je psán latinsky. Protože žijeme nyní v časech nenormálních, připojujeme českou knihu M. Brikcího z Licka Práva městská, Brikci z Licka, Jireček Josef, Jireček Hermenegildus, 1880, která je bratry Jirečkovými upraveným textem z r. 1536. Jádro a celé dlouhé pasáže tvoří totiž právě Kniha písaře Jana. 2. Sluší se ovšem zveřejnit i latinský text. Přináší jej Die Stadtrechte von Brünn aus dem XIII. u. XIV. Jahrhundert, Rössler Emil Franz, 1852; staženo z archive.org. 3. Sententiae Brunenses najde laskavý čtenář i zde v CIBII-4 na str. 26 až 287, index kapitol str. 385 a 386.
Úvodem a poznámkami opatřil František Čáda; doplňujeme z internetu Jirečkův text.
Jindřich III. a Oldřich II. z Rožmberka, Mareš František, Kalný Adolf, 1878
Pro příp. srovnání vkládáme do této přihrádky i vydání 1993, které připravil Adolf Kalný. Touto knihou také toto pododdělení končí (poslední pramen je tak z r. 1429), neboť středověk končí (o datování mezníku mezi středověkem a novověkem viz úvod k tomuto pododdělení 1605).
Tovačovský z Cimburka Ctibor, 1868
Přece jen jsme se rozhodli, kvůli Markrabství moravskému, zařadut do Knihovny ještě tuto knihu (z roku 1490), jejíž autor, sice bloudící ve víře, přesto u nás vykonal i mnoho dobré práce. Přepracováním této knihy vznikla Kniha Drnovská (1527). Pro srovnání uvádíme i další vydání Knihy Tovačovské, avšak Knihu Drnovskou už nabízet nebudeme.