Knihovna Libri nostri

Katolík má být "podoben hospodáři, který vynáší ze své zásoby věci nové i staré". Věcí nových je všude bezpočtu. K poznání starých nabízíme své služby.

ODDĚLENÍ    O KNIHOVNĚ

přesně

Vyhledat podle autora: Pekař Josef


Omyly a nebezpečí pozemkové reformy

Pekař Josef, 1923
Oddělení: Sociologie a charita
Pododdělení: Rolník, živnostník a duchovní

Heslo Antonína Švehly „Půda náleží těm, kdo na ní pracují,“ je správné a dobře pojatá reforma mohla odstranit velký sociální problém. Nejhlubší cíl pozemkové reformy ale byl, jak dokládá Pekař, jiný. Především tato reforma nebyla zaměřena proti průmyslovému a finančnímu velkokapitálu, který byl jasně proněmecký, řídili jej liberálně orientovaní židovští finančníci. A byla zacílena zejména na vlastníky lesů (většinou šlechtu a Církev) – lesy představovaly asi 2/3 (!) reformou dotčených pozemků; neměly tak s reformním heslem přímou souvislost, neboť reforma lesů musí mít jiná pravidla, než reforma obdělávané půdy (limit 100 ha, později za komunismu 50 ha). Reformní agitace, jak dokazuje Pekař, byla manipulována jak co do „historické viny šlechty“, tak co do „odčinění pobělohorských křivd“. V důsledku odlišného cíle reformy neúměrně vzrostla státní byrokracie (pozemkových úřadů) zavedením trvalého dozoru na tzv. zbytkových statcích. Náhradový zákon určoval cenu za zabranou půdu, která v případě půdy úrodné činila asi 30 % ceny skutečné. A nabyvatelé půdy měli státu platit 15 % přejímací ceny na úhradu ztrát, Došlo k tomu, že mnohé velkostatky a lesy nakonec spravoval stát, část zbytkových statků pozemkový úřad pronajímal, část vlastnil. Reforma způsobila zábor 33 % cukrovarů, 41 % pivovarů a 37 % lihovarů, což ani řemeslníkům nijak nepomohlo (jen byli dělníky jiného vlastníka) – navíc podobné podniky vlastníků kapitalistických zůstaly nedotčeny. Výsměchem reformy bylo odejmutí majetku sirotkům po následníku trůnu Ferdinandovi d´Este. Komunisti pak reformu rozvrátili úplně – novým scelováním podle kolchozů v SSSR (samy tyto kolchozy měly za svůj vzor – americké velkofarmy!). Dnes byla opuštěna i reformní nálepka, samotné reformní heslo. Obřími vlastníky půdy jsou zcela nešlechetní oligarchové. Jestliže na počátku 1. republiky byli velkomajitelé půdy všem známí, dnes jsou lidsko-právně utajení, nikdo je demokraticky ani nesmí znát. A jestliže rolníci na velkostatcích bývali do jisté míry dělníky spíše než rolníky, dnes to platí naprosto. Druh rolník (samozřejmě jen na čas a oligarchy to bude smrtelně bolet) zmizel ze scény.


Křišťanova legenda – Nejstarší česká kronika.

Kristián, Pekař Josef, 1903
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Čeští světci

1. Nejstarší kronika Česká. Ku kritice legend o sv. Ludmile, sv. Václavu a sv. Prokopu. Pekař Josef, 1903.
2. Nejstarší kronika česká. Obrany a dodatky. Pekař Josef, 1903.
3. Život a umučení svatého Václava a báby jeho, svaté Ludmily. Kristián, Pekař Josef, 1921.


Tři kapitoly o sv. Janu Nepomuckém. Pekařův sv. Jan Nepomuický.

Pekař Josef, Miklík Josef Konstantin, 1930
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Čeští světci

Varianta názvu: Tři kapitoly z boje o sv. Jana Nepomuckého. Spis je obrazem doby mnohými stále oceňované a žádané – demokracie první republiky, kdy pan historik Pekař je nucen polemisovat s údernými diletanty v oboru historie: liberálem-masarykovcem Herbenem a liberálem-syndikem Scheinpflugem. Rozsahem malá knížka dokonale odhaluje praktiky tehdejších pokrokářů, stejné, jaké jejich pohrobci používají dnes. A opět ten refrén: Copak tehdy dělali biskupové např. ve vztahu k Herbenovi? Nesetkal se sním některý z nich např. někde na recepci? A jaká byla Masarykova reakce na tento spor? Prostě zrušil zemský svátek sv. Jana Nepomuckého jako den pracovního klidu a bylo po demokracii toť diskusi (znění zákona vkládáme za knihou). A postoj představitelů Církve u nás na tatíčkovo tažení? Obvyklé ticho: Přece na nebeské blaženosti sv. Jana nelze nic ubrat, že ano, preláti! Pozn.: Pro zajímavost uveďme, jak to bylo se dny pracovního klidu za Rakouska-Uherska. Platilo zde ještě z doby Rakouského císařství nařízení č. 156 císaře Františka Josefa I., které vydal ani ne dva roky po nástupu na trůn dne 18. 4. 1850, že dny pracovního klidu jsou ty dny, které za zasvěcené svátky (festa fori) prohlásí katolická církev, t. j. m. j. svátky svatých patronů zemských. V Čechách to byly svátky sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava, na Moravě sv. Cyrilla a Metoděje, v Uhrách sv. Štěpána (podrobně např. česky Katolická liturgika. Učebná kniha pro střední školy. Podlaha Antonín, 1911, str. 140n. v pododdělení 1706: Učebnice liturgiky). Co však je zajímavější je to, že v této věci před Masarykem kapituloval i otec abp. Kordač a hned pro r. 1926 zrušil u oslavy sv. Jana povinnost pracovního klidu a vyslechnutí celé mše sv. v kostele (16. 5. bylo festum fori), zřejmě proto, aby se katolíci nedostali do střetu se státem. Takže sv. Jan Nepomucký dodnes čeká na nápravu i této křivdy.
Miklíkova publikace: Knihy Života, sv. XX.


Žižka a jeho doba. Díl 1. až 4.

Pekař Josef, 1933
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Boj s husitismem (dnešní analogie: fanatický Islámský stát)

Toto dílo, ač byl prof. Pekař nekatolík, náleží svým obsahem do tohoto odd. 15.
Díl 1. Doba se zvláštním zřetelem k Táboru.
Díl 2. Jan Žižka.
Díl 3. Žižka vůdce revoluce.
Díl 4. Poznámky k dílu třetímu. Opravy a dodatky – Příloha. Rejstříky.
Pan profesor přesně popisuje všechny okolnosti vzniku a šíření husitismu vč. hlavní příčiny: spojení čímsi osvícených kněží a vysokého školství (poznamenejme, že z téže příčiny nastal vznik a šíření josefinismu vč. pozdějšího masarykismu, na jehož liberalismus navazuje i dnešní Pornozápad – všichni známe tu kohortu osvícených Orků a Tomášů).
K dílu 4 připojujeme časopisecký článek K televisní soutěži „Největší Čech“ – Pravda o Janu Žižkovi. Lhotka Jaroslav, 2005 jako svědectví toho, že dnes, r. 2016, široce kritizované vysílání České televise má dlouhodobé kořeny.
Zvlášť pak připojujeme věhlasný Smysl českých dějin. O nový názor na české dějiny, Pekař Josef, 1929 (2., rozšíř. vyd.), a
Masaryk a Pekař o smyslu českých dějin, Miklík Josef Konstantin, 1931.


O správním rozdělení země České do polovice 13. století.

Pekař Josef, 1906
Oddělení: Dějiny našeho národa
Pododdělení: Historický místopis Zemí Koruny české


České katastry 1654 – 1789 se zvláštním zřetelem k dějinám hospodářským a ústavním.

Pekař Josef, 1915
Oddělení: Dějiny našeho národa
Pododdělení: Historický místopis Zemí Koruny české

vyšlo ještě 1932


Kniha o Kosti. Kus české historie.

Pekař Josef, 1935
Oddělení: Dějiny našeho národa
Pododdělení: Etnografie-Národopis a folklór Zemí Koruny české

Vyšlo 1911 (dvskrát), 1929, 1930, 1935, 1942, 1970 a 1998 (zde byl poprvé otištěn dosud jen rukopisný 3. díl; i ten je zde zařazen, snad jen zatím jako neveřejný).


Objevy Bretholzovy čili Od které doby sedí Němci v naší vlasti.

Pekař Josef, 1922
Oddělení: Dějiny našeho národa
Pododdělení: Středověké právo a náš národ – Země koruny české

Za publikací otiskujeme i text z wikipedie.


Dějiny naší říše

Pekař Josef, 1914
Oddělení: Dějiny našeho národa
Pododdělení: Celkový dějepis Zemí Koruny české

(název pokračuje:) se zvláštním zřetelem ke královstvím a zemím v říšské radě zastoupeným; pro nejvyšší třídy škol středních. Publikace vyšla pak ještě dvakrát (nepočítáme současné dotisky). Poprvé roku 1922 pod názvem Dějiny československé, opět jako učebnice s týmž určením; je obohacena o první léta republiky. I tuto učebnici Knihovna Libri nostri zde nabízí. Podruhé vyšla zase s týmž změněným názvem (bezprostředně po Pekařově smrti 23. 1. 1937), ale zejména dějiny republiky byly jinými lidmi podstatně přepracovány v duchu snahy o usmíření s masarykovsko-benešovskými názory, jichž byl Pekař nesmiřitelným odpůrcem. Připojujeme O periodisaci českých dějin – přednáška pronesená při rektorské instalaci dne 5. prosince 1931, Pekař Josef, 1932. K této přednášce je třeba poznamenat: Vlastní jádro je na posledních dvou až třech stranách. Periodizace českých dějin je mírně odlišná od periodizace dějin světových – o nich zde v úvodu k pododělení 1605: Středověké právo v zemích českých a ve Svaté říši římské. Pekařova periodizace: Starověk (doba románské, asi tak do r. 1200), středověk (gotika až ½ 18. stol.), novověk (osvícenství, romantismus, doba dnešní). Tato doba dnešní je utvářena všemožnými -ismy – plody vzpoury proti středověkému Božímu universu (dnes směřující k ďábelskému globalismu). Tyto vlivy přinesly na jedné straně pronikavé zvýšení lidské výkonnosti v oblasti hospodářství a techniky, na straně druhé (všestranné ničení světa a) hroznou válku (která byla následována válkou ještě hroznější a která vlastně pokračuje dosud plošným leteckým ničením celých států ze strany světového četníka) a stále přítomnou krisi a dosud neznámá nebezpečí a hrozby. Vystříhání se nápadů na jakási nová řešení a sebeklamu o nich, láska k dědictví dávných našich otců a zachování tohoto dědictví (dnes nejen zničeného ale i cíleně zapomenutého a publikačně znetvořeného) budoucím je v r. 1931 Pekařovým receptem pro budoucnost. Pekař tedy vidí vrcholy českých snažení v gotice a v romantismu. Nerozpoznal, kde došlo k chybnému odbočení.


Bílá Hora. Její příčiny i následky.

Pekař Josef, 1921
Oddělení: Dějiny našeho národa
Pododdělení: Dílčí témata dějepisu Zemí Koruny české

Připojujeme zázračný obraz Panny Marie Vítězné – pozdněgotický obraz Adorace narozeného Ježíše Krista – poničený a zneuctěný (vypíchané oči) protestanty, pod nímž bitva probíhala.


Čechové jako apoštolé (apoštolové) barbarství. Věnováno Theodoru Mommsenovi.

Pekař Josef, 1897
Oddělení: Dějiny našeho národa
Pododdělení: Dílčí témata dějepisu Zemí Koruny české

Pozn.: Němec Christian Matthias Theodor Mommsen obdržel Nobelovu cenu za literaturu za rok 1902, tedy hned druhý rok po zahájení jejího udělování. Soudného člověka tedy nepřekvapí stále absurdnější kousky, které předvádějí laureáti i udělovatelé; člověk mediální ovšem stále, tehdy a ještě více dnes, plesá nadšením.