1701 Misály

Služebnig. Čin i pravilo mši misala rimskago slověnskym jazykom i mša svätcem vlašča češskago. Ordo et canon missae e missali romano-slavonico cum missis sanctorum e proprio bohemiae.

Vajs Josef, 1922

Missale Romanum

Pius V., Pius X., Benedictus XV., 1928

Nabízí-li Knihovna Libri nostri misály latinsko-české i čistě české, nemůže v ní chybět ani misál čistě latinský. Před něj předřazujeme vydání z roku 1920 v textovém tvaru, jak je dostupné na internetu.

Mše svatá (Msse swatá). Oběť vždy trvající. Modlitby mešní dle římského missálu na všecky neděle a zasvěcěné svátky i jiné slavnější dny v roce. Připojeny jsou i jiné zvláštní modlitby a pobožnosti.

Eška František (Esska Frantissek), 1861

První překlad Římského misálu do češtiny; dalšími překlady tuto překladatelskou snahu vyčerpávajícím způsobem dokumentujeme.

Římský missál čili Mešní kniha Církve svaté

Baudyš Prokop, 1891

Druhý překlad Římského misálu do češtiny.

Římský misál z ustanovení posvátného sněmu tridenstského

Stříž Antonín Ludvík, 1945

(název pokračuje:) obnovený, z příkazu Svatého Pia Pátého, papeže, vydaný a péčí dalších papežů doplněný, s vlastními svátky církevními provincie české a moravské. Mezi 3. a 4. vydání známého Schallerova překladu misálu se vklínil tento překlad, pořízený prominentním překladatelem předtím pracujícím pro Josefa Floriana.
P. Stříž však začal misál překládat již dříve.
Prvním jeho překladem byl Římský misál z ustanovení posvátného sněmu tridenstského obnovený a na rozkaz papeže sv. Pia V. vydaný a autoritou Klementa VIII., Urbana VIII. a Lva XIII. přehlédnutý vydaný právě J. Floriánem roku 1914; měl LIV, 74 stran (jde tedy jen o fragment, takže nemá mnoho smyslu jej zde publikovat) a byl vydán jako Dobré dílo, sv. 13.
Druhým Střížovým překladem byl Misál římský. Řád a modlitby oběti Mše svaté vydaný dvakrát: 1937 v Hlučíně P. Rudolfem Schikorou, podruhé 1941 Valašskou tiskárnou; má 320 stran.
A naposledy předložené kompletní dílo roku 1945.

Římský misál

Schaller Marian, 1925

Ve prospěch Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 999. Latinsko-český misál na neděla a svátky; 1. vydání "Schallerova misálu". Zveřejněno se souhlasem opatství Emauzy (www.emauzy.cz).

Římský misál: úplné vydání

Schaller Marian, 1931

Latinsko-český misál na celý liturgický rok, 1. úplné vydání "Schallerova misálu" ještě v péči otce biskupa Antonína Podlahy. Ve prospěch Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 999, mimo podíly. Vyšel ještě čtyřikrát: 2. vyd. 1935, 3. vyd. 1940, 4. vyd. 1947 (Bohuslav Rupp) a 5. vyd. 1952 (Česká katolická charita). Zveřejněno se souhlasem opatství Emauzy (www.emauzy.cz).

Římský misál pro neděle a význačnější svátky; Nové obřady Svatého týdne

Švéda Zdeněk; Dočekal Jan, 1957

(název pokračuje:) s dodatkem obecné modlitby a chrámové písně. Jde o 1. vydání (ze dvou – to druhé vyšlo r. 1960) zatím posledního (pátého) překladu věčného misálu do češtiny. Tento překlad v Římě vydaný je zajímavý tím, že v něm jsou poprvé do češtiny přeloženy nové obřady Svatého týdne, které připravil Annibale Bugnini (v tomto svém prvním úřadě v letech 1948 až 1960) a jeho skupina, a které vydal Pius XII. r. 1955 (po změně obřadů Velikonoční vigilie r. 1951 též od Bugniniho), a které vyšly u nás doma až r. 1958 (Nové obřady Svatého týdne, z latiny přeložil Jan Dočekal a poznámkami opatřil Bohumil Inneman; tato latinsko-česká publikace je však mnohem podrobněji a pečlivěji zpracovaná, než příslušná část Švédova prakticky jen českého exilového misálu, a proto je na tomto místě zařazena zvlášť jako de facto rozšíření misálu); tradiční katolíci tento text, v latině, používají dosud. Je tragické, že v tomto bodě je tradice tradičních katolíků o pouhých sedm let starší, než "tradice" katolíků moderních – moderní misál byl vydán r. 1962 (sestaven opět Bugninim, ve svém druhém ze tří úřadů fungoval v letech 1960 až 1964).

Římský misál na neděle a význačnější svátky

Švéda Zdeněk, 1960

Z 1. vydání roku 1957 bylo mnohé vypuštěno, mnohé přidáno a bylo provedeno dosti změn. Toto vydání se stalo, zatím už na dobu 58 let, posledním překladem věčného Římského misálu do češtiny. Je sice pravda, že ještě roku 1968 toto vydání vyšlo znovu, avšak již jen jako směs tradičního a moderního konání.
Tímto tedy historie českých překladů misálu v Knihovně Libri nostri končí.
Závěrem snad otázka: Nebylo postupné množení vždy nutně nedokonalých českých překladů dokonalé liturgie znamením toho, že tak jak postupně klesala znalost latiny lidí, tak naopak postupně narůstaly (a nedojde-li k návratu, budou nadále narůstat) zásahy do liturgie?

Misál latinsko-slovenský

Jalovecký Ján (aj. red.), 1952

Quo primum. Missale Romanum.

Pius V., Paulus VI., 1969

Za účelem seznámení se s letitým nesouladem ohledně mše svaté publikujeme dva základní dokumenty, každý latinsky i česky. Domníváme se, že žádný smrtelník (navzdory myriádám nejrůznějších smělců) není způsobilý tento nesoulad mezi náměstky Ježíše Krista rozsuzovat – takže ani my se k němu vůbec nijak nevyjadřujeme. Pouze poznamenejme, že k určitému nesouladu dochází i mezi sv. Piem V. (Bulla Quod a nobis, 7. 6. 1568) a sv. Piem X. (Apoštolská konstituce Divino affiatu, 1. 11. 1911) ohledně breviáře – oba dokumenty jsou latinsky v publikaci Breviarium romanum, ex decreto ... Pars hiemalis. Pius X., svatý, 1936, str. III až X, v pododdělení 1703: Breviář. A ocitujeme odvěkou formuli ze závěru bully Solet annuere (schvalující řeholi sv. Františka z Assisi) svatého Otce Honoria III. ze dne 29. 11. 1223: "Nulli ergo omnino hominum liceat hanc paginam nostrae confirmationis infringere, vel ei ausu temerario contraire. Si quis autem hoc attentare praesumpserit, indignationem omnipotentis Dei et beatorum Petri et Pauli, apostolorum eius, se noverit incursurum. Tedy vůbec nikdo z lidí ať se neodváží porušit tuto naši potvrzovací listinu nebo se jí opovážlivě protivit. Jestliže by se však někdo odvážil zkusit to, nechť ví, že ho stihne hněv všemohoucího Boha a jeho svatých apoštolů Petra a Pavla." A skutečně až doposud se o to nikdo z lidí (tedy ani žádný z papežů) nepokusil.