Ohledně staroslověnštiny: je k disposici portál zvaný Gorazd, t. j. Digitální sbírky církevněslovanských rukopisů a starých tisků na adrese. Na tomto portálu je také, kromě jiného i Elektronický slovník jazyka staroslověnského, který je vedle svého rozsahu výjimečný také tím, že funguje i jako česko-staroslověnský slovník.
K autorství: konečná odpovědnost.
Dobrovský Josef (nálezce), 1925
Dobré dílo, sv. 86. Doporučil P. Dr. J. Hronek v ČKD 1927, č. 1, str. 61. Pečlivý jazykový rozbor díla na adrese.
Волошин Авґустин Івановіч, 1928
2. vyd. Jde o gramatiku rusínštiny, jazyka blízkého ruštině, kterým se mluvilo a psalo nejen na Podkarpatské Rusi, ale i na mnoha místech Slovenska, a který je "nepříliš milován": Slováci jej válcovali slovenštinou, tzv. Ukrajinci ukrajinštinou a Rusové sice vzpomínají na dobu před tzv. VŘSR, kdy se azbukou psalo mnohde i na Slovensku, ale autora po osvobození Československa odvlekli do Moskvy pro jeho separatistiké tendence. A Češi? Ti už ani nevědí, že žili s Rusíny a Podkarpatskou Rusí, kde čeští učitelé mluvili a učili česky, ve stejném státě a protiruský separatismus dnes podporují ještě vehementněji než pomajdanoví Ukrajinci. Za pozornost stojí i to, že název publikace v azbuce byl z internetu téměř vymazán
Prof. PhDr. Josef Páta (* 7. 8. 1886 Litomyšl, † 24. 6. 1942 Praha, Kobyliská střelnice), profesor lužické srbštiny na filosofické fakultě University Karlovy v Praze, slavista, popravený Němci.
Седлак Александр Иванович, 1920
Mluvnice rusínštiny (dnes místy na Slovensku a zakázané v Zakarpatí "na Ukrajině").
Čajka František, Chromá Martina, Knoll Vladislav, Pilát Štefan, Spurná Kateřina, , 2017
Z portálu Gorazd, o němž v úvodu k tomuto pododdělení, přebíráme dvě brožury:
1. GORAZD: Digitální portál staroslověnštiny. PhDr. František Čajka, Ph.D., Mgr. Martina Chromá, Ph.D., Mgr. Vladislav Knoll, Ph.D., PhDr. Štefan Pilát, Ph.D., Mgr. Kateřina Spurná, Ph.D. (Slovanský ústav). Projekt GORAZD zpřístupní široké odborné i laické veřejnosti výsledky dlouholeté práce české paleoslovenistiky: monumentální čtyřdílný Slovník jazyka staroslověnského (1966 – 1997) včetně Dodatků k I. dílu Slovníku jazyka staroslověnského (2016), ukázkovou část rozšířeného nového vydání Slovníku nejstarších staroslověnských památek (1. vyd. 1994), první vydaný svazek Řecko-staroslověnského indexu (2014) a jedinečnou staroslověnskou kartotéku čítající přes milion kartotéčních lístků. Mezi výstupy projektu budou patřit také speciální softwarové nástroje určené pro digitalizaci vícejazyčných slovníků výkladového či encyklopedického typu.
2. Staroslověnské písemnictví na Velké Moravě a ve středověkých Čechách. PhDr. František Čajka, Ph.D. (a kol.), Slovanský ústav. Publuikace tvoří podstatnou a nedílnou část českého písemnictví, kultury a vzdělanosti. Zároveň je také součástí širokého proudu slovanského písemnictví, které se rozvinulo zejména u jižních a východních Slovanů. V předložené publikaci přehledným způsobem představujeme především výsledky literární činnosti, které vycházely z cyrilometodějského díla na Velké Moravě a které byly, jako jeho pokračování, součástí kultury středověkých Čech. Slovanský ústav AV ČR, v. v. i., je jediným akademickým pracovištěm v České republice, které se představenou problematikou zabývá jak ve velmi širokém tematickém záběru, tak různým způsobem zpracování (lexikografické práce, činnost ediční, vědecké studie a monografie). Představenou publikaci připravili členové oddělení paleoslovenistiky a byzantologie (František Čajka, Martina Čechová, Václav Čermák, Martina Chromá, Vladislav Knoll, Václav Konzal, Petra Melichar, Štefan Pilát a Kateřina Spurná).
Jelínek Jaroslav, Styblík Vlastimil, Sedláček Bohumil, Staněk Vladimír, 1972
Jediné vyd. Edice Na pomoc učitelům a vychovatelům
Jen nevíme, zda dnešní učitelky ve valachovských inklusivních pařeništích o takovou pomoc stojí, zda ji v třídním dusnu potřebují a zda tyto věci vůbec nějak chápou.
Frumar Adolf, Jursa Jan, Aleš Mikoláš, 1899
Poprvé 1898, toto je 2. vyd., naposledy 1932, počet vyd, se prakticky nedá zjistit.
Byly to doby, kdy se lidé ještě učili psát. A co je ještě pozoruhodnější, že to také všichni tehdy uměli.
Bělič Jaromír, Kamiš Adolf, Kučera Karel, 1978
Dodatek o staročeských pravopisných systémech napsal Křístek Václav; na internetu volně dostupný nestránkovaný přepis bez tohoto dodatku.
Díl 1. Hláskosloví. Díl 3. Tvarosloví. I. Skloňování (1896). II. Časování (1898). Díl 4. Skladba (1929).
3. (poslední) opravené a dopl. vyd. (poprvé 1948, 2. vyd. 1949).
Tzv. první pravidla českého pravopisu. Tak jako Církev v posledním půlstoletí, i český jazyk je zhoubně podroben evoluci – Církev se prý musí přizpůsobovat světu (normální člověk by si myslel, že svět se má přizpůsobovat Církvi, která je tu od toho), a český jazyk se prý musí přizpůsobovat čemu? Mediální novořeči bláznů? A tak od roku 1902 vyšly tucty stále nově přepracovávaných vydání, na nichž se přiživovaly veletucty parasitů. Dovolujeme si tedy laskavému čtenáři předložit toto první vydání, které, Bohu žel, zdaleka nebylo vydáním posledním.
Poslední vydání ještě za života autorova; další vydání už byla stále více "opravována".
020202: Přeprac. a dopl. vyd. Pro zařazení tohoto slovníku hovoří: 1. Přiměřený rozsah; 2. absence neúnosné archaičnosti; 3. absence zvlčilé liberální modernity působené už čtvrt století zde panující revolucí, která vystřídala revoluci komunistickou a která jazyk český ve všech oborech zkazila. Proti němu: 1. Není zmíněn (spolu)autor předchozích vydání Pavel Váša: Slovník jazyka českého. Váša Pavel, Trávníček František, 1946, 3. přeprac. a dopl. vyd. – připravujeme; 2. autor byl vysoký komunistický funkcionář (proto i kniha je navzdory tehdejší době perfektně typograficky zhotovena); s tím souvisí nesmysly u mnohých náboženských a mravně relevantních hesel.
Omelka František, Horák Oldřich, Hubáček Josef, Charous Čeněk, 1956
Také jako ukázka úrovně našeho školství ještě na začátku 60. let 20. stol.
Těšitelová Marie, Petr Jan, Králík Jan, 1986
020201: Ve třech částech – vlastní slovník, slovník tvarů substantiv a slovník tvarů sloves.
Miklošič Fran(c) pl. (rytíř), 1865
Donedávna jsme neměli velký vědecký slovník staroslovanského jazyka, jen – zde publikovaný – příruční Slovníček staroslovansko-český Vondrákův († 1925) – viz Církevněslovanská chrestomatie v tomto pododdělení. Miklošičův Lexikon je stále cenný, nezachycuje ale slovní zásobu většiny nejstarších textů, protože většina z nich nebyla tehdy ještě známa.
Teprve za minulého komunismu začala r. 1956 ČSAV vydávat v sešitech Slovník jazyka staroslovanského. Lexicon linguae palaeoslovenicae, dokončený za dnešního socialismu Slovanským ústavem r. 2016 60. sešitem. Mezitím Academia začala r. 1989 vydávat v sešitech Etymologický slovník jazyka staroslovanského, který poslední léta převzal Tribun EU zatím 18. sešitem.
Na str. 223 až 299 je unikátní Slovníček staroslovansko-český.