2006 Kalendaria

Přehled českých jmen křestních

Brousil Antonín, 1934

Kalendářové revoluce jsou doprovázeny zhoubnými účinky mravními. Tak kupř. vytvoření "občanského" kalendaria (3. kalendářová revoluce) vedlo k tomu, že občané nevolí jména svých dětí kvůli následování příkladu svatých, ale na základě veřejného mínění, tabulek četnosti jmen, nejrůznějších celebrit apod. Jako dokonalá ukázka takové zhoubnosti může posloužit přihlouplou veřejností oceňovaná a stále znovu vydávaná kniha jisté paní Knappové Jak se bude (vaše dítě) jmenovat. Tato jazykozpytná úřednice se po několik desetiletí za komunistického režimu podílela na "vylepšování", t. j. neustálé modernizaci občanského kalendaria, aby nakonec, v posledním, dokonale multikulturním vydání z r. 2010, předkládala pro naše děti dokonce příklady jmén nejrůznějších orientálců, od černochů snad až po eskymáky.

Kalendaria některých kalendářů do r. 1860

Pius V. (svatý), 1568

Před první kalendářovou revolucí se uskutečnily dva revoluční záchvaty, které však přešly a na kalendarium neměly trvalý vliv. Prvním z nich bylo 13. 10. 1781 vydání tolerančního patentu císaře Josefa II. a doprovodné série patentů a nařízení (daly r. 1787 vznikout Krameriovým kalendářům tolerancí, které r. 1798 zanikly). Žádná revoluce není možná bez aktivistů (obdobě dnešní pražské kavárny). Bez nich se revoluce ujmout moci nemůže. Jejich činností došlo k druhému revolučnímu (konstitučnímu – František Antonín hrabě Kolovrat-Libštejnský) záchvatu roku 1848. Císařská moc pak 30. 1. 1849 vydala nařízení 107/1848 o některých provisorních opatřeních týkajících se situace nekatolíků (protestantské provisorium ministra vnitra Franz Seraph von Stadion-Warthausena, který byl současně ministrem kultu a vyučování Rakouského císařství). Na kalendariích se ani toto neprojevilo.

Kalendaria některých kalendářů od r. 1861 do r. 1919

František Josef I. Habsbursko-Lotrinský, 1861

Úder kalendariím však přišel 8. 4. 1861 přímo od císaře Františka Josefa I., který vydal protestantský patent 41/1861 ř. z. (ten už skoro dva roky platil v Uhrách) spolu s nařízením č. 42/1861 ze dne 9. 4. 1861 státního ministra Antona von Schmerlinga. A tak propukla první kalendářová revoluce a v kalendářích se začínají objevovat kromě katolického kalendaria i kalendaria jiných vyznání (evangelického, pravoslavného). Pozorujeme ale, že realizace revoluční "vymoženosti" nebyl okamžitá. Tak Kalendář hospodářský na rok Páně vzdoroval až do r. 1870 vč. Jiným příkladem je Kalendář učitelský. Ten už má na roky 1861 – 1863 tři jmenné sloupce, ale na rok 1868 má jen jeden sloupec, katolický. Jiný vydavatel Kalendáře učitelského má v letech 1872 – 1876 jen dva sloupce, katolický a evangelický. Období končí před nástupem druhé kalendářové revoluce, která souvisí s odpadem cca miliónu katolíků, založením tzv. Církve československé a hradním masarykismem.

Kalendaria některých kalendářů od r. 1920 do r. 1951

Habrman Gustav, 1920

Druhá kalendářová revoluce je vyznačena datem 15. 9. 1920, kdy ministr školství a národní osvěty Gustav Habrman vydal vyhlášku č. 542 o uznání církve československé. Ještě předtím, 25. 11. 1919, týž ministr vydal vyhlášku č. 625 ohledně českobratrské církve evangelické. Obě se odkazovaly na Protestantský patent císaře Františka Josefa I., který tak poskytl základ i pro novou revoluci kalendaria. Zatímco evangelický sloupec v kalendariích pokračoval z předešlého období, objevil se postupně v kalendářích (místo pravoslavného) sloupec nový "československý" – se jmény zejm. z počátku někdy podivnými až směšnými. O tom srov. zde úvodní pojednání Naše nové kalendáře, Šimák Josef Vítězslav, 1922 (Naše řeč, roč. 6, str. 142 – 146). Tak jako při předečlé revoluci, i nyní se nová kalendaria prosazovala postupně. Např. Pečírkův kalendář na rok 1932 polovičatě sice neuvádí republikové čechoslováky, ale uznává císařské evangelíky.

Kalendaria některých kalendářů od r. 1952 do r. 1969

Kopecký Václav, 1952

Proč taková podivná mez 1952? Pro komunisty byl primárním protivníkem imperialistický Západ. Církve se báli kvůli její "nenárodní" vazbě na něj, t. j. na Vatikán, ale zvl. u řeholníků kvůli jejich vazbám na západní generaláty. A tak se báli i kalendářů s Církví svázaných. Ministerstvo informací a osvěty začalo už roku 1947 vydávat vzorový kalendář, tzv. Kalendář kalendářů, toho roku tedy kalendář na rok 1948. K první změně kalendaria došlo až v kalendáři na r. 1950: kalendarium začíná už ne nedělí, ale pondělkem – pozorujeme ale, že v Lidovém kalendáři katolické kalendarium na tento rok začíná ještě nedělí. Katolické kalendáře na rok 1951 nevyšly, a na rok 1952 už i v nich týden musel začít nedělí. Ovšem je pozoruhodné, že i pro kalendář na rok 1951 (komunisté se přece ujali moci už r. 1948 – naprosto podle zákona – skazky o nezákonnosti "puče" v roce 1948 jsou pouhou propagandou překreslující historii*), se používala tři hlavní kalendaria náboženská: římskokatolické, československé (tzv. Církve československé – označení do r. 1971) a evangelické. Druhá změna kalendaria (iniciativní dílčí změny tu ovšem nepatrně předcházely) nastala až pro r. 1952, kdy spatřilo světlo světa, právě ve vzorovém Kalendáři kalendářů, kalendarium jednotné. To ještě r. 1952 nemělo jméno, dnes se mu říká občanské. Aby i katolíci věděli, komu osobně za "pondělky" i za "občanský" kalendář mohou děkovat, dodejme, že ministrem informací a osvěty byl od 15. 6. 1948 do 31. 1. 1953 přední ideolog a propagandista KSČ, aktivní přípravovatel politických procesů a jeden z nejtvrdších bolševiků, soudruh Václav Kopecký. Obsahová náplň kalendářů byla v kompetenci knižního oddělení při publikačním odboru ministerstva informací (tak František Krajčír, 33. schůze Ústavodárného NS RČS 29. 1. 1947). Pokud jde o začátky týdnů, Cyrilometodějský kalendář se ke konci tohoto období, t. j. od r. 1959 do r. 1969, vrací k začínání nedělí tak, že mezi sobotu a neděli vkládá mezeru, Lidová demokracie po celé toto období začíná týden pondělkem. Avšak konec 60. let je vyznačen už revolucí právě katolického kalendáře.

*Spíše by se měli tito "bojovníci-historici" proti komunismu, zvl. katoličtí, zamyslet nad tím, co dělala katolická církev proti nástupu komunistů léta před a do r. 1948; zda se to náhodou nepodobá dnešní situaci, kdy nejen poblouznělí věřící, ale i preláti pohodově přihlížejí invasi "migrantů", nebo ji i podporují? Až se naplno rozběhne pronásledování, budou zase skuhrat, jako tamti skuhrali o 50. létech.

Kalendaria některých kalendářů od r. 1970

Paulus VI. (blahoslavený 2014), 1970

V pořadí již čtvrtá revoluce kalendaria proběhla rychle v průběhu r. 1969: bylo to papežovo motu proprio Mysterii Paschalis ze 14. 2. 1969 následované dekretem Kongregace obřadů z 21. 3. 1969 (sama Kongregace byla reformována 8. 5. 1969) – tento dekret není uveden v AAS, nýbrž ve zvláštní knize nazvané Calendarium Romanum. Motu proprio doslova a opakovaně hovoří přímo o "novém kalendáři". Ten nabyl účinnosti 1. 1. 1970. Nový misál se začal užívat 26. 3. 1970 – Apoštolská konstituce o něm, Missale Romanum, nese datum 3. 4. 1969 (je zde v pododdělení 1408: Ostatní dílčí dějěpisné záležitosti). Od doby čtvrté kalendářové revoluce (t. j. revoluce katolické), konkrétně od r. 1971, i katolíci (Lidová demokracie a později karmelitáni) poslušně začínají, Listopad 89-Nelistopad 89, týden pondělkem; Cyrilometodějský kalendář používá jinou metodu – dny v měsíci jdou průběžně, neděle jsou barevně označeny, ale žádné dělení na týdny není (tak např. na rok 1984 či 1999 – poslední v zaniklém nakl. Zvon, kde od r. 1990; na roky 2000 až 2016 je vydavatelem Katolický týdeník). Chudáci faráři popletové si sice myslí, že revoluce odmítají, ale dnes už jsou tak zpracovaní, že např. v ohláškách se (v intenci soudruha Václava Kopeckého) dozvíme, co bude "v příštím týdnu", ale neslyšíme, co bude "tento týden" nebo "ve zbytku tohoto týdne". Katolíci (např. karmelitáni), také až dodnes, vydávají své kalendáře zmixované – jak s kalendariem novým, občanským s. Kopeckého, tak s novým katolickým – podivuhodná aplikace Pánových slov "hle, všechno tvořím nové."

Toto, zatím neukončené období, je tedy vlastně obdobím čekání, s pomocí Páně, na čtverou kontrarevoluci kalendaria.