Katolická bibliografie tohoto oddělení 10
Tumpach Josef, Podlaha Antonín,
Období 1: 1828 – 1913; kompletní česká bibliografie tohoto období je v pododdělení 1501: Bibliografie české katolické literatury.
Pozn.: 1. Viz pododdělení 0403: Církev a národ, Církev a stát. 2. Viz pododdělení 0613: Přípravy ke svátostem. 3. Viz pododdělení 1605: Středověké právo a náš národ.
1003 Přirozené právo
V oddělení:
Pravo Katolické církve
Proč toto pododdělení? Ilustrační příklad: hlasování na Slovensku v únoru 2015 o rodině. Není-li rodina rodinou z vůle Boží, ale z vůle tzv. lidu, může tento tzv. lid vytvářet rodinu ze dvou mužů. Obecnější příklad: Není-li vladař vladařem z vůle Boží, ale z vůle tzv. lidu, je jasné, že tento tzv. lid jej může i odvolat. Tyto příklady svědčí o jednom: Nemá smyslu objasňovat tzv. lidu vůli Boží v té které věci bez sdělení, že stanovovat vůli Boží tzv. lidu nepřísluší. Je zřejmé třeba u prvního příkladu, že už vyhlášením onoho referenda byl tzv. lid uznán za hodna předepisovat, jaká je vůle Boží, jinak řečeno: už samo konání referenda je dalším krokem do propasti bez ohledu na výsledek, neboť tzv. lid je ještě více utvrzen v tom, že zde předepisovat smí. Podobně u druhého příkladu, pokud je tzv. lidu dáno právo volit vladaře, nezáleží už mnoho na tom, koho zvolí. Jedině snad v případě, že zvolený vladař následně prohlásí tzv. lid za nezpůsobilý tak, že toto právo náleží Bohu (v novověku však snad nikdy nešlo zde o uznání suverenity Boha, nýbrž člověka a vznikla totalita). Z hlediska Božího nezáleží na tom, kolik lidí (zda člověk nebo tzv. lid) si usurpuje Boží právo. Jinými slovy, podstata demokracie i totality je tatáž, je protibožská, neboli demokracie i totalita jsou téhož, tj. Ďáblova rodu. A je hanbou Katolické církve, že si před 50 lety usmyslela, že "lid si volí své představitele" (souhlasně s konservativními liberály). Kdyby nic jiného, tato věta je z Ďábla a odtamtud jsou též i oni konservativní liberálové. O Božím či přirozeném právu hlasovat nelze. Pro naplnění spravedlnosti je podmínkou nadřazenost přirozeného práva v tom smyslu, že žádná referenda, žádné parlamenty ani žádní jedinci nesmějí ve věcech tohoto práva vůbec nic stanovovat (př. že + a × je totéž) ani předepisovat (př. že 5 + 2 = 7; nebo že 5 + 2 = 8), s výjimkou např. soudních výroků o případech jeho porušení. Současný rozklad Západu tkví právě v tom. Boží právo však zvítězí, ať už někdo z lidí zde přežije nebo ne.
Institutiones Ethicae et Iuris naturae
Matthaeus Liberator, 1884
Vyd. 8.; potom ještě vyšlo 9. vyd. (beze změn) r. 1887 a poslední 10. vyd. roku 1890 (nejbližší nám známý exemplář je v Polsku).
Zákon přirozený základem zákonodárství lidského
Kadeřávek Eugen Jan N., 1896