Tumpach Josef, Podlaha Antonín,
Období 1: 1828 – 1913; kompletní česká bibliografie tohoto období je v pododdělení 1501: Bibliografie české katolické literatury.
2. Filosofická ethika je zařazena v pododdělení 0504 v oddělení 05 – Mravouka. Zpovědnice.
3. Přirozené právo je v pododdělení 1003: Přirozené právo v Oddělení 10 – Právo Katolické církve.
Evropská kultura jest ohrožena proto, že jí chybí jednotná myšlenka. A tak s jedné strany ohrožuje ji amerikanism se svým jednostranným zdůrazňováním stroje, s druhé strany asiatism, hlásaný dnes vědomě přívrženci sovětů a některými propagátory budhistických a jiných nauk dálného Východu.
Foerster Friedrich Wilhelm, 1936
Kropáč & Kucharský, sv. 1936.x.
Podveský Alois, Šilhan Jindřich, Vašek Bedřich, 1939
Edice Jitra (ř. 1), sv. 9; posl. sv. (řady 1). Je škoda, že autoři nezmínili distributismus jakožto pro novověk nejlepší hospodářský směr. Bellocův (a Chestertonův) essay vyšel r. 1936 – Obnova majetku. Belloc Joseph Hilaire Pierre René, 2020 v tomto pododdělení.
Orig.: La Mission de sainte Jeanne d'Arc. 1910 přednáška, 1933 knižně. Kurs, sv. 22, k 500. výročí upálení 19tileté světice, zachrínkyně národa. Česky ještě 1992.
Ventura di Raulica Gioacchino, 1937
Orig.: Il potere politico cristiano. Discorsi pronunciati nella cappela imperiale delle Tuileries durante la Quaresima dell' anno 1857. Ventura di Raulica Gioacchino, 1858. Homilie Il Regno di Gesù Cristo; Omelia pronunziata la sera del venerdì santo, str. 411 – 460. Kurs, sv. 42.
Ventura di Raulica Gioacchino, 1937
Orig.: Il potere politico cristiano. Discorsi pronunciati nella cappela imperiale delle Tuileries durante la Quaresima dell' anno 1857. Ventura di Raulica Gioacchino, 1858. Discorso septimo. La Chiesa e lo Stato ossia Teocrazia e Cesarismo, str. 349 – 410. Kurs, sv. 43.
Jediné vyd. Publikace je dnes velice důležitá vzhledem k tomu, že jednak per excessum se směšuje globalismus s universální církví a jednak per defectum se směšuje národní svrchovanost a svébytnost se snahahami o národní církev. První úchylkou trpní mnozí globalističtí lidovci likvidující národní svrchovanost např. v tzv. EU (a nevidí, že další na řadě je likvidace rodiny), druhou protikatoličtí nebo akataličtí národovci. Podstatou všech těchto omylů je nerozlišování universálního nebeského a rodinného-kmenového- národního pozemského. I když snahy o takové rozlišení nejsou v jednotlivých konkrétních případech nijak jednoduché, je třeba se o ně snažit tím, že máme na pamětí výše uvedené základní pravidlo a tím, že k jakýámkoliv opatřením je třeba přistupovat s velikou obezřetností a snahou předvídat příp. nebalhé dopady.
Jeden příklad za tisíc mnohých: V katolické (universální) církvi se úplně nesmyslně a škodlivě odbourala universální latina (per defectum), zatímco v životě národa se stejně hanebně všemožně a násilně zavádí (per excessum) globalistická angličtina, přičemž žáci už ani nevědí, co a nač je spisovná čeština.
Podruhé vyšlo jako samostatný neprodejný tisk kolem r. 2010 pod názvem O křesťanském státním zřízení a povinnostech občanů, viz Le13CA2.pdf. Zde uvádíme obě znění.
Horník Jan, Дугин, Александр Гельевич, 2014
Orig.: Дугин, Александр Гельевич, poprvé včasopisu Ден r. 1992.
Poznamenejme, že v těchto publikacích je v souladu s podvodem Bronsteina (alias Trockého) ztotožňován socialismus(s miliardáři) a komunismus (znárodnění), a stejně tak fašismus a nacismus. Na tento podvod v naší Knihovně opakovaně upozorňujeme, i když se podvodné zmatení ujalo nejen v býv. SSSR, ale nyní je doma i v současné t. zv. liberální demokracii.
Přeložil P. Deml Jakub, * 20. 8. 1878 Tasov, † 10. 2. 1961 Třebíč. Otištěno ve Sborníku 20. Studium, Sborník 3, říjen 1906, zde u hesla Josef Florian.
Připojujeme separát skript Výbor z textů ke studiu obecných dějin státu a práva 1956, s. 296, překlad prof. JUDr. Josef Tureček.
Thomas de Aquino (svatý), 1924
Poté, co v myslích lidí zdomácněl ďábelsky chytlavý názor lidské zrůdy Jean-Jacquese Rousseaua, že člověk je od přirozenosti dobrý, a že tedy všichni lidé jsou bratři, a konečně i dnešní, že Bůh je nejen tvůrce, ale i otec všech (instrumentalizace otcovství a člověka vůbec) a že tedy nejlepší formou vlády je, když si tito lidé sami zvolí své vedení, neuškodí podívat se na to, jak se to má s vládou jinou, dobrou. Doplňujeme českým překladem prvních dvou ze čtyřech knih, uvedeným v brožuře Sousedík Stanislav, Texty ke studiu dějin středověké filosofie, 1994; název to, pokud jde o sv. Tomáše, pro tuto dobu vskutku příznačný: je třeba jej studovat, ne však realizovat. Absolutní monarchie s monarchou jmenovaným duchovní katolickou mocí? Kam by to studentíci-"filosofové" dospěli? Doplňujeme statí Nauka o státu politickém sv. Tomáše Aquinata. Bílý Jan, ČKD 1877, č. 2, str. 81 – 95, a č. 3, str. 195 – 208.
Vzdělávací knihovna katolická. Nová řada, sv. 5. P. PhDr. Bernardin Skácel OP (* 3. 4. 1884 Javoříčko, † 2. 1. 1959 Litoměřice).
Spisy časové, sv. 3. P. ThDr. Borový Klement v recensi Církev a národ, ČKD 1868, č. 5, str. 395n. vyslovuje tuto domněnku o autorství; v katalozích je spisek uváděn pod jménem vydavatele – P. Kulda Beneš Metod. Dlužno poznamenat, že jinou je publikace Církev a národ – české intelligenci věnuje Beneš Method Kulda. Kulda Beneš Metod, 1896.
Kryštůfek František Xaver, 1911
Vzdělávací knihovna katolická, sv. 52. Pečlivý popis a spolehlivé vyhodnocení toho, jak ve Francii na začátku 20. stol. byly do závěrečné fáze dotaženy procesy zdánlivě již dávné Velké francouzské osvícenské revoluce. V euroasijské civilizaci lze zkoumat počátky dnešního nevztahu církve a států a potažmo i dnešní úpadek víry právě u dění ve Francii. Děkujeme za OCR.
Sv. Pius X. vydal několik encyklik ohledně vztahu Církve a státu: Vehementer nos (11. 2. 1906), Gravissimo officii munere (10. 8. 1906), Une fois encore (6. 1. 1907) a Iamdudum (24. 5. 1911). I když byly v české právnické i historické literatuře hojně zmiňovány, nebyly do češtiny přeloženy. Přinášíme české znění jedné z nich. Latinský text neuvádíme, neboť oficiální latinské znění není – encyklika je na vatikánských stránkách jen francouzsky s anglickým překladem.
Kryštůfek František Xaver, 1913
Vzdělávací knihovna katolická, sv. 58. Kniha byla napsána několik let po slavné encyklice Vehementer nos sv. Pia X. Na rozdíl např. od dnes tak propagované publikace Hennerovy, který encykliku odbyl jednou větou jako „vášnivý odpor proti rozluce“ aniž by se jí vůbec věnoval, Dr. Kryštůfek, prelát a probošt u Všech svatých ve svém díle plně respektuje nauku Svatého otce, nauku, jejíž ignorování v poslední době vede zákonitě k dnešním společenským otřesům. Vděčně za OCR.
Vzdělávací knihovna katolická. Nová řada, sv. 15. Není nám znám žádný výtisk, který by měl zachovánu kteroukoliv stranu za str. 224; zdá se, že všechny takové byly zničeny. Také se nám nepodařilo zjistit identitu autora.
Připojujeme Náboženství a politika. Fuchs Alfréd, 1925.