Knihovna Libri nostri

Katolík má být "podoben hospodáři, který vynáší ze své zásoby věci nové i staré". Věcí nových je všude bezpočtu. K poznání starých nabízíme své služby.

ODDĚLENÍ    O KNIHOVNĚ   PRO KNIHOVNÍKY

přesně

Vyhledat: Emler Josef


Fontes rerum Bohemicarum. Tom I.1. Prameny dějin českých. Díl I.1. Vitae sanctorum Životy svatých.

Emler Josef aj. red., 1873
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Čeští světci

Kromě tří zveřejněných souborů zařazujeme na toto místo i publikaci Zachová Jana et al. Slavníkovci ve středověkém písemnictví, 1987, která obsahuje množství nově přeložených textů od českých světců a o nich. Při pohledu do obsahu knihy se člověk nutně ptá, jak to tedy bylo s náboženskou censurou za komunismu a kdo toto monumentální dílo platil; je s podivem, že většina těchto textů od té doby nevyšla ...
Zařazujeme také, k jedné ze zde uvedených latinských legend, její český překlad, a to Život svatého Prokopa, zakladatele kláštera Sázavského a patrona Země České, 1923.
Dále zařazujeme separát ze Svatováclavského sborníku na památku 1000. výročí smrti knížete Václava Svatého, II. str. 13 – 64: Umučení svaté Ludmily (Fuit in provincia Boemorum) – Legenda z prvé polovice X. století, snad z doby svatého Václava (celý tento svazek Sborníku je v tomto pododd. 1503: Čeští světci).


Svatováclavský sborník. Na památku 1000. výročí smrti knížete Václava Svatého. II. Svatováclavská tradice. Sv. 2. Prameny X. století. Legendy Kristiánovy o Svatém Václavu a Svaté Ludmile.

Chaloupecký Václav, 1939
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Čeští světci

Krátké separáty jsou v Knihovně i na dvou odpovídajících místech:
Kap. I. o umučení sv. Ludmily je zde u Fontes rerum Bohemicarum. Tom I.1. Prameny dějin českých. Díl I.1. Vitae sanctorum Životy svatých. Emler Josef aj. red., 1873 v pododd.: 1503: Čeští světci.
Kap. VIII. o slovanské bohoslužbě je v pododdělení 1405: Východ.

    Kniha je zde připravena a jejímu zvěřejnění brání jen autorský zákon. Pokud o knihu máte zájem, zjistěte si majitele autorských práv a zveřejnění s ním dohodněte. Pomůžete tak i ostatním zájemcům.

Fontes rerum Bohemicarum. Tom I.2. Prameny dějin českých. Díl I.2. Vitae aliorum quorundam pietate insignium Životy některých jiných osob nábožných.

Emler Josef aj. red., 1873
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Přední české, moravské a slezské osobnosti

Život Arnošta, arcibiskupa Pražského a Jana z Jenštejna, arcibiskupa Pražského; úvod viz Vitae sanctorum, sv. Cyril ..., rejstřík Vitae sanctorum, sv. Vojtěch ...


Fontes rerum Bohemicarum. Tom III.2. Vita Caroli Quarti Imperatoris. Prameny dějin českých. Díl III.2. Život císaře Karla IV.

Karel IV. Lucemburk, císař, král, hrabě a markrabě, Emler Josef, 1882
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Přední české, moravské a slezské osobnosti

Všechna svá čtyři díla psal Otec vlasti samozřejmě latinsky: latinský originál (s českým překladem a dvěma pohřebními řečmi – samosebou opět latinsky).
Přikládáme: Spisové císaře Karla IV., 1878; na oslavu pětistyleté památky jeho sbor Matice české. Pokud jde o Karlův první Korunovařní řád českého krále a královny, nepovažujeme z dobrých důvodů za šťastný překlad v publikaci Karel IV. Literární dílo, 2000; srov. též Ferdinand V. – poslední pražská korunovace 7. 9. 1836. Sekyrková Milada, 2004, v pododd.: 1607: Dílčí témata dějepisu Zemí Koruny české.


Dvě nekrologia Krumlovská. Stav prelátský v Čechách a v Moravě r. 1778 – 1780

Emler Josef, Rybička Antonín, 1893
Oddělení: Dějiny Katolické církve v Českých zemích
Pododdělení: Přední české, moravské a slezské osobnosti

Předloženo / předneseno ve schůzce Královské české společnosti nauk třídy filosoficko-historicko-jazykozpytné dne 4. dubna 1887 (vydáno 1887) / 4. dubna roku 1892 (vydáno 1893).


Břetislavova hnězdenská dekreta-statuta Cosmae chronicon Boemorum Kosmův letopis český

Kosmas, Emler Josef, Tomek Václav Vladivoj, 1874
Oddělení: Dějiny našeho národa
Pododdělení: Středověké právo a náš národ – Země koruny české

Jediným pramenem o těchto zákonech z r. 1039 je Kosmova kronika; celou ji uvádíme v podoodělení 1607: Dílčí témata dějepisu Zemí Koruny českéí; ve vydání z r. 1882 je text dekretů na str. 55 (bod 3.) po str. 62 (bod 7.). Protože moderní překlady Kosmovy kroniky se v dotyčném textu mírně liší, přikládáme otisk článku Olomoucký text Břetislavových dekretů, Archivní časopis 1953 (roč. 3.), č. 1, str. 35 až 53, který vysvětluje, proč tomu tak je.


Fontes rerum Bohemicarum. Tom IV. Prameny dějin českých. Díl IV. Kronika zbraslavská. Výpisy z rozličných kronik s několika zápisy zbraslavskými. Kronika Františka Pražského. Kronika Beneše Krabice z Weitmile.

Emler Josef aj. red., 1884
Oddělení: Dějiny našeho národa
Pododdělení: Dílčí témata dějepisu Zemí Koruny české

Od roku 1355 Beneš Krabice řídil stavbu chrámu svatého Víta. Roku 1373 přenesl ostatky starých knížat a králů do chrámu svatého Víta, o rok později, roku 1374, přenesl i těla biskupů; kanovník. Časově navazuje jeho Cronica ecclesiae Pragensis na druhé pokračování Kosmovy kroniky. Připojujeme:
1. Kronika zbraslavská. Žitavský Ota, Žitavský Petr, Novák Jan Václav, Novotný Václav, 1905.
2. Panování císaře Karla IV. Veitmile Krabice Beneš z, 1940. Z lat. přel. PhDr. Evžen Stein (* 19. 9. 1902 Praha, † 1. 2. 1943 Osvětim – zavražděn Němci).
3. Kronika Zbraslavská. Chronicon Aulae regiae. Žitavský Ota, Žitavský Petr, Heřmanský František, Fiala Zdeněk. připravujeme.
4. Kroniky doby Karla IV. Kronika Františka Pražského a Kronika pražského kostela, separáty. František Pražský, Veitmile Krabice Beneš z, Bláhová Marie, 1987. připrevujeme.


Rukověť chronologie křesťanské, zvláště české

Emler Josef, 1876
Oddělení: Liturgika
Pododdělení: Liturgie a čas

Potřebná pomůcka pro archiváře, dějěpisce, duchovní, soudce a advokáty. Před tuto stěžejní prácí, která je výzvou pokusníkům, kteří se pokoušeli sestavit nebo obhájit jakýsi "nový" kalendář, předřazujeme studii Františka Palackého Staročeský všeobecný kalendář, čili o počítání dnů v roce u starých Čechů (1829) – kdo dnes např. ví, co to je cisiojan (z wikipedie jsme převzali příklad lednového cisiojanu z r. 1430)?