Knihovna Libri nostri

Katolík má být "podoben hospodáři, který vynáší ze své zásoby věci nové i staré". Věcí nových je všude bezpočtu. K poznání starých nabízíme své služby.

ODDĚLENÍ    O KNIHOVNĚ

přesně

Katolická bibliografie celého oddělení 08

Tumpach Josef, Podlaha Antonín,

Období 1: 1828 – 1913; kompletní česká bibliografie tohoto období je v pododdělení 1501: Bibliografie české katolické literatury.


Pozn.: Rozmohlo se mezi katolíky, po vzoru protestantů, ""studium Písma sv."" A stejně tak po vzoru protestantů se rozmohlo, že katolíci si Písmo sv. vykládají po svém; nejhorší to bývá u kněží, neboť ti jsou přesvědčeni, že na to mají patent tzv. z Ducha svatého – absolvovali jakousi výuku, z níž už mnoho nevědí, ale to si z ní pamatují, že myslí a mluví z Ducha sv. Pokud by tedy některý katolík, laik či kněz, přece jen uznal, že patent na rozum při čtení Písma sv. nemá, pak bude velmi přínosné, začte-li se, dítě i dospělý, do některého z uvedených katechismů – ať už má přitom ve druhé ruce pro srovnání Písmo sv. nebo nemá.

0803 Dějiny pedagogiky a katechetiky

V oddělení: Pedagogika a katechetika


Kláštery a jich význam v dějinách lidské vzdělanosti

Drbohlav Vincenc, 1901


Dějiny vychovatelství

Kobosil Josef, 1916

Vzdělávací knihovna katolická, sv. 66. Místo charakteristiky připojujeme recensi P. dr. Josefa Kašpara z ČKD 1916, č. 7 + 8, str. 518 – 521. A dva texty prof. Kádnera:
1. Dějiny pedagogiky, I., Do konce středověku, 1923, kap. V. Výchova prvních křesťanů, kap. VI. Výchova raného středověku a kap. VII. Výchova v době scholastiky;
2. Základy obecné pedagogiky, I., 1925, kap. VI. Formy výchovy, § 4. Poměr školy k státu a Církvi.
Pozn.: Prof. Kádner byl především positivista, a to positivista věrný (narozdíl od Nejedlého, který byl positivistou prodejným). Kádner byl katolíkem, ovšem po husitistické revoluci se přikláněl k Farského odštěpenectví, které ho ale svým podivinstvím zklamalo. Roztrpčen pak tíhl k bezvěrectví, nezednáři se zabývají dokonce domněnkami o jeho zednářství. Positivismus, snad trochu zaujatý, však vedl Otakara Kádnera k celoživotnímu "slídění" za hodnověrnými fakty, padni komu padni.