Erhard Albert, 1902
Oddělení: Dějiny Katolické církve obecně
Pododdělení: Slované
Vzdělávací knihovna katolická, sv. 27. Přeložil P. Karel Boromejský Kašpar, spirituál a professor v Akademii hraběte Straky v Praze. Knize nelze nic vytknout. Důkladně popisuje rozdíly mezi západním a východním křesťanstvím, rozebírá historické vlivy a ukazuje, jak rozumně postupovat dál. Jiná ale byla praktická realizace, zejm. faktický vztah k pravoslaví a k Haliči. Tato záležitost později dokonce přerostla v banderizaci "Ukrajiny" – už v pol. 19. stol. byly v praxi rýsovány obrysy dnešní "ukrajinské" tragédie. Rakousko se své úlohy, jak ji kniha správně popisuje, nezhostilo. Bylo to způsobeno m. j. tím, že monarchie měla více mocenských center. Císař např. ani nevěděl, že část rádoby katolické generality a šlechty se paktuje za jeho zády s Němci – protestanty. Následník trůnu měl svůj dvůr a vojenskou kancelář. Uhři si vládli sami. Atd.
Proto připojujeme dvě spojené práce: 1. Utrpení Haliče, Lin, 2014 a 2. Thalerhof – První projev českého poslance pro republiku (14. 6.1917), Stříbrný Jiří, 1934 – i když k částem tohoto projevu máme velké výhrady: do str. 18 jde o socialistickou propagandu a od str. 40 jde o blouznění po demokracii; těžištěm jsou str. 19 až 40 (převážně fakta o Talerhofu, prvním evropském koncetráku, z něhož se později učilo i hitlerovské socialistické Německo). Nevěrnost monarchie jednotnému řízení podle katolické víry a morálky byla skutečnou příčinou jejího rozvratu a nakonec zániku. Nedostatkem zpráv 1. i 2. je, že neuvádějí, co o tzv. ukrajinizaci věděli a co dělali biskupové na Haliči a co věděl a co popř. činil či nečinil proti mučení internovaných ubožáků biskup ve Štýrsku; byla-li tedy činnost biskupů kladná nebo naopak ještě přitěžující (např. arcieparchie lvovské)? Jinak, tvorba vymyšleného "národa ukrajinského" není nic nového v dějinách: v hlavách Masaryka a Beneše se vylíhl "národ československý" (projekt zkrachoval), Merkelová (v zastoupení koho?) vytváří "národ evropský" (projekt rovněž, s pomocí Páně, zkrachuje). A zase: postoje biskupů? Raději se neptat – příliš to připomíná stejné otázky o postojích k supermasovým vražděním proti Jugoslávií, Iráku a Libyi až k pokusu o vyhlazení Sýrie, než přišlo Rusko, příliš to připomíná otázky o postojích k rozorávání naší civilizace skrze lžiběžence.
Laskavému čtenáři doporučujeme seznámit se také, v pododdělení 1304: Jednotliví světci s úmrtím po r. 1563 do r. 1870, se situaci v době působení sv. Josafata Kunceviče († 1623) u Rusínů.