Leo XIII., Pius XI., 1946
Oddělení: Sociologie a charita
Pododdělení: Sociální nauka Církve
1. Rerum novarum, O dělnické otázce (1891), 1946 – Dominikánská edice Krystal, sv. 69: vyslovuje se proti socialismu, chápanému po staru jako společnost bez soukromého vlastnictví. Je zde mnoho nápadů, jak by se měl podnikatel chovat a jak by dělník měl své postavení dělníka zlepšovat.
2. Quadragesimo anno, O vybudování společenského řádu a jeho zdokonalení podle zásad evangelia (1931), 1947 – Dominikánská edice Krystal, sv. 79: Za 40 let se situace velmi zhoršila, papež má více mravních výhrad proti kapitalismu i socialismu, zvl. pak proti nepravostem finančnictví, požaduje spravedlivou mzdu, uvádí i zásadu subsidiarity, ovšem reálně velkopodnikatel zůstává pánem ("má být mravný") a dělnik kmánem, takže heslo subsidiarity je jen jakýmsi přáním. Tato druhá encyklika tak stojí na posicích první.
Obě encykliky reagovaly na problémy toho času se zpožděním. Dobře míněné apely mohly oslovit jen část zaměstnavatelů. Ve středověku nebylo potřeba apelovat na křesťana-panovníka typu císaře Karla IV. Ten si byl vědom, že i on bude souzen. Velkofinančníci v době těchto papežů už křesťany nebyli, natož dnes, proto je dobře míněné apely míjely a míjejí. V zápalu pro oprávněnost soukromého vlastnictví obě encykliky úplně pomíjejí možnost, že by nepatrný počet boháčů vlastnil téměř vše, kromě drobků, které by ostatní občané (adresátem je převážně dělnictvo) měli prakticky jen v užívání. Jinak řečeno, encykliky, kromě mravních výzev, opomíjejí zlo neúměrné kumulace kapitálu čili vznik obrovských korporací. Nijak se také nevyslovují proti pověře o nutnosti stálého růstu HDP. Možnost, že by došlo k hrozbě globalizace, encykliky tedy neuvažují. Prostě dělník zůstává dělníkem bez naděje, že by se stal postupným upravováním výrobních procesů samostatným živnostníkem.