Knihovna Libri nostri

Katolík by měl být "podoben hospodáři, který vynáší ze své zásoby věci nové i staré." Zatímco věci nové jsou všude v nepřeberném počtu, věci staré málokdo zná. K jejich poznání nabízí své služby Knihovna Libri nostri.


ODDĚLENÍ    VŠECHNY PUBLIKACE    PŘEHLED AUTORŮ    ZÁKLADNÍ INFORMACE   PRO KNIHOVNÍKY


20 – Encyklopedie, časopisy, periodické publikace, almanachy, kalendáře

Katolická bibliografie tohoto oddělení 20

Tumpach Josef, Podlaha Antonín, 1913
Období 1: 1828 – 1913; kompletní česká bibliografie tohoto období je v pododdělení 1501: Bibliografie české katolické literatury.

Oddělení je členěno takto:

2001: Časopisy s periodicitou aspoň šestkrát do roka (abecedně podle názvu)█2002: Český slovník bohovědný a encyklopedie, které nejsou v jiných odděleních█2003: Ostatní periodické publikace, které nejsou v jiných odděleních█2004: Almanachy█2005: Kalendáře█2006: Kalendaria█2007: Čtenářský koutek: Výběr z tisku, výber z tlače█

2001: Časopisy s periodicitou aspoň šestkrát do roka (abecedně podle názvu)

Monothematická sbírka Vítězové je v pododdělení 1301: Soustavné přehledy světců.

Archa, revue pro katolickou kulturu

Dostál-Lutinov Karel aj., 1912
Změny podnázvu: Měsíčník pro literaturu, kulturu a život (od roč. 6 r. 1918 do roč. 14 r. 1927), Sborník pro literaturu, umění, kulturu a život (od roč. 15 r. 1927 do roč. 25 r. 1937), Revue pro literaturu, umění, kulturu a život (od roč. 26 r. 1938 do r. 1948), Kulturní revue (od roč. 1/33 r. 1958 do roč. 2/34 r. 1959) a Literární revue československého exilu (poslední ročník v létech 1960 – 1963). Kromě uvedeného autora († 1923) nesli porůznu odpovědnost i (abecedně): Čapek Emanuel, Čmejrek Eduard, Kratochvil Antonín (exil), Masák, Emanuel, Norbert František, Slavík Jindřich Maria, Svoboda Josef, Svozil Oldřich, Večeřa František, Vysloužil Vilém, Zamykal Ladislav. Vycházelo v létech 1912 – 1941, 1945 – 1948 a 1958 – 1963 (exil). Pro exilová vydání použita adresa http://www.scriptum.cz/archa_mnichov/index.html.

Cyrill – všechna čísla (podle odkazu). Časopis pro katolickou hudbu posvátnou v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Lehner Ferdinand aj. red., 1874
Zároveň orgán jednoty Cyrillské (1874 až 1905, 1910 až 1944, 1946 až 1948). Časopis je ve velice příhodném tvaru na adrese.

Časopis katolického duchovenstva (ČKD) – všechna čísla (viz charakteristiku)

Tomek Mikuláš aj. red., Ježek Jan, 1828
Takto se časopis jmenoval později (1860 až 1949), předchozí název byl Časopis pro katolické duchovenstvo (1828 až 1852), v letech 1853 až 1859 a v roce 1939 nevycházel. Časopis je v poněkud nevhodném tvaru (nicméně lze částečně hledat podle nadpisů asi většiny článků na adrese) a bez některých stránek nebo i celých čísel. Tento chybějící materiál pro rozsah rozdělen do tří částí. Doplněk1: CKD_1828_2 – 4; CKD_1829_2 – 4; CKD_1830_2 – 4. Doplněk2: CKD_1831_2 – 4; CKD_1832_2 – 4; CKD_1834_2 – 4. Doplněk3: CKD_1835_1.3; CKD_1838_1.4; CKD_1841_3; CKD_1896_5, str. 257 – 269; CKD_1933_6, str. 555 – 564; CKD_1933_7, str. 565 – 628; CKD_1949_1.2. Přebíráme jej z Deposita CMBF, takže ČKD je s tímto doplňkem naprosto kompletní.
Přikládáme Jenerální rejstřík věcný Časopisu katolického duchovenstva od roku 1828 – 1878, Ježek Jan aj. red., 1878 (Dědictví sv. Prokopa, příloha ke sv. 18 – na titulním listě je omylem uveden sv. 8; blíže Zpráva o XLII. a XLIII. schůzi výboru Dědictví sv. Prokopa dne 20. prosince 1878 a 31. ledna 1879, ČKD 1879, č. 1, str. 71 a 73).
ČKD v různých dobách redigovali i: Procházka Vojtěch, Mráz Ignác, Václavíček Václav Vilém, Pešina Václav Michal, Jirsík Jan Valerián, Havránek František Xaver, Tersch Eduard, Vinařický Karel Alois, Borový Klement, Krásl František Borgia, Kryštůfek František Xaver, Tumpach Josef, Podlaha Antonín, Stejskal František Xaver, Čihák Josef, Vajs Josef a Kadlec Karel.

Časové úvahy

Brynych Edvard Jan Nepomucký aj. red., 1940
Postupně připravujeme.

Hlídka – všechna čísla

Vychodil Pavel Julius aj. red., 1884
Název se měnil. Původní název byl Zprávy apoštolátu tisku. Listy věnované zájmům křesť. písemnictví. Roč. 2 /1885 měl název Hlídka literární. Zprávy apoštolátu tisku. Počínaje roč. 3 /1886 pak Hlídka literární. Listy věnované literární kritice. Roč. 13 (1) / 1896 až 16 (4) / 1899 měly název Hlídka. Měsíčník vědecký se zvláštním zřetelem k apologetice a filosofii. A konečně od roč. 17 / 1900 prostě Hlídka. Měnil se i vedoucí redaktor. Po většinu let jím byl vynikající P. Pavel Julius Vychodil OSB. První dva roky časopis vycházel jako příloha Školy B. S. P. a vedl jej patrně přímo P. Placidus Johannes Mathon OSB, ročníky 3 / 1886 až 12 / 1895 spolu s P. Vychodilem vedl P. Plaček Bernard OSB. V roč. 13 / 1896 až 15 / 1898 vedlo Hlídku hvězdné trio: s P. Vychodilem nejlepší český filosof a theolog, Otec kanovník Pospíšil Josef, a P. Dr. Hodr Jakub. Roč. 17 / 1900 vedl P. Vychodil s širokým kolektivem spolupracovníků, u roč. 16 / 1899 a od roč. 18 / 1901 do roč. 30 / 1913 je uveden jen tento kolektiv. Od roč. 31 / 1914 byl časopis veden pouze P. Vychodilem, a to až do č. 4. – 5. roč. 55 / 1938, kdy po blažené smrti P. Vychodila přebírá vedení budoucí opat rajhradský P. Pokorný Václav Jan OSB, který časopis vede až do vůbec posledního vydaného č. 4. roč. 58 / 1941 (v letech 1939 a 1940 je opět kromě redaktora jmenován i široký okruh spolupracovníků). Jednotlivé ročníky přinesla adresa. Knihovna Biskupství brněnského uvádí: "K tomuto celku souborů je připojen abecední přehled (ObsahHlidk-z.pdf) autorů, u jejichž jmen jsou zaznamenány všechny jejich příspěvky, což může zájemci usnadnit hledání příslušné publikace." Bylo by ale záhodno, aby tvůrci abecedního přehledu jej dopracovali – záznamy jsou v něm v mnoha případech jen orientační-hromadné a hledat konkrétní článek tak neumožňují – vzorem mohou být Knihovně Libri nostri laskavě poskytnuté bibliografie Dr. Libora Nekvindy nebo Bc. Jiřího Papeže.

Museum – všechna čísla (viz charakteristiku). Časopis katolických bohoslovců slovanských.

Sušil František aj. red., 1866
Změny podnázvu: Do r. 1885 bez podnázvu. Od r. 8586 List bohoslovců česko-moravských (od r. 8889 pomlčka vypuštěna). Od r. 9596 Časopis bohoslovců českomoravských. Od r. 1904 Časopis bohoslovců českoslovanských. V r. 1918 Časopis českých bohoslovců. V r. 1921 bez podnázvu. V r. 2223 Časopis katol. bohoslovců českoslovanských. Od r. 2324 Časopis katolických slovanských bohoslovců (v r. 1925 bez podnázvu). Od r. 1930 Časopis slovanských bohoslovců. V r. 4546 a 4647 Revue slovanských bohoslovců. V r. 4748 Časopis katolických bohoslovců.
Zdrojové soubory (Bohu žel jen černobílé; autoři také přehlédli, že soubory Museum_27_rocnik.pdf a Museum_28_rocnik.pdf jsou skeny téhož ročníku, takže rok 1992/3 snad jen zatím chybí) a průvodní slovo pořizovatelů tohoto skvělého díla na adrese; vyjímáme z něho: "Ročník 1867/8, scházejí strany 17 – 24, může se ale jednat o chybu ve stránkování. V ročníku 1872/3 scházejí strany 108n. V ročníku 1874/5 scházejí strany 8n. V ročníku 1875/6 chybějí strany 20n. Ročník 1887/8 pravděpodobně vůbec nevyšel. V ročníku 1940/41 chybějí čísla 4 a 5, ovšem s vysokou mírou pravděpodobnosti vzhledem k tehdejší politické situaci nevyšla.
26. 1. 2017, P. prof. Dr. Ctirad Václav Pospíšil, Th. D."
V revolučních letech (1920 – 1921, 1942 – 1944: náhradou vyšly dva Almanachy r. 1942, 1948 – 1989, 1990 – 2017), kdy "pravda a láska" vládla zvláště tvrdě, časopis nevycházel. Naproti tomu v prvním desetiletí 20. stol. byla situace natolik příznivá, že mohl být vydan Věcný rejstřík Musea, časopisu bohoslovců českoslovanských I. – XLV. ročník. Lorenc Josef, 1912.

Na hlubinu – všechna čísla, vč. kompletní bibliografie

Braito Silvestr Maria Josef, Nekvinda Libor, 1948
Podnázev 1. roč. (1926) je Časopis pro pěstování a prohloubení duchovního života, hned od r. 1927 Revue pro vnitřní život. Vydávání skončilo r. 1948. Před celek souborů zařazujeme publikaci Na hlubinu 1926 – 1948. Bibliografie revue pro duchovní život. Nekvinda Libor, 2000; autorovi děkujeme za souhlas se zveřejněním. Pozn.: 1. Pro badatele vč. tradičních katolíků, kteří hledají příčiny dnešní církevní situace, je studium této revue nezbytné. Veliké množství zdejších podnětů a praménků, které jsou proti předchozím dobám při zběžném pohledu decela nenápadné, později, jak šel čas, sílilo ve stále originálnější a stále mocnější proudy, až se vše slilo v jeden současný moderní veletok. 2. Ročníky s označením NaHlu- je vhodné přeskenovat; ten, kdo je skenoval, skeny vyhodil a jeho OCR není valné.

Rádce duchovní, časopis kněžstva českoslovanského

Burian Josef († 1922), Vaněček František Xaver, 1894
Vhodné doplnění Časopisu katolického duchovenstva. Nepřímým předchůdcem Rádce duchovního byl Pastýř duchovní, který vycházel mezi léty 1881 – 1893, kdy zanikl. Rádce duchovní vycházel v létech 1894 – 1924 a jeho prvním redaktorem byl Msgre. Josef Burian, druhým Msgre. František Vaněček (od r. 1904). V Knihovně Libri nostri zatím chybějí ročniky: 1894, 1916 a 1919 až 1924.

Růže dominikánská

Konečný Filip Jan aj. red., 1887
Časopis, věnovaný arcibratrstvu růžencovému a členům třetí řehole dominikánské v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku, vycházel v letech 1887 – 1941, 1947 a 1948. Knihu postupně připravujeme.

Řád – všechna čísla, vč. kompletní bibliografie. Revue pro kulturu a život.

Voříšek Rudolf aj red., 1932
Časopis vycházel v letech 1932 – 1944. V 1. polovině 1. ročníku Řád redakčně vedli Franz Jan a Berounský Stanislav, 2. pololetí redigovali Vodička Timotheus a Voříšek Rudolf; 2. – 4. ročník redigoval Lazecký František s redakčním kruhem; 5. ročník Hertl Jan a Lazecký František s redakčním kruhem; a 6. – 10. ročník opět Lazecký František s redakčním kruhem. Jednotlivá čísla kteréhokoliv ročníku si lze v textovém tvaru stáhnout na adrese. Zde je také diplomová práce Řád. Revue pro kulturu a život (1932 – 1944). Esserová Jitka, 2010, z níž uveřejňujeme perfektně zpracovanou bibliografii tohoto časopisu.

Smer – revue pre duchovný život

Müller Innocent, Gabura Juraj Akvinas Mária, 1941
Zo stránok Ing. Vojtecha Brabenca z Trenčína k príležitosti 100. výročia narodenia dominikána pátra Aquinasa Gaburu
Dominikáni založili v Trenčíne edíciu Veritas, kde vydávali knihy zamerané na duchovný život: - p. Garrigue Lagrange: K Bohu (v orig.: Tri cesty a tri obrátenia) - p. Bernadote: Eucharistiou k Najsv. Trojici - Dr. Scremin: Príručka morálky pre lekárov - Bl. Angela z Foligna: O svetle neprístupnom - Sv.Katarína Sienská: Cesta dokonalosti - Sv. Tomáš Aquinský: Výklad Pánovej motlitby - životopis dominikánskedo novica "Fráter Kandid" - životopis sv. Moniky - O krásnom písomníctve (o nebezpečí literatúry) - akademické kázne prof. Búdu: "Pán s nami" - kázne Dr. Ligoša, špirituála spišského seminára "Pútnikom večnosti" - Homilitické dielo Dr. Hromníka: "Božie slovo" - Lindworský: Psychológia askézy - zápisky vodcu francúzskych skautov Vita di Larigandie: "Radostný život" (v orig.: Hviezda na šírom mori")
V rámci edície Veritas zanedlho po svojom príchode do Trenčína vyšlo prvé číslo Smeru v januári 1941. SMER sa zameriaval najmä na výchovu a misijnú propagáciu. Bol určený pre náročnejších čitateľov a rozšírený najmä medzi študujúcou mládežou a slovenskými katolíckymi intelektuálmi. Priaznivo ho prijala slovenská katolícka verejnosť, pretože zaplnil dovtedy voľné miesto. Ľudových náboženských časopisov bolo vtedy viacero, ale Smer bol určený pre vzdelaných veriacich. Tlačila ho trenčianska firma tlačiareň Vojtech Čelko. Náklad bol až štyritisíc výtlačkov. Časopis redigoval páter Dr. Inocent Müller, spoluredaktorom bol páter Aquinas M. Gabura. Spolupracovali a prispievali páter Rafael Lexman, univ. prof. Mudr. Alojz J. Chura, prof. Ján Haranta, a mnohí ďalší, nielen zo Slovenska, ale aj z cudziny.
Z obsahu časopisov ako zaujímavosť uveďme, že tu vyšiel od patológa Mudr. Šubíka (bol to inak známy slovenský básnik Andrej Žarnov) článok o masakre v poľskej Katyni (Smer 6/1943), taktiež Omša ex voto od J. Harantu (Smer 8/1943), mnohé recenzie kníh nemeckých, francúzskych, maďarských, latinských, ale aj domácich. Redakcia a administrácia sídlila v Trenčíne na námestí sv. Anny 1 (tel. 116). Časopis bol vo formáte približne A5 a vychádzal mesačne okrem prázdnin. Prvé číslo vyšlo vždy v januári. Ročník časopisu obsahoval až okolo 480 strán! V Trenčíne vyšli kompletné štyri ročníky, z piateho už iba dve čísla, lebo vo vydávaní potom rok pokračovali v Košiciach. Po ochorení pátra Inocenta Müllera v Košiciach prevzal úplnú redakciu opäť páter Aquinas v Trenčíne.
V októbri 1948 dostali dominikáni listom úradný zákaz vydávať časopis Smer aj knihy. V októbri 1948 teda vyšlo posledné číslo Smeru.

Škola Božského Srdce Páně (Škola B. S. P.)

Mathon Placidus Johannes, 1867
Podnázev v r. 1869 – 1890: Měsíčný list pro lid katolický, zvlášť pro bratrstva v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Podnázev v r. 1891 – 1909: Časopis pro katolíky, zvláště pro zbožné spolky a bratrstva mezi Čechoslovany. Podnázev v r. 1910 – 1934: Časopis pro pro zbožné spolky a bratrstva mezi Čechoslovany. Jak tak šel rok za rokem, lze seznati neoddiskutovatelně, jak a čím žil lid katolický jakož i duchovenstvo v naší domovině před 150 léty, a lze srovnávati s dneškem, s první třetinou 21. věku. S vydáváním Školy B. S. P. souvisí i vydávání revue Hlídka, v. t.

Vychovatel. Časopis věnovaný zájmům křesťanského školství.

Horský Rudolf, Žák Emanuel, Slavíček Jaroslav, Jelínek Vlastimil aj. red., 1910
Vycházel v letech 1885 – 1935. Přílohy: Promluvy nedělní a sváteční (1896 – 1897), Učitelská příloha (1898 – 1928), Katechetská příloha (1898 – 1909), Věstník katechetský (1910 – 1932). Změny podnázvu: Orgán Katechetského spolku v Praze a Jednoty českého katolického učitelstva v Království Českém (1898), Časopis věnovaný zájmům křesťanského školství (1897 – 1930), Měsíčník pro otázky vychovatelské, školské a katechetské (1931 – 1935).

Životem

Schikora Rudolf aj. red., 1948
Roč. 1 (1927) – roč. 15 (1940). Roč. 7 (Naše světla) a 9 (Šťastné děti) jsme zařadili do pododdělení 1301: Soustavné přehledy světců. Úplný rejstřík sbírky "Životem" roč. I. – X., 1927 – 1936, číslo 1 – 240. Schikora Rudolf(?), 1937, je zatím v pododdělení 1501: Bibliografie české katolické literatury. Rovněž tak sešit 133 roč. 6 (1932, 1937 a 1940), č. 13; sešit 186 roč. 8 (1933), č. 18; sešit 337 roč. 14 (1940, 1947), č. 1 jsou zatím jinde.

2002: Český slovník bohovědný a encyklopedie, které nejsou v jiných odděleních

Český slovník bohovědný. Díl první, A – Bascape.

Tumpach Josef, Podlaha Antonín, 1912
Díl první byl skenován v pěti částech: Část 1, A – Akhmin; Část 2, Akiba – Amöneburg; Část 3, Amonius – Arfaxadov; Část 4, Arfe – autonomie; Část 5, Autonomus – Bascape. Po použití RA byly soubory sloučeny.

Český slovník bohovědný. Díl druhý, Bascath – církevní rok.

Tumpach Josef, Podlaha Antonín, 1916
Skeny k disposici v pěti částech: Část 1, Bascath – Betulie; Část 2, betylie – Bouhours; Část 3, Bouchage – Bucer; Část 4, Bucchi – Castellaneta; Část 5, Castellani – církevní rok (na konci je seznam příloh).

Český slovník bohovědný. Díl třetí, církevní řády – Ezzo.

Podlaha Antonín, 1926
Skenováno v pěti částech: Část 1, církevní řády (jen odkaz) – Cotta; Část 2, cottage – Čurda Jos.; Část 3, D – Dringenberg; Část 4, Drinkwelder – ethika (jen odkaz); Část 5, Ethiop – Ezzo.

Český slovník bohovědný. Díl čtvrtý, F – Holbecke.

Podlaha Antonín, 1930
Skenováno v pěti částech: Část 1, F – Foullon; Část 2, Foulon – garanční zákon italský; Část 3, Garanhuns – Grimald; Část 4, Grimaldi – Heřman; Část 5, Heřmaň (následuje Hermanechius) – Holbecke. Jako zvl. otisk vyšlo např. Francie – náboženství – dějiny Církve katolické, Hanuš Josef, 1927.

Český slovník bohovědný. Díl pátý, Holbein – Itálie.

Podlaha Antonín, 1930
Poslední díl velkého díla velkého českého biskupa. Několik dat: 8. 3. (11. 4.) 1920 jmenován (vysvěcen) světícím biskupem velkého pražského arcibiskupa F. Kordače – tento 16. 9. (26. 10.) 1919 jmenován (vysvěcen); biskup Podlaha zemřel 14. 2. 1932, arcibiskup Kordač abdikoval 12. 7. 1931. Podlahův slovník zůstal nedokončen, jeho slavnou sbírku zachráněných chrámových obrazů, soch, grafiky, medailí, precios, parament a nábytku, i jeho knihovnu několika tisíc vzácných svazků náboženské, historické, topografické a umělecké literatury hned po smrti rozprodali v aukci. Tento poslední díl slovníku byl skenován ve dvou částech: Část 1, Holbein – Chevillier; Část 2, Chevreul – Itálie.

Patristická encyklopædie aneb Sklad učení katolického.

Řehák Antonín Arnošt, 1859
Díly 1. až 3. mají dohromady 1128 stran. Hodláme přiřadit i Dodatek o 271 stranách se zprávami o autoritách ve spise citovaných.

2004: Almanachy

Almanach Marianský vydaný na památku Marianského kongressu v Praze 1905

Podlaha Antonín aj. red., 1905
Je tu Národní eucharistický kongres 2015. A o mnoha předchozích se neví nebo nehovoří. A nebývaly jen četné eucharistické konkresy, sborník tento byl vydán u příležitosti jednoho z kongreslů mariánských.

2005: Kalendáře

Moravan. Kalendář na rok obyčejný, ... přestupný.

Kulda Beneš Metod, Wurm Ignát (Ignác), Vojtěch Jan Křtitel, 1872
P. Beneš Metod Kulda řídil prvních osm ročníků Moravana (do r. 1859), roč. 1860-9 ještě spolu s P. Ignátem Wurmem, poté převzal řízení až do ročníku1867-16 P. Ignát Wurm (* 12. 7. 1825 Klobouky u Brna, † 4. 10. 1911 Olomouc). Poslední rok s ním pracoval P. Jan Křtitel Vojtěch (* 23. 6. 1828 Tuřany na Moravě, † 23. 7. 1909 Brno); ten pak vedl sám níže uvedené ročníky 1868-17 až 1872-21. Jako podíly Dědictví vyšly tyto ročníky, které také do Knihovny Libri nostri pro jejich nepřekonatelnou úroveň kompletně zařazujeme: 1852-1, Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 1. 1853-2, Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 2. 1854-3, Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 3. 1855-4, Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 5. 1856-5, Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 7. 1857-6: Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 9. 1858-7: Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 11. 1859-8: Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 14. 1860-9: Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 17. 1861-10, Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 19. 1862-11, Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 21. 1863-12, Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 23. 1864-13, Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 25. 1865-14, Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 27. 1866-15, Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 29. 1867-16, Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 31. 1868-17, Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 32. 1869-18, Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 34. 1870-19, Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 35. 1871-20, Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 37. 1872-21, Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 38.

2006: Kalendaria

Cílem tohoto pododdělení je zmapovat zásahy do kalendarií, učiněné v posledních 150 letech na příkaz doby. Předtím byla situace opačná: doba podléhala příkazu Církve a kalendaria se 300 let neměnila. Období oněch 450 let jsme rozdělili na pět etap, jejichž hranice tvoří čtyři kalendářové revoluce, kdy příkaz doby byl zvlášť nesmlouvavý. Uvítali bychom pomoc čtenářů, kteří by nám posílali české kalendáře s katolickým nebo "občanským" kalendariem (nebo samotná kalendaria z let, která dosud zde na stránce nemáme). Katolická kalendaria bývala ve většině kalendářů do r. 1951, nebo aspoň do r. 1921. Ale i po r. 1951 (až dodnes) vycházejí některé kalendáře s katolickým kalendariem buď samotným nebo spolu s "občanským". Abychom seznali, jak doba přikazovala v dějinách Církvi, rádi bychom ze zaslaných kalendářů sestavili něco na způsob, jímž jsou porovnávány změny v "kalendáři občanském": toto velice pěkně zpracované porovnávání je na adrese – autor srovnával tato kalendaria dost literně; např. rozlišuje "Mistr Jan Hus", "Mistr Jan Hus (1415)" a "mistr Jan Hus (1415)" (jindy je to "Den upálení mistra Jana Husa"). K tématu tohoto pododdělení viz též 1710: Liturgie a čas.

Přehled českých jmen křestních

Brousil Antonín, 1934
Kalendářové revoluce jsou doprovázeny zhoubnými účinky mravními. Tak kupř. vytvoření "občanského" kalendaria (3. kalendářová revoluce) vedlo k tomu, že občané nevolí jména svých dětí kvůli následování příkladu svatých, ale na základě veřejného mínění, tabulek četnosti jmen, nejrůznějších celebrit apod. Jako dokonalá ukázka takové zhoubnosti může posloužit přihlouplou veřejností oceňovaná a stále znovu vydávaná kniha jisté paní Knappové Jak se bude (vaše dítě) jmenovat. Tato jazykozpytná úřednice se po několik desetiletí za komunistického režimu podílela na "vylepšování", t. j. neustálé modernizaci občanského kalendaria, aby nakonec, v posledním, dokonale multikulturním vydání z r. 2010, předkládala pro naše děti dokonce příklady jmén nejrůznějších orientálců, od černochů snad až po eskymáky.

Kalendaria některých kalendářů do r. 1860

Pius V., svatý, 1568
Před první kalendářovou revolucí se uskutečnily dva revoluční záchvaty, které však přešly a na kalendarium neměly trvalý vliv. Prvním z nich bylo 13. 10. 1781 vydání tolerančního patentu císaře Josefa II. a doprovodné série patentů a nařízení (daly r. 1787 vznikout Krameriovým kalendářům tolerancí, které r. 1798 zanikly). Žádná revoluce není možná bez aktivistů (obdobě dnešní pražské kavárny). Bez nich se revoluce ujmout moci nemůže. Jejich činností došlo k druhému revolučnímu (konstitučnímu – František Antonín hrabě Kolovrat-Libštejnský) záchvatu roku 1848. Císařská moc pak 30. 1. 1849 vydala nařízení 107/1848 o některých provisorních opatřeních týkajících se situace nekatolíků (protestantské provisorium ministra vnitra Franz Seraph von Stadion-Warthausena, který byl současně ministrem kultu a vyučování Rakouského císařství). Na kalendariích se ani toto neprojevilo.

Kalendaria některých kalendářů od r. 1861 do r. 1919

František Josef I. Habsbursko-Lotrinský, císař, král, arcivévoda, vévéda, hrabě, markrabě, 1861
Úder kalendariím však přišel 8. 4. 1861 přímo od císaře Františka Josefa I., který vydal protestantský patent 41/1861 ř. z. (ten už skoro dva roky platil v Uhrách) spolu s nařízením č. 42/1861 ze dne 9. 4. 1861 státního ministra Antona von Schmerlinga. A tak propukla první kalendářová revoluce a v kalendářích se začínají objevovat kromě katolického kalendaria i kalendaria jiných vyznání (evangelického, pravoslavného). Pozorujeme ale, že realizace revoluční "vymoženosti" nebyl okamžitá. Tak Kalendář hospodářský na rok Páně vzdoroval až do r. 1870 vč. Jiným příkladem je Kalendář učitelský. Ten už má na roky 1861 – 1863 tři jmenné sloupce, ale na rok 1868 má jen jeden sloupec, katolický. Jiný vydavatel Kalendáře učitelského má v letech 1872 – 1876 jen dva sloupce, katolický a evangelický. Období končí před nástupem druhé kalendářové revoluce, která souvisí s odpadem cca miliónu katolíků, založením tzv. Církve československé a hradním masarykismem.

Kalendaria některých kalendářů od r. 1920 do r. 1951

Habrman Gustav, 1920
Druhá kalendářová revoluce je vyznačena datem 15. 9. 1920, kdy ministr školství a národní osvěty Gustav Habrman vydal vyhlášku č. 542 o uznání církve československé. Ještě předtím, 25. 11. 1919, týž ministr vydal vyhlášku č. 625 ohledně českobratrské církve evangelické. Obě se odkazovaly na Protestantský patent císaře Františka Josefa I., který tak poskytl základ i pro novou revoluci kalendaria. Zatímco evangelický sloupec v kalendariích pokračoval z předešlého období, objevil se postupně v kalendářích (místo pravoslavného) sloupec nový "československý" – se jmény zejm. z počátku někdy podivnými až směšnými. O tom srov. zde úvodní pojednání Naše nové kalendáře, Šimák Josef Vítězslav, 1922 (Naše řeč, roč. 6, str. 142 – 146). Tak jako při předečlé revoluci, i nyní se nová kalendaria prosazovala postupně. Např. Pečírkův kalendář na rok 1932 polovičatě sice neuvádí republikové čechoslováky, ale uznává císařské evangelíky.

Kalendaria některých kalendářů od r. 1952 do r. 1969

Kopecký Václav, 1952
Proč taková podivná mez 1952? Pro komunisty byl primárním protivníkem imperialistický Západ. Církve se báli kvůli její "nenárodní" vazbě na něj, t. j. na Vatikán, ale zvl. u řeholníků kvůli jejich vazbám na západní generaláty. A tak se báli i kalendářů s Církví svázaných. Ministerstvo informací a osvěty začalo už roku 1947 vydávat vzorový kalendář, tzv. Kalendář kalendářů, toho roku tedy kalendář na rok 1948. K první změně kalendaria došlo až v kalendáři na r. 1950: kalendarium začíná už ne nedělí, ale pondělkem – pozorujeme ale, že v Lidovém kalendáři katolické kalendarium na tento rok začíná ještě nedělí. Katolické kalendáře na rok 1951 nevyšly, a na rok 1952 už i v nich týden musel začít nedělí. Ovšem je pozoruhodné, že i pro kalendář na rok 1951 (komunisté se přece ujali moci už r. 1948 – naprosto podle zákona – skazky o nezákonnosti "puče" v roce 1948 jsou pouhou propagandou překreslující historii*), se používala tři hlavní kalendaria náboženská: římskokatolické, československé (tzv. Církve československé – označení do r. 1971) a evangelické. Druhá změna kalendaria (iniciativní dílčí změny tu ovšem nepatrně předcházely) nastala až pro r. 1952, kdy spatřilo světlo světa, právě ve vzorovém Kalendáři kalendářů, kalendarium jednotné. To ještě r. 1952 nemělo jméno, dnes se mu říká občanské. Aby i katolíci věděli, komu osobně za "pondělky" i za "občanský" kalendář mohou děkovat, dodejme, že ministrem informací a osvěty byl od 15. 6. 1948 do 31. 1. 1953 přední ideolog a propagandista KSČ, aktivní přípravovatel politických procesů a jeden z nejtvrdších bolševiků, soudruh Václav Kopecký. Obsahová náplň kalendářů byla v kompetenci knižního oddělení při publikačním odboru ministerstva informací (tak František Krajčír, 33. schůze Ústavodárného NS RČS 29. 1. 1947). Pokud jde o začátky týdnů, Cyrilometodějský kalendář se ke konci tohoto období, t. j. od r. 1959 do r. 1969, vrací k začínání nedělí tak, že mezi sobotu a neděli vkládá mezeru, Lidová demokracie po celé toto období začíná týden pondělkem. Avšak konec 60. let je vyznačen už revolucí právě katolického kalendáře.

*Spíše by se měli tito "bojovníci-historici" proti komunismu, zvl. katoličtí, zamyslet nad tím, co dělala katolická církev proti nástupu komunistů léta před a do r. 1948; zda se to náhodou nepodobá dnešní situaci, kdy nejen poblouznělí věřící, ale i preláti pohodově přihlížejí invasi "migrantů", nebo ji i podporují? Až se naplno rozběhne pronásledování, budou zase skuhrat, jako tamti skuhrali o 50. létech.

Kalendaria některých kalendářů od r. 1970

Paulus VI., blahoslavený 2014, 1970
V pořadí již čtvrtá revoluce kalendaria proběhla rychle v průběhu r. 1969: bylo to papežovo motu proprio Mysterii Paschalis ze 14. 2. 1969 následované dekretem Kongregace obřadů z 21. 3. 1969 (sama Kongregace byla reformována 8. 5. 1969) – tento dekret není uveden v AAS, nýbrž ve zvláštní knize nazvané Calendarium Romanum. Motu proprio doslova a opakovaně hovoří přímo o "novém kalendáři". Ten nabyl účinnosti 1. 1. 1970. Nový misál se začal užívat 26. 3. 1970 – Apoštolská konstituce o něm, Missale Romanum, nese datum 3. 4. 1969 (je zde v pododdělení 1408: Ostatní dílčí dějěpisné záležitosti). Od doby čtvrté kalendářové revoluce (t. j. revoluce katolické), konkrétně od r. 1971, i katolíci (Lidová demokracie a později karmelitáni) poslušně začínají, Listopad 89-Nelistopad 89, týden pondělkem; Cyrilometodějský kalendář používá jinou metodu – dny v měsíci jdou průběžně, neděle jsou barevně označeny, ale žádné dělení na týdny není (tak např. na rok 1984 či 1999 – poslední v zaniklém nakl. Zvon, kde od r. 1990; na roky 2000 až 2016 je vydavatelem Katolický týdeník). Chudáci faráři popletové si sice myslí, že revoluce odmítají, ale dnes už jsou tak zpracovaní, že např. v ohláškách se (v intenci soudruha Václava Kopeckého) dozvíme, co bude "v příštím týdnu", ale neslyšíme, co bude "tento týden" nebo "ve zbytku tohoto týdne". Katolíci (např. karmelitáni), také až dodnes, vydávají své kalendáře zmixované – jak s kalendariem novým, občanským s. Kopeckého, tak s novým katolickým – podivuhodná aplikace Pánových slov "hle, všechno tvořím nové."

Toto, zatím neukončené období, je tedy vlastně obdobím čekání, s pomocí Páně, na čtverou kontrarevoluci kalendaria.

2007: Čtenářský koutek: Výběr z tisku, výber z tlače

Rok 2005: 1. Kádrování v EU. 2. Rodí se málo dětí?

Buttiglione Rocco, Carlson Alan C., 2005

Benešovy Dekrety

Benes Eduard aj. red., 1945
Publikace sestává ze tří částí: 1. Přehled Benešových dekretů platných i zrušených. 2. Znění všech platných dekretů. 3. Některé význačnější dekrety v textovém tvaru.

Projev Reinharda Heydricha o plánech na likvidaci českého národa.

Heydrich Reinhard, 1941

Stěhování národů do ČR 2016

Dumont Anna aj. red., 2016
1. Členské organizace Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty v ČR. 2. Migrační manifest Konsorcia. Pozn.: Finanční toky neznáme. Tuto tzv. práci s migranty podporuje i nespočet dalších tzv. neziskovek (např. ADRA, AEGEE Europe, Czech team, European Alternatives, European Cultural Foundation, Evropské hodnoty, ILGA Europe, Iniciativa Hlavák, Kieskompas, Nadační fond Generace 21, ProDemos, Transparency International aj.) a dalších (Český červený kříž, Program Medevac aj.).

Přirozený zákon a soud nad válečnými zločinci

Heidler Alexander, 1946
ČKD 1946, č. 1, str. 1 – 6.

Kdy bylo sepsáno evangelium sv. Marka.

Sýkora Jan Ladislav, 1906
ČKD 1906, č. 2, str. str. 87 – 96.

V které řeči bylo původně sepsáno evangelium sv. Matouše.

Sýkora Jan Ladislav, 1905
ČKD 1905, č. 3, str. 267 – 275, č. 4, str. 350 – 356, č. 5, str. 452 – 458, č. 9, str. 817 – 826.

Persekuce cikánův v zemích koruny české v XVIII. století

Hraše Jan Karel, 1871

Charta 17. Návrat k domovu.

Podracký Vlastimil, 2017
"V jubilejním roce založení Charty 77 jsme si vědomi, že po vzoru našich předchůdců bychom měli obnovit občanskou angažovanost. To předpokládá uvědomit si problémy, které nás ohrožují. Doba se za 40 let změnila natolik, že ohrožena je dnes především demokracie a rozhodování lidu, ale i kulturní a fyzická existence národa." Více na adrese.

Smrť Lutherova

Kryštůfek František Xaver, 1892
ČKD 1892, č. 1, str. 23 – 44, č. 2, str. 98 – 105, č. 3, str. 149 – 158 a č. 4, str. 215 – 225.

Podobnost čistě náhodná

, 2017

Držitelé ceny hraběte Richarda Mikuláše Coudenhove-Kalergiho

Mock Alois, 2017
Autor je čestným předsedou Evropské společnosti Coudenhove-Kalergi, nazvané po člověku, který již před 90 lety předložil eugenický návrh na Novou Evropu, Pan Evropu, tvořenou jediným rasově nově vytvořeným národem. Vedoucí činitelé se již po mnoho desetiletí tuto jeho zničující utopii pokoušejí postupně realizovat (Schengen, euro, migranti ...), i když někteří z uvedených laureátů byli do seznamu zařazeni jen jako maskující křoví. Dnešním vedoucím činitelům byl "myslitel" vzorem i v tom, že neměl vlastní děti. Převzato z http://www.coudenhove-kalergi-society.eu – český text ještě nemáme, proto z nouze zatím jen angličtina.

Obžaloba proti panu A. Bartošovi, předsedovi Národní demokracie

Galková Zdeňka, 2017

Co je cílem presidenta Putina?

Putin Vladimir Vladimirovič, Hampl Petr, 2007
Jedni ho považují za lháře, jiní za visionáře. Ať první nebo druhé, již 15 let jde o světový fenomén. Co si o tom myslet? PhDr. Petr Hampl Ph. D. se přiklání k tomu druhému. Knihovna Libri nostri otiskuje u příležitosti 10. výročí slavné Putinovo vystoupení na Mezinárodní bezpečnostní konferenci v Mnichově 10. 2. 2007, kterým ruský president šokoval celý svět.

Katolická církev – Matka politické korektnosti

Kryštůfek František Xaver, Zháněl Ignác, 1906
Nahlédněme do tří článků o adventistech (tehdy o sektě adventistů): Adventisté. Kryštůfek František Xaver, Ottův slovník naučný 1888, 1, str. 240; Adventisté v Praze. anonym, Katolické Listy 1903, 79 (připravujeme); Sekty v severoamerických Spojených Státech. Zháněl Ignác, Hlídka 1906, 6, str. 410. Katolická církev přestala o adventistech jako o sektě hovořit po r. 1965, dávno předtím, než byli za politicky nekorektní označeni černoši a cigáni. A užívá od té doby politicky korektní označení Církev adventistů sedmého dne. Komunisté znali Církev jak své boty a presně již roku 1958 předvídali budoucí církevní vývoj: pojali adventistické příručky do jednotného Ústředního církevního nakladatelství.
Podrobněji o adventistech pojednávají tři publikace:
1. Adventisté. Konečný Jan, Časové úvahy 1926, 305, pododdělení 2001: Časopisy s periodicitou aspoň šestkrát do roka.
2. Adventisté: Dějepisně náboženská stať o jich vzniku, dějinách, učení a snahách. Oliva Václav, Obrana víry 1927 roč. 20, č. 1 – 2, pododdělení 0314: Apologetika ve stylu lidových naučení, povzbuzení a svědectví.
3. Adventisté. Schikora Rudolf(?), Životem 1932 sešit 130 roč. 6, č. 10, pododdělení 2001: Časopisy s periodicitou aspoň šestkrát do roka. Knihu přuipravujeme.