Knihovna Libri nostri

Katolík by měl být "podoben hospodáři, který vynáší ze své zásoby věci nové i staré." Zatímco věci nové jsou všude v nepřeberném počtu, věci staré málokdo zná. K jejich poznání nabízí své služby Knihovna Libri nostri.


ODDĚLENÍ    VŠECHNY PUBLIKACE    PŘEHLED AUTORŮ    ZÁKLADNÍ INFORMACE   PRO KNIHOVNÍKY přesná citace


01 – Písmo svaté a jeho výklad dle sv. Tradice, latinsky nebo česky

Studium a četba Bible. Divino afflante Spiritu latinsky a česky.

Pius XII., Merell Jan, 1949
Podle encykliky Pia XII. Divino afflante Spiritu – O časovém podporování biblických studií. Vzdělávací knihovna katolická. Druhá nová řada, sv. 5 – tímto je tato Druhá nová řada kompletní.
Vyšlo současně jako Komentář k Písmu svatému Nového zákona sv.1 – další svazky už nevyšly.

03 – Obrana víry a katolická věrouka

Quas primas. Svátek Krista Krále.

Pius XI., Kudrnovský Alois, 1926
OCR latinsky a česky a ještě jednou s komentářem česky.

Pokladnice odpustkových modliteb – modlitební kniha, sestavená z nových odpustkových modliteb, schválených Piem XI. a vydaných ve sbírce Preces et pia opera indulgentiis ditata dne 31. prosince 1937.

Pius XI., Bouzek Josef, 1948
3. oprav. vyd.; předchozí vyd. 1939 (i to uveřejňujeme) a 1941.

Acta ss. D. N. Pii PP. IX. ex quibus excerptus est syllabus : Editus die VIII decembris MDCCCLXIV

Pius IX., blahoslavený 2000, 1865
Syllabus2: Obsahuje všechny dokumenty, ze kterých je Syllabus odvozen (Syllabus totiž nevznikl "ze vzduchu", nýbrž má velmi solidní, zde uvedené základy). Ve stejné přihrádce totéž, staženo z archive.org, s nízkým rozlišením a v dosti nepřesném textovém tvaru.

Sanctissimi D. N. Pii PP. IX. Epistola encyclica data die VIII. decembris MDCCCLXIV

Pius IX., blahoslavený 2000, 1865
Syllabus3: (název pokračuje:) Ad omnes catholicos antistites unacum syllabo praecipuorum aetatis nostrae errorum et actis pontificis ex quibus excerptus est syllabus. Accedit appendix antiquiora et novissima documenta continens quae ad epistolam encyclicam et syllabum referuntur. Ve stejné přihrádce totéž, staženo z archive.org, s nízkým rozlišením a v dosti nepřesném textovém tvaru.

Index librorum prohibitorum Leonis XIII summi pontificis

Pius XI. a předchozí papežové, 1924
(název pokračuje:) auctoritate recognitus SSMI D. N. Pii PP. XI iussu editus.

08 – Pedagogika a katechetika

Catechismus ex decreto Concilii Tridentini ad Parochos Pii V. et Clementis XIII. Pont. Max. jussu editus editionem Romae A. D. MDCCCXLV. publici iuris factam accuratissime expressus.

Pius V., svatý, Clemens XIII., 1905

Encyklika Divini illius Magistri O křesťanské výchově mládeže

Pius XI., 1947
2. vyd.

11 – Sociologie a charita

Dvě politické encykliky. 1. Divini Redemptoris. 2. Mit brennender Sorge.

Pius XI., 1938
1. Divini Redemptoris, O bezbožeckém komunismu (19. 3. 1937), 1937 a 1938: Tři pozn.: 1.1. Datum. Kdo nezná roli posledních papežů v západní politice, podiví se tomu, kdy tato encyklika vyšla: celých 20 LET POTOM, co se Západ pokusil r. 1917 zničit Rusko strašlivým Kerenského (à la Jelcin) únorovým převratem. Hned potom Západ nasadil do Ruska sionistickou teroristickou skupinu Uljanov-Bronstein a spol.; encyklika vyšla až r. 1937! To bylo až tehdy, kdy uvedená trockistická skupina byla Stalinem zničena a kdy moc Ruska byla naopak upevněna ke hrůze intrikujícího Západu, který v těsné, (přinejmenším) časové návaznosti na encykliku znovu napadl Rusko – válkou. 1.2. Dnešek. Z téže politické role posledních papežů plyne to, že nebyl a není shodně odsouzen dnešní bezbožecký oligarchický socialismus, kdy oligarchové a státní moc jsou propojeni. Přitom máme zase vše: místo (českých) státních podniků (cizí) koncerny, místo Sovětského svazu a RVHP je zde Evropský svaz v ČR šikovně zvaný unie, místo Varšavské smlouvy NATO, místo internacionalismu Schengen a ještě horší multikulturalismus, místo JZD pracují dělnící na velkofarmách, které jim nedají ani ten záhumenek, místo konzumů supermarkety, kromě potratů máme i potratovou antikoncepci, kromě inseminace dobytka i inseminaci lidí, navíc máme i homosexualismus a genderismus. 1.3. Doma. Jak je uvedeno v úvodu k pododdělení 1101, doma máme církev vůči zvrhlému státu mlčící, která si dovoluje jen něco naznačovat uvnitř svých ghett. Proti bombardování Jugoslávie, Iráku, Lybie, Jemenu, proti Západem způsobenému rozvratu i Ukrajiny, nikdo z Církve vážně neprotestoval, proti zavraždění 250.000 Syřanů se mlčelo až doteď, kdy vystoupilo Rusko a migranti. A protože církev takto veřejně nepůsobí, není ani její pronásledování ze strany státní moci. Církev má tak pokoj a může v klidu vyhnívat. Jsou to vzájemně se podporující skutečnosti: vnitřní situace v Církvi a její působení navenek. 2. Mit brennender Sorge, S palčivou starostí (14. 3. 1937), 1937: V bodu 1. byl jmenován Západ. Ale to lze upřesnit: Kdo nasadil r. 1917 teroristy do Ruska? Kdo si vypěstoval německý socialismus? Západ(ní velkokapitál). Papež správně rozebírá vady německého socialismu, ale správná podpora soukromého vlastnictví děsivě vybujela v církevní úchvat pro moc korporativních dnes tak řečených banksterů – proti nim ani slovo, dnešnímu papeži dokonce vedou a kontrolují finanční agerndu. Srov. Dvě sociální encykliky v podoodělení 1107: Sociální nauka Církve.

Encyklika Ad catholici sacerdotii O katolickém kněžství

Pius XI., 1936
Jiné vyd. (označeno jako 1.) vyšlo ještě r. 1941.

Dvě sociální encykliky. 1. Rerum novarum. 2. Quadragesimo anno.

Leo XIII., Pius XI., 1946
1. Rerum novarum, O dělnické otázce (1891), 1946 – Dominikánská edice Krystal, sv. 999: vyslovuje se proti socialismu, chápanému po staru jako společnost bez soukromého vlastnictví. Je zde mnoho nápadů, jak by se měl podnikatel chovat a jak by dělník měl své postavení dělníka zlepšovat.
2. Quadragesimo anno, O vybudování společenského řádu a jeho zdokonalení podle zásad evangelia (1931), 1947 – Dominikánská edice Krystal, sv. 999: Za 40 let se situace velmi zhoršila, papež má více mravních výhrad proti kapitalismu i socialismu, zvl. pak proti nepravostem finančnictví, požaduje spravedlivou mzdu, uvádí i zásadu subsidiarity, ovšem reálně velkopodnikatel zůstává pánem ("má být mravný") a dělnik kmánem, takže heslo subsidiarity je jen jakýmsi přáním. Tato druhá encyklika tak stojí na posicích první.
Obě encykliky reagovaly na problémy toho času se zpožděním. Dobře míněné apely mohly oslovit jen část zaměstnavatelů. Ve středověku nebylo potřeba apelovat na křesťana-panovníka typu císaře Karla IV. Ten si byl vědom, že i on bude souzen. Velkofinančníci v době těchto papežů už křesťany nebyli, natož dnes, proto je dobře míněné apely míjely a míjejí. V zápalu pro oprávněnost soukromého vlastnictví obě encykliky úplně pomíjejí možnost, že by nepatrný počet boháčů vlastnil téměř vše, kromě drobků, které by ostatní občané (adresátem je převážně dělnictvo) měli prakticky jen v užívání. Jinak řečeno, encykliky, kromě mravních výzev, opomíjejí zlo neúměrné kumulace kapitálu čili vznik obrovských korporací. Nijak se také nevyslovují proti pověře o nutnosti stálého růstu HDP. Možnost, že by došlo k hrozbě globalizace, encykliky tedy neuvažují. Prostě dělník zůstává dělníkem bez naděje, že by se stal postupným upravováním výrobních procesů samostatným živnostníkem.

14 – Dějiny Katolické církve obecně

Pii IX Pontificis Maximi Acta. Pars prima. Acta exhibens quae ad Ecclesiam universam spectant. Vol. I. – VII.

Pius IX., blahoslavený 2000, 1878
První díl vyšel r. 1854. Jiným zdrojem textů (avšak až od r. 1865) jsou Acta Sanctae Sedis na adrese. Na této adrese může čtenář najít i dokumenty, které uveřejňuje Parte seconda che comprende i motu-proprii, chirografi, editti, notificazioni ec. per lo Stato pontificio Vol. I., II. Tuto 2. část do Knihovny nezařazujeme, neboť je v italštině.

Pii X Pontificis Maximi Acta. Vol. 1 – 5, Index. Anni 1909 – 1914.

Pius X., svatý, 1914
Sv. 1: 1903 a 1904. Sv. 2: (1904 a) 1905. Sv. 3: (1904 a) 1906. Sv. 4: 1907 a 1908 (1. část). Sv. 5: 1907 a 1908 (2. část). Všechny další roky (09 – 14) jsou dostupné toliko v Acta Apostolicae Sedis, Vol. I. – VI., Romae 1909 – 1914, nebo v Actes de Pie X, Tome II. – VIII., Maison de la Bonne Presse, Paris (T. I. má název Lettres Apostoliques de S. S. Pie X); (od r. 1908) do června 1909 viz též následující soubor knih. Tím je dílo tohoto světce kompletní – kodex a liturgické knihy jsou v příslušných odděleních Knihovny.
Ke každému zde uvedenému latinskému svazku je připojen postupně doplňovaný svazek českých překladů. Víte-li o vydání českého překladu některého dokumentu, prosíme o jeho zaslání nebo alespoň o informaci – mnohé české překlady vycházely v časopisech.
Připojujeme: Pius X. a jeho první okružní list (E Supremi Apostolatus Cathedra, V Kristu všecky věci napravit). Sedlák Jan Nepomucký, 1904 – Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 91.

Několik vynikajících katolických povah XIX. století

Hammerstein Ludwig von, Kosina Jan, 1901
Vzdělávací knihovna katolická, sv. 23. Obsah: Hrabě Lev Thun; Josef z Gorresů; Don Bosco, zakladatel Salesiánů; Papež Pius IX.; Hrabě Řehoř Šuvalov, Barnabita; Kníže Dmitrij Golicyn; Daniel 0'Connel; Bedřich Leopold hrabě Stolberg; Vilém Achtermann; Heřman Mallinckrodt; Professor dr. Eduard Heis; Vilém Emanuel svobodný pán z Kettelerú; Jan Křtitel Maria Vianney; Don Gabriel Garcia Mořeno; Papež Pius VII.; Bedřich Hurter; Bedřich Vilém Faber. Dnešní novokatoličtí ubožáci většinou znají spíš Garibaldiho než Morena, nebo, "hrdi na svou víru," neznají nic (kromě obsluhy mobilu).

15 – Dějiny Katolické církve v Českých zemích

Život a pochvala svatého Cyrila, učitele slovanského národa

Pius XI., Kliment z Ochridu, svatý, aj., 1927
Ze staroslověnštiny nově přeložil P. Dr. Josef Vašica.

Caritatem docet. Apoštolský list Pia XI. k mileniu svatého Václava.

Pius XI., 1945
Česky a latinsky. Česky: Dominikánská edice Krystal, sv. 75.

17 – Liturgika

Římský misál pro neděle a význačnější svátky; Nové obřady Svatého týdne

Švéda Zdeněk; Dočekal Jan, 1957
(název pokračuje:) s dodatkem obecné modlitby a chrámové písně. Jde o 1. vydání (ze dvou – to druhé vyšlo r. 1960) zatím posledního (pátého) překladu věčného misálu do češtiny. Tento překlad v Římě vydaný je zajímavý tím, že v něm jsou poprvé do češtiny přeloženy nové obřady Svatého týdne, které připravil Annibale Bugnini (v tomto svém prvním úřadě v letech 1948 až 1960) a jeho skupina, a které vydal Pius XII. r. 1955 (po změně obřadů Velikonoční vigilie r. 1951 též od Bugniniho), a které vyšly u nás doma až r. 1958 (Nové obřady Svatého týdne, z latiny přeložil Jan Dočekal a poznámkami opatřil Bohumil Inneman; tato latinsko-česká publikace je však mnohem podrobněji a pečlivěji zpracovaná, než příslušná část Švédova prakticky jen českého exilového misálu, a proto je na tomto místě zařazena zvlášť jako de facto rozšíření misálu); tradiční katolíci tento text, v latině, používají dosud. Je tragické, že v tomto bodě je tradice tradičních katolíků o pouhých sedm let starší, než "tradice" katolíků moderních – moderní misál byl vydán r. 1962 (sestaven opět Bugninim, ve svém druhém ze tří úřadů fungoval v letech 1960 až 1964).

Breviarium romanum, ex decreto ss. Concilii Tridentini restitutum s. Pii V pontificis maximi jussu editum aliorumque pontt. cura recognitum Pii Papae X auctoritate reformatum. Pars hiemalis.

Pius X., svatý, 1936
U Pusteta, editio XVI juxta typicam amplificata XIV. Breviář vyšel poté ještě několikrát prakticky nezměněn, ale už roku 1945 vyšlo motu proprio "In cottidianis precibus", které představovalo tisíciletý mezník: církevní představení jím odbočili na cestu liturgického novátorství, cestu, která dosud neskončila, protože je neukončitelná, a na cestu, na které se ani nedá zastavit, protože novátorský pohyb je nezastavitelný. Tehdy šlo o odmítnutí textu Vulgáty a hledání jiného textu v předchozích jazycích na předchozích záznamových médiích, který by byl svatější. Na www.essan.org je k disposici z archive.org převzatý text tradičního breviáře vydaného roku 1942 od firmy Desclée, která však nečísluje edice; je ale výhodou, že tento text je v textovém pdf tvaru. Čtenář může v naší Knihovně obě vydání porovnat, jiné než zcela miniaturní odlišnosti tu nejsou. Doplňujeme i texty pro českou církevní provincii. Než však čtenář začne Breviarium romanum používat, musí vědět jak. V češtině lze takové poučení najít v tomto oddělení Knihovny Libri nostri v knize papežského komořího Františka Hrubíka Nová úprava římského breviáře a missálu. Pro zajímavost uveďme, že přinejmenším od r. 1975, kdy vyšlo nejnovější – ovšem nezměněné od předchozího – latinské vydání breviáře, se moderní (ne tradiční) řeholníci a řeholnice celého světa modlí podle znění tohoto vydání, Msgre. Annibalem Bugninim (ve druhém úřadě mezi roky 1960 a 1964, ve třetím úřadě v letech 1964 až 1975, kdy byl překvapivě a náhle odklizen do Íránu) a jeho skupinou již roku 1961 sestaveného a nejprve téhož roku bl. Janem XXIII. a později i Pavlem VI. schváleného, breviáře.

Breviarium romanum, ex decreto ss. Concilii Tridentini restitutum s. Pii V pontificis maximi jussu editum aliorumque pontt. cura recognitum Pii Papae X auctoritate reformatum. Pars verna.

Pius X., svatý, 1936

Breviarium romanum, ex decreto ss. Concilii Tridentini restitutum s. Pii V pontificis maximi jussu editum aliorumque pontt. cura recognitum Pii Papae X auctoritate reformatum. Pars aestiva.

Pius X., svatý, 1936

Breviarium romanum, ex decreto ss. Concilii Tridentini restitutum s. Pii V pontificis maximi jussu editum aliorumque pontt. cura recognitum Pii Papae X auctoritate reformatum. Pars autumnalis.

Pius X., svatý, 1936
Všechny čtyři díly vydání breviáře z r. 1942, které ještě nebylo postiženo reformou Pia XII. a které má tedy žalmy z Vulgáty, jsou nyní díky externí pomoci v patřičné kvalitě a lehce dostupné.

Rituale Romanum

Paulus V. (Pius XI.), 1937
(název pokračuje:) Pauli V Pontificis Maximi jussu editum aliorumque Pont. cura recognitum atque auctorritate ssmi D. N. Pii papae XI ad normam codicis juris canonici accomodatum. Na adrese http://archive.org/details/ritualeromanum00cath je ke stažení vydání z r. 1906 v textovém tvaru.

19 – Církevní zpěv a hudba

Motu proprio o obnově posvátné hudby z 22. listopadu roku 1903, Dekret posvátné kongregace obřadů o obnově posvátné hudby, Konstituce o liturgii, Gregoriánském zpěvu a posvátné hudbě z 20. prosince roku 1928

Pius X., svatý, Pius XI., 1938