Knihovna Libri nostri

Katolík by měl být "podoben hospodáři, který vynáší ze své zásoby věci nové i staré." Zatímco věci nové jsou všude v nepřeberném počtu, věci staré málokdo zná. K jejich poznání nabízí své služby Knihovna Libri nostri.


ODDĚLENÍ    VŠECHNY PUBLIKACE    PŘEHLED AUTORŮ    ZÁKLADNÍ INFORMACE   PRO KNIHOVNÍKY přesná citace


04 – Filosofie

Sv. Tomáše Akvinského spisek O byti a bytnosti a jeho eminenci sv. ř. c. knížete kardinála Josefa Pecciho výklad vlašský.

Thomas de Aquino, svatý, Pecci Giuseppe, Votka Jan Křtitel, 1887
Do češtiny přeložili P. Votka Jan Křtitel S. J. a Vojáček Václav. Divi Thomae Aquinatis opusculum De ente et essentia et eminentissimi principis Josephi S. R. E. Cardinalis Pecci (S. J.) commentarius italicus, in linguam slavo-bohemicam verterunt Joannes B. Votka S. J., Venceslaus Vojáček. Dědictví sv. Prokopa, sv. 27. Pozn.: Mladší bratr Giuseppa, Vincenzo Gioacchino Raffaele Luigi Pecci, se stal papežem (přijal jméno Lev XIII.) a jmenoval Giuseppa kardinálem. Oba r. 1879 zahájili v Církvi éru novotomisnu, která však byla v polovině 60. let 20. stol. zastavena. Oba bratři r. 1883 také zahájili novou éru v dějinách Vatikánské knihovny.

06 – Asketika

U pramene života a svatosti

Gallina Cesare, 1937
Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 186. Věrný čtenář nás upozornil, že příjmení autora není Gallin, jak je v knize uvedeno, ale že knihu napsal P. Cesare Gallina, autor katolické četby zejména pro děti a mládež; originál má název Alla fonte della vita e della santità. Brevi meditazioni e letture per il mese del Sacro Cuore di Gesù, 1927 (1. vyd. Libreria editrice fiorentina), pro 2. vyd. je název rozšířen ... specialmente Durante il Mese di giugno, 1932 (vydali Missionari Del Sacro Cuore [di Gesù]). Mocné Pán Bůh odplať!
Pokud jde o onu kongregaci, nejedná se o Congregatio Sacerdotum a Sacro Corde Iesu, S. C. I., t. j. dehoniány, u nás (dříve Teplice a Dubí u Teplic, dnes na Slovensku) zřejmě mylně zvané Misionáři Nejsvětějšího Srdce Ježíšova čili Congregatio missionariorum SS. Cordis Jesu, založenou 1878, ale jsou míněni Missionarii Sacratissimi Cordis Iesu M. S. C., Misionáři Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, založení 1854, kteří u nás nikdy nebyli. Knihu se svolením autorovým volně z italštiny přeložily Anglické panny.

08 – Pedagogika a katechetika

Katechysmus katolickej velebného Pátera Kanýzia Tovaryšstva Ježíšova

Canisius Petrus, svatý, Hayes Jacques des, Hlína Šimon, Vašica Josef, 1931
(název pokračuje:) svatého písma doktora, jak mládeži, tak všemu lidu křesťanskému, aby v spasitedlném učení římskokatolickém krátce, světle a pilně vyučen býti mohl v nově v hojnější otázky a odpovědi rozvedený / předně sice v jazyce německém a francouském častěji, potom i v latinském na světlo vydaný pilností a prací ctihodného Pátera Jakuba Deshages, Niderlandera, Tovaryšstva Ježišova kněze, nyní pak z latinského exempláře , k užitku českého a slovanského národu na česko přeložený od ctihodného kněze Šimona Hlíny téhož Tovyryšstva Ježíšova. Podle slov "mládeži, tak všemu lidu" vzal P. Jakub des Hayes S. J. za základ zpracování Kanisiův nejmenší katechismus.
Připojujeme tato vyd. nejpřekládanější knihy kromě Bible (související knihy P. Jakuba Procházky a P. Františka Beneše jsou hned vedle zvlášť):
1. Stať Styky bl. Petra Kanisia s vlastí naší a stručné dějiny českého překladu jeho katechismu. Podlaha Antonín, ČKD 1897, č. 10, str. 577 – 613.
2. Summa Doctrinae Christianae ex postrema recognitione Doctoris Petri Canisii. Canisius Petrus, svatý, 1823 (tzv. Velký katechismus, poprvé vyšel 1555, 222 otázek – nebyl nikdy celý přeložený do češtiny).
3. Blaženého Petra Kanisia, bohoslovce z Tovaryšstva Ježíšova O víře a vyznání víry. Canisius Petrus, svatý, Vrána Ludvík, 1920 (jediná větší část z tzv. Velkého katechismu vyšlá v češtině).
4. V. P. Petri Canisii S. J. theologi Catechismus minor, nunc in gratiam studiosae juventutis ex ejusdem V. patris majore opere catechistico sacris sententiis atque exemplis auctus. Canisius Petrus, svatý, Widenhofer Franz Xaver, 1871 (tzv. Katechismus Menší-Minor seu Parvus, poprvé vyšel 1559, 122 otázek – jediné vyd. v češtině, navíc přeložené z něm., vyšlo 1584; zda se ještě někde jediný dříve známý výtisk nachází, nám není známo).
5. Parvus Catechismus Catholicorum a R. P. Petro Canisio Societatis Jesu editus. Canisius Petrus, svatý, 1756 (tzv. Katechismus Nejmenší-Minimus, poprvé vyšel 1556, 59 otázek).
6. Malý (míněn Nejmenší) Katechysmus, Obecnímu Lidu, i Mládeži velmi užitečný a nyní v Otázky vvedený, opravený, a vůbec vydaný. Od Petra Kanizia Svatého Pisma Doktora. Canisius Petrus, svatý, 1741. 7. S. Petri Canisii Doctoris Ecclesiae Catechismi Latini et Germanici. Pars prima. Catechismi Latini. Canisius Petrus, svatý, Streicher Friedrich, 1933 – moderní sazba všech tří (pěti) světcových katechismů vč. původního obrazového doprovodu; podle P. Streichera S. J. uvádíme názvy i roky vyd. (někdy se liší od P. Podlahy i od P. Vašici.

12 – Patrologie a patristika

Acta Sanctorum Martyrum Orientalium et Occidentalium. Vol 1. Vol 2. Pravé dějiny Svatých mučeníků východních

Assemani Stefano Evodio, Zingerle Pius Peter Jakob, Dudík Anton, 1859
Lat. a syrský originál je z r. 1748. Německy (Echte Akten heiliger Märtyrer des Morgenlandes, 1836) zpracoval P. Peter Jacob Zingerle O. S. B. (* 17. 3. 1801 Merano, † 10. 1. 1881 Marienberg) a do češtiny přeložil P. Anton Dudík (* 2. 6. 1824 Kojetín, † 12. 3. 1892), bratr P. Dra. Bédy (Františka) Dudíka O. S. B.. Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 16.

15 – Dějiny Katolické církve v Českých zemích

Tři kapitoly o sv. Janu Nepomuckém

Pekař Josef, 1921
Varianta názvu: Tři kapitoly z boje o sv. Jana Nepomuckého. Spis je obrazem doby mnohými stále oceňované a žádané – demokracie první republiky, kdy pan historik Pekař je nucen polemisovat s údernými diletanty v oboru historie: liberálem-masarykovcem Herbenem a liberálem-syndikem Scheinpflugem. Rozsahem malá knížka dokonale odhaluje praktiky tehdejších pokrokářů, stejné, jaké jejich pohrobci používají dnes. A opět ten refrén: Copak tehdy dělali biskupové např. ve vztahu k Herbenovi? Nesetkal se sním některý z nich např. někde na recepci? A jaká byla Masarykova reakce na tento spor? Prostě zrušil zemský svátek sv. Jana Nepomuckého jako den pracovního klidu a bylo po demokracii toť diskusi (znění zákona vkládáme za knihou). A postoj představitelů Církve u nás na tatíčkovo tažení? Obvyklé ticho: Přece na nebeské blaženosti sv. Jana nelze nic ubrat, že ano, preláti! Pozn.: Pro zajímavost uveďme, jak to bylo se dny pracovního klidu za Rakouska-Uherska. Platilo zde ještě z doby Rakouského císařství nařízení č. 156 císaře Františka Josefa I., které vydal ani ne dva roky po nástupu na trůn dne 18. 4. 1850, že dny pracovního klidu jsou ty dny, které za zasvěcené svátky (festa fori) prohlásí katolická církev, t. j. m. j. svátky svatých patronů zemských. V Čechách to byly svátky sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava, na Moravě sv. Cyrilla a Metoděje, v Uhrách sv. Štěpána (podrobně např. česky Katolická liturgika. Učebná kniha pro střední školy. Podlaha Antonín, 1911, str. 140n. v pododdělení 1706: Učebnice liturgiky). Co však je zajímavější je to, že v této věci před Masarykem kapituloval i otec abp. Kordač a hned pro r. 1926 zrušil u oslavy sv. Jana povinnost pracovního klidu a vyslechnutí celé mše sv. v kostele (16. 5. bylo festum fori), zřejmě proto, aby se katolíci nedostali do střetu se státem. Takže sv. Jan Nepomucký dodnes čeká na nápravu i této křivdy.

Svatý Jan Nepomucký. Díl 1 Životopis. Díl 2 Úcta, kanonisace a obrana.

Stejskal František Xaver, 1922
Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 148 (díl 1, vyd. 1921), Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 149 (díl 2).
Z vyjádření tři ministrů 4. 6. 1919: Dne 15. května o 7. hodině večer konal se na Staroměstském náměstí tábor lidu, pořádaný "Volnou Myšlenkou", na němž se mluvilo proti oslavování Jana Nepomuckého. Před 8. hodinou zvonili na věži Týnského kostela, jak to před svátkem bývá zvykem, klekání velkým zvonem. Poněvadž slova řečníka zanikala v hlaholu zvonů, byli účastníci tábora pobouřeni, a zástup asi 100 osob vnikl, ač mu v tom bylo neznámým vojínem a důstojníkem zabraňováno, do Týnského kostela. Muži s pokrytými hlavami, hvízdajíce, s nadávkami a křikem hnali se hlavní lodí k oltáři, kde se konala večerní májová pobožnost. Duchovní P. Leander Brejcha, kněz řádu sv. Františka, z Prahy-lI., čp. 753, který pobožnost konal, odešel rychle se sanctissimem do sakristie. U mřížky před hlavním oltářem postavil se s roztaženýma rukama lomozícímu davu do cesty týnský kaplan P. Jan Kautský, jenž při tom neznámým mužem byl udeřen do tváře. Jiný muž vyskočil na lavici a snažil se strhnouti s kazatelny červenou plyšovou přikrývku, což se mu však nepodařilo. Rozbil tudíž na kazatelně upevněnou plynovou lampu. Chrám byl četně navštíven a mezi obecenstvem vznikl veliký zmatek. Ženy křičely a plakaly, muži se postavili částečně proti výtržníkům. Neznámý důstojník s vojíny, v kostele přítomnými, napomínáním rozvášněného davu zjednali pořádek a vyklidili chrám ještě před příchodem policejní stráže. Policejnímu ředitelství bylo nařízeno, učiniti hned opatření potřebné, aby pachatelé byli vypátráni a pohnáni k odpovědnosti. l kdyby to bylo bývalo možno, nedá se podle situace, jak úředně byla zjištěna, předpokládati, že by stráž byla zdolala rozvášněný dav do kostela vtrhly, ježto si počínal tak zběsile, že nejen nedbal napomenutí přítomných legionářů, nýbrž ztrýznil dokonce legionáře Josefa Holeňu, jenž odsuzoval počínání davu. Tento legionář byl by býval jistě usmrcen, kdyby mu několik jiných legionářů nebylo přišlo v nejkritičtějším okamžiku na pomoc. Po skončeném táboru lidu na Staroměstském náměstí přitáhl zástup asi 3000 lidí k soše Jana Nepomuckého na Karlově mostě, chtěje ji svrhnouti do Vltavy. Tomu zabráněno bylo intervencí a domluvou stráže bezpečnosti.
Pozn.: Po pachatelích pátráno, nikdo nevypátrán. Ano, i tak vypadaly už r. 1919 výsledky výchovné činnosti Církve, která jest navždycky jedinou vychovatelkou národa a za svou výchovnou činnost je odpovědná své Hlavě, Pánu Ježíši Kristu. A na tomto výsledku vystavěl Masaryk své antinepomucké tažení, o němž v poznámce k Pekařovým Třem kapitolám. Předřazujeme kolorovanou mědirytinu (veliké díky dárci!) z r. 1829 Procesí s tělem sv. Jana Nepomuckého na Hradčanském nám. v Praze dne 15. 6. 1829 (Johann Böhm a Franz Boroffsky podle Václava Markovského a Josefa Šembery) – pro uvědomění si, co Církev svou tupou výchovnou (ne)činností ztratila za pouhých 100 let (nemluvě o odpadu statisíců k nové tzv. církvi po převratu 1918). Výchova národa totiž nemůže být úspěšná, pokud se o ni reálně snaží, byť mnozí, byť s nadlidským úsilím (viz některá jména z pododdělení 1504: Přední české osobnosti), kdy však jejich představení se omezují na pouhou blahosklonnou přízeň k těmto snahám druhých.

17 – Liturgika

Mše svatá podle obřadu círke východní, jak se konává u sjednocených katolických Výchoďanů s přídavkem rozličných modliteb týkajících se jednoty církevní

P. A. S. M., 1911
V Kroměříži Apoštolát sv. Cyrilla a Methoda pod ochranou blahoslavené Panny Marie. Názor čtenáře V.: "Vzhledem k tomu, že někteří katolíci nacházejí (ovšem nouzové) útočiště před modernistickými novotami v chrámech řeckokatolíků, bylo by, myslím, užitečné zpřístupnit tuto drobnou knihu z počátku minulého století."

20 – Encyklopedie, časopisy, periodické publikace, almanachy, kalendáře

Držitelé ceny hraběte Richarda Mikuláše Coudenhove-Kalergiho

Mock Alois, 2017
Autor je čestným předsedou Evropské společnosti Coudenhove-Kalergi, nazvané po člověku, který již před 90 lety předložil eugenický návrh na Novou Evropu, Pan Evropu, tvořenou jediným rasově nově vytvořeným národem. Vedoucí činitelé se již po mnoho desetiletí tuto jeho utopii pokoušejí postupně realizovat (Schengen, euro, migranti ...), i když někteří z uvedených laureátů byli do seznamu zařazeni jen jako tzv. křoví. Dnešním vedoucím činitelům byl "myslitel" vzorem i v tom, že neměl vlastní děti. Převzato z http://www.coudenhove-kalergi-society.eu – z nouze angličtina, za příp. překlad děkujeme. Viz Pan-Evropa. Praktický idealismus – Praktischer Idealismus. Coudenhove-Kalergi Richard Nicolaus von, hrabě, 1926 v pododdělení 1109: Odpor k pověrám (spiritismu, darwinismu ...).