Knihovna Libri nostri

Katolík by měl být "podoben hospodáři, který vynáší ze své zásoby věci nové i staré." Zatímco věci nové jsou všude v nepřeberném počtu, věci staré málokdo zná. K jejich poznání nabízí své služby Knihovna Libri nostri.


ODDĚLENÍ    VŠECHNY PUBLIKACE    PŘEHLED AUTORŮ    ZÁKLADNÍ INFORMACE   PRO KNIHOVNÍKY přesná citace


where 1=1 and vyhledat like '%Obr%' and vyhledat like '%Josef%'

01 – Písmo svaté a jeho výklad dle sv. Tradice, latinsky nebo česky

Osoby a místa v evangeliích

Obr Josef, 1947
Dějepisný a zeměpisný výklad v abecedním pořádku s mapou Svaté země, Jerusaléma a jeho okolí.

03 – Obrana víry a katolická věrouka

Satan na Svaté Hoře – uzdravení posedlé Juliany Steimlové na Sv. Hoře r. 1881

Miklík Josef Konstantin, 1932
P. PhDr. Josef Konstantin Miklík C. SS. R. (* 21. 3. 1895 Žopy u Holešova, † 31. 12. 1966 Rio de Janeiro) vystudoval teologii na řádovém učilišti redemptoristů v Obořišti u Dobříše, kde byl v roce 1920 vysvěcen na kněze. V letech 1925 – 1927 studoval na Universitě Karlově v Praze filosofii, historii a zeměpis pro středoškolské učitelství. Navštěvoval také Státní archivní školu. Po ukončení studií působil jako kněz v pražské arcidiecézi a současně jako externista vyučoval filosofii, teologii dějin a církevní právo v Obořišti. Angažoval se v různých církevních institucích a přispíval do řady katolických periodik. V letech 1931 – 1948 vydal více než 20 knih různého žánru. V r. 1948 emigroval přes Západní Německo a Francii do Španělska. Ve Španělsku pobýval dva roky a mimo jiné zde usiloval o založení českého a slovenského vysílání madridského rozhlasu. Poté odcestoval do Brazílie, kde kromě několika delších či kratších pobytů v Severní Americe a Evropě žil až do své smrti.

O mši svaté

Kupka Josef, 1899
Dědictví sv. Prokopa, sv. 40. Dogmaticky a historicko-liturgicky pojednává Josef Kupka, pozdější sídelní biskup brněnský. Naše členění této fundamentální a poměrně rozsáhlé publikace je toto: Nejprve uvádíme začátek a závěr knihy (t. j. předmluvu, obsah a rejstřík) – obojí je ovšem také na svém místě v pořadu stránek. Další část je dogmatická (po str. 153). Třetí část je historická vč. mše katechumenů (po str. 340). A čtvrtá – liturgická – část (od str. 340) pojednává o obřadech při mši věřících a jsou sem připojeny i některé dodatky.

04 – Filosofie

Kniha o dobrém zřízení státu: kritika demokracie a nový politický systém

Miklík Josef Konstantin, 1931

05 – Mravouka. Zpovědnice.

Obraz smíšeného manželství. Povídka pro katolické panny.

Pohořelý Josef Mírumil, 1842
Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 14.

08 – Pedagogika a katechetika

Příručka k biblické dějepravě pro školy obecné a občanské. III. Obrazy archeologické.

Miklík Josef, Hejčl Jan, 1927
522 vyobrazení – podle potřeby s popisy – ke sv. I. a II. Bohatý rejstřík.

Výklad křesťansko-katolického náboženství (Díl I. O víře. Díl II. O naději. O modlitbě. O svátostech. Díl III. O lásce křesťanské zachováváním přikázání Božích a Církevních. Díl IV. O křesťanské spravedlnosti)

Podstránský Josef Boleslav, 1880
(název pokračuje:) pořádkem katechismu, stvrzen slovy Písma svatého, výroky svatých Otcův a jiných učitelů církevních, s připojením mnohých průpovědí, přísloví, podobenství a příkladův. Díl I. je rozdělen na dvě části: I.1 O víře vůbec, I.2 12 článků víry. Díl III. je rovněž rozdělen na dvě části: III.1 končí prvními třemi přikázáními, III.2 začíná ostatními sedmi přikázáními. Díl IV. je rozdělen také na dvě části: IV.1 Varuj se zlého, IV.2 Čiň dobře. Díly I. a II. vyšly ve dvou vydáních, zařazujeme vydání novější, díly III. a IV. vyšly pouze jednou. O tomto Výkladu se po dobu půl století tradovalo, že jej má u sebe každý kněz, tak byl Výklad slavný. Jde o celoživotní dílo autora.

11 – Sociologie a charita

Omyly a nebezpečí pozemkové reformy

Pekař Josef, 1923
Heslo Antonína Švehly „Půda náleží těm, kdo na ní pracují,“ je správné a dobře pojatá reforma mohla odstranit velký sociální problém. Nejhlubší cíl pozemkové reformy ale byl, jak dokládá Pekař, jiný. Především tato reforma nebyla zaměřena proti průmyslovému a finančnímu velkokapitálu, který byl jasně proněmecký, řídili jej liberálně orientovaní židovští finančníci. A byla zacílena zejména na vlastníky lesů (většinou šlechtu a Církev) – lesy představovaly asi 2/3 (!) reformou dotčených pozemků; neměly tak s reformním heslem přímou souvislost, neboť reforma lesů musí mít jiná pravidla, než reforma obdělávané půdy (limit 100 ha, později za komunismu 50 ha). Reformní agitace, jak dokazuje Pekař, byla manipulována jak co do „historické viny šlechty“, tak co do „odčinění pobělohorských křivd“. V důsledku odlišného cíle reformy neúměrně vzrostla státní byrokracie (pozemkových úřadů) zavedením trvalého dozoru na tzv. zbytkových statcích. Náhradový zákon určoval cenu za zabranou půdu, která v případě půdy úrodné činila asi 30 % ceny skutečné. A nabyvatelé půdy měli státu platit 15 % přejímací ceny na úhradu ztrát, Došlo k tomu, že mnohé velkostatky a lesy nakonec spravoval stát, část zbytkových statků pozemkový úřad pronajímal, část vlastnil. Reforma způsobila zábor 33 % cukrovarů, 41 % pivovarů a 37 % lihovarů, což ani řemeslníkům nijak nepomohlo (jen byli dělníky jiného vlastníka) – navíc podobné podniky vlastníků kapitalistických zůstaly nedotčeny. Výsměchem reformy bylo odejmutí majetku sirotkům po následníku trůnu Ferdinandovi d´Este. Komunisti pak reformu rozvrátili úplně – novým scelováním podle kolchozů v SSSR (samy tyto kolchozy měly za svůj vzor – americké velkofarmy!). Dnes byla opuštěna i reformní nálepka, samotné reformní heslo. Obřími vlastníky půdy jsou zcela nešlechetní oligarchové. Jestliže na počátku 1. republiky byli velkomajitelé půdy všem známí, dnes jsou lidsko-právně utajení, nikdo je demokraticky ani nesmí znát. A jestliže rolníci na velkostatcích bývali do jisté míry dělníky spíše než rolníky, dnes to platí naprosto. Druh rolník (samozřejmě jen na čas a oligarchy to bude smrtelně bolet) zmizel ze scény.

14 – Dějiny Katolické církve obecně

Církevní dějiny obecné

Samsour Josef, 1913
Vzdělávací knihovna katolická, sv. 44. I když jde o knihu dosti antikvovanou, je psána v katolickém duchu. Nejsou tedy tyto dějiny pro profesionální historiky, nýbrž pro laika, který se bez nejnovějších objevů obejde a který hledá informace o konkrétních datech či jménech. Jsou totiž na obzoru spolehlivé, katolicky psané církevní dějiny? Připojujeme dva Obrazy z dějin Církve katolické (Církev a vzdělanost ve středověku, Galileo Galilei a jeho odsouzení) od téhož autora, vyd. 1910. Poznamenejme, že kdo vzdychal dojetím nad "novou" knihou Thomase E. Woodse Jak Katolická církev budovala západní civilizaci, a přečte si jen Samsourovu brožurku o středověku, ten jen zírá na to, co se běžně vědělo a psalo před 100 lety; prostě nic nového pod Sluncem. Dějiny nabízíme ve třech částech: 1. Úvod a Starověk, po str. 325, 2. Středověk, po str. 772, 3. Novověk, Tabulky, Rejstřík a Obsah; tento Obsah řadíme i na začátek každé části. Novější skripta prof. Kadlece jsou sice docela dobrá (některé partie, např. inkvisice, jsou přizpůsobeny "duchu doby/světa"), ale protože jsou vázána autorskými právy, otiskujeme z nich jen kratičkou pasáž (která je navíc i jinde na internetu), čímž se čtenáři Samsourových dějin umožní pohled dopředu víc než o půl století, tj. až do doby zcela nedávné. Tím je zde k disposici celá doba křesťanství. Díky vzácné přízni našeho čtenáře Vám Knihovna Libri nostri nabízí tuto knihu i jako zpracovanou programem OCR, takže v ní lze textově hledat.

Obrazy z katolických missií

Weinberger Maxmilian, 1895
Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 62. Obsáhlá kniha popisuje některé misie po celém světě, je tu úvodní rytina sv. Františka Xaverského, avšak přece jen jsme zde (rok 1895) už skoro 350 let po jeho smrti. A jsme také už nějakou tu stovku let potom, co nejslavnější misijní dílo všech dob, jesuitské jihoamerické redukce, bylo společným úsilím světového zednářstva a s nim kolaborujícího papežství zničeno; kniha tyto redukce ani nezmiňuje. Připojujeme publikaci Z katolických missií. Weinberger Maxmilian, Schall von Bell Johann Adam, Gromadski Valerián, 1905 – Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 73 – a za ni dva články: 1. Obrazy z katolických missií. Redakce, ČKD 1896, č. 4, str. 245nn. 2. Maxmilian Weinberger. Čihák Josef, ČKD 1930, č. 3 + 4, str. 302n.

Zpět k Římu! čili Za Matkou a pro Matku – obrazy ze života slavných konvertitův a rekovných sluhů Božích.

Janovský František, Weiss Josef, Pavelka Pavel, 1901
Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, sv. 69.

15 – Dějiny Katolické církve v Českých zemích

Bibliografie české katolické literatury náboženské od roku 1828 až do konce roku 1913. Část 1, str. 1 – 480

Tumpach Josef, Podlaha Antonín, 1912
Dědictví sv. Prokopa, sv. 55 (spolu s částí 2). Zcela unikátní dílo Katolické církve v Českých zemích. Část 1: I. O bohovědě, II. Písmo svaté, III. Obrana víry a věrouka, IV. Filosofie, V. Mravouka a zpovědnice, VI. Asketika, VII. Pastýřské bohosloví, VIII. Paedagogika, IX. Homiletika (1. díl). Podrobný obsah uvádíme v úvodu každé části.

Dědictví sv. Václava: 1. Dějiny Dědictví sv. Václava (1669 až 1900). 2. Doplňky k Dějinám Dědictví sv. Václava Dra Jana Nep. Sedláka.

Sedlák Jan Nepomucký, Podlaha Antonín, 1925
Dědictví sv. Václava bylo naším vůbec prvním Dědictvím. Proto dopředu umísťujeme čtyři články:
01. Z doby částečně katolické monarchie císaře Františka Josefa I. slovníkové heslo Dědictví (literatura). Ježek Jan, 1893 (Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Str. 141).
02. Z doby republiky presidenta "Osvoboditele", který pro národ neudělal dobrého nikdy nic, O našich "Dědictvích". ČKD 1929, č. 1 + 2, str. 146.
Potom jsou umístěny dva ze zdrojů, ze kterých Otec biskup Sedlák čerpal:
03. Redakční článek Původ, činnost a zaniknutí Dědictví Svatováclavského, který vyšel v ČKD 1852, č. 9, str. 168 – 173.
04. Dědictví sv. Václava. J. J. (Jireček Josef), 1860, který otiskly Rozpravy z oboru historie, filologie a literatury, roč. 1, str. 19 – 26.
1. Následuje vlastní Sedlákův text; vyšel r. 1901. Tyto Dějiny předtím vyšly v šesti dílech v Časopisu katolického duchovenstva: ČKD 1901, č. 1, str. 38 – 41, č. 2, str. 88 – 92, č. 3, str. 153 – 158, č. 4, str. 248 – 254, č. 5, str. 302 – 309 a č. 6, str. 369 – 375, odkud je přebíráme.
2. Nakonec uvádíme Doplňky Otce biskupa Podlahy – vyšly také v ČKD a to v pěti dílech: ČKD 1924, č. 9, str. 625 – 629, č. 10, str. 722 – 730, 1925, č. 1, str. 40 – 44, č. 2, str. 138 – 141 a č. 3, str. 229.

Tisková liga – kompletní bibliografie

Horský Rudolf, Hálek Vlastimil, Suchoradský Antonín, Hubáček František aj. red., 1930
Srov. Tomáš Škrdle. Jeho život, práce a působení ve družstvu Vlast a v katolickém životě v l. 1880 – 1913. Jiroušek Tomáš Josef, 1917 – v pododdělení 1504: Přední české osobnosti. Všechny texty edice Husitství ve světle pravdy naleznete v pododdělení 1505: Boj s husitismem. Všechny texty edice Obrana víry jsou v pododdělení 0314: Apologetika ve stylu lidových naučení, povzbuzení a svědectví. Každý ostatní text vydaný Tiskovou ligou mimo obě edice je v Knihovně umístěn tak, jak to odpovídá jeho obsahu.

Popis velehradských památností s půdorysem kostela a 57 obr.

Vychodil Jan, Vašica Josef, 1925
7. vyd. Pozn.: Na toto thema vydal P. Jan Vychodil m. j. dvě publikace. První je Popis obnovené svatyně velehradské. Vychodil Jan, 1881 (20 stran), 1882 (2. vyd. 32 stran – v případě zájmu můžeme publikovat). Druhou je tato. 1. vyd. 1885, 3. vyd. 1893 – v případě zájmu můžeme publikovat, 6. vyd. 1909. Rok před odchodem autora na věčnost (* 26. 8. 1848 Třebčín, † 13. 6. 1926 Třebčín) dílo prohlédl a doplnil P. prof. PhDr. Josef Vašica.

Tři kapitoly o sv. Janu Nepomuckém

Pekař Josef, 1921
Varianta názvu: Tři kapitoly z boje o sv. Jana Nepomuckého. Spis je obrazem doby mnohými stále oceňované a žádané – demokracie první republiky, kdy pan historik Pekař je nucen polemisovat s údernými diletanty v oboru historie: liberálem-masarykovcem Herbenem a liberálem-syndikem Scheinpflugem. Rozsahem malá knížka dokonale odhaluje praktiky tehdejších pokrokářů, stejné, jaké jejich pohrobci používají dnes. A opět ten refrén: Copak tehdy dělali biskupové např. ve vztahu k Herbenovi? Nesetkal se sním některý z nich např. někde na recepci? A jaká byla Masarykova reakce na tento spor? Prostě zrušil zemský svátek sv. Jana Nepomuckého jako den pracovního klidu a bylo po demokracii toť diskusi (znění zákona vkládáme za knihou). A postoj představitelů Církve u nás na tatíčkovo tažení? Obvyklé ticho: Přece na nebeské blaženosti sv. Jana nelze nic ubrat, že ano, preláti! Pozn.: Pro zajímavost uveďme, jak to bylo se dny pracovního klidu za Rakouska-Uherska. Platilo zde ještě z doby Rakouského císařství nařízení č. 156 císaře Františka Josefa I., které vydal ani ne dva roky po nástupu na trůn dne 18. 4. 1850, že dny pracovního klidu jsou ty dny, které za zasvěcené svátky (festa fori) prohlásí katolická církev, t. j. m. j. svátky svatých patronů zemských. V Čechách to byly svátky sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava, na Moravě sv. Cyrilla a Metoděje, v Uhrách sv. Štěpána (podrobně např. česky Katolická liturgika. Učebná kniha pro střední školy. Podlaha Antonín, 1911, str. 140n. v pododdělení 1706: Učebnice liturgiky). Co však je zajímavější je to, že v této věci před Masarykem kapituloval i otec abp. Kordač a hned pro r. 1926 zrušil u oslavy sv. Jana povinnost pracovního klidu a vyslechnutí celé mše sv. v kostele (16. 5. bylo festum fori), zřejmě proto, aby se katolíci nedostali do střetu se státem. Takže sv. Jan Nepomucký dodnes čeká na nápravu i této křivdy.

Svatý Jan Nepomucký. Díl 1 Životopis. Díl 2 Úcta, kanonisace a obrana.

Stejskal František Xaver, 1922
Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 148 (díl 1, vyd. 1921), Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 149 (díl 2).
Z vyjádření tři ministrů 4. 6. 1919: Dne 15. května o 7. hodině večer konal se na Staroměstském náměstí tábor lidu, pořádaný "Volnou Myšlenkou", na němž se mluvilo proti oslavování Jana Nepomuckého. Před 8. hodinou zvonili na věži Týnského kostela, jak to před svátkem bývá zvykem, klekání velkým zvonem. Poněvadž slova řečníka zanikala v hlaholu zvonů, byli účastníci tábora pobouřeni, a zástup asi 100 osob vnikl, ač mu v tom bylo neznámým vojínem a důstojníkem zabraňováno, do Týnského kostela. Muži s pokrytými hlavami, hvízdajíce, s nadávkami a křikem hnali se hlavní lodí k oltáři, kde se konala večerní májová pobožnost. Duchovní P. Leander Brejcha, kněz řádu sv. Františka, z Prahy-lI., čp. 753, který pobožnost konal, odešel rychle se sanctissimem do sakristie. U mřížky před hlavním oltářem postavil se s roztaženýma rukama lomozícímu davu do cesty týnský kaplan P. Jan Kautský, jenž při tom neznámým mužem byl udeřen do tváře. Jiný muž vyskočil na lavici a snažil se strhnouti s kazatelny červenou plyšovou přikrývku, což se mu však nepodařilo. Rozbil tudíž na kazatelně upevněnou plynovou lampu. Chrám byl četně navštíven a mezi obecenstvem vznikl veliký zmatek. Ženy křičely a plakaly, muži se postavili částečně proti výtržníkům. Neznámý důstojník s vojíny, v kostele přítomnými, napomínáním rozvášněného davu zjednali pořádek a vyklidili chrám ještě před příchodem policejní stráže. Policejnímu ředitelství bylo nařízeno, učiniti hned opatření potřebné, aby pachatelé byli vypátráni a pohnáni k odpovědnosti. l kdyby to bylo bývalo možno, nedá se podle situace, jak úředně byla zjištěna, předpokládati, že by stráž byla zdolala rozvášněný dav do kostela vtrhly, ježto si počínal tak zběsile, že nejen nedbal napomenutí přítomných legionářů, nýbrž ztrýznil dokonce legionáře Josefa Holeňu, jenž odsuzoval počínání davu. Tento legionář byl by býval jistě usmrcen, kdyby mu několik jiných legionářů nebylo přišlo v nejkritičtějším okamžiku na pomoc. Po skončeném táboru lidu na Staroměstském náměstí přitáhl zástup asi 3000 lidí k soše Jana Nepomuckého na Karlově mostě, chtěje ji svrhnouti do Vltavy. Tomu zabráněno bylo intervencí a domluvou stráže bezpečnosti.
Pozn.: Po pachatelích pátráno, nikdo nevypátrán. Ano, i tak vypadaly už r. 1919 výsledky výchovné činnosti Církve, která jest navždycky jedinou vychovatelkou národa a za svou výchovnou činnost je odpovědná své Hlavě, Pánu Ježíši Kristu. A na tomto výsledku vystavěl Masaryk své antinepomucké tažení, o němž v poznámce k Pekařovým Třem kapitolám. Předřazujeme kolorovanou mědirytinu (veliké díky dárci!) z r. 1829 Procesí s tělem sv. Jana Nepomuckého na Hradčanském nám. v Praze dne 15. 6. 1829 (Johann Böhm a Franz Boroffsky podle Václava Markovského a Josefa Šembery) – pro uvědomění si, co Církev svou tupou výchovnou (ne)činností ztratila za pouhých 100 let (nemluvě o odpadu statisíců k nové tzv. církvi po převratu 1918). Výchova národa totiž nemůže být úspěšná, pokud se o ni reálně snaží, byť mnozí, byť s nadlidským úsilím (viz některá jména z pododdělení 1504: Přední české osobnosti), kdy však jejich představení se omezují na pouhou blahosklonnou přízeň k těmto snahám druhých.

Spisové císaře Karla IV.

Karel IV. Lucemburk, císař, král, hrabě a markrabě, Emler Josef, 1878
Na oslavu pětistyleté památky jeho sbor Matice české. Všechna svá čtyři díla psal Otec vlasti samozřejmě latinsky. Přikládáme latinský originál (s českým překladem a dvěma pohřebními řečmi – samosebou opět latinsky) Vita Caroli Quarti Imperatoris Život císaře Karla IV., Fontes rerum Bohemicarum. Tom III.2 Prameny dějin českých. Díl III.2, 1882. Pokud jde o Karlův první Korunovařní řád českého krále a královny, nepovažujeme z dobrých důvodů za šťastný překlad v publikaci Karel IV. Literární dílo, 2000; srov. též Sekyrková v oddělení Dějiny našeho národa.

Přední křisitelé národa českého

Rybička Antonín, 1884
(název pokračuje:) boje a usilování o právo jazyka českého začátkem přítomného století. Návštěvník naší Knihovny může být nejprv překvapen, že tuto dvojdílnou práci slovutného historika nachází zde a ne v oddělení Dějiny našeho národa. Ale jsou pro to dobré důvody. Jednak křísitelé byli převážně kněží (proti tomu dnešní křísitelé o právo jazyka latinského v Církvi svaté katolické jsou převážně laici). Druhý důvod: byli a jsou dva největší škrtiči národa českého, byť navenek vypadají jako andělé světla: husitismus a masarykismus. A právě předchůdcem masarykismu, i když ne tak zhoubným, byl osvícenský josefinismus: ze jmenovaných křísitelů laik Kramerius a kněží Ziegler, Nejedlý a Kamarýt byli touto vadou (měli prst na tepu doby – jak dnešní!) "stříknuti"; abychom rozuměli dnešní situaci Církve, je třeba znát také její situaci tehdejší – bude-li zájem, zařadíme do Knihovny i knihu "Religiozita v dramatu českého národního obrození" Radomíra Malého. A konečně: v knize jsou medailonky těch nejskvělejších katolíků (příkladmo – o Stanislavu Vydrovi je v tomto oddělení rovněž na jiném místě). Dodavky (dodatky) a Ukazatel (rejstřík) jsou na konci druhého dílu, Obsahy jsou na konci každého z obou dílů.

České literární baroko, příspěvky k jeho studiu

Vašica Josef, 1938
Je to mimořádná kniha. V dubnu 1915 vydal obratný služebník zla svou knihu s názvem Temno. Tento název pro dobu barokní nadšeně uvítal jak Masaryk, tak později komunisti, a na sto let se pro onu dobu stal nálepkou i od většinové veřejnosti. Marně někteří proti této nálepce namítali, byl to jen jejich "úhel pohledu". Ale už roku 1938, tedy 20 let po Jiráskově urážlivém propagačním pamfletu, vyšlo Vašicovo nezvratitelné hodnocení baroka. Manipulace veřejným míněním sice i potom pokračovala a dosud pokračuje, ale pravda je venku a nikdo ji už nemůže důkazně popřít.

Dějiny Církve katolické ve státech rakousko-uherských s obzvláštním zřetelem k zemím Koruny české. Od doby slavného panování císařovny Marie Terezie až do časů J. V. císaře a krále Františka Josefa I. (1740 – 1898). Díl I. Díl II.

Kryštůfek František Xaver, 1899
Díl I. Doba od slavného panování císařovny Marie Terezie až do vzdání se trůnu císařem Ferdinandem Dobrotivým. 1740 – 1848. Díl II. Doba slavného panování J. V. císaře a krále Františka Josefa I. 1848 – 1898. Vzdělávací knihovna katolická, sv. 6.

16 – Dějiny našeho národa

Od kolébky do hrobu – lidopisné obrázky z Poděbradska

Čečetka František Josef, 1901

Etnografický atlas Čech, Moravy a Slezska. IV. Etnografický a etnický obraz Čech, Moravy a Slezska (1500 – 1900)

Jeřábek Richard, Maur Eduard, Štika Jaroslav, Vařeka Josef, 2004
(název pokračuje:) národopisné oblasti, kulturní areály, etnické a etnografické skupiny. Nikdy v dějinách českých zemí nedocházelo k tak děsivé likvidaci svérázu národopiosných oblastí jako v posledních 20 letech. Folklor je neživý, stal se doménou profesionálů. Globalizace neničí jen celky národní, ale i nižší, národopisné. Tento atlas, byť jde o publikaci novou a přestože vůbec nepředkládá cesty k nápravě, přece aspoň registruje neblahý stav. Proto jsme se rozhodli jej do Knihovny zařadit.

Kniha je zde připravena a jejímu zvěřejnění brání jen autorský zákon. Pokud o knihu máte zájem, zjistěte si majitele autorských práv a zveřejnění s ním dohodněte. Pomůžete tak i ostatním zájemcům.

    Lidové kroje československé, popis, vyobrazení, střihy a výkresy 33 českých, moravských, slezských a slovenských krojů národních

    Kazimour Josef, 1920
    22 archy vzorů, 11 příloh barevných, 3 archy příloh střihových a 60 vyobrazení v textu. V Knihovně Libri nostri ve dvou dílech: 1. díl – vlastní publikace a barevné přílohy. 2. díl – vzory a archy střihové (25 listů formátu A1, tj. 841 mm × 594 mm). Publikaci lze dnes chápat i jako zrcadlo pokrokářské a odpuzující kalhotové (ne)ženskosti.

    Manipulus vel directorium juris civilis Právní kniha města Brna z poloviny 14. století; I. Úvod a edice, II. Komentář, III. Rejstříky a přehledy

    Jan písař, Flodr Miroslav, 1993
    Písař Jan sloužil Brnu v létech 1343 až 1360 a na podnět Karla IV. zpracoval starší materiály. Výsledkem je dokonalý, protože vpravdě středověký právní dokument. Pro jeho dokonalost připojujeme tři poznámky. 1. Jak bývalo v těch dobrých časech zvykem, je psán latinsky. Protože žijeme nyní v časech nenormálních, připojujeme českou knihu M. Brikcího z Licka Práva městská, Brikci z Licka, Jireček Josef, Jireček Hermenegildus, 1880, která je bratry Jirečkovými upraveným textem z r. 1536. Jádro a celé dlouhé pasáže tvoří totiž právě Kniha písaře Jana. 2. Sluší se ovšem zveřejnit i latinský text. Přináší jej Die Stadtrechte von Brünn aus dem XIII. u. XIV. Jahrhundert, Rössler Emil Franz, 1852; staženo z archive.org. 3. Sententiae Brunenses najde laskavý čtenář i zde v CIBII-4 na str. 26 až 287, index kapitol str. 385 a 386.

    Kniha je zde připravena a jejímu zvěřejnění brání jen autorský zákon. Pokud o knihu máte zájem, zjistěte si majitele autorských práv a zveřejnění s ním dohodněte. Pomůžete tak i ostatním zájemcům.

    Čermákova rodina aneb Pýcha vede k pádu a zapření sebe k vítězství. Obraz ze života ve dvojím oddělení s dodatkem z nejnovější doby.

    Ehrenberger Josef, 1867
    Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 52. Tištěno frakturou, nově vyšlo r. 1875 pod titulem Čermákova rodina. Obraz z národního života v trojím oddělení, a po smrti autora ještě r. 1902 pod titulem původním.

    Boj a vítězství pravdy Boží v Čechách. Obraz ze šedověkosti v čtveru oddělení.

    Ehrenberger Josef, 1872
    Dědictví sv. Jana Nepomuckého, sv. 57.

    18 – Archeologie a církevní umění

    Biblická archeologie

    Miklík Josef, 1936
    Se 151 obrazy a plánem Jerusalema.

    20 – Encyklopedie, časopisy, periodické publikace, almanachy, kalendáře

    Kalendaria některých kalendářů od r. 1920 do r. 1951

    Habrman Gustav, 1920
    Druhá kalendářová revoluce je vyznačena datem 15. 9. 1920, kdy ministr školství a národní osvěty Gustav Habrman vydal vyhlášku č. 542 o uznání církve československé. Ještě předtím, 25. 11. 1919, týž ministr vydal vyhlášku č. 625 ohledně českobratrské církve evangelické. Obě se odkazovaly na Protestantský patent císaře Františka Josefa I., který tak poskytl základ i pro novou revoluci kalendaria. Zatímco evangelický sloupec v kalendariích pokračoval z předešlého období, objevil se postupně v kalendářích (místo pravoslavného) sloupec nový "československý" – se jmény zejm. z počátku někdy podivnými až směšnými. O tom srov. zde úvodní pojednání Naše nové kalendáře, Šimák Josef Vítězslav, 1922 (Naše řeč, roč. 6, str. 142 – 146). Tak jako při předečlé revoluci, i nyní se nová kalendaria prosazovala postupně. Např. Pečírkův kalendář na rok 1932 polovičatě sice neuvádí republikové čechoslováky, ale uznává císařské evangelíky.