Knihovna Libri nostri

Katolík by měl být "podoben hospodáři, který vynáší ze své zásoby věci nové i staré." Zatímco věci nové jsou všude v nepřeberném počtu, věci staré málokdo zná. K jejich poznání nabízí své služby Knihovna Libri nostri.


ODDĚLENÍ    VŠECHNY PUBLIKACE    PŘEHLED AUTORŮ    ZÁKLADNÍ INFORMACE   PRO KNIHOVNÍKY přesná citace


10 – Pravo Katolické církve

1003: Přirozené právo

Proč toto pododdělení? Ilustrační příklad: hlasování na Slovensku v únoru 2015 o rodině. Není-li rodina rodinou z vůle Boží, ale z vůle tzv. lidu, může tento tzv. lid vytvářet rodinu ze dvou mužů. Obecnější příklad: Není-li vladař vladařem z vůle Boží, ale z vůle tzv. lidu, je jasné, že tento tzv. lid jej může i odvolat. Tyto příklady svědčí o jednom: Nemá smyslu objasňovat tzv. lidu vůli Boží v té které věci bez sdělení, že stanovovat vůli Boží tzv. lidu nepřísluší. Je zřejmé třeba u prvního příkladu, že už vyhlášením onoho referenda byl tzv. lid uznán za hodna předepisovat, jaká je vůle Boží, jinak řečeno: už samo konání referenda je dalším krokem do propasti bez ohledu na výsledek, neboť tzv. lid je ještě více utvrzen v tom, že zde předepisovat smí. Podobně u druhého příkladu, pokud je tzv. lidu dáno právo volit vladaře, nezáleží už mnoho na tom, koho zvolí. Jedině snad v případě, že zvolený vladař následně prohlásí tzv. lid za nezpůsobilý tak, že toto právo náleží Bohu (v novověku však snad nikdy nešlo zde o uznání suverenity Boha, nýbrž člověka a vznikla totalita). Z hlediska Božího nezáleží na tom, kolik lidí (zda člověk nebo tzv. lid) si usurpuje Boží právo. Jinými slovy, podstata demokracie i totality je tatáž, je protibožská, neboli demokracie i totalita jsou téhož, tj. Ďáblova rodu. A je hanbou Katolické církve, že si před 50 lety usmyslela, že "lid si volí své představitele" (souhlasně s konservativními liberály). Kdyby nic jiného, tato věta je z Ďábla a odtamtud jsou též i oni konservativní liberálové. O Božím či přirozeném právu hlasovat nelze. Pro naplnění spravedlnosti je podmínkou nadřazenost přirozeného práva v tom smyslu, že žádná referenda, žádné parlamenty ani žádní jedinci nesmějí ve věcech tohoto práva vůbec nic stanovovat (př. že + a × je totéž) ani předepisovat (př. že 5 + 2 = 7; nebo že 5 + 2 = 8), s výjimkou např. soudních výroků o případech jeho porušení. Současný rozklad Západu tkví právě v tom. Boží právo však zvítězí, ať už někdo z lidí zde přežije nebo ne.